Skip to main content

Sloka 17

Text 17

Verš

Texto

tasyāpi draṣṭur īśasya
kūṭa-sthasyākhilātmanaḥ
sṛjyaṁ sṛjāmi sṛṣṭo ’ham
īkṣayaivābhicoditaḥ
tasyāpi draṣṭur īśasya
kūṭa-sthasyākhilātmanaḥ
sṛjyaṁ sṛjāmi sṛṣṭo ’ham
īkṣayaivābhicoditaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

tasya — Jeho; api — jistě; draṣṭuḥ — toho, který vidí; īśasya — vládce; kūṭa-sthasya — toho, který překoná inteligenci každého; akhila-ātmanaḥ — Nadduše; sṛjyam — to, co je již stvořené; sṛjāmi — já odhaluji; sṛṣṭaḥ — stvořený; aham — já; īkṣayā — pohlédnutím; eva — přesně; abhicoditaḥ — od Něho inspirován.

tasya — Su; api — ciertamente; draṣṭuḥ — del observador; īśasya — del controlador; kūṭa-sthasya — de aquel que se encuentra por encima de la inteligencia de todos; akhila-ātmanaḥ — de la Superalma; sṛjyam — aquello que ya está creado; sṛjāmi — descubro yo; sṛṣṭaḥ — creado; aham — yo; īśkayā — lanzando un vistazo sobre; eva — exactamente; abhicoditaḥ — siendo inspirado por Él.

Překlad

Traducción

Pouze díky Jeho inspiraci odhaluji to, co již On (Nārāyaṇa) stvořil a vše se děje pod Jeho dohledem (v Jeho podobě všepronikající Nadduše), neboť i já jsem Jím byl stvořen.

Inspirado tan solo por Él, yo descubro lo que ya está creado por Él [Nārāyaṇa] bajo Su vista como la omnipresente Superalma, y yo también soy creado tan solo por Él.

Význam

Significado

I Brahmā, stvořitel vesmíru, přiznává, že není skutečným stvořitelem, ale že byl pouze inspirován Nārāyaṇem a pod Jeho dohledem tvoří věci, které již stvořil Pán jakožto Nadduše všech živých bytostí. I největší autorita ve vesmíru uznává, že v každé živé bytosti jsou dvě různé duše: Nadduše a individuální duše. Nadduše je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zatímco individuální duše je věčný služebník Pána. Pán inspiruje individuální duši k tomu, aby stvořila to, co již stvořil On, a Jeho milostí je ten, kdo ve světě něco objeví, oslavován jako objevitel. Říká se, že Kolumbus objevil západní polokouli, ale Kolumbus tuto část Země nestvořil. Rozsáhlý kontinent již existoval zásluhou všemocnosti Nejvyššího Pána a Kolumbus byl pouze za svoji minulou službu Pánovi požehnán tím, že se mu dostalo uznání jako objeviteli Ameriky. Stejně tak nikdo nemůže tvořit bez svolení Pána, neboť každý dokáže jen tolik, kolik mu dovolují jeho schopnosti, které mu udělil také Pán podle jeho touhy a ochoty Mu sloužit. Musíme tedy dobrovolně chtít sloužit Pánovi a Pán nás zplnomocní úměrně tomu, nakolik se odevzdáme Jeho lotosovým nohám. Pán Brahmā je velkým oddaným Pána, který ho proto zplnomocnil a inspiroval k tomu, aby stvořil vesmír tak, jak ho před sebou vidíme. Pán také inspiroval Arjunu, aby bojoval na Kuruovském bitevním poli:

Incluso Brahmā, el creador del universo, admite que él no es el verdadero creador, sino que simplemente es inspirado por el Señor Nārāyaṇa y, por lo tanto, crea bajo Su superintendencia, aquellas cosas que ya han sido creadas por Él, la Superalma de toda entidad viviente. Hasta la autoridad más grande del universo admite que en la entidad viviente existen dos diferentes identidades de almas: la Superalma y el alma individual. La Superalma es el Señor Supremo, la Personalidad de Dios, mientras que el alma individual es el servidor eterno del Señor. El Señor inspira al alma individual a crear lo que ya está creado por Él y, por la buena voluntad del Señor, un descubridor de algo que se encuentra en el mundo, recibe el mérito como descubridor de ello. Se dice que Colón descubrió el hemisferio occidental, pero de hecho esa extensión de tierra no fue creada por Colón. La vasta extensión de tierra ya se encontraba ahí por la omnipotencia del Señor Supremo, y Colón, debido al pasado servicio que le prestó al Señor, fue bendecido con el mérito de haber descubierto América. En forma similar, nadie puede crear nada sin la sanción del Señor, puesto que todo el mundo ve de acuerdo con su habilidad. Esa habilidad también es otorgada por el Señor, de acuerdo con el deseo que uno tenga de prestarle servicio a Él. Por lo tanto, uno debe estar voluntariamente dispuesto y deseoso de prestarle servicio al Señor y, así pues, el Señor apoderará al hacedor en proporción a su entrega a los pies de loto de Él. El Señor Brahmā es un gran devoto del Señor; por lo tanto, él ha sido apoderado, o inspirado, por el Señor, para crear un universo tal como el que se encuentra manifestado ante nosotros. El Señor también inspiró a Arjuna a pelear en el campo de Kurukṣetra, de la siguiente manera:

tasmāt tvam uttiṣṭha yaśo labhasva
jitvā śatrūn bhuṅkṣva rājyaṁ samṛddham
mayaivaite nihatāḥ pūrvam eva
nimitta-mātraṁ bhava savyasācin
tasmāt tvam uttiṣṭha yaśo labhasva
jitvā śatrūn bhuṅkṣva rājyaṁ samṛddham
mayaivaite nihatāḥ pūrvam eva
nimitta-mātraṁ bhava savyasācin

(Bg. 11.33)

K bitvě na Kurukṣetře nebo ke všem ostatním bitvám kdekoliv a kdykoliv došlo vůlí Pána, protože nikdy nemůže dojít k takovému masovému zabíjení bez Pánova svolení. Duryodhanova strana se dopustila urážky vůči Draupadī, velké oddané Kṛṣṇy, která se obrátila na Pána i na všechny, kteří této nespravedlivé urážce tiše přihlíželi. Pán pak poradil Arjunovi, aby bojoval a připsal si všechny zásluhy, přičemž Duryodhanova strana již byla vůlí Pána neodvratně odsouzena k záhubě. Arjuna tedy dostal radu, aby se stal nástrojem v boji a aby se proslavil pobitím velkých generálů jako byli Bhīṣma a Karṇa.

La batalla de Kurukṣetra, o cualquier otra batalla de cualquier lugar o cualquier tiempo, la realiza la voluntad del Señor, ya que nadie puede organizar una aniquilación masiva así como esa, sin la sanción del Señor. El bando de Duryodhana insultó a Draupadī, una gran devota de Kṛṣṇa, y ella apeló al Señor, así como a todos los silenciosos observadores de ese injustificado insulto. El Señor le aconsejó entonces a Arjuna que peleara y recibiera el mérito de ello; de lo contrario, el bando de Duryodhana de todos modos sería matado por la voluntad del Señor. Así que a Arjuna se le aconsejó tan solo volverse un agente y recibir el mérito de matar a grandes generales a tales como Bhīṣma y Karṇa.

Ve védských spisech jako je Kaṭha Upaniṣad je Pán popsán jako sarva-bhūta-antarātmā neboli “Osobnost Božství sídlící v těle každého a řídící životy všech, kteří se Mu odevzdali”. Ti, kteří se Mu nechtějí odevzdat, jsou svěřeni péči hmotné přírody (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā) a tak je jim dovoleno, aby jednali na vlastní nebezpečí a sami trpěli důsledky. Oddaní jako Brahmā a Arjuna nedělají nic sami od sebe, ale jako plně odevzdané duše vždy čekají na náznak od Pána, a proto se mohou pokoušet o věci, které obyčejným lidem připadají velice úžasné. Jedním z Pánových jmen je Urukrama neboli “ten, Jehož činy jsou velmi podivuhodné a vymykají se představám živých bytostí”, a činy Jeho oddaných tedy někdy také vypadají velice úžasně, neboť je řídí Samotný Pán. Pán ve Svém transcendentálním postavení jako svědek všech činů dohlíží na inteligenci každé živé bytosti — od Brahmy, nejinteligentnější bytosti ve vesmíru, po nejmenšího mravence. Inteligentní člověk, který je schopen studovat psychické efekty (myšlení, cítění a chtění), dokáže postřehnout jemnou přítomnost Pána.

Las escrituras védicas tales como el Kaṭha Upaniṣad, se refieren al Señor como el sarva-bhūta-antarātmā, o la Personalidad de Dios que reside en el cuerpo de todos, y que dirige todo para aquel que es un alma rendida a Él. Aquellos que no son almas rendidas son puestos bajo el cuidado de la naturaleza material (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā); por lo tanto, a ellos se les permite hacer cosas por su propia cuenta, y que ellos mismos sufran las consecuencias de ello. Los devotos como Brahmā y Arjuna no hacen nada por su propia cuenta, sino que siendo almas plenamente rendidas, siempre aguardan las indicaciones del Señor; por lo tanto, todo lo que ellos emprenden parece muy maravilloso desde un punto de vista ordinario. Uno de los nombres del Señor es Urukrama, o aquel cuyas acciones son muy maravillosas y se encuentran mas allá de la imaginación del ser viviente; así que las acciones de los devotos del Señor algunas veces parecen ser muy maravillosas, debido a las indicaciones que Él da. Comenzando con Brahmā, la entidad viviente más inteligente del universo, y descendiendo hasta la más pequeña hormiga, la inteligencia de toda entidad viviente es supervisada por el Señor, desde Su posición trascendental como el testigo de toda acción. El hombre inteligente que puede estudiar los efectos psíquicos del pensar, sentir y desear, siente la presencia sutil del Señor.