Skip to main content

Sloka 3-4

Texts 3-4

Verš

Text

papraccha cemam evārthaṁ
yan māṁ pṛcchatha sattamāḥ
kṛṣṇānubhāva-śravaṇe
śraddadhāno mahā-manāḥ
papraccha cemam evārthaṁ
yan māṁ pṛcchatha sattamāḥ
kṛṣṇānubhāva-śravaṇe
śraddadhāno mahā-manāḥ
saṁsthāṁ vijñāya sannyasya
karma trai-vargikaṁ ca yat
vāsudeve bhagavati
ātma-bhāvaṁ dṛḍhaṁ gataḥ
saṁsthāṁ vijñāya sannyasya
karma trai-vargikaṁ ca yat
vāsudeve bhagavati
ātma-bhāvaṁ dṛḍhaṁ gataḥ

Synonyma

Synonyms

papraccha — zeptal se; ca — také; imam — toto; eva — přesně jako; artham — účel; yat — to; mām — mě; pṛcchatha — ptáte se; sattamāḥ — ó velcí mudrci; kṛṣṇa-anubhāva — pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu; śravaṇe — v naslouchání; śraddadhānaḥ — plný víry; mahā-manāḥ — velká duše; saṁsthām — smrt; vijñāya — informován; sannyasya — odříkající; karma — plodonosné činnosti; trai-vargikam — tři principy: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; ca — také; yat — co může být; vāsudeve — Pánu Kṛṣṇovi; bhagavati — Osobnost Božství; ātma-bhāvam — lásky; dṛḍham — pevné; gataḥ — dosáhl.

papraccha — asked; ca — also; imam — this; eva — exactly like; artham — purpose; yat — that; mām — unto me; pṛcchatha — you are asking; sattamāḥ — O great sages; kṛṣṇa-anubhāva — rapt in thought of Kṛṣṇa; śravaṇe — in hearing; śraddadhānaḥ — full of faith; mahā-manāḥ — the great soul; saṁsthām — death; vijñāya — being informed; sannyasya — renouncing; karma — fruitive activities; trai-vargikam — the three principles religion, economic development and sense gratification; ca — also; yat — what it may be; vāsudeve — unto Lord Kṛṣṇa; bhagavati — the Personality of Godhead; ātma-bhāvam — attraction of love; dṛḍham — firmly fixed; gataḥ — achieved.

Překlad

Translation

Ó velcí mudrci, velká duše Mahārāja Parīkṣit, který byl neustále pohroužený do myšlenek na Pána Kṛṣṇu, dobře věděl o své bezprostřední smrti, a proto se zřekl veškerých plodonosných činností v rámci náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Tak se upevnil ve své přirozené lásce ke Kṛṣṇovi a položil Śukadevovi Gosvāmīmu tytéž otázky, které jste vy položili mě.

O great sages, the great soul Mahārāja Parīkṣit, constantly rapt in thought of Lord Kṛṣṇa, knowing well of his imminent death, renounced all sorts of fruitive activities, namely acts of religion, economic development and sense gratification, and thus fixed himself firmly in his natural love for Kṛṣṇa and asked all these questions, exactly as you are asking me.

