Skip to main content

Sloka 23

Text 23

Verš

Texto

mahatas tu vikurvāṇād
rajaḥ-sattvopabṛṁhitāt
tamaḥ-pradhānas tv abhavad
dravya-jñāna-kriyātmakaḥ
mahatas tu vikurvāṇād
rajaḥ-sattvopabṛṁhitāt
tamaḥ-pradhānas tv abhavad
dravya-jñāna-kriyātmakaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

mahataḥmahat-tattvy; tu — ale; vikurvāṇāt — přeměna; rajaḥ — hmotná kvalita vášně; sattva — kvalita dobra; upabṛṁhitāt — kvůli vzrůstu; tamaḥ — kvalita temnoty; pradhānaḥ — převládající; tu — ale; abhavat — nastalo; dravya — hmota; jñāna — hmotné poznání; kriyā-ātmakaḥ — převážně hmotné činnosti.

mahataḥ — del mahat-tattva; tu — pero; vikurvāṇāt — siendo transformadas; rajaḥ — la modalidad material de la pasión; sattva — la modalidad de la bondad; upabṛṁhitāt — debido a haber sido aumentadas; tamaḥ — la modalidad de la oscuridad; pradhānaḥ — siendo resaltante; tu — pero; abhavat — ocurrió; dravya — la materia; jñāna — conocimiento material; kriyā-ātmakaḥ — actividades predominantes materiales.

Překlad

Traducción

Hmotné činnosti jsou způsobeny vybuzením mahat-tattvy. Nejprve dochází k přeměně kvalit dobra a vášně a později — díky kvalitě nevědomosti — se projevuje hmota, hmotné poznání a různé činnosti spojené s tímto poznáním.

El mahat-tattva causa las actividades materiales al ser agitado. Al principio hay una transformación de las modalidades de la bondad y la pasión, y luego —debido a la modalidad de la ignorancia— la materia, su conocimiento y las diferentes actividades del conocimiento material empiezan a actuar.

Význam

Significado

Všechny hmotné výtvory vznikají hlavně rozvojem kvality vášně (rajas). Mahat-tattva je princip hmotného stvoření a je-li vůlí Pána vybuzena, nejprve začnou převládat kvality vášně a dobra a později začne převažovat kvalita vášně, vytvářená hmotnými činnostmi různého druhu, a živé bytosti se tak více zaplétají do nevědomosti. Brahmā je představitelem kvality vášně a Viṣṇu je představitelem kvality dobra, zatímco kvalitu nevědomosti zastupuje Pán Śiva, otec hmotných činností. Hmotná příroda je matkou a Pán Śiva je otcem, podněcujícím hmotný život. Všechny hmotné výtvory živých bytostí mají tedy svůj původ v kvalitě vášně. Stejně jako se v každém věku mění délka života, tak i působení jednotlivých kvalit prochází postupným rozvojem. Ve věku Kali (kdy nejvíce převládá kvalita vášně) lidé vykonávají ve jménu rozvoje lidské civilizace mnoho hmotných činností a stále více zapomínají na svou skutečnou duchovní totožnost. Každý nepatrný rozvoj kvality dobra odhaluje člověku povahu duchovní energie, ale vlivem převládající kvality vášně kvalita dobra ztrácí svůj vliv. Člověk tak nemůže překonat meze hmotných kvalit, a proto i ti, kteří se různými metodami dopracovali ke kvalitě dobra, mají veliké potíže s realizací Pána, který je vždy transcendentální kvalitám hmotné přírody. Jinými slovy, hrubohmotné látky se nazývají adhibhūtam, jejich udržování je adhidaivam a podněcovatel hmotných činností se nazývá adhyātmam. Přírodní bohatství, jeho pravidelné dodávání a jeho využívání k tvorbě různých hmotných věcí pro smyslový požitek zmatených živých bytostí jsou tři principy tvořící význačné rysy hmotného světa.

Las creaciones materiales de todo tipo se deben más o menos al desarrollo de la modalidad de la pasión (rajas). El mahat-tattva es el fundamento de la creación material, y cuando se agita por la voluntad del Supremo, se vuelven resaltantes, en principio, las modalidades de la pasión y la bondad, y luego se hace resaltante la modalidad de la pasión, generada a su debido tiempo por las actividades materiales de diferentes tipos, y así las entidades vivientes se involucran más y más en la ignorancia. Brahmā es la representación de la modalidad de la pasión y Viṣṇu es la representación de la modalidad de la bondad, mientras que la modalidad de la ignorancia se encuentra representada por el Señor Śiva, el padre de las actividades materiales. La naturaleza material recibe el nombre de madre, y el iniciador de la vida materialista es el padre, el Señor Śiva. Toda creación material que realizan las entidades vivientes, es por lo tanto iniciada por la modalidad de la pasión. Las diferentes modalidades actúan mediante un desarrollo gradual, a medida que se avanza en la duración de la vida en un milenio en particular. En la era de Kali (cuando la modalidad de la pasión es de lo más prominente), las actividades materiales de diversos tipos, bajo el pretexto de avance de la civilización humana, aparecen, y las entidades vivientes se involucran más y más en el asunto de olvidar su verdadera identidad —la naturaleza espiritual—. Mediante un ligero cultivo de la modalidad de la bondad, se percibe un diminuto indicio de la naturaleza espiritual; pero debido a lo resaltante de la modalidad de la pasión, la modalidad de la bondad queda adulterada. Por lo tanto, uno no puede trascender los límites de las modalidades materiales; por ello, entender al Señor, quien es siempre trascendental a las modalidades de la naturaleza material, se vuelve algo muy difícil para las entidades vivientes, aunque se encuentren en forma resaltante bajo la modalidad de la bondad, gracias al cultivo de los diversos métodos. En otras palabras, la materia tosca es ādhibhūta, su manutención es ādhidaiva, y el iniciador de las actividades materiales se denomina ādhyātma. En el mundo material, esos tres principios actúan como aspectos resaltantes, es decir, como materia prima, sus suministros regulares y la utilización que de ellos hacen las entidades confundidas, en las diferentes variedades de creaciones materiales, en pos del disfrute sensual.