Sloka 27

Text 27

Verš

Text

tokena jīva-haraṇaṁ yad ulūki-kāyās
trai-māsikasya ca padā śakaṭo ’pavṛttaḥ
yad riṅgatāntara-gatena divi-spṛśor vā
unmūlanaṁ tv itarathārjunayor na bhāvyam

Synonyma

Synonyms

tokena — dítětem; jīva-haraṇam — zabití živé bytosti; yat — ten, který; ulūki-kāyāḥ — přijal obří tělo démona; trai-māsikasya — toho, kterému byly pouze tři měsíce; ca — také; padā — nohou; śakaṭaḥ apavṛttaḥ — převrhl vůz; yat — ten, který; riṅgatā — když se plazil; antara-gatena — protože byl chycen; divi — vysoko v nebi; spṛśoḥ — dotýkající se; vā — nebo; unmūlanam — vyvráceny i s kořeny; tu — ale; itarathā — kdo jiný než; arjunayoḥ — dvou arjunových stromů; na bhāvyam — nebylo možné.

tokena — by a child; jīva-haraṇam — killing a living being; yat — one which; ulūki-kāyāḥ — assumed the giant body of a demon; trai-māsikasya — of one who is only three months old; ca — also; padā — by the leg; śakaṭaḥ apavṛttaḥ — turned over the cart; yat — one who; riṅgatā — while crawling; antara-gatena — being overtaken; divi — high in the sky; spṛśoḥ — touching; vā — either; unmūlanam — uprooting; tu — but; itarathā — anyone else than; arjunayoḥ — of the two arjuna trees; na bhāvyam — was not possible.

Překlad

Translation

Není pochyb o tom, že Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán; jak by jinak mohl zabít obrovskou démonici Pūtanu, když byl ještě na klíně Své matky, převrhnout nohou vůz, když Mu byly pouhé tři měsíce, a vyvrátit pár arjunových stromů, tak vysokých, že se dotýkaly nebe, když se uměl jen plazit? Tyto činnosti nemohl vykonat nikdo jiný, než Pán Samotný.

There is no doubt about Lord Kṛṣṇa’s being the Supreme Lord. Otherwise, how was it possible for Him to kill a giant demon like Pūtanā when He was just on the lap of His mother, to overturn a cart with His leg when He was only three months old, or to uproot a pair of arjuna trees so high that they touched the sky, when He was only crawling? All these activities are impossible for anyone other than the Lord Himself.

Význam

Purport

Boha nelze vyrobit mentální spekulací nebo Ho odhlasovat ve volbách, jak je čím dál víc běžné u méně inteligentní třídy lidí. Bůh je Bohem věčně a obyčejná živá bytost je věčně Jeho nedílnou částí. Bůh je jeden jediný a obyčejných živých bytostí je neomezeně mnoho. Všechny tyto živé bytosti udržuje Bůh Samotný, což je závěr veškeré védské literatury. Když byl Kṛṣṇa na klíně Své matky, přišla k ní démonice Pūtanā a prosila, aby mohla její dítě pochovat. Matka Yaśodā souhlasila a položila dítě na klín Pūtany, která byla převlečená za ctihodnou ženu. Pūtanā chtěla dítě zabít a předtím si potřela prsní bradavku jedem. Když však k tomu mělo dojít, Pán vysál její mléko i s jejím životním vzduchem a obří tělo démonice, které bylo šest mil dlouhé, se skácelo na zem. Pán Kṛṣṇa se však nemusel zvětšovat na velikost démonice Pūtany, i když byl schopný zvětšit se do mnohem větší velikosti. Ve Své inkarnaci jako Vāmana se vydával za trpasličího brāhmaṇu, ale když zabíral zemi, kterou Mu slíbil Bali Mahārāja, natáhl Svůj krok až k vrcholku vesmíru, čímž překročil tisíce a milióny mil. Kṛṣṇovi by tedy nedělalo potíže vykonat zázrak a zvětšit Své tělo, ale nechtěl tak učinit z hluboké lásky ke Své matce Yaśodě. Kdyby Yaśodā viděla, jak se Kṛṣṇa na jejím klíně zvětšuje na délku šesti mil, aby se vyrovnal démonici Pūtaně, mohlo by to narušit její rodičovskou lásku, neboť by se tak dozvěděla, že její “syn” Kṛṣṇa je Samotný Bůh. S vědomím Kṛṣṇovy Božskosti by Ho Yaśodāmayī nemohla dále přirozeně milovat jako Jeho rodná matka. Pokud se však Pána Kṛṣṇy týče, je Bohem vždy, ať už jako dítě na klíně Své matky nebo jako Vāmanadeva, který překročil celý vesmír. Nemusí se Bohem stát pomocí nějakého pokání, i když si někteří lidé myslí, že se tak z nich stanou Bozi. Pomocí přísného odříkání a pokání se nikdo nemůže stát Bohem nebo někým, kdo se Bohu vyrovná, ale je možné tak získat většinu božských vlastností. Každá živá bytost může ve velké míře získat božské vlastnosti, ale žádná se nemůže stát Bohem, zatímco Kṛṣṇa nemusí podstupovat žádné pokání a je Bohem vždy a za všech okolností — na klíně Své matky, když vyrůstá, i v každém Svém věku.

