Sloka 20

Text 20

Verš

Text

pādās trayo bahiś cāsann
aprajānāṁ ya āśramāḥ
antas tri-lokyās tv aparo
gṛha-medho ’bṛhad-vrataḥ

Synonyma

Synonyms

pādāḥ trayaḥ — vesmír ze tří čtvrtin Pánovy energie; bahiḥ — umístěný vně; ca — a pro všechny; āsan — byli; aprajānām — těch, kteří se již nemají znovu narodit; ye — ti; āśramāḥ — životní stav; antaḥ — uvnitř; tri-lokyāḥ — tří světů; tu — ale; aparaḥ — jiní; gṛha-medhaḥ — připoutaní k rodinnému životu; abṛhat-vrataḥ — nedodržující přísně slib pohlavní zdrženlivosti.

pādāḥ trayaḥ — the cosmos of three fourths of the Lord’s energy; bahiḥ — thus situated beyond; ca — and for all; āsan — were; aprajānām — of those who are not meant for rebirth; ye — those; āśramāḥ — status of life; antaḥ — within; tri-lokyāḥ — of the three worlds; tu — but; aparaḥ — others; gṛha-medhaḥ — attached to family life; abṛhat-vrataḥ — without strictly following a vow of celibacy.

Překlad

Translation

Duchovní svět, který se skládá ze tří čtvrtin Pánovy energie, je umístěný za hranicemi tohoto hmotného světa a je určen výhradně pro ty, kteří se již nikdy znovu nenarodí. Jiní, kteří jsou poutáni k rodinnému životu a nedodržují přísně slib pohlavní zdrženlivosti, musí žít uvnitř tří hmotných světů.

The spiritual world, which consists of three fourths of the Lord’s energy, is situated beyond this material world, and it is especially meant for those who will never be reborn. Others, who are attached to family life and who do not strictly follow celibacy vows, must live within the three material worlds.

Význam

Purport

Tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu jasně uvádí, co je cílem systému varṇāśrama-dharma neboli sanātana-dharma. Nejlepší službu lze člověku prokázat tím, když je mu dána taková výchova, aby byl odpoutaný od pohlavního života, protože právě holdování sexu nutí živou bytost znovu a znovu se rodit v hmotném světě a žít podmíněným životem. Lidská civilizace, ve které se nekontrolovaně holduje pohlavnímu životu, je civilizací čtvrté třídy, protože v takové atmosféře nemá duše uvězněná v hmotném těle žádnou naději na osvobození. Zrození, smrt, stáří a nemoc se týkají hmotného těla a nemají s duší nic společného. Dokud je však ve společnosti podporována tělesná připoutanost ke smyslovému požitku, individuální duše je nucena stále procházet opakovaným zrozením a smrtí, neboť se nezbaví hmotného těla, které je jako oblečení odsouzené k zániku.

The climax of the system of varṇāśrama-dharma, or sanātana-dharma, is clearly expressed here in this particular verse of Śrīmad-Bhāgavatam. The highest benefit that can be awarded to a human being is to train him to be detached from sex life, particularly because it is only due to sex indulgence that the conditioned life of material existence continues birth after birth. Human civilization in which there is no control of sex life is a fourth-class civilization because in such an atmosphere there is no liberation of the soul encaged in the material body. Birth, death, old age and disease are related to the material body, and they have nothing to do with the spirit soul. But as long as the bodily attachment for sensual enjoyment is encouraged, the individual spirit soul is forced to continue the repetition of birth and death on account of the material body, which is compared to garments subjected to the law of deterioration.

Varṇāśramský systém umožňuje dosáhnout nejvyššího cíle lidského života právě tím, že připravuje své následovníky, aby počínaje životním řádem brahmacārī dodržovali slib pohlavní zdrženlivosti. Život brahmacārīnů je určen pro studenty, kteří jsou vychováváni tak, aby tento slib přísně dodržovali. Mladí lidé, kteří neznají chuť pohlavního života, mohou žít snadno v celibátu a jakmile si osvojí zásady takového života, mohou velice snadno dělat další pokroky k nejvyšší dokonalosti a dosáhnout duchovního království tří čtvrtin Pánovy energie. Již bylo vysvětleno, že ve vesmíru, který tvoří tři čtvrtiny Pánovy energie, neexistuje smrt ani strach a každý zde žije blaženým životem plným štěstí a poznání. Hospodář je obvykle připoutaný k rodinnému životu, ale pokud v mládí dostal výchovu brahmacārīna, bude pro něj snadné zřeknout se pohlavního požitku. Hospodářům se doporučuje, aby ve věku padesáti let opustili domov a odešli žít do lesa (pañcaśordhvaṁ vanaṁ vrajet). Když pak budou plně odpoutáni od rodinné náklonnosti, mohou vstoupit do řádu odříkání a jako sannyāsīni se plně zaměstnat ve službě Pánu. Jakékoliv náboženské zásady, které učí své následovníky dodržovat slib pohlavní zdrženlivosti, jsou pro člověka dobré, protože jedině ti, kteří jsou takto připraveni, mohou ukončit strastiplný život v hmotném světě. Principy nirvāṇy, které doporučoval Pán Buddha, jsou také určeny pro ukončení strastiplného života v hmotném světě. V nejvyšší podobě je však tato metoda doporučována v tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu, a zároveň je zde jasně popsán konečný cíl, i když jinak v zásadě není mezi metodou buddhistů, śaṅkaritů a vaiṣṇavů žádný rozdíl. Ani jedna z těchto škol nedovoluje svým následovníkům, aby porušovali slib pohlavní zdrženlivosti, pokud chtějí dosáhnout nejvyšší dokonalosti — života bez zrození a smrti, úzkosti a strachu.

