Sloka 47

Text 47

Verš

Text

śaśvat praśāntam abhayaṁ pratibodha-mātraṁ
śuddhaṁ samaṁ sad-asataḥ paramātma-tattvam
śabdo na yatra puru-kārakavān kriyārtho
māyā paraity abhimukhe ca vilajjamānā
tad vai padaṁ bhagavataḥ paramasya puṁso
brahmeti yad vidur ajasra-sukhaṁ viśokam

Synonyma

Synonyms

śaśvat — věčný; praśāntam — nezneklidněný; abhayam — beze strachu; pratibodha-mātram — vědomí jako opak hmoty; śuddham — neznečištěný; samam — bez rozdílu; sat-asataḥ — příčiny a důsledku; paramātma-tattvam — prvotní příčina; śabdaḥ — spekulativní zvuk; na — ne; yatra — kde je; puru-kārakavān — vyúsťující v plodonosné činy; kriyā-arthaḥ — co se týče oběti; māyā — iluze; paraiti — se ztrácí; abhimukhe — před; ca — také; vilajjamānā — stydící se; tat — to; vai — je jistě; padam — konečný aspekt; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; paramasya — Nejvyšší; puṁsaḥ — osoby; brahma — Absolutní; iti — takto; yat — co; viduḥ — známé jako; ajasra — neomezené; sukham — štěstí; viśokam — prosté zármutku.

śaśvat — eternal; praśāntam — without disturbance; abhayam — without fear; pratibodha-mātram — a consciousness opposed to the material counterpart; śuddham — uncontaminated; samam — without distinction; sat-asataḥ — of the cause and effect; paramātma-tattvam — the principle of primeval cause; śabdaḥ — speculative sound; na — not; yatra — where there is; puru-kārakavān — resulting in fruitive action; kriyā-arthaḥ — for the matter of sacrifice; māyā — illusion; paraiti — flies away; abhimukhe — in front of; ca — also; vilajjamānā — being ashamed of; tat — that; vai — is certainly; padam — ultimate phase; bhagavataḥ — of the Personality of Godhead; paramasya — of the Supreme; puṁsaḥ — of the person; brahma — the Absolute; iti — thus; yat — which; viduḥ — known as; ajasra — unlimited; sukham — happiness; viśokam — without grief.

Překlad

Translation

To, co je realizováno jako Absolutní Brahman, je plné neomezené blaženosti, beze stopy zármutku. Takový je jistě konečný aspekt nejvyššího poživatele, Osobnosti Božství, který je věčně prostý strachu a rozrušení. Oproti hmotě je úplným vědomím. Je neznečištěný a nerozlišený a je prvotní příčinou všech příčin a důsledků. Neexistují v Něm oběti vyúsťující v plodonosné činy, a iluzorní energie před Ním nemůže obstát.

What is realized as the Absolute Brahman is full of unlimited bliss without grief. That is certainly the ultimate phase of the supreme enjoyer, the Personality of Godhead. He is eternally void of all disturbances and is fearless. He is complete consciousness as opposed to matter. Uncontaminated and without distinctions, He is the principle primeval cause of all causes and effects, in whom there is no sacrifice for fruitive activities and in whom the illusory energy does not stand.

Význam

Purport

Nejvyšší poživatel, Osobnost Božství, je Nejvyšší Brahman neboli summum bonum, neboť je nejvyšší příčinou všech příčin. Neosobní pojetí Brahmanu je první realizace, která se zakládá na Jeho odlišnosti od iluzorní hmotné existence. Neosobní Brahman je tedy aspektem Absolutního, který Ho odlišuje od hmotné rozmanitosti, stejně jako světlo se liší od svého protějšku, tmy. Světlo má ovšem svoji rozmanitost, jak mohou vidět ti, kteří vyjdou ze tmy, a konečnou realizací Brahmanu je tedy zdroj světla Brahmanu, Nejvyšší Osobnost Božství, summum bonum neboli konečný zdroj všeho. Setkání s Osobností Božství tedy zahrnuje realizaci neosobního Brahmanu, která přichází jako první v protikladu k hmotným nedokonalostem. Osobnost Božství je třetím krokem v realizaci Brahmanu. Jak je vysvětleno v prvním zpěvu, musíme pochopit všechny tři rysy Absolutního — Brahman, Paramātmu a Bhagavāna.

The supreme enjoyer, the Personality of Godhead, is the Supreme Brahman or the summum bonum because of His being the supreme cause of all causes. The conception of impersonal Brahman realization is the first step, due to His distinction from the illusory conception of material existence. In other words, impersonal Brahman is a feature of the Absolute distinct from the material variegatedness, just as light is a conception distinct from its counterpart, darkness. But the light has its variegatedness, which is seen by those who further advance in the light, and thus the ultimate realization of Brahman is the source of the Brahman light, the Supreme Personality of Godhead, the summum bonum or the ultimate source of everything. Therefore, meeting the Personality of Godhead includes the realization of the impersonal Brahman as realized at first in contrast with material illusion. The Personality of Godhead is the third step of Brahman realization. As explained in the First Canto, one must understand all three features of the Absolute — Brahman, Paramātmā and Bhagavān.

Pratibodha-mātram znamená pravý opak pojetí hmotné existence. Hmota přináší hmotná strádání, a první realizace Brahmanu je tedy negací těchto hmotných nedokonalostí, která přináší pocit věčné existence, lišící se od bolestí ze zrození, smrti, nemoci a stáří. To je prvotní pojetí neosobního Brahmanu.

Pratibodha-mātram is just the opposite conception of material existence. In matter there are material miseries, and thus in the first realization of Brahman there is the negation of such material miseries, and there is a feeling of eternal existence distinct from the pangs of birth and death, disease and old age. That is the primary conception of impersonal Brahman.

Svrchovaný Pán je Nejvyšší Duší všeho, a proto v nejvyšším pojetí můžeme realizovat svůj láskyplný cit. Cit existuje ve vztahu dvou duší. Otec cítí náklonnost ke svému synovi, protože je mezi nimi určitý blízký vztah. Tyto city v hmotném světě jsou ovšem plné nedokonalostí. Jakmile se setkáme s Osobností Božství, city se projeví naplno, jelikož mezi námi a Pánem existuje skutečný citový vztah. Pán není předmětem lásky na úrovni hmotných příměsí v podobě těla a mysli, ale je plným, nic neskrývajícím a neznečištěným předmětem lásky pro všechny živé bytosti, protože je Nadduší neboli Paramātmou v srdci každého. Na úrovni osvobození se láska k Bohu probouzí ve své plnosti.

The Supreme Lord is the Supreme Soul of everything, and therefore in the supreme conception affection is realized. The conception of affection is due to the relationship of soul to soul. A father is affectionate to his son because there is some relationship of nearness between the son and the father. But that sort of affection in the material world is full of limitations. When the Personality of Godhead is met, the fullness of affection becomes manifested because of the reality of the affectionate relationship. He is not the object of affection by material tinges of body and mind, but He is the full, naked, uncontaminated object of affection for all living entities because He is the Supersoul, or Paramātmā, within everyone’s heart. In the liberated state of affairs, the full-fledged affection for the Lord is awakened.

