Sloka 39

Text 39

Verš

Text

antarhitendriyārthāya
haraye vihitāñjaliḥ
sarva-bhūtamayo viśvaṁ
sasarjedaṁ sa pūrvavat

Synonyma

Synonyms

antarhita — po zmizení; indriya-arthāya — Osobnosti Božství, cíli všech smyslů; haraye — Pánovi; vihita-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; sarva-bhūta — všech živých bytostí; mayaḥ — plný; viśvam — vesmír; sasarja — stvořil; idam — tento; saḥ — on (Brahmājī); pūrva-vat — přesně stejný jako předtím.

antarhita — on the disappearance; indriya-arthāya — unto the Personality of Godhead, the objective of all senses; haraye — unto the Lord; vihita-añjaliḥ — in folded hands; sarva-bhūta — all living entities; mayaḥ — full of; viśvam — the universe; sasarja — created; idam — this; saḥ — he (Brahmājī); pūrva-vat — exactly like before.

Překlad

Translation

Když Nejvyšší Pán Hari, který přináší transcendentální potěšení smyslům oddaných, zmizel z Brahmova dohledu, Brahmā, stojící se sepjatýma rukama, začal znovu tvořit vesmír se všemi živými bytostmi, právě tak, jako existoval předtím.

On the disappearance of the Supreme Personality of Godhead, Hari, who is the object of transcendental enjoyment for the senses of devotees, Brahmā, with folded hands, began to re-create the universe, full with living entities, as it was previously.

Význam

Purport

Jedině Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, může úplně uspokojit smysly všech živých bytostí. Živé bytosti, které jsou oklamány zářícím odrazem vnější energie, uctívají své smysly, namísto toho, aby se s jejich pomocí snažili uspokojit touhy Nejvyššího.

The Supreme Personality of Godhead, Hari, is the object for fulfilling the senses of all living entities. Illusioned by the glaring reflection of the external energy, the living entities worship the senses instead of engaging them properly in fulfilling the desires of the Supreme.

V Hari-bhakti-sudhodayi (13.2) je následující verš:

In the Hari-bhakti-sudhodaya (13.2) there is the following verse:

akṣṇoḥ phalaṁ tvādṛśa-darśanaṁ hi
tanoḥ phalaṁ tvādṛśa-gātra-saṅgaḥ
jihvā-phalaṁ tvādṛśa-kīrtanaṁ hi
sudurlabhā bhāgavatā hi loke

“Ó oddaný Pána, dokonalostí zraku je spatřit tebe a dotknout se tvého těla je dokonalostí doteku. Jazyk je určen pro oslavování tvých vlastností, protože čistého oddaného Pána je v tomto světě velice těžké nalézt.”

“O devotee of the Lord, the purpose of the visual sense is fulfilled simply by seeing you, and to touch your body is the fulfillment of bodily touch. The tongue is meant for glorifying your qualities because in this world a pure devotee of the Lord is very difficult to find.”

Smysly byly živé bytosti původně dány k tomuto účelu — aby je zaměstnala v transcendentální láskyplné službě Pánu a Jeho oddaným — ale podmíněné duše, oklamány iluzorní hmotnou energií, se nechaly okouzlit smyslovým požitkem. Veškeré praktiky duchovního života jsou tedy určeny k tomu, aby živá bytost odpoutala své smysly od podmíněných činností a znovu je zaměstnala v přímé službě Pánu. Brahmā proto zaměstnal své smysly ve službě Pánu a začal znovu vytvářet podmíněné živé bytosti, které tak dostaly příležitost znovu jednat ve stvořeném vesmíru. Hmotný vesmír je takto stvořen a zničen vůlí Pána. Je stvořen proto, aby dal podmíněným duším příležitost jednat a nakonec se vrátit domů, zpátky k Bohu, a služebníci jako je Brahmājī, Nāradajī, Vyāsajī a jejich následovníci pomáhají Pánovi s naplněním Jeho záměru: odnaučit podmíněné duše sobeckému smyslovému požitku a přivést je znovu do normálního stavu, ve kterém své smysly používají ve službě Pánu. Impersonalisté se však nesnaží přeorientovat činnosti smyslů, ale snaží se namísto toho odepřít všechny smysly jak podmíněné duši, tak i Pánu. Taková snaha nemůže podmíněné duše nikdy vyléčit. Nemocné smysly můžeme vyléčit odstraněním jejich vady, nikoliv tím, že se jich zcela zbavíme. Když naše oči onemocní, budeme se je snažit vyléčit, abychom mohli znovu vidět. Vypíchnout si oči nám nijak nepomůže. Celá hmotná nemoc se zakládá na smyslovém požitku a osvobodit se od této nemoci znamená přeorientovat smysly tak, aby se dívaly na krásu Pána, naslouchaly o Jeho slávě a jednaly pro Jeho uspokojení. Proto Brahmājī znovu stvořil celý vesmír a uvedl ho do činnosti.

Originally the senses of the living entity were awarded for this purpose, namely to engage them in the transcendental loving service of the Lord or that of His devotees, but the conditioned souls, illusioned by the material energy, became captivated by sense enjoyment. Therefore the whole process of God consciousness is meant to rectify the conditional activities of the senses and to reengage them in the direct service of the Lord. Lord Brahmā thus engaged his senses in the Lord by re-creating the conditioned living entities to act in the re-created universe. This material universe is thus created and annihilated by the will of the Lord. It is created to give the conditioned soul a chance to act to return home, back to Godhead, and servants like Brahmājī, Nāradajī, Vyāsajī and their company become busy with the same purpose of the Lord: to reclaim the conditioned souls from the field of sense gratification and return them to the normal stage of engaging the senses in service of the Lord. Instead of doing so, i.e., converting the actions of the senses, the impersonalists began to make the conditioned souls sense-less, and the Lord also sense-less. That is improper treatment for the conditioned souls. The diseased condition of the senses may be treated by curing the defect, but not uprooting the senses altogether. When there is some disease in the eyes, the eyes may be cured to see properly. Plucking out the eyes is no treatment. Similarly, the whole material disease is based on the process of sense gratification, and liberation from the diseased condition is reengagement of the senses to see the beauty of the Lord, hear His glories, and act on His account. Thus Brahmājī created the universal activities again.