One cannot manufacture a God by one’s mental speculation or by numerical votes, as has become a practice for the less intelligent class of men. God is God eternally, and an ordinary living entity is eternally a part and parcel of God. God is one without a second, and the ordinary living entities are many without number. All such living entities are maintained by God Himself, and that is the verdict of the Vedic literatures. When Kṛṣṇa was on the lap of His mother, the demon Pūtanā appeared before His mother and prayed to nurture the child in her lap. Mother Yaśodā agreed, and the child was transferred onto the lap of Pūtanā, who was in the garb of a respectable lady. Pūtanā wanted to kill the child by smearing poison on the nipple of her breast. But when everything was complete, the Lord sucked her breast along with her very air of life, and the demon’s gigantic body, said to be as long as six miles, fell down. But Lord Kṛṣṇa did not need to expand Himself to the length of the she-demon Pūtanā, although He was quite competent to extend Himself more than six miles long. In His Vāmana incarnation He posed Himself as a dwarf brāhmaṇa, but when He took possession of His land, promised by Bali Mahārāja, He expanded His footstep to the top of the universe, extending over thousands and millions of miles. So it was not very difficult for Kṛṣṇa to perform a miracle by extending His bodily feature, but He had no desire to do it because of His deep filial love for His mother, Yaśodā. If Yaśodā had seen Kṛṣṇa in her lap extending six miles to cope with the she-demon Pūtanā, then the natural maternal love of Yaśodā would have been hurt because in that way Yaśodā would have come to know that her so-called son, Kṛṣṇa, was God Himself. And with the knowledge of the Godhood of Kṛṣṇa, Yaśodāmayī would have lost the temper of her love for Kṛṣṇa as a natural mother. But as far as Lord Kṛṣṇa is concerned, He is God always, either as a child on the lap of His mother, or as the coverer of the universe, Vāmanadeva. He does not require to become God by undergoing severe penances, although some men think of becoming God in that way. By undergoing severe austerities and penances, one cannot become one or equal with God, but one can attain most of the godly qualities. A living being can attain godly qualities to a large extent, but he cannot become God, whereas Kṛṣṇa, without undergoing any type of penance, is God always, either in the lap of His mother or growing up or at any stage of growth.

Když Mu byly pouhé tři měsíce, zabil Śakaṭāsuru, který se skrýval za vozem v domě Yaśodāmayī. A když lezl po zemi a rušil matku při plnění jejích domácích povinností, přivázala Ho k hmoždíři, ale zlobivé dítě dotáhlo hmoždíř ke dvěma velice vysokým arjunovým stromům na dvoře Yaśodāmayī a když se mezi nimi zapříčil, stromy se s hrozivým zvukem zřítily na zem. Když se přišla Yaśodāmayī podívat, co se stalo, myslela si, že se její dítě zachránilo před padajícími stromy jen Boží milostí, aniž by věděla, že celou spoušť způsobil Pán Samotný, který se plazil po jejím dvorku. Taková je tedy výměna lásky mezi Pánem a Jeho oddanými. Yaśodāmayī chtěla mít Pána za své dítě a Pán si hrál na jejím klíně přesně jako malé dítě, ale zároveň, kdykoliv to bylo zapotřebí, hrál roli Všemohoucího Pána. Krása těchto zábav spočívá v tom, že Pán vyplnil touhu každého. V tomto případě, kdy Pán skácel gigantické arjunové stromy, bylo Jeho záměrem vysvobodit dva syny Kuvery, které Nārada proklel, aby se z nich staly stromy, a zároveň si hrát jako dítě lezoucí po dvorku matky Yaśody, které přinášelo transcendentální potěšení, když mohla vidět tyto činnosti Pána přímo na dvoře svého domu.

So at the age of only three months He killed the Śakaṭāsura, who had remained hidden behind a cart in the house of Yaśodāmayī. And when He was crawling and was disturbing His mother from doing household affairs, the mother tied Him with a grinding pestle, but the naughty child dragged the pestle up to a pair of very high arjuna trees in the yard of Yaśodāmayī, and when the pestle was stuck between the pair of trees, they fell down with a horrible sound. When Yaśodāmayī came to see the happenings, she thought that her child had been saved from the falling trees by the mercy of the Lord, without knowing that the Lord Himself, crawling in her yard, had wreaked the havoc. So that is the way of reciprocation of love affairs between the Lord and His devotees. Yaśodāmayī wanted to have the Lord as her child, and the Lord played exactly like a child in her lap, but at the same time played the part of the Almighty Lord whenever it was so required. The beauty of such pastimes was that the Lord fulfilled everyone’s desire. In the case of felling the gigantic arjuna trees, the Lord’s mission was to deliver the two sons of Kuvera, who were condemned to become trees by the curse of Nārada, as well as to play like a crawling child in the yard of Yaśodā, who took transcendental pleasure in seeing such activities of the Lord in the very yard of her home.

Pán je za všech okolností Pánem vesmíru a může tak jednat v jakékoliv podobě, velké či malé, podle Svého přání.

The Lord in any condition is Lord of the universe, and He can act as such in any form, gigantic or small, as He likes.