Skip to main content

Sloka 42

Text 42

Verš

Texto

ādyo ’vatāraḥ puruṣaḥ parasya
kālaḥ svabhāvaḥ sad-asan-manaś ca
dravyaṁ vikāro guṇa indriyāṇi
virāṭ svarāṭ sthāsnu cariṣṇu bhūmnaḥ
ādyo ’vatāraḥ puruṣaḥ parasya
kālaḥ svabhāvaḥ sad-asan-manaś ca
dravyaṁ vikāro guṇa indriyāṇi
virāṭ svarāṭ sthāsnu cariṣṇu bhūmnaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

ādyaḥ — první; avatāraḥ — inkarnace; puruṣaḥ — Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu; parasya — Pána; kālaḥ — čas; svabhāvaḥ — prostor; sat — výsledek; asat — příčina; manaḥ — mysl; ca — také; dravyam — prvky; vikāraḥ — hmotné ego; guṇaḥ — kvality přírody; indriyāṇi — smysly; virāṭ — úplné tělo; svarāṭ — Garbhodakaśāyī Viṣṇu; sthāsnu — nehybné; cariṣṇu — pohyblivé; bhūmnaḥ — Nejvyššího Pána.

ādyaḥ — primera; avatāraḥ — encarnación; puruṣaḥ — Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu; parasya — del Señor; kālaḥ — tiempo; svabhāvaḥ — espacio; sat — resultado; asat — causa; manaḥ — mente; ca — también; dravyam — elementos; vikāraḥ — ego material; guṇaḥ — modalidades de la naturaleza; indriyāṇi — sentidos; virāṭ — todo el cuerpo completo; svarāṭ — Garbhodakaśāyī Viṣṇu; sthāsnu — inmóviles; cariṣṇu — móviles; bhūmnaḥ — del Señor Supremo.

Překlad

Traducción

Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu je první inkarnací Nejvyššího Pána a je vládcem věčného času, prostoru, příčin a důsledků, mysli, prvků, hmotného ega, kvalit přírody, smyslů, vesmírné podoby Pána, Garbhodakaśāyī Viṣṇua a všech živých bytostí, pohyblivých i nehybných.

Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu es la primera encarnación del Señor Supremo, y Él es el amo del tiempo eterno, del espacio, de la causa y los efectos, de la mente, de los elementos, del ego material, de las modalidades de la naturaleza, de los sentidos, de la forma universal del Señor, de Garbhodakaśāyī Viṣṇu y del conjunto total de todos los seres vivientes, tanto móviles como inmóviles.

Význam

Significado

O pomíjivé povaze hmotného stvoření jsme zde hovořili již mnohokrát. Hmotné stvoření je pouze dočasným projevem hmotné energie Všemocného Boha. Je ho zapotřebí, aby dostaly příležitost i podmíněné duše, které se nechtějí sdružovat s Pánem prostřednictvím láskyplné transcendentální služby. Tyto neochotné podmíněné duše mají zakázaný vstup do duchovního světa, neboť v srdci nechtějí sloužit. Chtějí si namísto toho užívat samy a napodobovat Boha. Živé bytosti jsou svojí přirozeností věčnými služebníky Pána, ale některé z nich zneužívají své samostatnosti a odmítají sloužit. Jim je dovoleno užívat si hmotné přírody, která se nazývá māyā neboli iluze. Iluze se jí říká proto, že živé bytosti v zajetí māyi si ve skutečnosti nemohou užívat, i když oklamány māyou si myslí, že si užívají. Tyto oklamané živé bytosti dostávají v pravidelných intervalech příležitost napravit svoji zvrácenou mentalitu iluzorních vládců hmotné přírody, a dostávají pokyny z Ved o tom, jaký je jejich věčný vztah k Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Dočasné stvoření hmotného světa je tedy projevem Pánovy hmotné energie a Nejvyšší Pán inkarnuje v podobě Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua, aby vše řídil, stejně jako vláda vysílá na různá místa své zástupce, aby dočasně řídili lokální záležitosti. Tento Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu projevuje hmotné stvoření tím, že pohlédne na Svoji hmotnou energii (sa aikṣata). V prvním dílu této knihy jsme již do určité míry vysvětlovali verš jagṛhe pauruṣaṁ rūpam. Délka iluzorní hry, která má jméno hmotné stvoření, se nazývá kalpa a hovořili jsme o tom, že kalpy se střídají jedna za druhou. Prostřednictvím Svých inkarnací a činnostmi Svých energií Pán projevuje všechny složky stvoření — čas, prostor, příčinu, důsledek, mysl, hrubé a jemné prvky, přírodní kvality (dobro, vášeň a nevědomost), které se s nimi pojí vzájemným působením, dále smysly a jejich souhrnný zdroj, gigantickou vesmírnou podobu jakožto druhou inkarnaci Garbhodakaśāyī Viṣṇua, a všechny živé bytosti, pohyblivé i nehybné, které z této druhé inkarnace vycházejí. Všechny tyto prvky stvoření a stvoření samotné jsou nakonec jen energetickými projevy Nejvyššího Pána; nic není nezávislé na vládě Svrchované Bytosti. První inkarnace v hmotném stvoření, Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu, je úplnou částí původní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, a Brahma-saṁhitā (5.48) ji popisuje následovně:

