Skip to main content

Sloka 10

Text 10

Verš

Texto

nānṛtaṁ tava tac cāpi
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me
nānṛtaṁ tava tac cāpi
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me

Synonyma

Palabra por palabra

na — ne; anṛtam — falešné; tava — tvé; tat — to; ca — také; api — jak jsi řekl; yathā — co se týče; mām — mě; prabravīṣi — jak popisuješ; bhoḥ — ó můj synu; avijñāya — neznají; param — Nejvyšší; mattaḥ — nade mnou; etāvat — vše, co jsi řekl; tvam — ty; yataḥ — z toho důvodu; hi — jistě; me — o mně.

na — no; anṛtam — falso; tava — tuyo; tat — eso; ca — también; api — tal como has dicho; yathā — en lo referente a; mām — de mí; prabravīṣi — tal como describes; bhoḥ — ¡oh, hijo mío!; avijñāya — sin conocer; param — el Supremo; mattaḥ — más allá de mí; etāvat — todo lo que has hablado; tvam — tú; yataḥ — por la razón de; hi — ciertamente; me — acerca de mí.

Překlad

Traducción

Vše, co jsi o mně řekl, je v pořádku, protože ten, kdo neví o Osobnosti Božství, o Pánu, který je konečnou pravdou nade mnou, jistě podlehne iluzi, když uvidí mé úžasné činnosti.

Todo lo que has hablado sobre mí no es falso, pues uno habrá de engañarse con toda seguridad al observar mis poderosas actividades, a menos que —y hasta que— esté consciente de la Personalidad de Dios, quien es la verdad última que se encuentra más allá de mí.

Význam

Significado

Logika “žáby ve studni” spočívá v tom, že žába, která zná jen prostředí ohraničené stěnami studny, si neumí představit délku a šířku obrovského oceánu. Když taková žába slyší, jak nesmírně dlouhý a široký je oceán, tak nejprve nevěří, že něco takového existuje, a když ji někdo o existenci oceánu skutečně přesvědčí, žába si začne jeho rozměry představovat. Nafukuje žaludek dokud může, až její nepatrné břicho praskne a ubohá žába zemře, aniž by poznala skutečný oceán. Stejně tak materialističtí vědci chtějí vyzvat nepochopitelnou sílu Pána tím, že Ho měří svými žabími mozky a svým vědeckým rozvojem, ale nakonec jednoduše zemřou, stejně jako žába, aniž by dosáhli nějakého úspěchu.

El hecho de que una rana que reside dentro de la atmósfera y de los límites de un pozo, no puede imaginar el largo y ancho del gigantesco océano, ilustra la lógica de «la rana del pozo». Cuando a esa rana se le informa de las gigantescas dimensiones del océano, en primer lugar no cree que existe tal océano, y si alguien le asegura que de hecho existe algo así, la rana comienza a entonces a medirlo mediante la imaginación, hinchando su panza tanto como le es posible, con el resultado de que el pequeñito abdomen de la rana revienta, y la pobre rana muere sin tener ninguna experiencia de lo que es el verdadero océano. En forma similar, los científicos materialistas también quieren desafiar la potencia inconcebible del Señor, midiéndolo con sus cerebros semejantes al de la rana y con sus logros científicos, pero al final ellos tan solo mueren como la rana, sin éxito alguno.

Lidé bez poznání o skutečném Bohu někdy přijímají za Boha nebo Jeho inkarnaci člověka s vyjímečnými hmotnými schopnostmi. V nejzazším případě mohou ve svých hmotných představách Boha dospět až k Brahmājīmu, který je nejdokonalejší živou bytostí ve vesmíru a který má život, jehož délku si žádný materialistický vědec nedokáže ani představit. Podle nejautoritativnější knihy poznání, Bhagavad-gīty (8.17), trvá jeden den a jedna noc Brahmājīho stovky tisíc let na naší planetě. “Žába ve studni” takovému dlouhému životu nebude věřit, ale ti, kteří poznali pravdivost Bhagavad-gīty, přijímají existenci velké osobnosti, která tvoří rozmanitost celého vesmíru, za skutečnou. Ze zjevených písem se dozvídáme, že Brahmājī tohoto vesmíru je mladší než všichni ostatní Brahmové, kteří se starají o nespočetně mnoho dalších vesmírů, ale žádný z nich se nemůže vyrovnat Osobnosti Božství.

Algunas veces, un hombre poderoso materialmente es considerado Dios o encarnación de Dios, sin tenerse conocimiento alguno acerca del verdadero Dios. Ese juicio material puede que se extienda gradualmente, y el intento puede que llegue hasta el elevadísimo nivel de Brahmājī, que es el ser viviente más elevado del universo, y que tiene un período de vida que el científico material no puede imaginar. Según información que obtenemos del libro de conocimiento más auténtico que existe, el Bhagavad-gītā (8.17), un día y una noche de Brahmājī se ha calculado que equivalen a algunos cientos de miles de años de nuestro planeta. Esa larga duración de vida puede que no la crea «la rana del pozo», pero las personas que poseen un entendimiento perfecto de las verdades que se mencionan en el Bhagavad-gītā, aceptan la existencia de una gran personalidad que crea la variedad del universo entero. De las Escrituras reveladas, se concluye que el Brahmājī de este universo es más joven que todos los demás brahmās que están a cargo de los muchos, muchos otros universos que se encuentran mas allá de este, pero ninguno de ellos puede ser igual a la Personalidad de Dios.

