Sloka 1

Text 1

Verš

Text

śrī-śuka uvāca
ātma-māyām ṛte rājan
parasyānubhavātmanaḥ
na ghaṭetārtha-sambandhaḥ
svapna-draṣṭur ivāñjasā

Synonyma

Synonyms

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; ātma — Nejvyšší Osobnost Božství; māyām — energie; ṛte — bez; rājan — ó králi; parasya — čisté duše; anubhava-ātmanaḥ — čistě vědomé; na — nikdy; ghaṭeta — může se stát; artha — význam; sambandhaḥ — vztah s hmotným tělem; svapna — sen; draṣṭuḥ — toho, který vidí; iva — jako; añjasā — zcela.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī said; ātma — the Supreme Personality of Godhead; māyām — energy; ṛte — without; rājan — O King; parasya — of the pure soul; anubhava-ātmanaḥ — of the purely conscious; na — never; ghaṭeta — it can so happen; artha — meaning; sambandhaḥ — relation with the material body; svapna — dream; draṣṭuḥ — of the seer; iva — like; añjasā — completely.

Překlad

Translation

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, pokud člověk není ovlivněn energií Nejvyšší Osobnosti Božství, pak nepřichází v úvahu spojení čisté duše, mající čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí ve snu své tělo jednat.

Śrī Śukadeva Gosvāmī said: O King, unless one is influenced by the energy of the Supreme Personality of Godhead, there is no meaning to the relationship of the pure soul in pure consciousness with the material body. That relationship is just like a dreamer’s seeing his own body working.

Význam

Purport

Zde najdeme dokonalou odpověď na otázku Mahārāje Parīkṣita ohledně toho, jak živá bytost začala svůj hmotný život, přestože se liší od hmotného těla a mysli. Ve své podstatě nemá duše nic společného s hmotným pojetím života, ale pohrouží se do něj díky vlivu vnější energie Pána zvané ātma-māyā. To již bylo vysvětleno v prvním zpěvu v souvislosti s Vyāsadevovou realizací Nejvyššího Pána a Jeho vnější energie. Pán vládne vnější energii a vnější energie vládne vůlí Pána živým bytostem. Živá bytost je podřízena vůli Pána prostřednictvím vlivu Jeho vnější energie, třebaže v čistém stavu je její vědomí čisté. V Bhagavad-gītě (15.15) se potvrzuje totéž: Pán je přítomný v srdci každého a ovlivňuje vědomí i zapomnětlivost všech živých bytostí.

Mahārāja Parīkṣit’s question as to how a living entity began his material life, although he is apart from the material body and mind, is perfectly answered. The spirit soul is distinct from the material conception of his life, but he is absorbed in such a material conception because of being influenced by the external energy of the Lord, called ātma-māyā. This has already been explained in the First Canto in connection with Vyāsadeva’s realization of the Supreme Lord and His external energy. The external energy is controlled by the Lord, and the living entities are controlled by the external energy — by the will of the Lord. Therefore, although the living entity is purely conscious in his pure state, he is subordinate to the will of the Lord in being influenced by the external energy of the Lord. In the Bhagavad-gītā (15.15) also the same thing is confirmed: the Lord is present within the heart of every living entity, and all the living entity’s consciousness and forgetfulness are influenced by the Lord.

Nyní automaticky vyvstane další otázka: Proč Pán ovlivňuje živou bytost k takovému vědomí a zapomnění? Odpovědí je, že Pán si jasně přeje, aby každá živá bytost měla své čisté vědomí Jeho nedílné části, a byla tak zaměstnána v Jeho láskyplné službě, což je pro ni přirozené; jelikož je však živá bytost zároveň částečně nezávislá, může odmítnout sloužit Pánovi a snažit se být stejně nezávislá jako je On. Všechny neoddané živé bytosti touží po tom, aby byly stejně mocné jako je Pán, i když pro to nemají předpoklady. Živé bytosti jsou vůlí Pána ovlivněny iluzí, protože chtějí být stejné jako On. Je to jako když se člověk chce stát králem, přestože k tomu nemá potřebné kvalifikace — když se živá bytost chce stát Samotným Pánem, je jí umožněno snít o tom, že se z ní stal král. Jako první tedy přichází hříšná touha živé bytosti stát se Pánem a vůlí Pána potom živá bytost zapomene na svůj skutečný život a sní o zemi utopie, kde může napodobovat Pána. Dítě pláče a chce, aby mu matka přinesla měsíc, ale matka mu dá zrcátko, a uspokojí plačící a vyrušující dítě odrazem měsíce. Stejně tak je plačícímu dítěti Pána přenechán odraz skutečného světa neboli hmotný svět, kterému může vládnout jako karmī a pak se ho zklamaně vzdát s touhou splynout s Pánem. Obě tato stádia jsou pouze iluzorními sny. Není třeba zkoumat, kdy živá bytost začala takto toužit. Skutečností však je, že jakmile po tom zatoužila, dostala se na nařízení Pána pod vládu ātma-māyi. Proto živá bytost v hmotných podmínkách sní o tom, že toto je “moje” a toto jsem “já”. Podmíněná duše ve svém snu považuje své hmotné tělo za své “já” nebo se mylně domnívá, že je Pánem a že vše ve spojení s tímto hmotným tělem je “moje”. Mylná představa o tom, co je “já” a “moje”, která živou bytost doprovází život za životem, je tedy pouhý sen a pokračuje tak dlouho, dokud si živá bytost nezačne být čistě vědomá skutečnosti, že je podřízenou nedílnou částí Pána.

Now the next question automatically made will be why the Lord influences the living entity to such consciousness and forgetfulness. The answer is that the Lord clearly wishes that every living entity be in his pure consciousness as a part and parcel of the Lord and thus be engaged in the loving service of the Lord as he is constitutionally made; but because the living entity is partially independent also, he may not be willing to serve the Lord, but may try to become as independent as the Lord is. All the nondevotee living entities are desirous of becoming equally as powerful as the Lord, although they are not fit to become so. The living entities are illusioned by the will of the Lord because they wanted to become like Him. Like a person who thinks of becoming a king without possessing the necessary qualification, when the living entity desires to become the Lord Himself, he is put in a condition of dreaming that he is a king. Therefore the first sinful will of the living entity is to become the Lord, and the consequent will of the Lord is that the living entity forget his factual life and thus dream of the land of utopia where he may become one like the Lord. The child cries to have the moon from the mother, and the mother gives the child a mirror to satisfy the crying and disturbing child with the reflection of the moon. Similarly, the crying child of the Lord is given over to the reflection, the material world, to lord it over as karmī and to give this up in frustration to become one with the Lord. Both these stages are dreaming illusions only. There is no necessity of tracing out the history of when the living entity desired this. But the fact is that as soon as he desired it, he was put under the control of ātma-māyā by the direction of the Lord. Therefore the living entity in his material condition is dreaming falsely that this is “mine” and this is “I.” The dream is that the conditioned soul thinks of his material body as “I” or falsely thinks that he is the Lord and that everything in connection with that material body is “mine.” Thus only in dream does the misconception of “I” and “mine” persist life after life. This continues life after life, as long as the living entity is not purely conscious of his identity as the subordinate part and parcel of the Lord.

V čistém vědomí ovšem žádný takový iluzorní sen neexistuje a živá bytost v tomto stavu nezapomíná, že nikdy není Pánem, ale že je věčně Jeho sluhou v transcendentálním láskyplném vztahu.

In his pure consciousness, however, there is no such misconceived dream, and in that pure conscious state the living entity does not forget that he is never the Lord, but that he is eternally the servitor of the Lord in transcendental love.