Tato láska je zdrojem nekonečného přílivu štěstí, a nikdo nemusí mít obavy, že bude přerušen, jak to známe z hmotného světa. Vztah s Pánem není nikdy přerušen, a proto v něm neexistuje smutek ani strach. Toto štěstí nelze vyjádřit slovy a není možné se ho pokoušet vytvořit plodonosnými činnostmi prostřednictvím plánů a obětí. Musíme však také vědět, že nepřetržité štěstí, vzájemně opětované s Nejvyšší Osobou, Osobností Božství, jak ho popisuje tento verš, přesahuje neosobní pojetí Upaniṣad. Popis Upaniṣad je více méně negací hmotného pojetí, která však nepopírá transcendentální smysly Nejvyššího Pána. Zde je totéž potvrzeno tím, co je řečeno o hmotných prvcích; smysly Pána jsou plně transcendentální a neposkvrněné hmotnou identifikací. Také osvobozené duše nepostrádají smysly; jinak by mezi nimi a Pánem nemohlo docházet k opětování neomezeného duchovního štěstí a nepřetržité spontánní radosti. Smysly Pána i oddaných jsou prosty hmotného znečištění, protože jsou nad hmotnými příčinami a důsledky, jak jasně uvádí tento verš (sad-asataḥ param). Iluzorní hmotná energie na ně nemůže mít vliv, jelikož se stydí před Pánem a Jeho transcendentálními oddanými. V hmotném světě se při smyslových činnostech nelze vyhnout smutku, ale zde je jasně řečeno, že pro smyslové činnosti Pána a oddaných to neplatí. Měli bychom pochopit, že mezi hmotnými a duchovními smysly je zřetelný rozdíl a nepopírat duchovní smysly na základě hmotného pojetí.

As such, there is an unlimited flow of everlasting happiness, without the fear of its being broken as we have experienced here in the material world. The relationship with the Lord is never broken; thus there is no grief and no fear. Such happiness is inexplicable by words, and there can be no attempt to generate such happiness by fruitive activities by arrangements and sacrifices. But we must also know that happiness, unbroken happiness exchanged with the Supreme Person, the Personality of Godhead as described in this verse, transcends the impersonal conception of the Upaniṣads. In the Upaniṣads the description is more or less negation of the material conception of things, but this is not denial of the transcendental senses of the Supreme Lord. Herein also the same is affirmed in the statement that the Supreme Lord is pure (śuddham). The word śuddham indicates that the senses of the Personality of Godhead are not made of the material elements; they are all transcendental, free from all contamination of material identification. And also the liberated souls are not devoid of senses; otherwise there cannot be any reciprocation of unhampered spiritual happiness exchanged between them in spontaneous unbroken joy. All the senses, both of the Lord and of the devotees, are without material contamination. They are so because they are beyond the material cause and effects, as clearly mentioned herein (sad-asataḥ param). The illusory, material energy cannot work there, being ashamed before the Lord and His transcendental devotees. In the material world the sense activities are not without grief, but here it is clearly said that the senses of the Lord and the devotees are without any grief. There is a distinct difference between the material and spiritual senses. And one should understand it without denying the spiritual senses because of a material conception.

Smysly v hmotném světě jsou naplněny hmotnou nevědomostí. Autority jednoznačně doporučují očištění smyslů od hmotného pojetí. V hmotném světě se smysly používají pro individuální a osobní uspokojení, zatímco v duchovním světě se používají náležitým způsobem k účelu, kterému jsou původně určeny, to znamená k uspokojení Nejvyššího Pána. Takové smyslové činnosti jsou přirozené, a proto smyslový požitek v duchovním světě není narušován hmotným znečištěním, neboť smysly jsou duchovně očištěné. O tento smyslový požitek se rovnocenně dělí oba transcendentální partneři. Jelikož duchovní činnosti jsou neomezené a neustále se rozrůstají, nenechávají prostor pro plánování hmotného smyslového požitku. Toto transcendentální štěstí se nazývá brahma-saukhyam, což bude vysvětleno v pátém zpěvu.

The senses in the material world are surcharged with material ignorance. In every way, the authorities have recommended purification of the senses from the material conception. In the material world the senses are manipulated for individual and personal satisfaction, whereas in the spiritual world the senses are properly used for the purpose for which they were originally meant, namely the satisfaction of the Supreme Lord. Such sensual activities are natural, and therefore sense gratification there is uninterrupted and unbroken by material contamination because the senses are spiritually purified. And such satisfaction of the senses is equally shared by the transcendental reciprocators. Since the activities are unlimited and constantly increasing, there is no scope for material attempts or artificial arrangements. Such happiness of transcendental quality is called brahma-saukhyam, which will be clearly described in the Fifth Canto.