Que la creación material no es permanente, se ha discutido aquí con anterioridad en muchas ocasiones. La creación material no es más que una exhibición temporal de la energía material del Todopoderoso Dios. Esta manifestación material es necesaria para darles una oportunidad a las almas condicionadas que no desean asociarse con el Señor con la relación de amoroso servicio trascendental, de que lo hagan. A esas renuentes almas condicionadas no se les permite entrar en la liberada vida de la existencia espiritual, debido a que, en el fondo, no están dispuestas a servir. En vez de ello, desean disfrutar como Dioses de imitación. Las entidades vivientes son, por constitución, servidoras eternas del Señor, pero algunas de ellas, debido al mal uso de su independencia, no desean servir; por lo tanto, a ellas se les permite disfrutar de la naturaleza material, que se denomina māyā, o ilusión. Debido a que los seres vivientes que se encuentran bajo las garras de māyā no son de hecho disfrutadores, si bien creen que lo son por encontrarse engañados por māyā, esta recibe el nombre de «ilusión». Esas engañadas entidades vivientes reciben una oportunidad, en ciertos intervalos de tiempo, de corregir su pervertida mentalidad de querer volverse falsos amos de la naturaleza material, y los Vedas les imparten lecciones acerca de su relación eterna con el Supremo Señor Kṛṣṇa (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Así que la creación temporal de la manifestación material es una exhibición de la energía material del Señor, y para dirigir toda la escena, el Señor Supremo se encarna como Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu, tal como un magistrado es nombrado por el gobierno para dirigir algunos asuntos temporalmente. Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu causa la manifestación de la creación material, mediante una mirada que lanza sobre Su energía material (sa aikṣata). En el primer volumen de este libro ya discutimos hasta cierto punto la explicación del verso jagṛhe pauruṣam rūpam. La duración del movimiento ilusorio de la creación material se denomina un kalpa, y ya hemos discutido cómo la creación ocurre kalpa tras kalpa. Mediante Su encarnación y Sus actividades potenciales se manifiestan todos los ingredientes de la creación, a saber, el tiempo, el espacio, la causa, el resultado, la mente, los elementos toscos y sutiles y sus interactivas modalidades de la naturaleza —bondad, pasión e ignorancia—, y luego los sentidos y su depósito de origen, la gigantesca forma universal que proviene de la segunda encarnación, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, y todos los seres vivientes, tanto móviles como quietos, que provienen de la segunda encarnación. En fin de cuentas, todos esos elementos creativos y la propia creación no son más que manifestaciones potenciales del Señor Supremo; nada es independiente del control del Ser Supremo. La primera encarnación que aparece dentro de la creación material, es decir Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu, es la parte plenaria de la Personalidad de Dios original, Śrī Kṛṣṇa, que se describe en la Brahma-saṁhitā de la siguiente manera:

yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vilajā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vilajā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Všechny vesmíry, kterých je nespočetně mnoho, existují pouze po dobu výdechu Mahā-Viṣṇua, Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua, který je úplnou částí Govindy, původní Osobnosti Božství Pána Kṛṣṇy.

Todos los innumerables universos son mantenidos solo durante el periodo respiratorio de Mahā-Viṣṇu, o Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu, quien es tan solo una parte plenaria de Govinda, la Personalidad de Dios original, el Señor Kṛṣṇa.