Význam

Purport

Podmíněné duše, které bojují o existenci v hmotném světě, jsou přitahovány především třemi druhy činností — činnostmi spojenými s náboženstvím, hospodářským rozvojem a smyslovým požitkem. Jsou-li tyto činnosti usměrněné podle pokynů Ved, pak se takové pojetí života nazývá karma-kāṇḍīya. Hospodářům se obvykle doporučuje dodržovat určitá pravidla, aby si mohli užívat hmotného blahobytu jak v tomto, tak v příštím životě. Většinu lidí přitahují právě takové činnosti. V moderní bezbožné civilizaci se lidé navíc zajímají pouze o hospodářský rozvoj a smyslový požitek bez jakéhokoliv náboženského cítění. Mahārāja Parīkṣit musel jako velký vládce světa také dodržovat usměrnění karma-kāṇḍīyské části Ved, ale díky krátkému styku se Śukadevem Gosvāmīm dokonale pochopil, že Pán Kṛṣṇa, Absolutní Osobnost Božství (Vāsudeva), Jehož přirozeně miloval už od narození, je vším, a proto upnul svoji mysl pevně na Něho a zřekl se všech védských činností druhu karma-kāṇḍīya. O tuto dokonalost musí jñānī usilovat po mnoho a mnoho zrození. Jñānī neboli empiričtí filozofové, kteří se snaží dosáhnout osvobození, jsou tisíckrát lepší než ploduchtiví pracovníci a ze statisíců takových jñānīch je jeden skutečně osvobozený. Jak prohlašuje Samotný Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.19), ze statisíců takových osvobozených lidí je vzácné najít jediného, kdo dokáže pevně upnout svoji mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Zvláštní kvalifikaci Mahārāje Parīkṣita zde vyjadřuje slovo mahā-manāḥ, které ho klade na stejnou úroveň s mahātmy popsanými v Bhagavad-gītě. I v pozdější době žilo mnoho mahātmů tohoto druhu a i oni se zcela vzdali životního pojetí karma-kāṇḍīya a plně záviseli na Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi. Pán Caitanya, který je Pán Kṛṣṇa Samotný, nás učí ve Své Śikṣāṣṭace (8):

The three activities of religion, economic development and sense gratification are generally attractive for conditioned souls struggling for existence in the material world. Such regulated activities prescribed in the Vedas are called the karma-kāṇḍīya conception of life, and householders are generally recommended to follow the rules just to enjoy material prosperity both in this life and in the next. Most people are attracted by such activities. Even in the activities of their modern godless civilization, people are more concerned with economic development and sense gratification without any religious sentiments. As a great emperor of the world, Mahārāja Parīkṣit had to observe such regulations of the Vedic karma-kāṇḍīya section, but by his slight association with Śukadeva Gosvāmī he could perfectly understand that Lord Kṛṣṇa, the Absolute Personality of Godhead (Vāsudeva), for whom he had a natural love since his birth, is everything, and thus he fixed his mind firmly upon Him, renouncing all modes of Vedic karma-kāṇḍīya activities. This perfectional stage is attained by a jñānī after many, many births. The jñānīs, or the empiric philosophers endeavoring for liberation, are thousands of times better than the fruitive workers, and out of hundreds of thousands of such jñānīs one is liberated factually. And out of hundreds of thousands of such liberated persons, even one person is rarely found who can firmly fix his mind unto the lotus feet of Lord Śrī Kṛṣṇa, as declared by the Lord Himself in the Bhagavad-gītā (7.19). Mahārāja Parīkṣit is specially qualified with the word mahā-manāḥ, which puts him on an equal level with the mahātmās described in the Bhagavad-gītā. In the later age also there have been many mahātmās of this type, and they also gave up all karma-kāṇḍīya conceptions of life, solely and wholly depending on the Supreme Personality of Godhead Kṛṣṇa. Lord Caitanya, who is Lord Kṛṣṇa Himself, taught us in His Śikṣāṣṭaka (8):

āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ
āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ

“Kṛṣṇa, který je milencem mnoha oddaných (žen), může obejmout tuto plně odevzdanou služebnici nebo mě může pošlapat Svýma nohama nebo mi zlomit srdce Svojí dlouhou nepřítomností, ale přesto zůstane Absolutním Pánem mého srdce, ať učiní cokoliv.”

“Lord Kṛṣṇa, who is the lover of many devotees (women), may embrace this fully surrendered maidservant or may trample me with His feet, or He may render me brokenhearted by not being present before me for a long duration of time, but still He is nothing less than the Absolute Lord of my heart.”

