Sloka 3
Text 3
Verš
Text
parasmin kāla-māyayoḥ
rameta gata-sammohas
tyaktvodāste tadobhayam
parasmin kāla-māyayoḥ
rameta gata-sammohas
tyaktvodāste tadobhayam
Synonyma
Synonyms
yarhi — at any time; vāva — certainly; mahimni — in the glory; sve — of himself; parasmin — in the Supreme; kāla — time; māyayoḥ — of the material energy; rameta — enjoys; gata-sammohaḥ — being freed from the misconception; tyaktvā — giving up; udāste — in fullness; tadā — then; ubhayam — both (the misconceptions of I and mine).
Překlad
Translation
Jakmile se živá bytost navrátí do svého přirozeně slavného postavení, začne se těšit z transcendence mimo čas a hmotnou energii, ihned se vzdá dvou druhů mylného životního pojetí (“já” a “moje”), a projeví se v plné míře jako čistá duchovní duše.
As soon as the living entity becomes situated in his constitutional glory and begins to enjoy the transcendence beyond time and material energy, he at once gives up the two misconceptions of life [I and mine] and thus becomes fully manifested as the pure self.
Význam
Purport
Dvě mylná životní pojetí, “já” a “moje”, se vyskytují u dvou tříd lidí. U lidí v nižším stádiu velice převládá pojetí “moje” a ve vyšším stádiu převládá mylné pojetí “já”. Mylné pojetí “moje” můžeme vidět i u zvířat, například u koček a psů, kteří se spolu perou se stejnou myšlenkou: “To je moje.” Totéž mylné pojetí mají i lidé v nižším stádiu lidského života a projevuje se v úvahách ve stylu “to je moje tělo”, “to je můj dům”, “to je moje rodina”, “to je moje kasta”, “to je můj národ”, “to je moje země” atd. S rozvojem spekulativního poznání pak lidé ve vyšším stádiu přeměňují toto mylné pojetí “moje” na pojetí “já jsem” nebo “to všechno jsem já”. Existuje mnoho tříd lidí, které mají totéž mylné pojetí “já” a “moje” v různých odstínech. Skutečný význam pojmu “já” však člověk pochopí jedině tehdy, když bude žít s vědomím “já jsem věčný služebník Pána”. To je čistá podoba vědomí a celá védská literatura nás učí takovému chápání života.
The two misconceptions of life, namely “I” and “mine,” are verily manifested in two classes of men. In the lower state the conception of “mine” is very prominent, and in the higher state the misconception of “I” is prominent. In the animal state of life the misconception of “mine” is perceivable even in the category of cats and dogs, who fight with one another with the same misconception of “mine.” In the lower stage of human life the same misconception is also prominent in the shape of “It is my body,” “It is my house,” “It is my family,” “It is my caste,” “It is my nation,” “It is my country,” and so on. And in the higher stage of speculative knowledge, the same misconception of “mine” is transformed into “I am,” or “It is all I am,” etc. There are many classes of men comprehending the same misconception of “I” and “mine” in different colors. But the real significance of “I” can be realized only when one is situated in the consciousness of “I am the eternal servitor of the Lord.” This is pure consciousness, and the whole Vedic literatures teach us this conception of life.