Nāradajī je jednou z osvobozených duší a pod tímto jménem je znám až od doby svého osvobození — předtím byl obyčejným synem služebné. Můžeme se zeptat, jak je možné, že Nārada nevěděl o Nejvyšším Pánovi, a proč za Něho mylně pokládal Brahmājīho. Osvobozená duše nemá nikdy pochybnosti tohoto druhu, tak proč Nāradajī kladl všechny tyto otázky jako obyčejný nevědomý člověk? Stejně zmatený byl i Arjuna, přestože je věčným společníkem Pána. Arjunu i Nāradu zmátl Samotný Pán, aby i jiné, neosvobozené duše mohly realizovat skutečnou pravdu a poznání o Pánovi. Pochybnost, která vyvstala v mysli Nārady ohledně Brahmājīho všemocnosti, je lekcí pro “žáby ve studni”, aby si nevytvářely mylné představy o totožnosti Osobnosti Božství. Pána nelze srovnávat ani s osobností jako je Brahmā, nemluvě o obyčejných lidech, kteří se falešně vydávají za Boha nebo Jeho inkarnaci. Nejvyšší Pán je vždy Nejvyšší a jak jsme se již mnohokrát snažili v těchto výkladech zdůraznit, žádná živá bytost až po úroveň Brahmy nemůže tvrdit, že je s Ním totožná. Nesmíme se nechat zmást, když nějakého velkého člověka lidé po smrti uctívají v hrdinském stylu jako Boha. Bylo mnoho králů jako Pán Rāmacandra, král Ayodhyi, ale žádného z nich zjevená písma neuznávají za Boha. Být dobrý král ještě neznamená být Pán Rāma, neboť být Osobností Božství může být jedině taková osobnost jako je Śrī Kṛṣṇa. Když budeme zkoumat charakter účastníků bitvy na Kurukṣetře, zjistíme, že Mahārāja Yudhiṣṭhira nebyl o nic méně zbožný král než Pán Rāmacandra a že byl dokonce ještě mravnější než Pán Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa ho žádal, aby lhal, ale Mahārāja Yudhiṣṭhira protestoval. To však neznamená, že by se Mahārāja Yudhiṣṭhira mohl rovnat Pánu Rāmacandrovi nebo Pánu Kṛṣṇovi. Velké autority hodnotí Mahārāje Yudhiṣṭhira jako zbožného člověka, ale Pána Rāmu nebo Kṛṣṇu přijímají za Osobnost Božství. Pán je tedy za všech okolností odlišnou osobou a nikdy Ho nemůžeme srovnávat s člověkem. Pán je vždy Pánem a obyčejná živá bytost se Mu nikdy nevyrovná.

Nāradajī es una de las almas liberadas, y después de su liberación se le conoció como Nārada; antes de su liberación, él era tan solo el hijo de una sirvienta. Podrían hacerse las preguntas de por qué Nāradajī no estaba consciente del Señor Supremo, y por qué él tuvo la errónea concepción de que Brahmājī era el Señor Supremo, si bien de hecho no lo era. Una idea errada así como esa nunca confunde a una alma liberada; entonces, ¿por qué hizo Nāradajī todas esas preguntas, tal como un hombre ordinario que posee poco acopio de conocimiento? En Arjuna también hubo una confusión así, si bien él es eternamente un asociado del Señor. Esa confusión que se presenta en Arjuna o en Nārada ocurre por la voluntad del Señor, de manera que otras personas que no están liberadas, puedan conocer la verdad y el conocimiento reales acerca del Señor. La duda que surge en la mente de Nārada acerca de cómo Brahmājī se volvió todopoderoso, es una lección que se les da a las ranas del pozo para que no se confundan, concibiendo erróneamente la identidad de la Personalidad de Dios (incluso al decir que se asemeja a una personalidad como Brahmā, así pues, ni que hablar de decir que se asemeja a hombres ordinarios que se hacen pasar falsamente por Dios o una encarnación de Dios). El Señor Supremo es siempre el Supremo y, como hemos tratado de establecer muchas veces en estos significados, ningún ser viviente, ni siquiera del nivel de Brahmā, puede proclamar ser uno con el Señor. Uno no debe dejarse confundir cuando la gente adora en forma extrema a un gran hombre, después de su muerte, como si fuera Dios. Hubo muchos reyes como el Señor Rāmacandra, el rey de Ayodhyā, pero las Escrituras reveladas no dicen que ninguno de ellos fuera Dios. Ser un buen rey no es necesariamente la cualidad que se requiere para ser el Señor Rāma, pero ser una gran personalidad como Kṛṣṇa es la cualidad que se requiere para ser la Personalidad de Dios. Si uno examina minuciosamente a los personajes que tomaron parte en la batalla de Kurukṣetra, puede que se observe que Mahārāja Yudhiṣṭhira no era un rey menos piadoso que el Señor Rāmacandra, y que el estudio de caracteres da como resultado que Mahārāja Yudhiṣṭhira era un mejor moralizador que el Señor Kṛṣṇa. El Señor Kṛṣṇa le pidió a Mahārāja Yudhiṣṭhira que mintiera, pero Mahārāja Yudhiṣṭhira protestó contra ello. Pero eso no significa que Mahārāja Yudhiṣṭhira podía ser igual al Señor Rāmacandra o al Señor Kṛṣṇa. Las grandes autoridades han considerado que Mahārāja Yudhiṣṭhira era un hombre piadoso, pero han aceptado al Señor Rāma o Kṛṣṇa como la Personalidad de Dios. Por lo tanto, el Señor es una entidad aparte en todas las circunstancias, y no puede aplicársele ninguna idea de antropomorfismo. El Señor es siempre el Señor, y un ser viviente común nunca puede llegar a ser igual a Él.