Śrīla Rūpa Gosvāmī hovořil takto:

Śrīla Rūpa Gosvāmī spoke thus:

viracaya mayi daṇḍaṁ dīna-bandho dayāmī vā
gatir iha na bhavattaḥ kācid anyā mamāsti
nipatatu śata-koṭi-nirbharaṁ vā navāmbhaḥ
tad api kila-payodaḥ stūyate cātakena
viracaya mayi daṇḍaṁ dīna-bandho dayāmī vā
gatir iha na bhavattaḥ kācid anyā mamāsti
nipatatu śata-koṭi-nirbharaṁ vā navāmbhaḥ
tad api kila-payodaḥ stūyate cātakena

“Ó Pane ubohých, dělej si se mnou co chceš, dej mi milost nebo mě potrestej, ale v tomto světě nemám nikoho jiného, ke komu bych se obracel, než Tebe. Pták cātaka se vždy modlí k mraku, ať už z něho prší blahodárný déšť nebo létají blesky.”

“O Lord of the poor, do what you like with me, give me either mercy or punishment, but in this world I have none to look to except Your Lordship. The cātaka bird always prays for the cloud, regardless of whether it showers rains or throws a thunderbolt.”

Śrīla Mādhavendra Purī, učitel duchovního mistra Pána Caitanyi, se rozloučil se všemi závazky karma-kāṇḍīya následujícími slovy:

Śrīla Mādhavendra Purī, the grand-spiritual master of Lord Caitanya, took leave of all karma-kāṇḍīya obligations in the following words:

sandhyā-vandana bhadram astu bhavato bhoḥ snāna tubhyaṁ namo
bho devāḥ pitaraś ca tarpaṇa-vidhau nāhaṁ kṣamaḥ kṣamyatām
yatra kvāpi niṣadya yādava-kulottamasya kaṁsa-dviṣaḥ
smāraṁ smāram aghaṁ harāmi tad alaṁ manye kim anyena me
sandhyā-vandana bhadram astu bhavato bhoḥ snāna tubhyaṁ namo
bho devāḥ pitaraś ca tarpaṇa-vidhau nāhaṁ kṣamaḥ kṣamyatām
yatra kvāpi niṣadya yādava-kulottamasya kaṁsa-dviṣaḥ
smāraṁ smāram aghaṁ harāmi tad alaṁ manye kim anyena me

“Ó má večerní modlitbo, provolávám ti slávu. Sbohem, má ranní koupeli. Prosím, odpusťte mi, polobozi a předkové, již nemohou vykonávat žádné oběti pro vaše potěšení. Nyní jsem se rozhodl, že se osvobodím od všech reakcí za své hříchy jednoduše tím, že budu vždy a všude vzpomínat na velkého potomka yaduovské dynastie a velkého nepřítele Kaṁsy (na Pána Kṛṣṇu). Myslím, že to mi zcela stačí. Jaký má smysl dělat ještě něco jiného?”

“O my evening prayer, all good unto you. O my morning bath, I bid you goodbye. O demigods and forefathers, please excuse me. I am unable to perform any more offerings for your pleasure. Now I have decided to free myself from all reactions to sins simply by remembering anywhere and everywhere the great descendant of Yadu and the great enemy of Kaṁsa [Lord Kṛṣṇa]. I think that this is sufficient for me. So what is the use of further endeavors?”

Śrīla Mādhavendra Purī dále pokračoval:

Śrīla Mādhavendra Purī said further:

mugdhaṁ māṁ nigadantu nīti-nipuṇā bhrāntaṁ muhur vaidikāḥ
mandaṁ bāndhava-sañcayā jaḍa-dhiyaṁ muktādarāḥ sodarāḥ
unmattaṁ dhanino viveka-caturāḥ kāmam mahā-dāmbhikam
moktuṁ na kṣāmate manāg api mano govinda-pāda-spṛhām
mugdhaṁ māṁ nigadantu nīti-nipuṇā bhrāntaṁ muhur vaidikāḥ
mandaṁ bāndhava-sañcayā jaḍa-dhiyaṁ muktādarāḥ sodarāḥ
unmattaṁ dhanino viveka-caturāḥ kāmam mahā-dāmbhikam
moktuṁ na kṣāmate manāg api mano govinda-pāda-spṛhām

