Skip to main content

KAPITOLA PÁTÁ

Příčina všech příčin

Verš

nārada uvāca
deva-deva namas te ’stu
bhūta-bhāvana pūrvaja
tad vijānīhi yaj jñānam
ātma-tattva-nidarśanam

Synonyma

nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada řekl; deva — všech polobohů; deva — polobůh; namaḥ — klaním se; te — tobě; astu — jsi; bhūta-bhāvana — tvůrce všech živých bytostí; pūrva-ja — prvorozený; tat vijānīhi — prosím, vysvětli to poznání; yat jñānam — které poznání; ātma-tattva — transcendentální; nidarśanam — směřuje.

Překlad

Śrī Nārada Muni oslovil Brahmājīho: Ó hlavní z polobohů, ó prvorozená živá bytosti, klaním se ti s hlubokou úctou. Prosím, vylož mi transcendentální poznání, které vede k pochopení pravdy o individuální duši a Nadduši.

Význam

Tento verš potvrzuje dokonalost systému parampary neboli učednické posloupnosti. V minulé kapitole bylo jasně řečeno, že Brahmājī, prvorozená živá bytost, přijal poznání přímo od Nejvyššího Pána a beze změn ho předal svému žáku Nāradovi. Nārada žádal o poznání a Brahmājī ho na jeho žádost poučil. To je systém učednické posloupnosti — požádat správnou osobu o transcendentální poznání a náležitě ho přijmout. Tuto metodu doporučuje Bhagavad-gītā (4.2). Chce-li zvídavý student obdržet transcendentální poznání, musí vyhledat kvalifikovaného duchovního učitele, odevzdat se mu, pokorně se ho ptát a sloužit mu. Poznání získané pokornými dotazy a službou je účinnější než poznání získané za peníze. Duchovní mistr v učednické posloupnosti od Brahmy a Nārady nechce od svých žáků peníze. Pravý student ho musí uspokojit upřímnou službou, a tak získá poznání o vztahu a povaze individuální duše a Nadduše.

Verš

yad rūpaṁ yad adhiṣṭhānaṁ
yataḥ sṛṣṭam idaṁ prabho
yat saṁsthaṁ yat paraṁ yac ca
tat tattvaṁ vada tattvataḥ

Synonyma

yat — co; rūpam — příznaky projevu; yat — co; adhiṣṭhānam — základ; yataḥ — odkud; sṛṣṭam — stvořený; idam — tento svět; prabho — ó můj otče; yat — v čem; saṁstham — udržován; yat — pod čí; param — vládou; yat — co jsou; ca — a; tat — tohoto; tattvam — příznaky; vada — prosím popiš; tattvataḥ — pravdivě.

Překlad

Můj drahý otče, popiš, prosím, pravdivě příznaky tohoto projeveného světa. Na čem spočívá? Jak je stvořen? Jak je udržován? A pod čí vládou se vše děje?

Význam

Otázky Nārady Muniho o skutečné příčině a důsledku jsou velice rozumné. Ateisté předkládají mnoho vlastních teorií, ve kterých se však otázek příčiny a důsledku vůbec nedotknou. Tito lidé, popírající existenci Boha, pomocí svého experimentálního poznání dosud nevysvětlili hmotný svět ani duchovní duši, přestože jejich vynalézavé mozky již zplodily mnoho teorií. Nārada Muni však nechtěl znát žádné spekulativní teorie, ale pravdivé informace o stvoření.

Transcendentální poznání týkající se duše a Nadduše v sobě zahrnuje poznání o vnímatelném světě a o základě jeho stvoření. Každý inteligentní člověk může kolem sebe vnímat tři věci: živé bytosti, projevený svět a svrchovanou vládu nad nimi. Inteligentní člověk chápe, že ani živé bytosti, ani hmotný svět nejsou dílem náhody. Symetrie stvoření a usměrněné akce a reakce, které v něm probíhají, svědčí o tom, že za vším je plán inteligentního mozku, a upřímnými dotazy může člověk zjistit konečnou příčinu za pomoci toho, kdo ji skutečně zná.

Verš

sarvaṁ hy etad bhavān veda
bhūta-bhavya-bhavat-prabhuḥ
karāmalaka-vad viśvaṁ
vijñānāvasitaṁ tava

Synonyma

sarvam — vše; hi — jistě; etat — toto; bhavān — ty, ó pane; veda — znáš; bhūta — vše, co je stvořené nebo zrozené; bhavya — vše, co bude stvořené nebo zrozené; bhavat — vše, co se tvoří; prabhuḥ — ty, pane všeho; kara-āmalaka-vat — jako ořech sevřený ve tvé dlani; viśvam — vesmír; vijñāna-avasitam — v rámci tvého vědeckého poznání; tava — tvoje.

Překlad

Můj drahý otče, ty znáš tuto vědu, protože vše, co bylo stvořeno v minulosti, co bude stvořeno v budoucnosti a co se tvoří v současnosti, stejně jako vše ve vesmíru, svíráš ve své dlani jako ořech.

Význam

Brahmā je přímý stvořitel projeveného vesmíru a všeho, co je v něm. Ví proto, co se stalo v minulosti, co se stane v budoucnosti a co se děje v přítomnosti. Všechny tři hlavní složky stvoření — živá bytost, vnímatelný svět a jejich vládce — jsou v neustálé činnosti, jak v minulosti, tak v přítomnosti i budoucnosti, a jeho přímý dozorce má vědět vše o akcích a reakcích, které v něm probíhají, stejně jako známe ořech, který držíme ve své dlani. Od přímého výrobce určité věci se očekává, že ví, jak se výrobě naučil, kde získal jednotlivé složky, jak je sestavil a jak vznikají výrobky ve výrobním procesu. Jelikož Brahmā je prvorozenou živou bytostí, přirozeně se od něho očekává, že bude vědět vše o chodu stvoření.

Verš

yad-vijñāno yad-ādhāro
yat-paras tvaṁ yad-ātmakaḥ
ekaḥ sṛjasi bhūtāni
bhūtair evātma-māyayā

Synonyma

yat-vijñānaḥ — zdroj poznání; yat-ādhāraḥ — pod čí ochranou; yat-paraḥ — pod čím dohledem; tvam — ty; yat-ātmakaḥ — v jakém postavení; ekaḥ — sám; sṛjasi — tvoříš; bhūtāni — živé bytosti; bhūtaiḥ — pomocí hmotných prvků; eva — jistě; ātma — vlastní já; māyayā — energií.

Překlad

Můj drahý otče, jaký je zdroj tvého poznání? Kdo tě chrání a kdo tě řídí? Jaké je tvé skutečné postavení? Tvoříš sám všechny bytosti z hmotných prvků svojí osobní energií?

Význam

Śrī Nārada Muni věděl, že Pán Brahmā získal schopnost tvořit zásluhou přísného odříkání. Chápal proto, že existuje někdo vyšší než Brahmājī, který Brahmovi udělil moc potřebnou k tvoření. Z toho důvodu tedy položil výše uvedené otázky. Vědecké objevy a technický pokrok nejsou také ničím nezávislým. Vědec musí získat poznání o věci, která již existovala, prostřednictvím svého mozku, který byl také stvořen někým jiným. Vědec může pracovat za pomoci mozku, který mu byl dán, ale nemůže svůj vlastní nebo nějaký podobný mozek stvořit sám. Nikdo tedy není ve věcech jakéhokoliv tvoření nezávislý a žádné stvoření neprobíhá automaticky.

Verš

ātman bhāvayase tāni
na parābhāvayan svayam
ātma-śaktim avaṣṭabhya
ūrṇanābhir ivāklamaḥ

Synonyma

ātman (ātmani) — vlastním já; bhāvayase — projevuje; tāni — to vše; na — ne; parābhāvayan — překonán; svayam — ty sám; ātma-śaktim — soběstačnou sílu; avaṣṭabhya — používající; ūrṇa-nābhiḥ — pavouk; iva — jako; aklamaḥ — bez pomoci.

Překlad

Stejně jako pavouk snadno vytváří síť své pavučiny a projevuje svoji nepřekonatelnou tvůrčí schopnost, tak i ty sám tvoříš bez cizí pomoci s použitím své soběstačné energie.

Význam

Nejlepším příkladem soběstačnosti je slunce. Slunce nemusí být osvětlováno žádným jiným tělesem, ale naopak samo pomáhá všem ostatním světelným zdrojům, aniž by ho některý mohl překonat. Nārada přirovnal postavení Brahmy k postavení pavouka, který je soběstačný, neboť si vytváří své pole působnosti bez cizí pomoci využitím vlastního energetického výtvoru v podobě svých slin.

Verš

nāhaṁ veda paraṁ hy asmin
nāparaṁ na samaṁ vibho
nāma-rūpa-guṇair bhāvyaṁ
sad-asat kiñcid anyataḥ

Synonyma

na — ne; aham — já; veda — znám; param — vyšší; hi — protože; asmin — v tomto světě; na — ani; aparam — nižší; na — ne; samam — rovný; vibho — ó veliký; nāma — jméno; rūpa — vlastnosti; guṇaiḥ — podle kvalit; bhāvyam — vše, co je stvořeno; sat — věčné; asat — dočasné; kiñcit — nebo cokoliv takového; anyataḥ — z nějakého jiného zdroje.

Překlad

Nic z toho, co známe podle jména, vlastností a kvalit — co je vyšší než my, nižší či rovnocenné, věčné či dočasné — není stvořeno z žádného jiného zdroje, nežli z tebe, ó veliký.

Význam

Projevený svět je plný rozmanitých bytostí v 8 400 000 životních druzích, z nichž některé jsou vyšší a některé nižší. V lidské společnosti se člověk pokládá za vyšší živou bytost a mezi lidmi existují také různé druhy: dobří, špatní, průměrní atd. Nārada Muni pokládal za samozřejmé, že žádná bytost nepochází z jiného zdroje, nežli z jeho otce Brahmājīho, a chtěl se o nich proto dozvědět vše od Pána Brahmy.

Verš

sa bhavān acarad ghoraṁ
yat tapaḥ susamāhitaḥ
tena khedayase nas tvaṁ
parā-śaṅkāṁ ca yacchasi

Synonyma

saḥ — on; bhavān — ty; acarat — podstoupil; ghoram — přísnou; yat tapaḥ — meditaci; su-samāhitaḥ — s dokonalou kázní; tena — z toho důvodu; khedayase — působí bolest; naḥ — nám; tvam — ty; parā — konečná pravda; śaṅkām — pochyby; ca — a; yacchasi — dej nám příležitost.

Překlad

Když však pomyslíme na tvá velká odříkání a dokonalou disciplínu, jsme nuceni uvažovat o existenci ještě někoho mocnějšího nežli jsi ty, přestože jsi tak mocný ve věcech stvoření.

Význam

Po vzoru Śrī Nārady Muniho bychom neměli slepě přijímat svého duchovního mistra za Samotného Boha. Duchovního mistra je třeba náležitě uctívat na stejné úrovni jako Boha, ale pokud o sobě prohlašuje, že je Samotný Bůh, je třeba ho ihned zavrhnout. Nārada Muni pokládal Brahmu za Nejvyššího na základě jeho podivuhodných činů při stvoření, ale když viděl, že Pán Brahmā také uctívá nějakou vyšší autoritu, začal mít pochybnosti. Nejvyšší je nejvyšší a neuctívá nikoho vyššího. Ahaṅgrahopāsitā neboli ten, kdo uctívá sám sebe s představou, že se sám stane Bohem, může snad na někoho udělat klamný dojem, ale inteligentní žák ihned pochopí, že Nejvyšší Pán nemusí uctívat nikoho, ani Sebe Samého, aby se stal Bohem. Ahaṅgrahopāsanā může být jednou z metod transcendentální realizace, ale ahaṅgrahopāsitā se nikdy nemůže stát Bohem. Transcendentální realizace neznamená, že se z člověka stane Bůh. Nārada Muni považoval Brahmājīho za Nejvyšší Osobu, ale když viděl, že se Brahmājī věnuje transcendentální realizaci, začal pochybovat, a proto si chtěl všechno vyjasnit.

Verš

etan me pṛcchataḥ sarvaṁ
sarva-jña sakaleśvara
vijānīhi yathaivedam
ahaṁ budhye ’nuśāsitaḥ

Synonyma

etat — to vše; me — mně; pṛcchataḥ — zvídavý; sarvam — vše, nač jsem se tázal; sarva-jña — ten, kdo ví všechno; sakala — nad vším; īśvara — vládce; vijānīhi — prosím vysvětli; yathā — jak; eva — je; idam — toto; aham — já; budhye — mohu chápat; anuśāsitaḥ — učící se od tebe.

Překlad

Můj drahý otče, jsi vševědoucí a jsi vládcem všech. Pouč mě tedy laskavě o všem, nač jsem se tě tázal, abych tomu mohl porozumět jako tvůj žák.

Význam

Dotazy, které položil Nārada Muni, jsou velice důležité pro všechny, a Nārada proto požádal Brahmājīho, aby je jasně vysvětlil a všem budoucím členům své učednické posloupnosti, Brahma-sampradāyi, tak bez potíží umožnil nalézt správné odpovědi.

Verš

brahmovāca
samyak kāruṇikasyedaṁ
vatsa te vicikitsitam
yad ahaṁ coditaḥ saumya
bhagavad-vīrya-darśane

Synonyma

brahmā uvāca — Pán Brahmā řekl; samyak — dokonale; kāruṇikasya — náležící tobě, který jsi velice laskavý; idam — tato; vatsa — můj drahý hochu; te — tvá; vicikitsitam — zvídavost; yat — kterou; aham — já; coditaḥ — inspirován; saumya — ó vznešený; bhagavat — Osobnosti Božství; vīrya — síly; darśane — ohledně.

Překlad

Pán Brahmā řekl: Můj drahý hochu, Nārado, jsi milostivý ke všem (včetně mě), když kladeš tyto otázky, neboť mě inspirují, abych vzpomínal na velikost Všemocné Osobnosti Božství.

Význam

Brahmājī poděkoval Nāradajīmu za jeho otázky, protože oddaní jsou vždy nadšení, když se jich někdo zeptá na Všemocnou Osobnost Božství. To je známka čistého oddaného Pána. Rozhovory o transcendentálních činnostech Pána očišťují celou okolní atmosféru, a oddaní proto s velkým nadšením odpovídají na takové otázky. Je to očistné jak pro toho, kdo se ptá, tak pro toho, kdo odpovídá. Čistí oddaní se nespokojí pouze s tím, že oni sami vědí všechno o Pánovi, ale touží také po tom, aby předávali tyto znalosti druhým, protože chtějí, aby slávu Pána znal každý. Oddaný je proto rád, když se naskytne taková příležitost. To je základní princip všech misionářských činností.

Verš

nānṛtaṁ tava tac cāpi
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me

Synonyma

na — ne; anṛtam — falešné; tava — tvé; tat — to; ca — také; api — jak jsi řekl; yathā — co se týče; mām — mě; prabravīṣi — jak popisuješ; bhoḥ — ó můj synu; avijñāya — neznají; param — Nejvyšší; mattaḥ — nade mnou; etāvat — vše, co jsi řekl; tvam — ty; yataḥ — z toho důvodu; hi — jistě; me — o mně.

Překlad

Vše, co jsi o mně řekl, je v pořádku, protože ten, kdo neví o Osobnosti Božství, o Pánu, který je konečnou pravdou nade mnou, jistě podlehne iluzi, když uvidí mé úžasné činnosti.

Význam

Logika “žáby ve studni” spočívá v tom, že žába, která zná jen prostředí ohraničené stěnami studny, si neumí představit délku a šířku obrovského oceánu. Když taková žába slyší, jak nesmírně dlouhý a široký je oceán, tak nejprve nevěří, že něco takového existuje, a když ji někdo o existenci oceánu skutečně přesvědčí, žába si začne jeho rozměry představovat. Nafukuje žaludek dokud může, až její nepatrné břicho praskne a ubohá žába zemře, aniž by poznala skutečný oceán. Stejně tak materialističtí vědci chtějí vyzvat nepochopitelnou sílu Pána tím, že Ho měří svými žabími mozky a svým vědeckým rozvojem, ale nakonec jednoduše zemřou, stejně jako žába, aniž by dosáhli nějakého úspěchu.

Lidé bez poznání o skutečném Bohu někdy přijímají za Boha nebo Jeho inkarnaci člověka s vyjímečnými hmotnými schopnostmi. V nejzazším případě mohou ve svých hmotných představách Boha dospět až k Brahmājīmu, který je nejdokonalejší živou bytostí ve vesmíru a který má život, jehož délku si žádný materialistický vědec nedokáže ani představit. Podle nejautoritativnější knihy poznání, Bhagavad-gīty (8.17), trvá jeden den a jedna noc Brahmājīho stovky tisíc let na naší planetě. “Žába ve studni” takovému dlouhému životu nebude věřit, ale ti, kteří poznali pravdivost Bhagavad-gīty, přijímají existenci velké osobnosti, která tvoří rozmanitost celého vesmíru, za skutečnou. Ze zjevených písem se dozvídáme, že Brahmājī tohoto vesmíru je mladší než všichni ostatní Brahmové, kteří se starají o nespočetně mnoho dalších vesmírů, ale žádný z nich se nemůže vyrovnat Osobnosti Božství.

Nāradajī je jednou z osvobozených duší a pod tímto jménem je znám až od doby svého osvobození — předtím byl obyčejným synem služebné. Můžeme se zeptat, jak je možné, že Nārada nevěděl o Nejvyšším Pánovi, a proč za Něho mylně pokládal Brahmājīho. Osvobozená duše nemá nikdy pochybnosti tohoto druhu, tak proč Nāradajī kladl všechny tyto otázky jako obyčejný nevědomý člověk? Stejně zmatený byl i Arjuna, přestože je věčným společníkem Pána. Arjunu i Nāradu zmátl Samotný Pán, aby i jiné, neosvobozené duše mohly realizovat skutečnou pravdu a poznání o Pánovi. Pochybnost, která vyvstala v mysli Nārady ohledně Brahmājīho všemocnosti, je lekcí pro “žáby ve studni”, aby si nevytvářely mylné představy o totožnosti Osobnosti Božství. Pána nelze srovnávat ani s osobností jako je Brahmā, nemluvě o obyčejných lidech, kteří se falešně vydávají za Boha nebo Jeho inkarnaci. Nejvyšší Pán je vždy Nejvyšší a jak jsme se již mnohokrát snažili v těchto výkladech zdůraznit, žádná živá bytost až po úroveň Brahmy nemůže tvrdit, že je s Ním totožná. Nesmíme se nechat zmást, když nějakého velkého člověka lidé po smrti uctívají v hrdinském stylu jako Boha. Bylo mnoho králů jako Pán Rāmacandra, král Ayodhyi, ale žádného z nich zjevená písma neuznávají za Boha. Být dobrý král ještě neznamená být Pán Rāma, neboť být Osobností Božství může být jedině taková osobnost jako je Śrī Kṛṣṇa. Když budeme zkoumat charakter účastníků bitvy na Kurukṣetře, zjistíme, že Mahārāja Yudhiṣṭhira nebyl o nic méně zbožný král než Pán Rāmacandra a že byl dokonce ještě mravnější než Pán Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa ho žádal, aby lhal, ale Mahārāja Yudhiṣṭhira protestoval. To však neznamená, že by se Mahārāja Yudhiṣṭhira mohl rovnat Pánu Rāmacandrovi nebo Pánu Kṛṣṇovi. Velké autority hodnotí Mahārāje Yudhiṣṭhira jako zbožného člověka, ale Pána Rāmu nebo Kṛṣṇu přijímají za Osobnost Božství. Pán je tedy za všech okolností odlišnou osobou a nikdy Ho nemůžeme srovnávat s člověkem. Pán je vždy Pánem a obyčejná živá bytost se Mu nikdy nevyrovná.

Verš

yena sva-rociṣā viśvaṁ
rocitaṁ rocayāmy aham
yathārko ’gnir yathā somo
yatharkṣa-graha-tārakāḥ

Synonyma

yena — Jímž; sva-rociṣā — Jeho vlastní září; viśvam — celý svět; rocitam — již potenciálně stvořený; rocayāmi — projevuji; aham — já; yathā — jako když; arkaḥ — slunce; agniḥ — oheň; yathā — jako; somaḥ — měsíc; yathā — jakož i; ṛkṣa — nebeská klenba; graha — vlivné planety; tārakāḥ — hvězdy.

Překlad

Já tvořím svět, který již předtím stvořil Pán Svojí osobní září (zvanou brahmajyoti), stejně jako měsíc, nebeská klenba, vlivné planety a třpytivé hvězdy začnou svítit teprve potom, až slunce zazáří ohnivým žárem.

Význam

Pán Brahmājī potvrdil Nāradovi jeho domněnku, že není nejvyšším stvořitelem. Méně inteligentní lidé se někdy pošetile domnívají, že Brahmā je příčinou všech příčin. Nārada však chtěl, aby tuto otázku vyjasnil sám Brahmājī, nejvyšší autorita ve vesmíru. Stejně jako rozhodnutí nejvyššího státního soudu je konečné, tak i výrok Brahmājīho je konečný ve védském způsobu získávání poznání. Jak jsme již uvedli v předchozím verši, Nāradajī byl osvobozenou duší a nebyl tedy jedním z méně inteligentních lidí, kteří přijímají falešného boha nebo bohy a klaní se jim svým vlastním způsobem. Představil se jako méně inteligentní, ale zároveň inteligentně vznesl svoji pochybnost před nejvyšší autoritou, aby si tak neinformovaní lidé mohli této otázky povšimnout a získat správné informace o stvoření a stvořiteli ze správného zdroje.

Brahmājī v tomto verši vyjasňuje mylný dojem méně inteligentních lidí a potvrzuje, že tvoří vesmírnou rozmanitost, která již předtím byla potenciálně stvořena oslnivou září Pána Śrī Kṛṣṇy. Brahmājī uvádí totéž v saṁhitě zvané Brahma-saṁhitā (5.40), kde říká:

yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Sloužím Nejvyšší Osobnosti Božství Govindovi, prvotnímu Pánu, Jehož transcendentální tělesná záře zvaná brahmajyoti, která je neomezená, nevyčerpatelná a všeprostupující, je příčinou stvoření nekonečného počtu planet s různými druhy podnebí a různými životními podmínkami.”

Totéž je potvrzeno i v Bhagavad-gītě (14.27). Pán Kṛṣṇa je základem brahmajyoti (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham). Podle védského slovníku Nirukti slovo pratiṣṭhā znamená “to, co ustanovuje”. Brahmajyoti tedy není nezávislá ani soběstačná. Pán Śrī Kṛṣṇa je svrchovaným stvořitelem brahmajyoti, o které je v tomto verši zmínka jako o sva-rociṣā neboli “záři transcendentálního těla Pána”. Tato brahmajyoti je všeprostupující a veškeré stvoření je umožněné její potenciální silou. Védské hymny proto prohlašují, že vše, co existuje, spočívá na brahmajyoti (sarvaṁ khalv idaṁ brahma). Brahmajyoti je tedy potenciálním zárodkem veškerého stvoření a tatáž brahmajyoti, neomezená a nevyčerpatelná, pochází z Pána. Pán (Śrī Kṛṣṇa) je proto z konečného hlediska nejvyšší příčinou všeho stvoření (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ).

Nesmíme si myslet, že Pán tvoří jako kovář — kladivem a jinými nástroji. Pán tvoří prostřednictvím Svých energií. Vlastní rozmanité energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Stejně jako malé semínko banyánového plodu má sílu stvořit velký banyánovník, Pán rozsévá všemožná semínka Svojí potencionální brahmajyoti (sva-rociṣā) a tato semínka jsou pak zalévána osobnostmi jako je Brahmā a postupně se vyvíjejí. Brahmā nemůže stvořit semínko, ale může pomoci jeho přeměně ve strom, stejně jako zahradník pomáhá rostlinám v jejich růstu tím, že je zalévá. Přirovnání ke slunci uvedené v tomto verši je velice příhodné. Slunce je původním zdrojem všeho světla v hmotném světě: ohně, elektřiny, měsíčních paprsků atd. Veškerá svítící tělesa na obloze jsou stvořením slunce, slunce je stvořením brahmajyoti a brahmajyoti je září Pána. Původní příčinou stvoření je tedy Pán.

Verš

tasmai namo bhagavate
vāsudevāya dhīmahi
yan-māyayā durjayayā
māṁ vadanti jagad-gurum

Synonyma

tasmai — Jemu; namaḥ — klaním se; bhagavate — Osobnosti Božství; vāsudevāya — Pánu Kṛṣṇovi; dhīmahi — medituji o Něm; yat — Jehož; māyayā — silou; durjayayā — nepřemožitelnou; mām — mně; vadanti — říkají; jagat — svět; gurum — pán.

Překlad

Skládám své poklony Osobnosti Božství, Pánu Kṛṣṇovi (Vāsudevovi) a medituji o Něm, Jehož nepřemožitelná síla vede méně inteligentní lidi k tomu, že mě nazývají nejvyšším vládcem.

Význam

V příštím verši bude jasněji vysvětleno, jak iluzorní energie Pána mate méně inteligentní lidi, kteří pokládají Brahmājīho nebo prakticky kohokoliv jiného za Nejvyššího Pána. Brahmājī si ovšem nepřeje, aby ho nazývali Nejvyšším Pánem, a přímo se klaní Pánu Vāsudevovi, Śrī Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství, Jemuž projevil stejnou úctu již v Brahma-saṁhitě (5.1):

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Nejvyšší Pán je Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, původní Pán, který má transcendentální tělo a je konečnou příčinou všech příčin. Uctívám tohoto prvotního Pána Govindu.”

Brahmājī si je vědom svého skutečného postavení a ví, že méně inteligentní lidé, zmatení iluzorní energií Pána, pokládají za Boha kohokoliv podle své momentální nálady. Zodpovědný člověk stejně jako Brahmājī odmítá, aby ho žáci nebo podřízení nazývali Nejvyšším Pánem, ale hlupákům, kteří jsou idolem lidí se zvířecí povahou psů, vepřů, velbloudů a oslů, lichotí, když jsou oslovováni jako Nejvyšší Pán. Proč se takoví lidé s oblibou nechají označovat za Boha a proč je tak jejich hloupí ctitelé nazývají, vysvětluje následující verš.

Verš

vilajjamānayā yasya
sthātum īkṣā-pathe ’muyā
vimohitā vikatthante
mamāham iti durdhiyaḥ

Synonyma

vilajjamānayā — tím, kdo se stydí; yasya — jehož; sthātum — zůstat; īkṣā-pathe — vpředu; amuyā — matoucí energií; vimohitāḥ — ti, kteří jsou zmateni; vikatthante — mluví nesmysly; mama — to je moje; aham — já jsem všechno; iti — takto se rouhající; durdhiyaḥ — takto mylně uvažující.

Překlad

Iluzorní energie Pána se nesnaží stavět do popředí, protože se stydí za své postavení, ale ti, kteří jsou zmateni jejím vlivem, mluví vždy nesmysly, jelikož jsou pohrouženi v myšlenkách “to jsem já” a “to je moje”.

Význam

Nepřemožitelná iluzorní energie Osobnosti Boha neboli Jeho třetí energie, představující nevědomost, může zmást všechny živé bytosti na světě, ale přesto není natolik silná, aby mohla stát i před Nejvyšším Pánem. Nevědomost stojí za zády Osobnosti Božství, a tam má dostatek sil na to, aby přivedla živé bytosti do iluze. Prvním příznakem zmatených lidí je, že mluví nesmysly. Védská literatura nikde nenabádá k nesmyslným řečem a prvotřídním nesmyslem je říkat: “To jsem já, to je moje.” Bezbožná civilizace se zakládá výhradně na těchto falešných představách a lidé, kteří nemají žádnou skutečnou realizaci Boha, přijímají falešné bohy nebo falešně prohlašují sami sebe za Boha, aby oklamali jiné, kteří jsou již tak zmateni iluzorní energií. Ti, kteří stojí před Pánem a kteří se Mu odevzdávají, však nemohou být iluzorní energií ovlivněni, a proto jsou oproštěni od mylných představ “to jsem já, to je moje”. Nepřijímají žádného falešného Boha, a ani se nesnaží předstírat, že oni sami se vyrovnají Nejvyššímu Pánovi. V tomto verši je jasně řečeno, jak se pozná zmatený člověk.

Verš

dravyaṁ karma ca kālaś ca
svabhāvo jīva eva ca
vāsudevāt paro brahman
na cānyo ’rtho ’sti tattvataḥ

Synonyma

dravyam — základní prvky (země, voda, oheň, vzduch a éter); karma — vzájemné působení; ca — a; kālaḥ — věčný čas; ca — také; sva-bhāvaḥ — intuice nebo povaha; jīvaḥ — živá bytost; eva — jistě; ca — a; vāsudevāt — z Vāsudeva; paraḥ — rozmanité části; brahman — ó brāhmaṇo; na — nikdy; ca — také; anyaḥ — oddělená; arthaḥ — hodnota; asti — existuje; tattvataḥ — ve skutečnosti.

Překlad

Pět základních prvků ve stvoření, jejich vzájemné působení dané věčným časem a také intuice nebo povaha individuálních živých bytostí jsou různé nedílné části Osobnosti Božství, Vāsudeva, a ve skutečnosti nemají žádnou jinou hodnotu.

Význam

Tento vnímatelný svět je neosobním zastoupením Vāsudeva, protože jak prvky, z nichž je stvořen, tak jejich vzájemné působení a živé bytosti, které si užívají výsledných činů, jsou výtvory vnější a vnitřní energie Pána Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (7.4-5). Základní prvky—země, voda, oheň, vzduch a éter — jakož i pojetí hmotné totožnosti, inteligence a mysl jsou výtvory vnější energie Pána. Živá bytost, která si užívá vzájemného působení výše uvedených hrubohmotných a jemnohmotných prvků pod vlivem věčného času, je jednou z podob vnitřní energie, která má možnost výběru mezi hmotným a duchovním světem. V hmotném světě je živá bytost oklamávána nevědomostí, ale v duchovním světě je ve svých přirozených podmínkách duchovní existence prosta jakékoliv iluze. Živá bytost se označuje za okrajovou energii Pána. Za žádných okolností však ani hmotné prvky, ani nedílné duchovní části nejsou nezávislé na Nejvyšší Osobnosti Božství Vāsudevovi, neboť vše — ať už je to výtvorem Jeho vnější, vnitřní či okrajové energie — je pouze projevem jedné a téže záře Pána, stejně jako světlo, teplo a kouř jsou projevy ohně. Nic z toho není od ohně oddělené — všechny tyto projevy se společně nazývají oheň, a stejně tak všechny věci, které můžeme vnímat svými smysly, jakož i záře těla Vāsudeva, jsou Jeho neosobní projevy, zatímco Pán věčně existuje ve Své transcendentální podobě zvané sac-cid-ānanda-vigrahaḥ, která se liší od všech výše uvedených hmotných prvků.

Verš

nārāyaṇa-parā vedā
devā nārāyaṇāṅgajāḥ
nārāyaṇa-parā lokā
nārāyaṇa-parā makhāḥ

Synonyma

nārāyaṇa — Nejvyšší Pán; parāḥ — je příčinou a pro Něho je určeno; vedāḥ — poznání; devāḥ — polobozi; nārāyaṇa — Nejvyšší Pán; aṅga-jāḥ — pomocné ruce; nārāyaṇa — Osobnost Božství; parāḥ — kvůli; lokāḥ — planety; nārāyaṇa — Nejvyšší Pán; parāḥ — pro Jeho potěšení; makhāḥ — všechny oběti.

Překlad

Védskou literaturu vytvořil Nejvyšší Pán a pro Něho je určena, polobozi jsou rovněž určeni k tomu, aby sloužili Pánovi jako části Jeho těla, různé planety jsou určeny také pro Pána a různé oběti jsou vykonávány jen pro Jeho potěšení.

Význam

Podle Vedānta-sūter (śāstra-yonitvāt) je Nejvyšší Pán autorem všech zjevených písem a všechna zjevená písma jsou určena pro poznání Nejvyššího Pána. Slovo veda znamená “poznání, které vede k Bohu”. Vedy byly vytvořeny pouze pro oživení zapomenutého vědomí podmíněných duší a oddaní nārāyaṇa-para zavrhují každou literaturu, která není určena k tomuto účelu. Poznání obsažené v knihách, které nemají Nārāyaṇa za svůj cíl, se ani nedá nazývat poznání. Takové knihy jsou místy, kam se slétají vrány, které se zajímají pouze o odpadky tohoto světa. Každá kniha poznání (vědecká či umělecká) musí vést k poznání o Nārāyaṇovi, jinak je nutné ji zavrhnout. To je zásada rozvoje poznání. Nejvyšším uctívaným Božstvem je Nārāyaṇa. Polobohy se doporučuje uctívat druhotně, ve vztahu k Nārāyaṇovi, protože polobozi jsou Jeho pomocné ruce řídící vesmírné záležitosti. Stejně jako královští úředníci jsou ctěni jako služebníci krále, polobozi jsou uctíváni na základě jejich vztahu k Pánovi. Uctívání polobohů odděleně od Pána není autorizované (avidhi-pūrvakam), stejně jako není správné zalévat listy a větve stromu a nezalévat jeho kořeny. Polobozi tedy také závisejí na Nārāyaṇovi. Loky neboli různé planety jsou přitažlivé jen proto, že jsou na nich různé druhy života a blaženosti, které částečně představují sac-cid-ānanda-vigrahu. Každý si přeje věčný život plný blaženosti a poznání. V hmotném světě lze takový věčný život v blaženosti a poznání více a více realizovat na vyšších planetách, ale jakmile tam člověk dojde, chce dosáhnout ještě dalšího pokroku a vrátit se zpátky k Bohu. Délka života s úměrným množstvím blaženosti a poznání se zvyšuje z planety na planetu. Na různých planetách lze žít tisíce a stovky tisíc let, ale ani na jedné nenajdeme věčný život. Kdo však dosáhne nejvyšší planety, planety Brahmy, může dále pokročit až k planetám v duchovním nebi, kde je život věčný. Vzestupná cesta z jedné planety na druhou tedy končí na nejvyšší planetě Pána (mad-dhām), kde je život věčný, plný blaženosti a poznání. Všechny různé oběti jsou vykonávány jen pro uspokojení Pána Nārāyaṇa s cílem dojít k Němu a v tomto věku Kali je nejlepší doporučenou obětí saṅkīrtana-yajña, která je hlavní osou oddané služby pro oddaného nārāyaṇa-para.

Verš

nārāyaṇa-paro yogo
nārāyaṇa-paraṁ tapaḥ
nārāyaṇa-paraṁ jñānaṁ
nārāyaṇa-parā gatiḥ

Synonyma

nārāyaṇa-paraḥ — pro poznání Nārāyaṇa; yogaḥ — soustředění mysli; nārāyaṇa-param — s cílem dosáhnout Nārāyaṇa; tapaḥ — odříkání; nārāyaṇa-param — s cílem spatřit Nārāyaṇa; jñānam — rozvoj transcendentálního poznání; nārāyaṇa-parā — cesta k osvobození končí vstupem do království Nārāyaṇa; gatiḥ — vzestupná cesta.

Překlad

Všechny různé druhy meditace či mysticismu jsou prostředky k realizaci Nārāyaṇa, cílem veškerého odříkání je dosáhnout Nārāyaṇa, rozvoj transcendentálního poznání umožňuje spatřit Nārāyaṇa a konečné spasení znamená vstoupit do Nārāyaṇova království.

Význam

Existují dva systémy meditativní yogyaṣṭāṅga-yoga a sāṅkhya-yoga. Aṣṭāṅga-yoga je metodou soustředění mysli a osvobození se od veškerého zaměstnání prostřednictvím meditace, koncentrace, sedových poloh, zastavení vnitřního oběhu vzduchu atd. a sāṅkhya-yoga je určena k rozlišování pravdy od iluze. Oba systémy však nakonec vedou k realizaci neosobního Brahmanu, který je pouze částečným projevením Nārāyaṇa, Osobnosti Božství. Jak jsme již vysvětlili dříve, neosobní záře zvaná Brahman je pouhou částí Osobnosti Božství. Neosobní Brahman spočívá na Osobě Nejvyššího Pána a je tedy oslavou Jeho velikosti. To potvrzuje Bhagavad-gītā i Matsya Purāṇa. Slovo gati znamená “konečné místo určení” neboli “nejvyšší stupeň osvobození”. Splynutí s neosobní brahmajyoti není nejvyšším osvobozením — ještě výše je vznešená společnost Osobnosti Božství na jedné z nesčetných duchovních planet ve vaikuṇṭhském nebi. Závěr je tedy takový, že Nārāyaṇa, Osobnost Božství, je konečným cílem všech jógových systémů i všech druhů osvobození.

Verš

tasyāpi draṣṭur īśasya
kūṭa-sthasyākhilātmanaḥ
sṛjyaṁ sṛjāmi sṛṣṭo ’ham
īkṣayaivābhicoditaḥ

Synonyma

tasya — Jeho; api — jistě; draṣṭuḥ — toho, který vidí; īśasya — vládce; kūṭa-sthasya — toho, který překoná inteligenci každého; akhila-ātmanaḥ — Nadduše; sṛjyam — to, co je již stvořené; sṛjāmi — já odhaluji; sṛṣṭaḥ — stvořený; aham — já; īkṣayā — pohlédnutím; eva — přesně; abhicoditaḥ — od Něho inspirován.

Překlad

Pouze díky Jeho inspiraci odhaluji to, co již On (Nārāyaṇa) stvořil a vše se děje pod Jeho dohledem (v Jeho podobě všepronikající Nadduše), neboť i já jsem Jím byl stvořen.

Význam

I Brahmā, stvořitel vesmíru, přiznává, že není skutečným stvořitelem, ale že byl pouze inspirován Nārāyaṇem a pod Jeho dohledem tvoří věci, které již stvořil Pán jakožto Nadduše všech živých bytostí. I největší autorita ve vesmíru uznává, že v každé živé bytosti jsou dvě různé duše: Nadduše a individuální duše. Nadduše je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zatímco individuální duše je věčný služebník Pána. Pán inspiruje individuální duši k tomu, aby stvořila to, co již stvořil On, a Jeho milostí je ten, kdo ve světě něco objeví, oslavován jako objevitel. Říká se, že Kolumbus objevil západní polokouli, ale Kolumbus tuto část Země nestvořil. Rozsáhlý kontinent již existoval zásluhou všemocnosti Nejvyššího Pána a Kolumbus byl pouze za svoji minulou službu Pánovi požehnán tím, že se mu dostalo uznání jako objeviteli Ameriky. Stejně tak nikdo nemůže tvořit bez svolení Pána, neboť každý dokáže jen tolik, kolik mu dovolují jeho schopnosti, které mu udělil také Pán podle jeho touhy a ochoty Mu sloužit. Musíme tedy dobrovolně chtít sloužit Pánovi a Pán nás zplnomocní úměrně tomu, nakolik se odevzdáme Jeho lotosovým nohám. Pán Brahmā je velkým oddaným Pána, který ho proto zplnomocnil a inspiroval k tomu, aby stvořil vesmír tak, jak ho před sebou vidíme. Pán také inspiroval Arjunu, aby bojoval na Kuruovském bitevním poli:

tasmāt tvam uttiṣṭha yaśo labhasva
jitvā śatrūn bhuṅkṣva rājyaṁ samṛddham
mayaivaite nihatāḥ pūrvam eva
nimitta-mātraṁ bhava savyasācin

K bitvě na Kurukṣetře nebo ke všem ostatním bitvám kdekoliv a kdykoliv došlo vůlí Pána, protože nikdy nemůže dojít k takovému masovému zabíjení bez Pánova svolení. Duryodhanova strana se dopustila urážky vůči Draupadī, velké oddané Kṛṣṇy, která se obrátila na Pána i na všechny, kteří této nespravedlivé urážce tiše přihlíželi. Pán pak poradil Arjunovi, aby bojoval a připsal si všechny zásluhy, přičemž Duryodhanova strana již byla vůlí Pána neodvratně odsouzena k záhubě. Arjuna tedy dostal radu, aby se stal nástrojem v boji a aby se proslavil pobitím velkých generálů jako byli Bhīṣma a Karṇa.

Ve védských spisech jako je Kaṭha Upaniṣad je Pán popsán jako sarva-bhūta-antarātmā neboli “Osobnost Božství sídlící v těle každého a řídící životy všech, kteří se Mu odevzdali”. Ti, kteří se Mu nechtějí odevzdat, jsou svěřeni péči hmotné přírody (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā) a tak je jim dovoleno, aby jednali na vlastní nebezpečí a sami trpěli důsledky. Oddaní jako Brahmā a Arjuna nedělají nic sami od sebe, ale jako plně odevzdané duše vždy čekají na náznak od Pána, a proto se mohou pokoušet o věci, které obyčejným lidem připadají velice úžasné. Jedním z Pánových jmen je Urukrama neboli “ten, Jehož činy jsou velmi podivuhodné a vymykají se představám živých bytostí”, a činy Jeho oddaných tedy někdy také vypadají velice úžasně, neboť je řídí Samotný Pán. Pán ve Svém transcendentálním postavení jako svědek všech činů dohlíží na inteligenci každé živé bytosti — od Brahmy, nejinteligentnější bytosti ve vesmíru, po nejmenšího mravence. Inteligentní člověk, který je schopen studovat psychické efekty (myšlení, cítění a chtění), dokáže postřehnout jemnou přítomnost Pána.

Verš

sattvaṁ rajas tama iti
nirguṇasya guṇās trayaḥ
sthiti-sarga-nirodheṣu
gṛhītā māyayā vibhoḥ

Synonyma

sattvam — kvalita dobra; rajaḥ — kvalita vášně; tamaḥ — kvalita nevědomosti; iti — ty všechny; nirguṇasya — transcendentálního; guṇāḥ trayaḥ — jsou tři kvality; sthiti — udržování; sarga — stvoření; nirodheṣu — pro zničení; gṛhītāḥ — přijaté; māyayā — vnější energií; vibhoḥ — Nejvyššího.

Překlad

Nejvyšší Pán je čistě duchovní, transcendentální všem hmotným kvalitám, ale přesto pro stvoření, udržování a zničení hmotného světa přijímá prostřednictvím Své vnější energie kvality přírody zvané dobro, vášeň a nevědomost.

Význam

Nejvyšší Pán je Pánem vnější energie, projevené třemi hmotnými kvalitami — dobrem, vášní a nevědomostí — a jako její Pán není nikdy ovlivněn jejími iluzorními účinky. Živé bytosti, jīvy, však mají sklon podlehnout vlivu těchto kvalit hmotné přírody. To je rozdíl mezi Pánem a živými bytostmi. Živé bytosti podléhají těmto kvalitám, i když původně jsou kvalitativně totožné s Pánem. Kvality hmotné přírody jsou s Pánem jakožto produkty Jeho energie zcela jistě spojeny, ale toto spojení je stejné jako ve vztahu pána a služebníků. Nejvyšší Pán je vládcem hmotné energie, zatímco živé bytosti, které jsou zapleteny v hmotném světě, nejsou ani pány, ani vládci. Naopak — tato energie si podmaňuje živé bytosti a vládne jim. Pán je ve skutečnosti věčně projeven Svojí vnitřní silou neboli duchovní energií jako jasné slunce se svými paprsky na čisté obloze, ale čas od času vytváří hmotnou energii, stejně jako slunce někdy vytváří mrak na jasné obloze. Slunce však není nikdy ovlivněné nepatrným mrakem a ani neomezený Pán není nikdy ovlivněný mrakem hmotné energie, který se někdy projevuje v neomezené sféře Jeho paprsků brahmajyoti.

Verš

kārya-kāraṇa-kartṛtve
dravya-jñāna-kriyāśrayāḥ
badhnanti nityadā muktaṁ
māyinaṁ puruṣaṁ guṇāḥ

Synonyma

kārya — důsledek; kāraṇa — příčina; kartṛtve — v činnostech; dravya — hmotné; jñāna — poznání; kriyā-āśrayāḥ — projevené takovými příznaky; badhnanti — podmiňují; nityadā — věčně; muktam — transcendentální; māyinam — pod vlivem hmotné energie; puruṣam — živou bytost; guṇāḥ — hmotné kvality.

Překlad

Tyto tři kvality hmotné přírody, které se dále projevují jako hmota, poznání a činnosti, přivádějí věčně transcendentální živou bytost pod vliv příčiny a důsledku a způsobují, že začíná být odpovědná za své činnosti.

Význam

Jelikož věčně transcendentální živé bytosti se nacházejí mezi vnitřní a vnější energií, nazývají se okrajová energie Pána. Živé bytosti v podstatě nejsou určeny k tomu, aby byly podmíněny hmotnou energií, ale když jsou ovlivněny falešným pocitem, že jsou pány této energie, dostávají se pod její vliv a jsou tak podmíněny třemi kvalitami hmotné přírody. Tato vnější energie Pána zakrývá čisté poznání živé bytosti o její věčné existenci ve společnosti Pána, a pokryv je natolik důkladný, že se zdá, jako kdyby podmíněná duše byla nevědomá věčně. Tak úžasné je působení māyi, vnější energie, která se projevuje jakoby byla stvořená hmotným způsobem. Hmotná energie dokáže tak důkladně pokrýt živou bytost, že materialistický vědec nevidí nic než hmotné příčiny, ale za všemi hmotnými projevy jsou ve skutečnosti ještě činnosti adhibhūty, adhyātmy a adhidaivy, které podmíněná duše v kvalitě nevědomosti nedokáže vnímat. Adhibhūta vnucuje duši opakovaná rození a smrti, stáří a nemoci, adhyātma ji podmiňuje a adhidaiva je řídící systém. Toto jsou hmotné projevy příčiny a důsledku a vlastní zodpovědnosti podmíněných duší za jejich činy. Jsou to projevy podmíněného stavu a když se lidská bytost od takového podmíněného stavu osvobodí, dosáhne nejvyšší dokonalosti.

Verš

sa eṣa bhagavāḻ liṅgais
tribhir etair adhokṣajaḥ
svalakṣita-gatir brahman
sarveṣāṁ mama ceśvaraḥ

Synonyma

saḥ — On; eṣaḥ — tato; bhagavān — Osobnost Božství; liṅgaiḥ — příznaky; tribhiḥ — třemi; etaiḥ — všemi těmito; adhokṣajaḥ — transcendentální Pán (dohlížející na všechno); su-alakṣita — skutečně neviděný; gatiḥ — pohyb; brahman — ó Nārado; sarveṣām — každého; mama — můj; ca — také; īśvaraḥ — vládce.

Překlad

Ó Brāhmaṇo Nārado, Adhokṣaja, transcendentální Pán, je kvůli výše zmíněným třem kvalitám přírody neviditelný hmotnými smysly živých bytostí. Je však přesto vládcem každého, včetně mě.

Význam

V Bhagavad-gītě (7.24-25) Pán jasně říká, že impersonalista, který přikládá větší důležitost transcendentálním paprskům Pána zvaným brahmajyoti a který si myslí, že Absolutní Pravda je z konečného pohledu neosobní a podobu projevuje pouze v případech nutnosti, je méně inteligentní než personalista, bez ohledu na jeho důkladné studium Vedānty. Tito impersonalisté jsou zakryti výše uvedenými třemi kvalitami hmotné přírody, a proto nejsou schopni se přiblížit k transcendentální Osobnosti Pána. K Nejvyššímu Pánu nemůže přistoupit každý, protože je zahalen Svojí energií yogamāyou. Je však chyba si myslet, že byl dříve neprojevený a nyní se projevil v lidské podobě. Tuto mylnou představu o beztvarosti Nejvyšší Osobnosti Božství způsobuje Pánův závoj yogamāyi a odstranit ho může pouze On Svojí vůlí, jakmile se Mu podmíněná duše odevzdá. Oddaní Pána, kteří jsou transcendentální výše zmíněným třem kvalitám hmotné přírody, mohou vidět dokonale blaženou transcendentální podobu Pána prostřednictvím lásky a čisté oddanosti.

Verš

kālaṁ karma svabhāvaṁ ca
māyeśo māyayā svayā
ātman yadṛcchayā prāptaṁ
vibubhūṣur upādade

Synonyma

kālam — věčný čas; karma — osud živé bytosti; svabhāvam — povaha; ca — také; māyā — síla; īśaḥ — vládce; māyayā — energií; svayā — Svojí; ātman (ātmani) — do Sebe; yadṛcchayā — nezávisle; prāptam — splynout s; vibubhūṣuḥ — vypadající odlišně; upādade — přijaty, aby byly znovu stvořeny.

Překlad

Pán, který je vládcem všech energií, takto tvoří Svojí vlastní silou věčný čas, osud všech živých bytostí a jejich příslušné povahy, kvůli kterým byly stvořeny, a pak je opět pohlcuje, nezávisle na všem.

Význam

Ke stvoření hmotného světa, v němž Nejvyšší Pán umožňuje podmíněným duším podřízeně jednat, dochází znovu a znovu po každém jeho zničení. Hmotné stvoření je něco jako mrak na nekonečném nebi. Skutečné nebe je duchovní nebe, věčně naplněné paprsky brahmajyoti, a část tohoto nekonečného nebe je zakryta mrakem mahat-tattvy, hmotného stvoření, v němž si podmíněné duše, které chtějí vládnout světu proti vůli Pána, mohou hrát podle svých tužeb pod vládou Pánovy vnější energie. Stejně jako každý rok pravidelně začíná a končí období dešťů, tak i stvoření pravidelně vzniká a zaniká pod vládou Pána, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (8.19). Pán tedy pravidelně tvoří a ničí hmotné světy, a tak dovoluje podmíněným duším hrát si jak si přejí a vytvářet si svůj vlastní osud, což pro ně znamená, že budou znovu stvořeny v souladu s tím, jaké byly jejich nezávislé touhy v době zničení. Stvoření tedy nastává v určitém daném čase (jak jsme zvyklí si myslet o všem, co známe z naší nicotné zkušenosti). Proces tvoření a ničení se nazývá anādi — nelze určit, kdy k těmto věcem došlo poprvé, neboť délka už jen částečného cyklu stvoření je 8 640 000 000 let. Zákon stvoření je ovšem podle védské literatury takový, že hmotný svět vzniká a je opět zničen vůlí Pána v určitých periodách. Celé hmotné nebo dokonce i duchovní stvoření je projevem energie Pána, stejně jako teplo a světlo ohně jsou různé projevy energie ohně. Svět jakožto expanze energie Pána je tedy Jeho neosobní podobou a celé stvoření spočívá na Jeho neosobním rysu. On však přesto zároveň zůstává nedotčen tímto stvořením jako pūrṇam (úplný) a nikdo by se tedy neměl mylně domnívat, že Pán existuje pouze ve Svých neomezených neosobních expanzích a že žádnou osobní podobu nemá. Neosobní expanze je projevem Jeho energie a On je vždy Osobou, nehledě na existenci nespočetně mnoha neomezených expanzí Jeho neosobních energií (Bg. 9.5-7). Pro lidskou inteligenci je velice obtížné pochopit, jak může celé stvoření spočívat na expanzi Jeho energie, ale Pán dává v Bhagavad-gītě velice dobrý příklad. Je řečeno, že i když vzduch a atomy spočívají v rozsáhlém nebi, které je prostředím, v němž spočívá vše hmotně stvořené, nebe přesto zůstává oddělené a nedotčené. Podobně i Nejvyšší Pán udržuje vše stvořené expanzí Své energie, ale vždy setrvává stranou nedotčen. To uznává i Śaṅkarācārya, velký obhájce neosobní podoby Absolutna. Říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt neboli “Nārāyaṇa existuje odděleně od neosobní tvořivé energie”. Celé stvoření splývá v době zničení s tělem transcendentálního Nārāyaṇa a opět z Něho emanuje se stejnými kategoriemi individuálních povah a osudů nekonečně mnoha živých bytostí. Individuální živé bytosti jakožto nedílné části Pána jsou někdy popisovány jako ātmā, kvalitativně stejné duchovní povahy. Jelikož se však tyto živé bytosti někdy svévolně nechávají zlákat přitažlivostí hmotného stvoření, zároveň se od Pána liší.

Verš

kālād guṇa-vyatikaraḥ
pariṇāmaḥ svabhāvataḥ
karmaṇo janma mahataḥ
puruṣādhiṣṭhitād abhūt

Synonyma

kālāt — z věčného času; guṇa-vyatikaraḥ — přeměna kvalit jejich vzájemným působením; pariṇāmaḥ — přeměna; svabhāvataḥ — z přírody; karmaṇaḥ — činností; janma — stvoření; mahataḥmahat-tattvy; puruṣa-adhiṣṭhitāt — díky inkarnaci Pána zvané puruṣa; abhūt — nastalo.

Překlad

Po inkarnaci prvního puruṣi (Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua) vzniká mahat-tattva neboli principy hmotného stvoření, poté se projevuje čas a postupem času se objevují tři kvality. Příroda je projevem tří kvalit, které se přeměňují v činnosti.

Význam

Díky všemocnosti Nejvyššího Pána se celé hmotné stvoření vyvíjí procesem přeměn a postupných reakcí a působením stejné všemocnosti je opět vše postupně zničeno a uloženo v těle Nejvyššího. Kāla neboli čas je synonymum přírody a je přeměněným projevem principů hmotného stvoření. Čas je tedy možné pokládat za první příčinu celého stvoření a přeměnou přírody se projevují různé činnosti hmotného světa. Tyto činnosti lze považovat za projevy přirozených instinktů každé jednotlivé živé bytosti nebo dokonce i netečných předmětů a výsledkem těchto činností je vznik mnoha rozmanitých produktů a vedlejších produktů téže povahy. Původem toho všeho je Nejvyšší Pán, a proto Vedānta-sūtry i Bhāgavatam začínají výrokem, že Absolutní Pravda je zdrojem veškerého stvoření (janmādy asya yataḥ).

Verš

mahatas tu vikurvāṇād
rajaḥ-sattvopabṛṁhitāt
tamaḥ-pradhānas tv abhavad
dravya-jñāna-kriyātmakaḥ

Synonyma

mahataḥmahat-tattvy; tu — ale; vikurvāṇāt — přeměna; rajaḥ — hmotná kvalita vášně; sattva — kvalita dobra; upabṛṁhitāt — kvůli vzrůstu; tamaḥ — kvalita temnoty; pradhānaḥ — převládající; tu — ale; abhavat — nastalo; dravya — hmota; jñāna — hmotné poznání; kriyā-ātmakaḥ — převážně hmotné činnosti.

Překlad

Hmotné činnosti jsou způsobeny vybuzením mahat-tattvy. Nejprve dochází k přeměně kvalit dobra a vášně a později — díky kvalitě nevědomosti — se projevuje hmota, hmotné poznání a různé činnosti spojené s tímto poznáním.

Význam

Všechny hmotné výtvory vznikají hlavně rozvojem kvality vášně (rajas). Mahat-tattva je princip hmotného stvoření a je-li vůlí Pána vybuzena, nejprve začnou převládat kvality vášně a dobra a později začne převažovat kvalita vášně, vytvářená hmotnými činnostmi různého druhu, a živé bytosti se tak více zaplétají do nevědomosti. Brahmā je představitelem kvality vášně a Viṣṇu je představitelem kvality dobra, zatímco kvalitu nevědomosti zastupuje Pán Śiva, otec hmotných činností. Hmotná příroda je matkou a Pán Śiva je otcem, podněcujícím hmotný život. Všechny hmotné výtvory živých bytostí mají tedy svůj původ v kvalitě vášně. Stejně jako se v každém věku mění délka života, tak i působení jednotlivých kvalit prochází postupným rozvojem. Ve věku Kali (kdy nejvíce převládá kvalita vášně) lidé vykonávají ve jménu rozvoje lidské civilizace mnoho hmotných činností a stále více zapomínají na svou skutečnou duchovní totožnost. Každý nepatrný rozvoj kvality dobra odhaluje člověku povahu duchovní energie, ale vlivem převládající kvality vášně kvalita dobra ztrácí svůj vliv. Člověk tak nemůže překonat meze hmotných kvalit, a proto i ti, kteří se různými metodami dopracovali ke kvalitě dobra, mají veliké potíže s realizací Pána, který je vždy transcendentální kvalitám hmotné přírody. Jinými slovy, hrubohmotné látky se nazývají adhibhūtam, jejich udržování je adhidaivam a podněcovatel hmotných činností se nazývá adhyātmam. Přírodní bohatství, jeho pravidelné dodávání a jeho využívání k tvorbě různých hmotných věcí pro smyslový požitek zmatených živých bytostí jsou tři principy tvořící význačné rysy hmotného světa.

Verš

so ’haṅkāra iti prokto
vikurvan samabhūt tridhā
vaikārikas taijasaś ca
tāmasaś ceti yad-bhidā
dravya-śaktiḥ kriyā-śaktir
jñāna-śaktir iti prabho

Synonyma

saḥ — tatáž věc; ahaṅkāraḥ — ego; iti — takto; proktaḥ — řečeno; vikurvan — přeměněná; samabhūt — projevuje se; tridhā — ve třech rysech; vaikārikaḥ — v kvalitě dobra; taijasaḥ — v kvalitě vášně; ca — a; tāmasaḥ — v kvalitě nevědomosti; ca — také; iti — takto; yat — co je; bhidā — rozdělené; dravya-śaktiḥ — síly, které vyvíjejí hmotu; kriyā-śaktiḥ — podnět k tvoření; jñāna-śaktiḥ — inteligence, která vše vede; iti — takto; prabho — ó mistře.

Překlad

Materialistické ego se takto přeměňuje do tří rysů známých jako kvalita dobra, kvalita vášně a kvalita nevědomosti ve třech odděleních neboli jako síly, které vyvíjejí hmotu, poznání o hmotných výtvorech a inteligence, která tyto hmotné činnosti vede. Nārado, máš všechny předpoklady k tomu, abys to pochopil.

Význam

Hmotné ego, pocit totožnosti s hmotou, je silně egocentrické a postrádá jasné poznání o existenci Boha. Tento sobecký egoismus materialistických živých bytostí je příčinou jejich podmínění dalšími hmotnými prvky a trvalého uvěznění v hmotné existenci. Tento egoismus je velice pěkně vysvětlen v sedmé kapitole Bhagavad-gīty (verše 24-27). Egoistický impersonalista, který nemá žádné jasné pojetí Osobnosti Božství, se na základě vlastního úsudku domnívá, že Osobnost Božství projevuje hmotnou podobu ze Své původní neosobní duchovní existence pro splnění určitého poslání. Impersonalista se drží tohoto mylného pojetí Nejvyššího Pána, přestože se zdánlivě velice zajímá o védskou literaturu jako jsou Brahma-sūtry a další vysoce intelektuální filozofické zdroje poznání. Jeho nevědomost ohledně osobního rysu Pána je výsledkem nevědomosti způsobené směsí různých kvalit. Impersonalista tak nedokáže pochopit Pánovu věčnou duchovní podobu plnou věčného poznání, blaženosti a existence. Důvodem je to, že Pán si vyhrazuje právo nevystavovat se neoddanému, který i po podrobném studiu literatury jako je Bhagavad-gītā zůstává jednoduše z tvrdohlavosti impersonalistou. Tak působí yogamāyā, Pánova osobní energie, která jedná jako pobočník Pána a zakrývá pohled neústupného impersonalisty. Takto zmatený člověk je popisován jako mūḍha neboli naprosto nevědomý, jelikož nedokáže pochopit, že transcendentální podoba Pána je nezrozená a neměnná. Kdyby Pán přijímal podobu nebo hmotné tělo a Jeho původní rys byl neosobní, znamenalo by to, že se rodí a mění se na Osobu. Pán je však neměnný a nikdy se nerodí jako podmíněná duše. Podmíněná duše přijímá různé podoby zrození za zrozením, neboť podléhá zákonům hmotného světa, ale egocentričtí impersonalisté se svojí základní nevědomostí pokládají Pána za jednoho z nich, protože se dokáží soustředit jen sami na sebe, nehledě na jejich takzvaný pokrok ve studiu Vedānty. Pán, který je v srdci každé individuální živé bytosti, zná velice dobře minulé, přítomné i budoucí sklony těchto podmíněných duší, ale zmatená podmíněná duše prakticky není schopna znát Pána v Jeho věčné podobě. I když impersonalista pozná Pánovy rysy Brahman a Paramātmu, zůstává Jeho vůlí nevědomý co se týče Jeho věčného osobního rysu v podobě věčného Nārāyaṇa, transcendentálního všemu hmotnému stvoření.

Příčinou této nevědomosti materialistů je to, že se neustále zabývají nepřirozeným zvyšováním svých hmotných potřeb. Chce-li člověk poznat Nejvyšší Osobnost Božství, musí prostřednictvím oddané služby očistit své hmotné smysly. Kvalita dobra neboli bráhmanská kultura doporučovaná ve védských písmech této duchovní realizaci napomáhá, a proto je stav jñāna-śakti pro podmíněné duše relativně lepší než dva další stavy, dravya-śakti a kriyā-śakti. Celá materialistická civilizace se vyznačuje ohromným hromaděním surovin pro průmyslovou výrobu a veškeré toto průmyslové podnikání (kriyā-śakti) je způsobeno naprostým opomíjením duchovního života. Chceme-li napravit tento velký nedostatek materialistické civilizace, která se zakládá na principech dravya-śakti a kriyā-śakti, musíme se vydat cestou oddané služby Pánu a přijmout principy karma-yogy, které popisuje Bhagavad-gītā (9.27):

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Ať činíš cokoliv, ať pojídáš cokoliv, ať obětuješ nebo daruješ cokoliv a ať provádíš jakákoliv pokání, ó synu Kuntī, vždy to čiň jako oběť Mně.”

Verš

tāmasād api bhūtāder
vikurvāṇād abhūn nabhaḥ
tasya mātrā guṇaḥ śabdo
liṅgaṁ yad draṣṭṛ-dṛśyayoḥ

Synonyma

tāmasāt — z temnoty falešného ega; api — jistě; bhūta-ādeḥ — hmotných prvků; vikurvāṇāt — přeměnou; abhūt — vytvořené; nabhaḥ — nebe; tasya — jeho; mātrā — jemná podoba; guṇaḥ — vlastnosti; śabdaḥ — zvuk; liṅgam — charakteristiky; yat — jako jeho; draṣṭṛ — pozorovatel; dṛśyayoḥ — pozorované.

Překlad

Z temnoty falešného ega je vytvořen první z pěti prvků, éter, jehož jemnou podobou je vlastnost zvuku. Jejich vzájemný vztah je stejný jako vztah mezi pozorovatelem a pozorovaným předmětem.

Význam

Éter, vzduch, oheň, voda a země jsou jen různými projevy temnoty falešného ega. To znamená, že falešné ego se v souhrnné podobě mahat-tattvy vytváří z okrajové energie Pána a z tohoto falešného ega neboli z touhy vládnout hmotnému stvoření se vytvářejí všechny podmínky pro iluzorní požitek živé bytosti. Živá bytost prakticky vládne nad hmotnými prvky jako jejich poživatel, i když za vším stojí Nejvyšší Pán. Ve skutečnosti nikdo kromě Pána nemůže být nazván poživatelem, ale živá bytost má iluzorní touhu se jím stát. To je původem falešného ega. Jakmile má zmatená živá bytost tuto touhu, vůlí Pána se vytvoří stínové prvky a živým bytostem je umožněno, aby se za nimi honily jako za přeludem.

V písmech stojí, že nejprve je vytvořen zvuk (tan-mātrā) a potom éter, a tento verš to potvrzuje. Zvuk je jemnou podobou éteru a rozdíl mezi nimi je stejný jako rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným předmětem. Zvuk zastupuje daný předmět v tom smyslu, že když o tomto předmětu hovoříme, vytváříme zvuk, který nám dává představu o jeho podobě. Zvuk je tedy jemnou charakteristikou daného předmětu. Stejně tak zvukové zastoupení Pána má stejné vlastnosti jako Jeho úplná podoba, jak ji viděli Vasudeva a Mahārāja Daśaratha, otcové Śrī Kṛṣṇy a Śrī Rāmy. Zvukové zastoupení Pána se neliší od Pána Samotného, protože Pán a Jeho projev v podobě zvuku jsou absolutní poznání. Śrī Caitanya nás učí, že ve svatém jménu Pána, které je Jeho zvukovým zastoupením, jsou vloženy všechny Jeho energie. Prostřednictvím čisté vibrace zvukového zastoupení Pána neboli Jeho svatých jmen může člověk okamžitě užívat Jeho společnosti a Svému čistému oddanému se Pán okamžitě projeví. Čistý oddaný tedy není ani na okamžik oddělen od Pána. Oddaný, který chce být neustále ve styku s Nejvyšším Pánem, může neustále zpívat Jeho svaté jméno, jak doporučují śāstry — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo se dokáže takto sdružovat s Pánem, bude jistě osvobozen z temnoty stvořeného světa, který je výtvorem falešného ega (tamasi mā jyotir gama).

Verš

nabhaso ’tha vikurvāṇād
abhūt sparśa-guṇo ’nilaḥ
parānvayāc chabdavāṁś ca
prāṇa ojaḥ saho balam
vāyor api vikurvāṇāt
kāla-karma-svabhāvataḥ
udapadyata tejo vai
rūpavat sparśa-śabdavat
tejasas tu vikurvāṇād
āsīd ambho rasātmakam
rūpavat sparśavac cāmbho
ghoṣavac ca parānvayāt
viśeṣas tu vikurvāṇād
ambhaso gandhavān abhūt
parānvayād rasa-sparśa-
śabda-rūpa-guṇānvitaḥ

Synonyma

nabhasaḥ — oblohy; atha — takto; vikurvāṇāt — přeměnou; abhūt — vytvořený; sparśa — dotek; guṇaḥ — vlastnost; anilaḥ — vzduch; para — předcházející; anvayāt — postupně; śabdavān — plný zvuku; ca — také; prāṇaḥ — život; ojaḥ — smyslové vnímání; sahaḥ — tloušťka; balam — síla; vāyoḥ — vzduchu; api — také; vikurvāṇāt — přeměnou; kāla — čas; karma — reakce na minulé činnosti; svabhāvataḥ — na základě přírody; udapadyata — vytvořený; tejaḥ — oheň; vai — náležitě; rūpavat — s podobou; sparśa — dotek; śabdavat — také se zvukem; tejasaḥ — ohně; tu — ale; vikurvāṇāt — při přeměně; āsīt — stalo se; ambhaḥ — voda; rasa-ātmakam — mající chuť; rūpavat — s podobou; sparśavat — s dotekem; ca — a; ambhaḥ — voda; ghoṣavat — se zvukem; ca — a; para — předchozí; anvayāt — postupně; viśeṣaḥ — rozmanitost; tu — ale; vikurvāṇāt — přeměnou; ambhasaḥ — z vody; gandhavān — voňavý; abhūt — stala se; para — předchozí; anvayāt — postupně; rasa — chuť; sparśa — dotek; śabda — zvuk; rūpa-guṇa-anvitaḥ — s vlastnostmi.

Překlad

Přeměnou éteru vzniká vzduch a jeho vlastností je dotek. Stejně jako v předcházejícím prvku je i v něm zahrnut zvuk a základní principy života: smyslové vnímání a mentální a tělesná síla. Postupem času a chodem přírody se vzduch mění na oheň, který vedle zvuku a doteku získává ještě další vlastnost, tvar. Přeměnou ohně se projevuje voda, kterou prostupuje chuť. Také ve vodě je již zahrnut tvar, dotek a zvuk. Voda, přeměněná z veškeré rozmanitosti na zemi, získává vedle zvuku, doteku, podoby a chuti ještě další vlastnost, vůni.

Význam

Stvoření probíhá evolucí, postupným vývojem od jednoho prvku k druhému až po vznik země s mnoha rozmanitými stromy, rostlinami, horami, řekami, plazy, ptáky, zvířaty a různými druhy lidských bytostí. Smyslové vnímání prochází také evolucí — počíná u zvuku, pak se vytváří dotek a z doteku tvar, a s postupným vývojem éteru, vzduchu, ohně, vody a země se vytváří také chuť a vůně. Všechny prvky a vlastnosti jsou vzájemně propojeny vztahem příčiny a důsledku, ale původní příčinou je Pán Samotný ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu ležící na vodách příčin mahat-tattvy. V Brahma-saṁhitě je proto za příčinu všech příčin označen Pán Kṛṣṇa a Bhagavad-gītā (10.8) to potvrzuje následovně:

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

Vlastnosti, které jsou předmětem smyslového vnímání, jsou plně zastoupeny v zemi a v jiných prvcích se projevují v menším rozsahu. V éteru je pouze zvuk, zatímco ve vzduchu je zvuk a dotek. V ohni je zvuk, dotek a tvar a ve vodě je vedle těchto vjemů ještě chuť. V zemi jsou ovšem všechny výše uvedené vlastnosti a navíc se tam vyvíjí také vůně. Země tedy projevuje plnou rozmanitost života, která původně začíná u vzduchu. Tělesné nemoci vznikají poruchami cirkulace vzduchu v těle živých bytostí, které je tvořené především zemí. Duševní nemoci jsou také důsledkem neuspořádanosti vzduchu v těle, a v tomto směru jsou proto zvláště prospěšná jógová cvičení, která pomáhají udržovat správné proudění vzduchu, a tak se zbavit prakticky všech nemocí. Jsou-li tyto cviky vykonávány správným způsobem, zvyšují také délku života a umožňují získat vládu nad smrtí. Dokonalý yogī může ovládat i smrt a opustit své tělo ve vhodný okamžik, kdy je připraven přemístit se na libovolnou planetu podle svého přání. Bhakti-yogī ovšem překoná všechny ostatní yogīny, protože díky své oddané službě bude svrchovanou vůlí Nejvyššího Vládce povýšen do oblasti, která je nad hmotným nebem, a dostane se na jednu z planet v duchovním světě.

Verš

vaikārikān mano jajñe
devā vaikārikā daśa
dig-vātārka-praceto ’śvi-
vahnīndropendra-mitra-kāḥ

Synonyma

vaikārikāt — z kvality dobra; manaḥ — mysl; jajñe — vytvořená; devāḥ — polobozi; vaikārikāḥ — v kvalitě dobra; daśa — deset; dik — vládce světových stran; vāta — vládce vzduchu; arka — Slunce; pracetaḥ — Varuṇa; aśvi — Aśvinī-kumārové; vahni — bůh ohně; indra — král nebes; upendra — božstvo na nebeských planetách; mitra — jeden z dvanácti Ādityů; kāḥ — Prajāpati Brahmā.

Překlad

Z kvality dobra se vytváří a projevuje mysl a také deset polobohů vládnoucích tělesným činnostem: vládce světových stran, vládce vzduchu, bůh Slunce, otec Prajāpatiho Dakṣi, Aśvinī-kumārové, bůh ohně, král nebes, božstvo uctívané na nebeských planetách, hlavní z Ādityů a Prajāpati Brahmājī. Ti všichni jsou takto stvořeni.

Význam

Vaikārika je neutrální stupeň stvoření, tejas je podnětem k činnosti a tamas je plným projevem hmotného stvoření pod vlivem temnoty nevědomosti. Vyrábění takzvaných životních nezbytností v továrnách a dílnách, které je tak rozšířené ve věku Kali neboli věku strojů, je vrcholným stádiem rozvoje kvality temnoty. Veškeré toto podnikání lidské společnosti spojené s průmyslovou výrobou je v kvalitě temnoty, protože ve skutečnosti žádné toto vyráběné zboží není zapotřebí. Lidé potřebují potravu, aby měli co jíst, úkryt, aby měli kde spát, prostředky pro svoji ochranu a zboží pro uspokojení svých smyslů. Jak bude vysvětleno v příštím verši, smysly jsou praktickou známkou života. Lidská civilizace je určena k očištění smyslů a člověk se má snažit získat předměty smyslového požitku pouze v absolutně nezbytné míře, a nemá zbytečně zvyšovat umělé potřeby smyslů. Potrava, úkryt, obrana a smyslový požitek jsou naše potřeby v hmotné existenci. Ve svém čistém, původním nepodmíněném stavu živá bytost žádné takové potřeby nemá. Tyto potřeby jsou nepřirozené a v čistém životním stavu neexistují. To znamená, že zvyšování umělých potřeb, které je samozřejmostí v materialistické civilizaci, neboli hospodářský rozvoj lidské společnosti, je zaměstnáním v temnotě bez skutečného poznání. Takovými činnostmi se znehodnocuje lidská energie, která je především určena k očišťování smyslů, neboť pouze očištěné smysly mohou být zaměstnány uspokojováním smyslů Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán jakožto nejvyšší vlastník duchovních smyslů se nazývá Hṛṣīkeśa. Hṛṣīka znamená “smysly” a īśa znamená “Pán”. Pán není služebníkem Svých smyslů a neřídí se jejich popudy, ale podmíněné duše, individuální živé bytosti, skutečně slouží svým smyslům. Jsou řízeny popudy či podněty svých smyslů, a celá materialistická civilizace se tak stává pouhou záležitostí smyslového požitku. Ve správné společnosti se lidé snaží zbavit chorobné touhy po smyslovém požitku a toho mohou dosáhnout jednoduše tím, že se budou snažit uspokojovat duchovní smysly Pána. Smysly nikdy neustanou ve své činnosti, a proto mají být očištěny zaměstnáním v čisté službě přinášející smyslový požitek Pánovi smyslů. To je ústředním poučením celé Bhagavad-gīty. Arjuna chtěl nejprve uspokojit své vlastní smysly, když se rozhodl, že nebude bojovat proti svým příbuzným a přátelům, ale Pán Śrī Kṛṣṇa mu přednesl Bhagavad-gītu, jen aby očistil jeho rozhodnutí ovlivněné touhou po smyslovém požitku. Arjuna potom souhlasil, že bude uspokojovat smysly Pána, a začal bojovat v bitvě na Kurukṣetře podle Jeho přání.

Vedy nás nabádají, abychom vyšli ze tmy na světlo (tamasi mā jyotir gama). Vyjít na světlo znamená uspokojovat smysly Pána. Zmatení nebo méně inteligentní lidé kráčejí cestou seberealizace, aniž by se pokoušeli uspokojit transcendentální smysly Pána podle příkladu Arjuny a jiných oddaných. Místo toho se naopak pokoušejí zastavit činnosti svých smyslů (v systému yogy) nebo popírají existenci transcendentálních smyslů Pána (v systému jñāny). Oddaní stojí ovšem výše než yogīni a jñānī, protože nepopírají existenci smyslů Pána; chtějí Jeho smysly uspokojit. Pouze z vyložené nevědomosti popírají yogīni a jñānī existenci Pánových smyslů a pokoušejí se ovládat činnosti svých nemocných smyslů. Nemocné smysly nutí člověka ke zbytečnému zvyšování hmotných potřeb. Ten, kdo chápe, že zvyšovat činnost smyslů je značně nevýhodné, se nazývá jñānī, ten, kdo se pokouší jógovými metodami tuto činnost zastavit, se nazývá yogī a ten, kdo dobře ví o existenci transcendentálních smyslů Pána a kdo se je snaží uspokojit, se nazývá “oddaný Pána”. Oddaní Pána se nesnaží popírat existenci smyslů Pána, ani se nesnaží uměle zastavit činnosti svých smyslů. Dobrovolně zaměstnávají své očištěné smysly ve službě Pánu smyslů, jako to učinil Arjuna, a tak snadno dospějí k dokonalosti uspokojením Pána, což je konečný a nejvyšší cíl.

Verš

taijasāt tu vikurvāṇād
indriyāṇi daśābhavan
jñāna-śaktiḥ kriyā-śaktir
buddhiḥ prāṇaś ca taijasau
śrotraṁ tvag-ghrāṇa-dṛg-jihvā
vāg-dor-meḍhrāṅghri-pāyavaḥ

Synonyma

taijasāt — z ega v kvalitě vášně; tu — ale; vikurvāṇāt — přeměnou; indriyāṇi — smyslů; daśa — deset; abhavan — vytvořeno; jñāna-śaktiḥ — pět smyslů pro získávání poznání; kriyā-śaktiḥ — pět činných smyslů; buddhiḥ — inteligence; prāṇaḥ — životní energie; ca — také; taijasau — vše, co je vytvořeno kvalitou vášně; śrotram — smysl pro poslouchání; tvak — smysl pro dotýkání se; ghrāṇa — smysl pro čichání; dṛk — smysl pro vidění; jihvāḥ — smysl pro chutnání; vāk — smysl pro mluvení; doḥ — smysl pro uchopování; meḍhra — genitálie; aṅghri — nohy; pāyavaḥ — smysl pro vyměšování.