Mylné pojetí “já jsem Pán” nebo “já jsem Nejvyšší” je nebezpečnější než mylné pojetí “to je moje”. I když ve védské literatuře najdeme zmínky o tom, že člověk se má považovat za totožného s Pánem, neznamená to, že člověk může být s Pánem totožný ve všech ohledech. Živá bytost je s Pánem nepochybně v mnoha ohledech totožná, ale z konečného hlediska je Mu podřízená a je věčně určena k tomu, aby uspokojovala Jeho smysly. Pán proto žádá podmíněné duše, aby se Mu odevzdaly. Kdyby živé bytosti nebyly podřízeny svrchované vůli, proč by se měly odevzdávat? Kdyby živá bytost byla totožná s Pánem ve všech ohledech, proč by se dostávala pod vliv māyi? Již mnohokrát jsme rozebírali, že hmotné energii vládne Pán. Tuto vládu Pána nad hmotnou přírodou potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Může živá bytost, která o sobě prohlašuje, že je na stejné úrovni jako Nejvyšší Bytost, vládnout hmotné přírodě? Pošetilé “já” odpoví, že to dokáže v budoucnosti. I když bychom uznali, že v budoucnosti bude člověk stejně dobrým vládcem hmotné přírody jako je Nejvyšší Bytost, proč je tedy nyní ovládán hmotnou přírodou? Bhagavad-gītā říká, že živá bytost se může osvobodit z nadvlády hmotné přírody tím, že se odevzdá Nejvyššímu Pánovi, ale pokud se neodevzdá, nikdy nebude schopná vládnout hmotné přírodě. Člověk se tedy musí vzdát tohoto mylného pojetí “já” pomocí oddané služby; musí se plně odevzdat transcendentální láskyplné službě Pánu. Chudého člověka bez práce čekají v životě mnohé nesnáze, ale pokud ho vláda zaměstná v nějaké dobré službě, bude ihned šťastný. Popírání svrchovanosti Pána, vládce všech energií, nepřináší žádný užitek. Každý by si měl být naopak věčně vědom skutečnosti, že je věčným služebníkem Pána, a tak najít svou skutečnou slávu. V podmíněném životě je živá bytost služebníkem iluzorní māyi a v osvobozeném stavu je čistým služebníkem Pána. Před započetím oddané služby je nutné zbavit se vlivu kvalit hmotné přírody. Dokud člověk slouží svým mentálním výmyslům, nemůže se zcela zbavit nemoci “to jsem já” a “to je moje”.
The misconception of “I am the Lord,” or “I am the Supreme,” is more dangerous than the misconception of “mine.” Although there are sometimes directions in the Vedic literatures to think oneself one with the Lord, that does not mean that one becomes identical with the Lord in every respect. Undoubtedly there is oneness of the living entity with the Lord in many respects, but ultimately the living entity is subordinate to the Lord, and he is constitutionally meant for satisfying the senses of the Lord. The Lord therefore asks the conditioned souls to surrender unto Him. Had the living entities not been subordinate to the supreme will, why would the living entity be asked to surrender? Had the living being been equal in all respects, then why was he put under the influence of māyā? We have already discussed many times that the material energy is controlled by the Lord. The Bhagavad-gītā (9.10) confirms this controlling power of the Lord over the material nature. Can a living entity who claims to be as good as the Supreme Being control the material nature? The foolish “I” would reply that he will do so in the future. Even accepting that in the future one will be as good a controller of material nature as the Supreme Being, then why is one now under the control of material nature? The Bhagavad-gītā says that one can be freed from the control of the material nature by surrendering unto the Supreme Lord, but if there is no surrender, then the living entity will never be able to control the material nature. So one must also give up this misconception of “I” by practicing the way of devotional service or firmly being situated in the transcendental loving service of the Lord. A poor man without any employment or occupation may undergo so many troubles in life, but if by chance the same man gets a good service under the government, he at once becomes happy. There is no profit in denying the supremacy of the Lord, who is the controller of all energies, but one should be constitutionally situated in one’s own glory, namely to be situated in the pure consciousness of being the eternal servitor of the Lord. In his conditional life the living entity is servant of the illusory māyā, and in his liberated state he is the pure, unqualified servant of the Lord. To become untinged by the modes of material nature is the qualification for entering into the service of the Lord. As long as one is a servant of mental concoctions, one cannot be completely free from the disease of “I” and “mine.”
Nejvyšší Pravda je neznečištěná iluzorní energií, protože je vládcem této energie. Relativní pravdy mohou být ovlivněny iluzorní energií. Nejvýhodnější pro člověka ovšem je, když stojí tváří obrácen k Nejvyšší Pravdě, jako když stojíme tváří proti slunci. Je-li slunce vysoko na nebi, vše je ozářeno světlem, ale jakmile slunce zapadne, vše zakryje temnota. Stejně tak ten, kdo stojí tváří v tvář Pánovi, je oproštěn od veškeré iluze, ale ten, kdo není v tomto postavení, je v temnotě iluzorní māyi. Bhagavad-gītā (14.26) to potvrzuje následovně:
The Supreme Truth is uncontaminated by the illusory energy because He is the controller of that energy. The relative truths are apt to be engrossed in illusory energy. The best purpose is served, however, when one is directly facing the Supreme Truth, as when one faces the sun. The sun overhead in the sky is full of light, but when the sun is not in the visible sky, all is in darkness. Similarly, when one is face to face with the Supreme Lord, he is freed from all illusions, and one who is not so is in the darkness of illusory māyā. The Bhagavad-gītā (14.26) confirms this as follows:
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
Člověk by měl tedy s veškerou vážností přijmout vědu o bhakti-yoze, uctívat Pána, oslavovat Pána, naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu z autoritativního zdroje (nikoliv od profesionála, ale od toho, kdo žije učením Bhāgavatamu) a být vždy ve společnosti čistých oddaných. Neměl by se nechat svést pojetím “já” a “moje”. Karmī si libují v pojetí “to je moje” a jñānī je okouzlen pojetím “to jsem já”, ale ani jeden z nich není kvalifikovaný pro osvobození. Śrīmad-Bhāgavatam a také hlavně Bhagavad-gītā jsou písma, která se snaží odstranit mylná pojetí “já” a “moje”, a Śrīla Vyāsadeva je sepsal, aby osvobodil pokleslé duše. Živá bytost musí být na transcendentální úrovni, kde již neexistuje žádný vliv času ani hmotné energie. V podmíněném životě je živá bytost podřízena vlivu času a sní o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Mentální spekulant si myslí, že v budoucnosti překoná vliv času a když získá dostatečné poznání a překoná své ego, stane se Vāsudevem neboli Nejvyšším Pánem. Tato metoda však není dokonalá. K dokonalosti je nutné přijmout Pána Vāsudeva za Nejvyššího ve všech ohledech a nejvyšší dokonalostí poznání je odevzdat se Mu, jelikož On je zdrojem všeho. Pouze s takovým chápáním se člověk může zbavit mylných pojetí “já” a “moje”, což potvrzuje Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam. Śrīla Vyāsadeva ve svém Śrīmad-Bhāgavatamu předal všem živým bytostem vědu o Bohu a proces bhakti-yogy a podmíněné duše by měly této velké vědy plně využít.
So the science of bhakti-yoga, of worshiping the Lord, glorifying the Lord, hearing the Śrīmad-Bhāgavatam from the right sources (not from the professional man but from a person who is Bhāgavatam in life) and being always in the association of pure devotees, should be adopted in earnestness. One should not be misled by misconceptions of “I” and “mine.” The karmīs are fond of the conception of “mine,” the jñānīs are fond of the conception of “I,” and both of them are unqualified to be free from the bondage of the illusory energy. Śrīmad-Bhāgavatam and, primarily, the Bhagavad-gītā are both meant for delivering a person from the misconception of “I” and “mine,” and Śrīla Vyāsadeva transcribed them for the deliverance of the fallen souls. The living entity has to be situated in the transcendental position where there is no more influence of time nor of the material energy. In conditioned life the living entity is subjected to the influence of time in the dream of past, present and future. The mental speculator tries to conquer the influence of time by future speculations of becoming Vāsudeva or the Supreme Lord himself by means of culturing knowledge and conquering over ego. But the process is not perfect. The perfect process is to accept Lord Vāsudeva as the Supreme in everything, and the best perfection in culturing knowledge is to surrender unto Him because He is the source of everything. Only in that conception can one get rid of the misconception of “I” and “mine.” Both Bhagavad-gītā and the Śrīmad-Bhāgavatam confirm it. Śrīla Vyāsadeva has specifically contributed to the illusioned living entities the science of God and the process of bhakti-yoga in his great literature Śrīmad-Bhāgavatam, and the conditioned soul should fully take advantage of this great science.