In order to award the highest benefit of human life, the varṇāśrama system trains the follower to adopt the vow of celibacy beginning from the order of brahmacārī. The brahmacārī life is for students who are educated to follow strictly the vow of celibacy. Youngsters who have had no taste of sex life can easily follow the vow of celibacy, and once fixed in the principle of such a life, one can very easily continue to the highest perfectional stage, attaining the kingdom of the three-fourths energy of the Lord. It is already explained that in the cosmos of three-fourths energy of the Lord there is neither death nor fear, and one is full of the blissful life of happiness and knowledge. A householder attached to family life can easily give up such a life of sex indulgence if he has been trained in the principles of the life of a brahmacārī. A householder is recommended to quit home at the end of fifty years (pañcaśordhvaṁ vanaṁ vrajet) and live a life in the forest; then, being fully detached from family affection, he may accept the order of renunciation as a sannyāsī fully engaged in the service of the Lord. Any form of religious principles in which the followers are trained to pursue the vow of celibacy is good for the human being because only those who are trained in that way can end the miserable life of material existence. The principles of nirvāṇa, as recommended by Lord Buddha, are also meant for ending the miserable life of material existence. And this process, in the highest degree, is recommended here in the Śrīmad-Bhāgavatam, with clear perception of ideal perfection, although basically there is no difference between the process of Buddhists, Śaṅkarites and Vaiṣṇavites. For promotion to the highest status of perfection, namely freedom from birth and death, anxiety and fearfulness, not one of these processes allows the follower to break the vow of celibacy.

Hospodáři a ti, kteří úmyslně porušují slib celibátu, nemohou vstoupit do království nesmrtelnosti. Zbožní hospodáři nebo pokleslí yogīni a transcendentalisté mohou být povýšeni na vyšší planety v hmotném světě (v jedné čtvrtině Pánovy energie), ale do království nesmrtelnosti se jim nepodaří vstoupit. Ti, kteří porušili slib celibátu, se nazývají abṛhad-vratové. Pokud chtějí vānaprasthové (lidé, kteří zanechali rodinného života) a sannyāsīni (lidé žijící v odříkání) dosáhnout úspěchu, nesmějí tento slib porušit. Brahmacārīnům, vānaprasthům a sannyāsīnům již nepřísluší znovu se narodit (apraja) a stejně tak jim nepřísluší potají holdovat sexu. Duchovně orientovaný člověk, který takto poklesne, sice dostává další příležitost lidského života v dobrých rodinách učených brāhmaṇů nebo bohatých obchodníků, kde má možnost učinit další pokrok, ale nejlépe je dosáhnout nejvyššího cíle, tzn. nesmrtelnosti, okamžitě po dosažení lidské životní podoby; jinak je lidský život považovaný za neúspěšný. Pán Caitanya byl ke Svým stoupencům velice přísný ohledně pohlavní zdrženlivosti. Jednoho ze Svých osobních služebníků, Choṭu Haridāse, tvrdě potrestal, když jen zaváhal v dodržování celibátu. Pro transcendentalistu, který se chce dostat do duchovního království nad hmotnými strastmi, je úmyslné holdování sexu horší než sebevražda; zvláště v životním stádiu odříkání. Pohlavní život v řádu odříkání je nejzvrácenější podobou náboženského života a takovou svedenou osobu může zachránit jedině náhodné setkání s čistým oddaným.

The householders and persons who have deliberately broken the vow of celibacy cannot enter into the kingdom of deathlessness. The pious householders or the fallen yogīs or the fallen transcendentalists can be promoted to the higher planets within the material world (one fourth of the energy of the Lord), but they will fail to enter into the kingdom of deathlessness. Abṛhad-vratas are those who have broken the vow of celibacy. The vānaprasthas, or those retired from family life, and the sannyāsīs, or the renounced persons, cannot break the vow of celibacy if they want success in the process. The brahmacārīs, vānaprasthas and sannyāsīs do not intend to take rebirth (apraja), nor are they meant for secretly indulging in sex life. Such a falldown by the spiritualist may be compensated by another chance for human life in good families of learned brāhmaṇas or of rich merchants for another term of elevation, but the best thing is to attain the highest perfection of deathlessness as soon as the human form of life is attained; otherwise the whole policy of human life will prove to be a total failure. Lord Caitanya was very strict in advising His followers in this matter of celibacy. One of His personal attendants, Choṭa Haridāsa, was severely punished by Lord Caitanya because of his failure to observe the vow of celibacy. For a transcendentalist, therefore, who at all wants to be promoted to the kingdom beyond material miseries, it is worse than suicide to deliberately indulge in sex life, especially in the renounced order of life. Sex life in the renounced order of life is the most perverted form of religious life, and such a misguided person can only be saved if, by chance, he meets a pure devotee.