Sloka 2
Text 2
Verš
Text
paśu-draviṇa-bandhuṣu
rājye cāvikale nityaṁ
virūḍhāṁ mamatāṁ jahau
paśu-draviṇa-bandhuṣu
rājye cāvikale nityaṁ
virūḍhāṁ mamatāṁ jahau
Synonyma
Synonyms
Překlad
Translation
Díky tomu, že byl Mahārāja Parīkṣit z celého srdce přitahován k Pánu Kṛṣṇovi, byl schopen vzdát se hluboce zakořeněné náklonnosti ke svému tělu, manželce, dětem, paláci, zvířatům jako byli koně a sloni, pokladnici, přátelům, příbuzným a svému spořádanému království.
Mahārāja Parīkṣit, as a result of his wholehearted attraction for Lord Kṛṣṇa, was able to give up all deep-rooted affection for his personal body, his wife, his children, his palace, his animals like horses and elephants, his treasury house, his friends and relatives, and his undisputed kingdom.
Význam
Purport
Osvobodit se znamená zbavit se dehātma-buddhi, iluzorní připoutanosti k osobním tělesným obalům a všemu, co se týká těla — tzn. k manželce, dětem atd. Muž si hledá ženu pro své tělesné pohodlí a výsledkem jejich spojení jsou děti. Pro manželku a děti je zapotřebí mít kde bydlet, a proto je dále nutný dům. Koně, sloni, krávy a psi jsou domácí zvířata, která musí ženatý člověk chovat jako součást hospodářství. V moderní civilizaci koně a slony nahradila auta a vozidla s výkonem mnoha koňských sil. Pro zajištění chodu celé domácnosti musí muž zvyšovat své bankovní konto a starat se o svou pokladnu a aby měl komu své hmotné bohatství předvádět, musí udržovat dobré vztahy s přáteli a příbuznými a zároveň bedlivě střežit své postavení ve společnosti. To se nazývá materialistická civilizace založená na hmotné připoutanosti. Odevzdat se Pánu Kṛṣṇovi znamená vzdát se všech hmotných pout, která jsou v tomto verši popsána. Milostí Pána Kṛṣṇy byl Mahārāja Parīkṣit obdařen všemi hmotnými vymoženostmi a spořádaným královstvím, kde mohl nerušeně užívat královského postavení, ale milostí Pána byl také schopen se všech hmotných pout vzdát. Takové je postavení čistého oddaného. Mahārāja Parīkṣit, díky své přirozené náklonnosti k Pánu Kṛṣṇovi, kterou měl jako Jeho oddaný, vždy vykonával své královské povinnosti jménem Pána a jako zodpovědný král celého světa vždy pečlivě střežil své království před vlivem věku Kali. Oddaný Pána nikdy nepovažuje vybavení své domácnosti za své vlastní, ale vše odevzdává službě Pánu. Živé bytosti v jeho péči pak pod jeho vedením dostávají příležitost realizovat Boha.
To become liberated means to become free from dehātma-buddhi, the illusory attachment for personal bodily coverings and everything connected with the body, namely wife, children and all other entanglements. One selects a wife for bodily comforts, and the result is children. For wife and children one requires a dwelling place, and, as such, a residential house is also necessary. Animals like horses, elephants, cows and dogs are all household animals, and a householder has to keep them as household paraphernalia. In modern civilization the horses and elephants have been replaced by cars and conveyances with considerable horsepower. To maintain all the household affairs, one has to increase the bank balance and be careful about the treasury house, and in order to display the opulence of material assets, one has to keep good relations with friends and relatives, as well as become very careful about maintaining the status quo. This is called material civilization of material attachment. Devotion for Lord Kṛṣṇa means negation of all material attachments as detailed above. By the grace of Lord Kṛṣṇa, Mahārāja Parīkṣit was awarded all material amenities and an undisputed kingdom in which to enjoy the undisturbed position of king, but by the grace of the Lord he was able to give up all connections with material attachment. That is the position of a pure devotee. Mahārāja Parīkṣit, due to his natural affection for Lord Kṛṣṇa as a devotee of the Lord, was always executing his royal duties on behalf of the Lord, and as a responsible king of the world he was always careful to see that the influence of Kali would not enter his kingdom. A devotee of the Lord never thinks of his household paraphernalia as his own, but surrenders everything for the service of the Lord. Thereby living entities under a devotee’s care get the opportunity for God realization by the management of a devotee-master.
Připoutanost k domácnosti a k Pánu Kṛṣṇovi jdou špatně dohromady. První připoutanost vede člověka do tmy a druhá ke světlu. Tam, kde je světlo, není žádná tma a kde je tma, tam není žádné světlo. Zkušený oddaný dokáže zaměstnat vše ve službě Pánu a přivést vše na cestu světla. Nejlepším příkladem toho byli Pāṇḍuovci. Mahārāja Yudhiṣṭhira a hospodáři jako byl on dokáží přivést vše na světlo tím, že takzvané hmotné věci zapojí do služby Pánu, ale ten, kdo není schopen zaměstnat vše ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe), se musí odpoutat od všeho hmotného, a teprve pak bude připraven naslouchat a opěvovat slávu Pána. Jinými slovy ten, kdo stejně vážně jako Mahārāja Parīkṣit byť jen jeden den naslouchá Śrīmad-Bhāgavatamu od vhodné osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī, může ztratit veškerou zálibu v hmotných věcech. Nemá žádný význam pouze napodobovat Mahārāje Parīkṣita a naslouchat Bhāgavatamu od profesionálů, ani kdyby tím chtěl člověk strávit sedm set let. Dívat se na Śrīmad-Bhāgavatam jako na prostředek jak si vydělávat na živobytí je nejhrubším typem nāmāparādhy, přestupku u nohou Pána (sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ).
Attachment for household paraphernalia and for Lord Kṛṣṇa go poorly together. One attachment is the path of darkness, and the other attachment is the path of light. Where there is light, there is no darkness, and where there is darkness, there is no light. But an expert devotee can turn everything to the path of light by an attitude of service to the Lord, and the best example here is the Pāṇḍavas. Mahārāja Yudhiṣṭhira and householders like him can turn everything to light by dovetailing so-called material assets in the service of the Lord, but one who is not trained or is unable to turn everything to the service of the Lord (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe) must give up all material connections before he can be fit to hear and chant the glories of the Lord, or in other words, one who has seriously heard Śrīmad-Bhāgavatam for even one day, like Mahārāja Parīkṣit, from a fit personality like Śukadeva Gosvāmī, may be able to lose all affinity for material things. There is no utility simply in imitating Mahārāja Parīkṣit and hearing Bhāgavatam from professional men, even for seven hundred years. To take Śrīmad-Bhāgavatam as a means of maintaining family expenditure is the grossest type of nāmāparādha offense at the feet of the Lord (sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ).