Sloka 34

Text 34

Verš

Text

varṣa-pūga-sahasrānte
tad aṇḍam udake śayam
kāla-karma-svabhāva-stho
jīvo ’jīvam ajīvayat

Synonyma

Synonyms

varṣa-pūga — mnoho let; sahasra-ante — po tisíce let; tat — tu; aṇḍam — vesmír; udake — ve vodě příčin; śayam — ponořený; kāla — věčný čas; karma — čin; svabhāva-sthaḥ — podle kvalit přírody; jīvaḥ — Pán živých bytostí; ajīvam — neoživené; ajīvayat — způsobil, aby bylo oživené.

varṣa-pūga — many years; sahasra-ante — of thousands of years; tat — that; aṇḍam — the universal globe; udake — in the causal water; śayam — being drowned; kāla — eternal time; karma — action; svabhāva-sthaḥ — according to the modes of nature; jīvaḥ — the Lord of the living beings; ajīvam — nonanimated; ajīvayat — caused to be animated.

Překlad

Translation

Všechny vesmíry tak zůstaly na tisíce věků ve vodě (Oceánu příčin) a Pán živých bytostí, vstupující do každého z nich, způsobil jejich oživení.

Thus all the universes remained thousands of aeons within the water [the Causal Ocean], and the Lord of living beings, entering in each of them, caused them to be fully animated.

Význam

Purport

V tomto verši je Pán popsán jako jīva, protože je vůdcem všech ostatních jīv (živých bytostí). Ve Vedách je popsán jako nitya, vůdce všech ostatních nityů. Pánův vztah s živými bytostmi připomíná vztah otce a synů. Synové a otec jsou kvalitativně rovnocenní, ale otec není nikdy synem a syn se nikdy nemůže stát otcem, který ho počal. Jak je tedy popsáno výše, Pán v podobě Garbhodakaśāyī Viṣṇua neboli Hiraṇyagarbhy (Nadduše) vstupuje do každého jednotlivého vesmíru a oživuje ho tím, že lůno hmotné přírody oplodní živými bytostmi, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.3). Po každém zničení hmotného světa se všechny živé bytosti pohrouží do těla Pána a po vzniku nového stvoření se opět dostávají do lůna hmotné energie. V hmotném světě je tedy hmotná energie matkou živých bytostí a Pán je otcem. Když ale dochází k oživení, živé bytosti pod vlivem času a energie obnovují své přirozené činnosti, a tak se projevují v mnoha různých životních podobách. Pán je tedy konečnou příčinou všeho života v hmotném světě.

The Lord is described here as the jīva because He is the leader of all other jīvas (living entities). In the Vedas He is described as the nitya, the leader of all other nityas. The Lord’s relation with the living entities is like that of the father with the sons. The sons and the father are qualitatively equal, but the father is never the son, nor is the son ever the father who begets. So, as described above, the Lord as Garbhodakaśāyī Viṣṇu or Hiraṇyagarbha Supersoul enters into each and every universe and causes it to be animated by begetting the living entities within the womb of the material nature, as confirmed in the Bhagavad-gītā (14.3). After each annihilation of the material creation, all the living entities are merged within the body of the Lord, and after creation they are again impregnated within the material energy. In material existence, therefore, the material energy is seemingly the mother of the living entities, and the Lord is the father. When, however, the animation takes place, the living entities revive their own natural activities under the spell of time and energy, and thus the varieties of living beings are manifested. The Lord, therefore, is ultimately the cause of all animation in the material world.