Překlad

Přeměnou kvality vášně se dále vytvářejí smyslové orgány: ucho, kůže, nos, oči, jazyk, ústa, ruce, genitálie, nohy a otvor pro vyměšování, společně s inteligencí a životní energií.

Význam

Životní podmínky v hmotném světě závisejí více méně na inteligenci živé bytosti a na síle její životní energie. Inteligenci pomáhají v těžkém boji o existenci smysly pro získávání poznání a životní energie se udržuje ovládáním činných orgánů jako jsou ruce a nohy. Boj o existenci je však převážně projevem kvality vášně. Všechny smyslové orgány, ovládané inteligencí a životní energií prāṇou, jsou tedy různými produkty a vedlejšími produkty druhé kvality přírody, kvality vášně. Tato kvalita vášně vzniká ze vzduchu, který byl popsán výše.

Verš

yadaite ’saṅgatā bhāvā
bhūtendriya-mano-guṇāḥ
yadāyatana-nirmāṇe
na śekur brahma-vittama

Synonyma

yadā — dokud; ete — toto všechno; asaṅgatāḥ — neshromážděné; bhāvāḥ — zůstalo; bhūta — prvky; indriya — smysly; manaḥ — mysl; guṇāḥ — kvality přírody; yadā — dotud; āyatana — tělo; nirmāṇe — při vytváření; na śekuḥ — nebylo možné; brahma-vit-tama — ó Nārado, nejlepší znalče transcendentálního poznání.

Překlad

Ó Nārado, nejlepší z transcendentalistů, tělo nemůže vzniknout, dokud se neshromáždí všechny tyto stvořené části — prvky, smysly, mysl a kvality přírody.

Význam

Různé tělesné konstrukce živých bytostí jsou jako různé druhy automobilů, které se vyrábějí smontováním příslušných součástí. Jakmile je auto hotové, usedne do něho řidič a jede kam si přeje. To také potvrzuje Bhagavad-gītā (18.61): živá bytost sedí na tělesném stroji a tento stroj se pohybuje podle řízení hmotné přírody, stejně jako vlak se pohybuje podle řízení strojvůdce. Živé bytosti ovšem nejsou těla a existují odděleně od těl, stejně jako řidič existuje odděleně od svého auta. Méně inteligentní materialističtí vědci však nechápou, jakým způsobem se části těla — smysly, mysl a hmotné kvality — spojují. Každá živá bytost je duchovní jiskrou, nedílnou částí Nejvyšší Bytosti, a jelikož Otec je laskavý ke Svým synům, Jeho milostí dostávají individuální živé bytosti nepatrnou svobodu jednat podle své vůle a snažit se panovat hmotné přírodě. Stejně jako otec dává plačícímu dítěti hračky, aby ho uklidnil, celé hmotné stvoření vzniká vůlí Pána, který tak dovoluje zmateným živým bytostem využívat hmotných věcí podle svého přání, třebaže se vše odehrává pod dohledem Pánových prostředníků. Živé bytosti jsou jako malé děti, které si hrají v hmotném světě pod dohledem Pánovy služebnice (přírody). Pokládají tuto služebnou, māyu, za vše, co existuje, a mylně se proto domnívají, že Nejvyšší Pravda je ženského rodu (bohyně Durgā atd.). Hloupí materialisté si podobně jako děti nedokáží představit nikoho vyššího než tuto služebnici, hmotnou přírodu, ale dospělí inteligentní synové Pána dobře vědí, že veškerým činnostem hmotné přírody vládne Pán, stejně jako služebnice poslouchá nařízení svého pána, otce nezletilých dětí.

Všechny části těla (smysly atd.) jsou stvořením mahat-tattvy a když se vůlí Pána spojí, vzniká hmotné tělo, které živá bytost může používat pro své další činnosti. To je vysvětleno následovně.

Verš

tadā saṁhatya cānyonyaṁ
bhagavac-chakti-coditāḥ
sad-asattvam upādāya
cobhayaṁ sasṛjur hy adaḥ

Synonyma

tadā — to vše; saṁhatya — shromážděné; ca — také; anyonyam — navzájem; bhagavat — Osobností Božství; śakti — energie; coditāḥ — použitá; sat-asattvam — prvotní a druhotné; upādāya — přijímající; ca — také; ubhayam — obojí; sasṛjuḥ — vznikl; hi — jistě; adaḥ — tento vesmír.

Překlad

Když bylo tedy to vše shromážděno působením energie Osobnosti Božství, za pomoci prvotních i druhotných příčin stvoření vznikl tento vesmír.

Význam

V tomto verši se jasně uvádí, že Nejvyšší Osobnost Božství používá ke stvoření Své různé energie; není pravda, že by se On Samotný měnil v hmotné stvoření. Expanduje se Svými různými energiemi a také Svými úplnými částmi. V koutě duchovního nebe naplněného září brahmajyoti se někdy objevuje duchovní mrak a zakrytá část se nazývá mahat-tattva. Pán potom ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu ulehá do vody mahat-tattvy a tato voda se nazývá Oceán příčin (Kāraṇa-jala). Během Mahā-Viṣṇuova spánku v Oceánu příčin vzniká Jeho dýcháním bezpočet vesmírů. Tyto vesmíry plují rozptýleny po celém Oceánu příčin a existují pouze po dobu výdechu Mahā-Viṣṇua. Do každého jednotlivého vesmíru vstupuje tentýž Mahā-Viṣṇu jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a ulehá tam na Śeṣu, inkarnaci Pána v podobě hada. Z pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrůstá lotosový stvol a na lotosovém květu se rodí Brahmā, pán vesmíru. Brahmā tvoří všechny podoby různých živých bytostí ve vesmíru, které odpovídají jejich různým touhám. Tvoří také Slunce, Měsíc a jiné polobohy.

Hlavním strůjcem hmotného stvoření je tedy Pán Samotný, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Pouze On nařizuje hmotné přírodě, aby vydávala vše pohyblivé a nehybné.

Existují dvě stádia hmotného stvoření: hromadné stvoření vesmírů, o kterém jsme se zmínili výše a které je dílem Mahā-Viṣṇua, a stvoření uvnitř každého vesmíru. Obojí vytváří Pán a tímto způsobem dostává vesmír svůj tvar, který nyní vidíme.

Verš

varṣa-pūga-sahasrānte
tad aṇḍam udake śayam
kāla-karma-svabhāva-stho
jīvo ’jīvam ajīvayat

Synonyma

varṣa-pūga — mnoho let; sahasra-ante — po tisíce let; tat — tu; aṇḍam — vesmír; udake — ve vodě příčin; śayam — ponořený; kāla — věčný čas; karma — čin; svabhāva-sthaḥ — podle kvalit přírody; jīvaḥ — Pán živých bytostí; ajīvam — neoživené; ajīvayat — způsobil, aby bylo oživené.

Překlad

Všechny vesmíry tak zůstaly na tisíce věků ve vodě (Oceánu příčin) a Pán živých bytostí, vstupující do každého z nich, způsobil jejich oživení.

Význam

V tomto verši je Pán popsán jako jīva, protože je vůdcem všech ostatních jīv (živých bytostí). Ve Vedách je popsán jako nitya, vůdce všech ostatních nityů. Pánův vztah s živými bytostmi připomíná vztah otce a synů. Synové a otec jsou kvalitativně rovnocenní, ale otec není nikdy synem a syn se nikdy nemůže stát otcem, který ho počal. Jak je tedy popsáno výše, Pán v podobě Garbhodakaśāyī Viṣṇua neboli Hiraṇyagarbhy (Nadduše) vstupuje do každého jednotlivého vesmíru a oživuje ho tím, že lůno hmotné přírody oplodní živými bytostmi, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.3). Po každém zničení hmotného světa se všechny živé bytosti pohrouží do těla Pána a po vzniku nového stvoření se opět dostávají do lůna hmotné energie. V hmotném světě je tedy hmotná energie matkou živých bytostí a Pán je otcem. Když ale dochází k oživení, živé bytosti pod vlivem času a energie obnovují své přirozené činnosti, a tak se projevují v mnoha různých životních podobách. Pán je tedy konečnou příčinou všeho života v hmotném světě.

Verš

sa eva puruṣas tasmād
aṇḍaṁ nirbhidya nirgataḥ
sahasrorv-aṅghri-bāhv-akṣaḥ
sahasrānana-śīrṣavān

Synonyma

saḥ — On (Pán); eva — Samotný; puruṣaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; tasmāt — z vesmíru; aṇḍam — Hiraṇyagarbha; nirbhidya — rozdělující; nirgataḥ — vyšel; sahasra — tisíce; ūru — stehen; aṅghri — nohou; bāhu — paží; akṣaḥ — očí; sahasra — tisíce; ānana — úst; śīrṣavān — a také hlav.

Překlad

Pán (Mahā-Viṣṇu), i nadále ležící v Oceánu příčin, z něho vystoupil a poté, co se rozdělil jako Hiraṇyagarbha, vstoupil do každého vesmíru, přijímaje podobu virāṭ-rūpy mající tisíce nohou, paží, úst, hlav atd.

Význam

Expanze planetárních systémů v každém jednotlivém vesmíru jsou umístěny v různých částech virāṭ-rūpy (vesmírné podoby) Pána a jsou popsány následovně.

Verš

yasyehāvayavair lokān
kalpayanti manīṣiṇaḥ
kaṭya-ādibhir adhaḥ sapta
saptordhvaṁ jaghanādibhiḥ

Synonyma

yasya — Jehož; iha — ve vesmíru; avayavaiḥ — údy těla; lokān — všechny planety; kalpayanti — představují si; manīṣiṇaḥ — velcí filozofové; kaṭi-ādibhiḥ — od pasu dolů; adhaḥ — dolů; sapta — sedm systémů; sapta ūrdhvam — a sedm systémů nahoru; jaghana-ādibhiḥ — přední část.

Překlad

Velcí filozofové si představují, že všechny planetární systémy ve vesmíru jsou projevy různých vyšších a nižších částí vesmírného těla Pána.

Význam

Významné je slovo kalpayanti neboli “představují si”. Vesmírná podoba Absolutního (virāṭ) je představou spekulativních filozofů, kteří nedokáží přijmout věčnou dvourukou podobu Pána Śrī Kṛṣṇy. I když vesmírná podoba, jak si ji představují velcí filozofové, je jedním z rysů Pána, je víceméně imaginární. V tomto verši je řečeno, že sedm vyšších planetárních systémů je umístěno nad pasem vesmírné podoby, zatímco nižší planetární systémy jsou umístěny pod ním. Tím je zdůrazněno, že Nejvyšší Pán si je vědom každé části Svého těla a nikde ve stvoření neexistuje nic, co by nepodléhalo Jeho vládě.

Verš

puruṣasya mukhaṁ brahma
kṣatram etasya bāhavaḥ
ūrvor vaiśyo bhagavataḥ
padbhyāṁ śūdro vyajāyata

Synonyma

puruṣasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; mukham — ústa; brahma — jsou brāhmaṇové; kṣatram — královský řád; etasya — Jeho; bāhavaḥ — paže; ūrvoḥ — stehna; vaiśyaḥ — jsou obchodníci; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; padbhyām — z Jeho nohou; śūdraḥ — třída pracovníků; vyajāyata — projevila se.

Překlad

Brāhmaṇové jsou Jeho ústa, kṣatriyové Jeho paže, vaiśyové Jeho stehna a śūdrové se rodí z Jeho nohou.

