Skip to main content

Sloka 2

Text 2

Verš

Texto

ātma-jāyā-sutāgāra-
paśu-draviṇa-bandhuṣu
rājye cāvikale nityaṁ
virūḍhāṁ mamatāṁ jahau
ātma-jāyā-sutāgāra-
paśu-draviṇa-bandhuṣu
rājye cāvikale nityaṁ
virūḍhāṁ mamatāṁ jahau

Synonyma

Palabra por palabra

ātma — tělo; jāyā — manželka; suta — syn; āgāra — palác; paśu — koně a sloni; draviṇa — pokladnice; bandhuṣu — k přátelům a příbuzným; rājye — v království; ca — také; avikale — aniž by byl zneklidněn; nityam — stálé; virūḍhām — hluboce zakořeněné; mamatām — náklonnosti; jahau — vzdal se.

ātma — cuerpo; jāyā — esposa; suta — hijo; āgāra — palacio; paśu — caballos y elefantes; draviṇa — tesorería; bandhuṣu — amigos y familiares; rājye — en el reino; ca — también; avikale — sin ser perturbado; nityam — constante; virūḍhām — profundamente arraigado; mamatām — atracción; jahau — renunció.

Překlad

Traducción

Díky tomu, že byl Mahārāja Parīkṣit z celého srdce přitahován k Pánu Kṛṣṇovi, byl schopen vzdát se hluboce zakořeněné náklonnosti ke svému tělu, manželce, dětem, paláci, zvířatům jako byli koně a sloni, pokladnici, přátelům, příbuzným a svému spořádanému království.

Mahārāja Parīkṣit, como resultado de su sincera atracción por el Señor Kṛṣṇa, fue capaz de renunciar a todo el afecto profundamente arraigado que sentía por su propio cuerpo, por su esposa, por sus hijos, por su palacio, por sus animales —animales tales como caballos y elefantes—, por su tesorería, por sus amigos y parientes, y por su reino indisputable.

Význam

Significado

Osvobodit se znamená zbavit se dehātma-buddhi, iluzorní připoutanosti k osobním tělesným obalům a všemu, co se týká těla — tzn. k manželce, dětem atd. Muž si hledá ženu pro své tělesné pohodlí a výsledkem jejich spojení jsou děti. Pro manželku a děti je zapotřebí mít kde bydlet, a proto je dále nutný dům. Koně, sloni, krávy a psi jsou domácí zvířata, která musí ženatý člověk chovat jako součást hospodářství. V moderní civilizaci koně a slony nahradila auta a vozidla s výkonem mnoha koňských sil. Pro zajištění chodu celé domácnosti musí muž zvyšovat své bankovní konto a starat se o svou pokladnu a aby měl komu své hmotné bohatství předvádět, musí udržovat dobré vztahy s přáteli a příbuznými a zároveň bedlivě střežit své postavení ve společnosti. To se nazývá materialistická civilizace založená na hmotné připoutanosti. Odevzdat se Pánu Kṛṣṇovi znamená vzdát se všech hmotných pout, která jsou v tomto verši popsána. Milostí Pána Kṛṣṇy byl Mahārāja Parīkṣit obdařen všemi hmotnými vymoženostmi a spořádaným královstvím, kde mohl nerušeně užívat královského postavení, ale milostí Pána byl také schopen se všech hmotných pout vzdát. Takové je postavení čistého oddaného. Mahārāja Parīkṣit, díky své přirozené náklonnosti k Pánu Kṛṣṇovi, kterou měl jako Jeho oddaný, vždy vykonával své královské povinnosti jménem Pána a jako zodpovědný král celého světa vždy pečlivě střežil své království před vlivem věku Kali. Oddaný Pána nikdy nepovažuje vybavení své domácnosti za své vlastní, ale vše odevzdává službě Pánu. Živé bytosti v jeho péči pak pod jeho vedením dostávají příležitost realizovat Boha.