“Ať si mě přísní moralisté obviňují, že žiji v iluzi — to mi nevadí. Odborníci na védské činnosti mě mohou pomlouvat, že jsem se nechal svést, přátelé a příbuzní o mně mohu říkat, že jsem zkrachoval, bratři mohou říkat, že jsem blázen, bohatí mamonáři na mě mohou ukazovat prstem jako na šílence a učení filozofové mohou prohlašovat, že jsem příliš pyšný, ale má mysl se přesto nikdy neodchýlí od mého odhodlání sloužit lotosovým nohám Govindy, třebaže této služby nejsem hoden.”

“Let the sharp moralist accuse me of being illusioned; I do not mind. Experts in Vedic activities may slander me as being misled, friends and relatives may call me frustrated, my brothers may call me a fool, the wealthy mammonites may point me out as mad, and the learned philosophers may assert that I am much too proud; still my mind does not budge an inch from the determination to serve the lotus feet of Govinda, though I be unable to do it.”

Prahlāda Mahārāja také řekl:

And also Prahlāda Mahārāja said:

dharmārtha-kāma iti yo 'bhihitas trivarga
īkṣā trayī naya-damau vividhā ca vārtā
manye tad etad akhilaṁ nigamasya satyaṁ
svātmārpaṇaṁ sva-suhṛdaḥ paramasya puṁsaḥ
dharmārtha-kāma iti yo ’bhihitas trivarga
īkṣā trayī naya-damau vividhā ca vārtā
manye tad etad akhilaṁ nigamasya satyaṁ
svātmārpaṇaṁ sva-suhṛdaḥ paramasya puṁsaḥ

“Náboženství, hospodářský rozvoj a uspokojování smyslů jsou tři cesty vedoucí ke spasení. Z toho īkṣā trayī, t.j. poznání o vlastním já, poznání o plodonosných činech a logice a také o politice a ekonomii, slouží jako různé prostředky k získávání živobytí. To vše jsou různé obory védského vzdělání, a proto je pokládám za dočasná zaměstnání. Avšak odevzdat se Nejvyššímu Pánovi Viṣṇuovi je skutečným životním úspěchem, a tuto oddanost pokládám za konečnou pravdu.” (Bhāg. 7.6.26)

“Religion, economic development and sense gratification are celebrated as three means of attaining the path of salvation. Of these, īkṣā trayī especially, i.e., knowledge of the self, knowledge of fruitive acts and logic and also politics and economics, are different means of livelihood. All these are different subjects of Vedic education, and therefore I consider them temporary engagements. On the other hand, surrendering unto the Supreme Lord Viṣṇu is a factual gain in life, and I consider it the ultimate truth.” (Bhāg. 7.6.26)

Toto pojetí je souhrnně popsané v Bhagavad-gītě (2.41) jako vyavasāyātmikā buddhiḥ neboli absolutní cesta dokonalosti. Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký vaiṣṇavský učenec, ho definuje slovy bhagavad-arcanā-rūpaika-niṣkāma-karmabhir viśuddha-cittaḥ: “Přijmout transcendentální láskyplnou službu Pánovi za svou prvořadou povinnost, která je prostá karmických reakcí”.

The whole matter is concluded in the Bhagavad-gītā (2.41) as vyavasāyātmikā buddhiḥ, or the absolute path of perfection. Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa, a great Vaiṣṇava scholar, defines this as bhagavad-arcanā-rūpaika-niṣkāma-karmabhir viśuddha-cittaḥ — accepting transcendental loving service to the Lord as the prime duty, free from fruitive reaction.

Mahārāja Parīkṣit tedy jednal naprosto správně, když pevně soustředil svoji mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy a zcela se zřekl životního pojetí karma-kāṇḍīya.

So Mahārāja Parīkṣit was perfectly right when he firmly accepted the lotus feet of Lord Kṛṣṇa, renouncing all karma-kāṇḍīya conceptions of life.