Význam

Je řečeno, že všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána, a jaké části konkrétně je vysvětleno v tomto verši. Každá ze čtyř tříd lidské společnosti — třída inteligence (brāhmaṇové), třída vládců (kṣatriyové), třída obchodníků (vaiśyové) a třída pracovníků (śūdrové)—je některou částí Pánova těla a tudíž se neliší od Pána. Ústa i nohy jsou částmi téhož těla a jako takové se od sebe navzájem neliší, ale ústa nebo hlava jsou pro tělo kvalitativně důležitější než nohy. Ústa, nohy, paže a stehna tvoří jedno tělo. Části Pánova těla jsou určeny k tomu, aby sloužily úplnému celku. Úkolem úst je mluvit a jíst, úkolem paží je chránit tělo, úkolem nohou je přenášet ho a úkolem břicha je toto tělo udržovat. Inteligentní lidé ve společnosti tedy musí mluvit jménem celého těla a přijímat potravu, aby uspokojili jeho hlad. Pánův hlad se projevuje přijímáním plodů obětí. Brāhmaṇové neboli inteligentní třída musí být velkými odborníky na vykonávání těchto obětí a podřízené třídy se na těchto obětech musí podílet. Hovořit jménem Nejvyššího Pána znamená oslavovat Ho šířením poznání o Pánu takovém, jaký je, popisováním Jeho skutečné povahy a skutečného postavení všech ostatních částí celého těla. Od brāhmaṇů se proto vyžaduje, aby znali Vedy neboli konečný zdroj poznání. Veda znamená poznání a anta znamená jeho konec. Podle Bhagavad-gīty je Pán zdrojem všeho (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ), a závěrem veškerého poznání (Vedānta) je poznat Pána, poznat náš vztah k Němu a jednat pouze v souladu s tímto vztahem. Všechny části těla mají k tělu nějaký vztah a stejně tak živá bytost musí znát svůj vztah k Pánu. Lidský život je zvláště určen k tomuto účelu — poznat skutečný vztah každé živé bytosti k Nejvyššímu Pánu. Bez poznání tohoto vztahu je lidský život promarněn. Brāhmaṇové, inteligentní lidé, jsou proto zvláště zodpovědní za to, aby šířili poznání o našem vztahu k Pánu a aby vedli lidstvo na správnou cestu. Vládnoucí třída má chránit živé bytosti, aby mohly dosáhnout tohoto cíle, a třída obchodníků má produkovat potraviny a dodávat je do celé lidské společnosti, aby všechno obyvatelstvo mělo možnost pohodlně žít a vykonávat povinnosti lidského života. Na třídě obchodníků se rovněž vyžaduje, aby ochraňovala krávy a zajistila tak dostatečné množství mléka a mléčných produktů, které jediné mohou lidem poskytnout náležité zdraví a inteligenci nutnou pro udržování civilizace určené k poznání konečné pravdy. Třída pracovníků, kteří nejsou ani inteligentní, ani mocní, pak může pomáhat vyšším třídám svými službami a získat tak prospěch ze vzájemné spolupráce. Vesmír je tedy ve vztahu k Pánu úplnou jednotkou a jestliže se v lidské společnosti tento vztah zanedbává, nemůže v ní nastat mír ani blahobyt. Ve Vedách je také potvrzeno: brāhmaṇo 'sya mukham āsīd, bāhū rājanyaḥ kṛtaḥ.

Verš

bhūrlokaḥ kalpitaḥ padbhyāṁ
bhuvarloko ’sya nābhitaḥ
hṛdā svarloka urasā
maharloko mahātmanaḥ

Synonyma

bhūḥ — nižší planetární systémy až po úroveň Země; lokaḥ — planety; kalpitaḥ — je představováno nebo řečeno; padbhyām — z nohou; bhuvaḥ — vyšší; lokaḥ — planetární systém; asya — Jeho (Pána); nābhitaḥ — z pupeční prohlubně; hṛdā — srdcem; svarlokaḥ — planetární systém, kde žijí polobozi; urasā — hrudí; maharlokaḥ — planetární systém, kde žijí velcí mudrci a světci; mahā-ātmanaḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství.

Překlad

Nižší planetární systémy až po úroveň Země jsou umístěny v Jeho nohou. Střední planetární systémy počínaje Bhuvarlokou jsou umístěny v Jeho pupku a ještě vyšší planetární systémy, na nichž žijí polobozi a vysoce vyspělí mudrci a světci, jsou umístěny v hrudi Nejvyššího Pána.

Význam

V tomto vesmíru existuje čtrnáct planetárních systémů. Nižší systémy se nazývají Bhūrloka, střední jsou Bhuvarloka a vyšší, až po Brahmaloku, nejvyšší planetární systém ve vesmíru, se nazývají Svarloka. Všechny se nacházejí na těle Pána a proto v tomto vesmíru neexistuje bytost, která by neměla žádný vztah k Pánu.

Verš

grīvāyāṁ janaloko ’sya
tapolokaḥ stana-dvayāt
mūrdhabhiḥ satyalokas tu
brahmalokaḥ sanātanaḥ

Synonyma

grīvāyām — až po krk; janalokaḥ — planetární systém Janaloka; asya — Jeho; tapolokaḥ — planetární systém Tapaloka; stana-dvayāt — od prsou; mūrdhabhiḥ — hlavou; satyalokaḥ — planetární systém Satyaloka; tu — ale; brahmalokaḥ — duchovní planety; sanātanaḥ — věčné.

Překlad

Mezi přední částí hrudi a krku vesmírné podoby Pána se nacházejí planetární systémy jménem Janaloka a Tapaloka, zatímco Satyaloka, nejvyšší planetární systém, je umístěn na hlavě této podoby. Duchovní planety jsou však věčné.

Význam

Již mnohokrát jsme se na těchto stránkách zmiňovali o duchovních planetách, které se nacházejí za hranicemi hmotného nebe, a v tomto verši je znovu vše potvrzeno. Důležité je slovo sanātana. O nepomíjivé povaze duchovního světa hovoří Bhagavad-gītā (8.20), kde je řečeno, že nad hmotným stvořením existuje duchovní nebe, v němž je vše věčné. Satyaloce neboli planetě, na které pobývá Brahmā, se také říká Brahmaloka, ale Brahmaloka, o které se mluví zde, se nevztahuje na tento planetární systém. Tato Brahmaloka je na rozdíl od Satyaloky věčná. Pro rozlišení bylo tedy v tomto případě použito slovo sanātana. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho je tato Brahmaloka lokou neboli sídlem Brahmanu, Nejvyššího Pána. Všechny planety v duchovním světě jsou na stejné úrovni jako Pán Samotný. Pán je zcela duchovní a Jeho jméno, pověst, sláva, vlastnosti, zábavy atd. se od Něho neliší, protože je absolutní. Planety v Božím království se od Něho tedy také neliší. Na těchto planetách neexistuje rozdíl mezi tělem a duší a ani vliv času, jaký známe z hmotného světa. Jelikož tam nepůsobí vliv času a planety v Brahmaloce jsou zcela duchovní, nejsou nikdy zničeny. Veškerá rozmanitost na duchovních planetách je rovněž totožná s Pánem, a v této sanātana atmosféře duchovní rozmanitosti proto plně platí védský aforismus ekam evādvitīyam. Tento hmotný svět je jenom stínem neboli falešným odrazem duchovního království Pána a jelikož je to stín, nemůže být věčný a rozmanitost v hmotném světě duality (ducha a hmoty) nelze srovnávat s rozmanitostí duchovního světa. Méně inteligentní lidé se někdy mylně domnívají, že podmínky duchovního světa jsou stejné jako podmínky stínového světa, a v důsledku toho mylně pokládají Pána za podmíněnou duši a Jeho zábavy v hmotném světě za obyčejné činnosti. Takové méně inteligentní osoby Pán odsuzuje v Bhagavad-gītě (9.11):

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

Pokaždé, když Pán sestupuje, činí tak prostřednictvím Své vnitřní energie (ātma-māyi), a pouze méně inteligentní lidé Ho považují za jednu z hmotných bytostí. Śrīla Śrīdhara Svāmī proto v komentáři k tomuto verši oprávněně podotýká, že Brahmaloka zde uvedená je Vaikuṇṭha, Boží království, které je věčné (sanātana), a proto se liší od hmotných stvoření, která jsou popsána výše. Pánova vesmírná podoba (virāṭ) je představou určenou pro hmotný svět. Nemá nic společného s duchovním světem, s Božím královstvím.

Verš

tat-kaṭyāṁ cātalaṁ kḷptam
ūrubhyāṁ vitalaṁ vibhoḥ
jānubhyāṁ sutalaṁ śuddhaṁ
jaṅghābhyāṁ tu talātalam
mahātalaṁ tu gulphābhyāṁ
prapadābhyāṁ rasātalam
pātālaṁ pāda-talata
iti lokamayaḥ pumān

Synonyma

tat — v Jeho; kaṭyām — pasu; ca — také; atalam — první planetární systém níže než je Země; kḷptam — umístěný; ūrubhyām — na stehnech; vitalam — druhý nižší planetární systém; vibhoḥ — Pána; jānubhyām — na kotnících; sutalam — třetí nižší planetární systém; śuddham — očištěný; jaṅghābhyām — na kolenou; tu — ale; talātalam — čtvrtý nižší planetární systém; mahātalam — pátý nižší planetární systém; tu — ale; gulphābhyām — umístěný na lýtkách; prapadābhyām — na nártech; rasātalam — šestý nižší planetární systém; pātālam — sedmý nižší planetární systém; pāda-talataḥ — na chodidlech; iti — takto; loka-mayaḥ — plný planetárních systémů; pumān — Pán.

Překlad

Můj drahý synu Nārado, věz, že ze čtrnácti planetárních systémů je sedm nižších. První z nich, planetární systém zvaný Atala, je umístěn v pasu; druhý, Vitala, je umístěn na stehnech; třetí, Sutala, na kolenou; čtvrtý, Talātala, na lýtkách; pátý, Mahātala, na kotnících; šestý, Rasātala, na nártech a sedmý, Pātāla, na chodidlech. Takto jsou v Pánově podobě virāṭ umístěny všechny planetární systémy.

Význam

Moderní dobyvatelé vesmíru se mohou poučit ze Śrīmad-Bhāgavatamu, že existuje čtrnáct planetárních systémů. Jejich umístění je popsáno z hlediska planetárního systému, ve kterém se nachází Země a který se nazývá Bhūrloka. Nad Bhūrlokou je Bhuvarloka a nejvyšší planetární systém se nazývá Satyaloka. To je sedm vyšších lok neboli planetárních systémů. Stejně tak existuje sedm nižších planetárních systémů: Atala, Vitala, Sutala, Talātala, Mahātala, Rasātala a Pātāla loka. Všechny tyto planetární systémy se nacházejí v různých částech vesmíru, který zaujímá rozlohu 2 000 000 000 x 2 000 000 000 čtverečních mil. Moderní kosmonauti dokáží létat pouze několik tisíc kilometrů od povrchu Země, a proto jejich pokusy cestovat prostorem se podobají dětským hrám na břehu rozlehlého oceánu. Měsíc se nachází v třetí kategorii vyšších planetárních systémů a v pátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu se dozvíme, jak daleko od sebe jsou umístěny různé planety v hmotném nebi. Kromě vesmíru, ve kterém se nacházíme, existuje bezpočet jiných a všechny tyto hmotné vesmíry zakrývají pouze bezvýznamnou část duchovního nebe, které je v předchozím verši popsáno jako sanātana Brahmaloka. Nejvyšší Pán zve v Bhagavad-gītě (8.16) velice laskavě všechny inteligentní lidské bytosti, aby se vrátily domů, zpátky k Bohu:

ābrahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino 'rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

Počínaje Satyalokou, nejvyšší planetou ve vesmíru, která je umístěna přímo pod věčnou Brahmalokou, jak je popsáno výše, jsou všechny planety hmotné. Na kterékoliv z mnoha hmotných planet podléhá živá bytost zákonům hmotné přírody a čeká ji zrození, smrt, stáří a nemoc. Od těchto hmotných bolestí se však může zcela osvobodit, když vstoupí do věčného světa (sanātana), do Brahmaloky neboli Božího království. Osvobození, o kterém rozjímají spekulativní filozofové a mystici, je tedy možné získat jedině tehdy, když se člověk stane oddaným Pána. Do Božího království nemůže vstoupit nikdo, kdo není oddaný. Jedině ten, kdo v sobě vyvinul touhu sloužit v transcendentálním světě, může vstoupit do Božího království. Než tedy mohou spekulativní filozofové či mystici skutečně dosáhnout osvobození, musí je nejprve začít přitahovat oddaná služba Nejvyššímu Pánu.

Verš

bhūrlokaḥ kalpitaḥ padbhyāṁ
bhuvarloko ’sya nābhitaḥ
svarlokaḥ kalpito mūrdhnā
iti vā loka-kalpanā

Synonyma

bhūrlokaḥ — všechny planetární systémy od Pātāly po úroveň Země; kalpitaḥ — v představách; padbhyām — umístěný na nohou; bhuvarlokaḥ — planetární systém Bhuvarloka; asya — vesmírné podoby Pána; nābhitaḥ — z pupeční prohlubně; svarlokaḥ — vyšší planetární systém, počínaje nebeskými planetami; kalpitaḥ — v představách; mūrdhnā — od pasu po hlavu; iti — takto; — nebo; loka — planetární systémy; kalpanā — představa.

Překlad

Jiní znalci rozdělují všechny planetární systémy na tři skupiny: nižší planety (až po Zemi) nacházející se na nohou, střední planety nacházející se na pupku a vyšší planety (Svarloka) umístěné mezi hrudí a hlavou Nejvyšší Osobnosti.

Význam

Zde jsou všechny planetární systémy ve vesmíru rozděleny do tří skupin a jiní učenci si představují planetární systémy rozdělené na čtrnáct úrovní, což to bylo také vysvětleno.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Příčina všech příčin”.