Liberarse significa quedar libre del dehātma-buddhi, el apego ilusorio a las coberturas físicas personales y a todo lo relacionado con el cuerpo, es decir, la esposa, los hijos y todos los demás enredos. Uno elige a una esposa para conseguir comodidades corporales, y el resultado de ello son los hijos. Para la esposa y los hijos se requiere una morada, por lo cual también se necesita una casa en donde residir. Animales tales como los caballos, los elefantes, las vacas y los perros, son todos animales domésticos, y una persona casada tiene que mantenerlos como parte del hogar. En la civilización moderna, los caballos y los elefantes han sido reemplazados por automóviles y medios de transporte de considerable potencia. Para mantener todos los asuntos del hogar, uno tiene que aumentar el saldo bancario y ser cuidadoso con la tesorería, y a fin de exhibir la opulencia de los bienes materiales, se tienen que mantener buenas relaciones con amigos y parientes, así como también ser muy cuidadoso en mantener el statu quo. Eso se denomina la civilización material del apego material. La devoción por el Señor Kṛṣṇa significa negar todos los apegos materiales que se enumeraron anteriormente. Por la gracia del Señor Kṛṣṇa, a Mahārāja Parīkṣit se le confirieron toda clase de comodidades materiales, y un reino indisputable en el cual podía disfrutar de la imperturbable posición de rey, pero, por la gracia del Señor, él pudo renunciar a todos los vínculos que tenía con el apego material. Esa es la posición de un devoto puro. Mahārāja Parīkṣit, debido a su afecto natural por el Señor Kṛṣṇa, como devoto del Señor que era, siempre estaba desempeñando sus deberes reales en el nombre del Señor; y en su carácter de rey responsable del mundo, siempre cuidaba de que la influencia de Kali no entrara en su reino. Un devoto del Señor nunca considera que los enseres de su hogar son suyos, sino que entrega todo al servicio del Señor. Por eso las entidades vivientes que se encuentran bajo el cuidado de un devoto, reciben la oportunidad de llegar a comprender a Dios mediante la dirección de un maestro devoto.

Připoutanost k domácnosti a k Pánu Kṛṣṇovi jdou špatně dohromady. První připoutanost vede člověka do tmy a druhá ke světlu. Tam, kde je světlo, není žádná tma a kde je tma, tam není žádné světlo. Zkušený oddaný dokáže zaměstnat vše ve službě Pánu a přivést vše na cestu světla. Nejlepším příkladem toho byli Pāṇḍuovci. Mahārāja Yudhiṣṭhira a hospodáři jako byl on dokáží přivést vše na světlo tím, že takzvané hmotné věci zapojí do služby Pánu, ale ten, kdo není schopen zaměstnat vše ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe), se musí odpoutat od všeho hmotného, a teprve pak bude připraven naslouchat a opěvovat slávu Pána. Jinými slovy ten, kdo stejně vážně jako Mahārāja Parīkṣit byť jen jeden den naslouchá Śrīmad-Bhāgavatamu od vhodné osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī, může ztratit veškerou zálibu v hmotných věcech. Nemá žádný význam pouze napodobovat Mahārāje Parīkṣita a naslouchat Bhāgavatamu od profesionálů, ani kdyby tím chtěl člověk strávit sedm set let. Dívat se na Śrīmad-Bhāgavatam jako na prostředek jak si vydělávat na živobytí je nejhrubším typem nāmāparādhy, přestupku u nohou Pána (sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ).

El apego a los enseres del hogar y el apego al Señor Kṛṣṇa no van de la mano. Un apego constituye la senda de la oscuridad, y el otro es la senda de la luz. Donde hay luz no hay oscuridad, y donde hay oscuridad no hay luz. Pero un devoto experto puede poner todo en la senda de la luz, mediante una actitud de servicio al Señor, y aquí el mejor ejemplo lo constituyen los Pāṇḍavas. Mahārāja Yudhiṣṭhira y cabezas de familia como él pueden convertir todo en luz, si acoplan con el servicio del Señor los llamados bienes materiales, pero aquel que no está preparado o que es incapaz de ponerlo todo al servicio del Señor (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe), debe renunciar a todas las relaciones con lo material, antes de poder estar en capacidad de oír y cantar las glorias del Señor; o, en otras palabras, aquel que ha oído el Śrīmad-Bhāgavatam con dedicación siquiera por un día, como Mahārāja Parīkṣit, de labios de una personalidad idónea como Śukadeva Gosvāmī, puede que sea capaz de perder toda la atracción que siente por las cosas materiales. No tiene ninguna utilidad el hecho de simplemente imitar a Mahārāja Parīkṣit y oír el Bhāgavatam de labios de hombres que lo recitan como profesión, ni siquiera si se hace por setecientos años. Tomar el Śrīmad-Bhāgavatam como un medio para sufragar los gastos familiares, es el más craso tipo de ofensa nāmāparādha que se puede hacer a los pies del Señor (sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ).