Skip to main content

Sloka 24

Text 24

Verš

Text

so ’haṅkāra iti prokto
vikurvan samabhūt tridhā
vaikārikas taijasaś ca
tāmasaś ceti yad-bhidā
dravya-śaktiḥ kriyā-śaktir
jñāna-śaktir iti prabho
so ’haṅkāra iti prokto
vikurvan samabhūt tridhā
vaikārikas taijasaś ca
tāmasaś ceti yad-bhidā
dravya-śaktiḥ kriyā-śaktir
jñāna-śaktir iti prabho

Synonyma

Synonyms

saḥ — tatáž věc; ahaṅkāraḥ — ego; iti — takto; proktaḥ — řečeno; vikurvan — přeměněná; samabhūt — projevuje se; tridhā — ve třech rysech; vaikārikaḥ — v kvalitě dobra; taijasaḥ — v kvalitě vášně; ca — a; tāmasaḥ — v kvalitě nevědomosti; ca — také; iti — takto; yat — co je; bhidā — rozdělené; dravya-śaktiḥ — síly, které vyvíjejí hmotu; kriyā-śaktiḥ — podnět k tvoření; jñāna-śaktiḥ — inteligence, která vše vede; iti — takto; prabho — ó mistře.

saḥ — the very same thing; ahaṅkāraḥ — ego; iti — thus; proktaḥ — said; vikurvan — being transformed; samabhūt — became manifested; tridhā — in three features; vaikārikaḥ — in the mode of goodness; taijasaḥ — in the mode of passion; ca — and; tāmasaḥ — in the mode of ignorance; ca — also; iti — thus; yat — what is; bhidā — divided; dravya-śaktiḥ — powers that evolve matter; kriyā-śaktiḥ — initiation that creates; jñāna-śaktiḥ — intelligence that guides; iti — thus; prabho — O master.

Překlad

Translation

Materialistické ego se takto přeměňuje do tří rysů známých jako kvalita dobra, kvalita vášně a kvalita nevědomosti ve třech odděleních neboli jako síly, které vyvíjejí hmotu, poznání o hmotných výtvorech a inteligence, která tyto hmotné činnosti vede. Nārado, máš všechny předpoklady k tomu, abys to pochopil.

The self-centered materialistic ego, thus being transformed into three features, becomes known as the modes of goodness, passion and ignorance in three divisions, namely the powers that evolve matter, knowledge of material creations, and the intelligence that guides such materialistic activities. Nārada, you are quite competent to understand this.

Význam

Purport

Hmotné ego, pocit totožnosti s hmotou, je silně egocentrické a postrádá jasné poznání o existenci Boha. Tento sobecký egoismus materialistických živých bytostí je příčinou jejich podmínění dalšími hmotnými prvky a trvalého uvěznění v hmotné existenci. Tento egoismus je velice pěkně vysvětlen v sedmé kapitole Bhagavad-gīty (verše 24-27). Egoistický impersonalista, který nemá žádné jasné pojetí Osobnosti Božství, se na základě vlastního úsudku domnívá, že Osobnost Božství projevuje hmotnou podobu ze Své původní neosobní duchovní existence pro splnění určitého poslání. Impersonalista se drží tohoto mylného pojetí Nejvyššího Pána, přestože se zdánlivě velice zajímá o védskou literaturu jako jsou Brahma-sūtry a další vysoce intelektuální filozofické zdroje poznání. Jeho nevědomost ohledně osobního rysu Pána je výsledkem nevědomosti způsobené směsí různých kvalit. Impersonalista tak nedokáže pochopit Pánovu věčnou duchovní podobu plnou věčného poznání, blaženosti a existence. Důvodem je to, že Pán si vyhrazuje právo nevystavovat se neoddanému, který i po podrobném studiu literatury jako je Bhagavad-gītā zůstává jednoduše z tvrdohlavosti impersonalistou. Tak působí yogamāyā, Pánova osobní energie, která jedná jako pobočník Pána a zakrývá pohled neústupného impersonalisty. Takto zmatený člověk je popisován jako mūḍha neboli naprosto nevědomý, jelikož nedokáže pochopit, že transcendentální podoba Pána je nezrozená a neměnná. Kdyby Pán přijímal podobu nebo hmotné tělo a Jeho původní rys byl neosobní, znamenalo by to, že se rodí a mění se na Osobu. Pán je však neměnný a nikdy se nerodí jako podmíněná duše. Podmíněná duše přijímá různé podoby zrození za zrozením, neboť podléhá zákonům hmotného světa, ale egocentričtí impersonalisté se svojí základní nevědomostí pokládají Pána za jednoho z nich, protože se dokáží soustředit jen sami na sebe, nehledě na jejich takzvaný pokrok ve studiu Vedānty. Pán, který je v srdci každé individuální živé bytosti, zná velice dobře minulé, přítomné i budoucí sklony těchto podmíněných duší, ale zmatená podmíněná duše prakticky není schopna znát Pána v Jeho věčné podobě. I když impersonalista pozná Pánovy rysy Brahman a Paramātmu, zůstává Jeho vůlí nevědomý co se týče Jeho věčného osobního rysu v podobě věčného Nārāyaṇa, transcendentálního všemu hmotnému stvoření.

Materialistic ego, or the sense of identification with matter, is grossly self-centered, devoid of clear knowledge of the existence of God. And this self-centered egoism of the materialistic living entities is the cause of their being conditioned by the other paraphernalia and continuing their bondage of material existence. In the Bhagavad-gītā this self-centered egoism is very nicely explained in the Seventh Chapter (verses 24 through 27). The self-centered impersonalist, without a clear conception of the Personality of Godhead, concludes in his own way that the Personality of Godhead takes a material shape from His original impersonal spiritual existence for a particular mission. And this misleading conception of the Supreme Lord by the self-centered impersonalist continues, even though he is seen to be very interested in the Vedic literatures such as the Brahma-sūtras and other highly intellectual sources of knowledge. This ignorance of the personal feature of the Lord is due simply to ignorance of the mixture of different modes. The impersonalist thus cannot conceive of the Lord’s eternal spiritual form of eternal knowledge, bliss and existence. The reason is that the Lord reserves the right of not exposing Himself to the nondevotee who, even after a thorough study of literature like the Bhagavad-gītā, remains an impersonalist simply by obstinacy. This obstinacy is due to the action of yoga-māyā, a personal energy of the Lord that acts like an aide-de-camp by covering the vision of the obstinate impersonalist. Such a bewildered human being is described as mūḍha, or grossly ignorant, because he is unable to understand the transcendental form of the Lord as being unborn and unchangeable. If the Lord takes a form or material shape from His original impersonal feature, then it means that He is born and changeable from impersonal to personal. But He is not changeable. Nor does He ever take a new birth like a conditioned soul. The conditioned soul may take a form birth after birth due to his conditional existence in matter, but the self-centered impersonalists, by their gross ignorance, accept the Lord as one of them because of self-centered egoism, even after so-called advancement of knowledge in the Vedānta. The Lord, being situated in the heart of every individual living entity, knows very well the tendency of such conditioned souls in terms of past, present and future, but the bewildered conditioned soul hardly can know Him in His eternal form. By the will of the Lord, therefore, the impersonalist, even after knowing the Brahman and Paramātmā features of the Lord, remains ignorant of His eternal personal feature as ever-existent Nārāyaṇa, transcendental to all material creation.

Příčinou této nevědomosti materialistů je to, že se neustále zabývají nepřirozeným zvyšováním svých hmotných potřeb. Chce-li člověk poznat Nejvyšší Osobnost Božství, musí prostřednictvím oddané služby očistit své hmotné smysly. Kvalita dobra neboli bráhmanská kultura doporučovaná ve védských písmech této duchovní realizaci napomáhá, a proto je stav jñāna-śakti pro podmíněné duše relativně lepší než dva další stavy, dravya-śakti a kriyā-śakti. Celá materialistická civilizace se vyznačuje ohromným hromaděním surovin pro průmyslovou výrobu a veškeré toto průmyslové podnikání (kriyā-śakti) je způsobeno naprostým opomíjením duchovního života. Chceme-li napravit tento velký nedostatek materialistické civilizace, která se zakládá na principech dravya-śakti a kriyā-śakti, musíme se vydat cestou oddané služby Pánu a přijmout principy karma-yogy, které popisuje Bhagavad-gītā (9.27):

The cause of such gross ignorance is constant engagement by the materialistic man in the matter of artificially increasing material demands. To realize the Supreme Personality of Godhead, one has to purify the materialistic senses by devotional service. The mode of goodness, or the brahminical culture recommended in the Vedic literatures, is helpful to such spiritual realization, and thus the jñāna-śakti stage of the conditioned soul is comparatively better than the other two stages, namely dravya-śakti and kriyā-śakti. The whole material civilization is manifested by a huge accumulation of materials, or in other words, raw materials for industrial purposes, and the industrial enterprises (kriyā-śakti) are all due to gross ignorance of spiritual life. In order to rectify this great anomaly of materialistic civilization, based on the principles of dravya-śakti and kriyā-śakti, one has to adopt the process of devotional service of the Lord by adoption of the principles of karma-yoga, mentioned in the Bhagavad-gītā (9.27) as follows:

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Ať činíš cokoliv, ať pojídáš cokoliv, ať obětuješ nebo daruješ cokoliv a ať provádíš jakákoliv pokání, ó synu Kuntī, vždy to čiň jako oběť Mně.”

“O son of Kuntī, all that you do, all that you eat, all that you offer and give away, as well as all austerities that you may perform, should be done as an offering unto Me.”