Sloka 19
Text 19
Verš
Text
sadāpluto ’dhaḥ śayano ’vadhūtaḥ
alakṣitaḥ svair avadhūta-veṣo
vratāni cere hari-toṣaṇāni
sadāpluto ’dhaḥ śayano ’vadhūtaḥ
alakṣitaḥ svair avadhūta-veṣo
vratāni cere hari-toṣaṇāni
Synonyma
Synonyms
gām — Zemi; paryaṭan — křižující; medhya — čisté; vivikta-vṛttiḥ — nezávislé životní činnosti; sadā — neustále; āplutaḥ — posvěcován; adhaḥ — na zemi; śayanaḥ — ležící; avadhūtaḥ — neupravený (účes atd.); alakṣitaḥ — nespatřený; svaiḥ — sám; avadhūta-veṣaḥ — oblečený jako žebravý mnich; vratāni — sliby; cere — dodržoval; hari-toṣaṇāni — těšící Pána.
gām — earth; paryaṭan — traversing; medhya — pure; vivikta-vṛttiḥ — independent occupation for living; sadā — always; āplutaḥ — sanctified; adhaḥ — on the earth; śayanaḥ — lying; avadhūtaḥ — without dressing (of the hair, etc.); alakṣitaḥ — without being seen; svaiḥ — by his relatives; avadhūta-veṣaḥ — dressed like a mendicant; vratāni — vows; cere — performed; hari-toṣaṇāni — that pleased the Lord.
Překlad
Translation
Když takto křížem krážem putoval po Zemi, plnil jen povinnosti pro potěšení Nejvyššího Pána Hariho. Jeho činnosti byly čisté a nezávislé. I když měl na sobě oděv potulného mnicha a rozcuchané vlasy a neměl ani lůžko na spaní, byl neustále posvěcován koupelemi na svatých místech a žádný z jeho příbuzných ho nikdy nespatřil.
While so traversing the earth, he simply performed duties to please the Supreme Lord Hari. His occupation was pure and independent. He was constantly sanctified by taking his bath in holy places, although he was in the dress of a mendicant and had no hair dressing nor a bed on which to lie. Thus he was always unseen by his various relatives.
Význam
Purport
První a nejdůležitější povinností poutníka je uspokojovat Nejvyššího Pána Hariho. Na poutních cestách se člověk nemá starat o uspokojení společnosti a nemusí dbát ani na společenské formality, zaměstnání či oděv. Má být vždy pohroužen do činností, které těší Pána. Takto posvěcen myšlenkami a činy může člověk realizovat prostřednictvím poutní cesty Nejvyššího Pána.
The first and foremost duty of a pilgrim is to satisfy the Supreme Lord Hari. While traveling as a pilgrim, one should not be worried about pleasing society. There is no need to depend on social formalities or occupation or dress. One should remain always absorbed in the function of pleasing the Lord. Thus sanctified by thought and action, one is able to realize the Supreme Lord by the process of a pilgrim’s journey.