Sloka 14

Text 14

Verš

Text

namo namas te ’stv ṛṣabhāya sātvatāṁ
vidūra-kāṣṭhāya muhuḥ kuyoginām
nirasta-sāmyātiśayena rādhasā
sva-dhāmani brahmaṇi raṁsyate namaḥ

Synonyma

Synonyms

namaḥ namaḥ te — vzdávám své poklony Tobě; astu — jsi; ṛṣabhāya — velkému společníkovi; sātvatām — členů yaduovské dynastie; vidūra-kāṣṭhāya — ten, kdo je daleko od světských lidí, kteří vyhledávají hádky; muhuḥ — vždy; ku-yoginām — neoddaných; nirasta — zničil; sāmya — rovnocenné postavení; atiśayena — velikostí; rādhasā — bohatstvím; sva-dhāmani — ve Svém sídle; brahmaṇi — v duchovním nebi; raṁsyate — užívá; namaḥ — klaním se.

namaḥ namaḥ te — let me offer my obeisances unto You; astu — are; ṛṣabhāya — unto the great associate; sātvatām — of the members of the Yadu dynasty; vidūra-kāṣṭhāya — one who is far from mundane wranglers; muhuḥ — always; ku-yoginām — of the nondevotees; nirasta — vanquished; sāmya — equal status; atiśayena — by greatness; rādhasā — by opulence; sva-dhāmani — in His own abode; brahmaṇi — in the spiritual sky; raṁsyate — enjoys; namaḥ — I do bow down.

Překlad

Translation

Uctivě se klaním Pánovi, který je společníkem Yaduovců a který je vždy nedosažitelný pro neoddané. Je nejvyšším uživatelem hmotných i duchovních světů, ale přesto si užívá Svého vlastního sídla v duchovním nebi. Nikdo se Mu nevyrovná, protože Jeho transcendentální bohatství je nekonečné.

Let me offer my respectful obeisances unto Him who is the associate of the members of the Yadu dynasty and who is always a problem for the nondevotees. He is the supreme enjoyer of both the material and spiritual worlds, yet He enjoys His own abode in the spiritual sky. There is no one equal to Him because His transcendental opulence is immeasurable.

Význam

Purport

Transcendentální projevy Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy mají dvě stránky. Pro čisté oddané je stálým společníkem, jako je tomu v případě, kdy se stal rodinným členem yaduovské dynastie, přítelem Arjuny nebo jedním z obyvatel Vṛndāvanu, například synem Nandy a Yaśody, přítelem Sudāmy, Śrīdāmy a Madhumaṅgaly, milencem vrajabhūmských dívek atd. To je projev Jeho osobních rysů. A ve Svém neosobním rysu šíří paprsky brahmajyoti, které jsou neomezené a všeprostupující. Část této všeprostupující brahmajyoti, která se přirovnává ke slunečním paprskům, je zakryta temnotou mahat-tattvy a této bezvýznamné části se říká hmotný svět. V hmotném světě existuje nespočetně mnoho vesmírů jako je ten, ve kterém žijeme, a v každém z nich jsou stovky tisíc planet jako je Země. Materialisté jsou více či méně okouzleni neomezenou expanzí Pánových paprsků, ale oddané zajímá více Jeho osobní podoba, z níž všechno emanuje (janmādy asya yataḥ). Stejně jako sluneční paprsky vycházejí ze slunce, brahmajyoti vychází z Goloky Vṛndāvany, nejvyšší duchovní planety v duchovním nebi. Nezměřitelné duchovní nebe je plné duchovních planet, které se nazývají Vaikuṇṭhy a jsou vysoko nad hmotným nebem. Materialisté nemají dostatečné informace ani o hmotném nebi. Jak tedy mohou uvažovat o duchovním nebi? Jsou proto vždy velice daleko od Pána. I kdyby v budoucnosti byli schopni vyvinout stroje, které by dosáhly rychlosti větru nebo mysli, stále by nemohli ani pomýšlet na dosažení planet v duchovním nebi. Pro materialisty tedy Pán a Jeho sídlo zůstanou provždy mýtem nebo záhadou, ale oddaným Pán vždy nabízí Svoji společnost.

There are two sides of the transcendental manifestations of the Supreme Lord, Śrī Kṛṣṇa. For the pure devotees He is the constant companion, as in the case of His becoming one of the family members of the Yadu dynasty, or His becoming the friend of Arjuna, or His becoming the associate neighbor of the inhabitants of Vṛndāvana, as the son of Nanda-Yaśodā, the friend of Sudāmā, Śrīdāmā and Madhumaṅgala, or the lover of the damsels of Vrajabhūmi, etc. That is part of His personal features. And by His impersonal feature He expands the rays of the brahmajyoti, which is limitless and all-pervasive. Part of this all-pervasive brahmajyoti, which is compared to the sun rays, is covered by the darkness of the mahat-tattva, and this insignificant part is known as the material world. In this material world there are innumerable universes like the one we can experience, and in each of them there are hundreds of thousands of planets like the one we are inhabiting. The mundaners are more or less captivated by the unlimited expansion of the rays of the Lord, but the devotees are concerned more with His personal form, from which everything is emanating (janmādy asya yataḥ). As the sun rays are concentrated in the sun disc, the brahmajyoti is concentrated in Goloka Vṛndāvana, the topmost spiritual planet in the spiritual sky. The immeasurable spiritual sky is full of spiritual planets, named Vaikuṇṭhas, far beyond the material sky. The mundaners have insufficient information of even the mundane sky, so what can they think of the spiritual sky? Therefore the mundaners are always far, far away from Him. Even if in the future they are able to manufacture some machine whose speed may be accelerated to the velocity of the wind or mind, the mundaners will still be unable to imagine reaching the planets in the spiritual sky. So the Lord and His residential abode will always remain a myth or a mysterious problem, but for the devotees the Lord will always be available as an associate.

Jeho bohatství v duchovním nebi je nezměrné. Pán v podobě Svých úplných expanzí se Svými osvobozenými oddanými společníky obývá všechny duchovní planety, nesčetné Vaikuṇṭhaloky, ale impersonalistům, kteří chtějí splynout s existencí Pána, je dovoleno setrvávat pouze jako duchovní jiskry v brahmajyoti. Impersonalisté nejsou kvalifikováni k tomu, aby se stali společníky Pána, ať už na Vaikuṇṭhalokách nebo na nejvyšší planetě Goloce Vṛndāvaně, která je označena v Bhagavad-gītě jako mad-dhām a zde v tomto verši jako sva-dhām Pána.

In the spiritual sky His opulence is immeasurable. The Lord resides in all the spiritual planets, the innumerable Vaikuṇṭha planets, by expanding His plenary portions along with His liberated devotee associates, but the impersonalists, who want to merge in the existence of the Lord, are allowed to merge as one of the spiritual sparks of the brahmajyoti. They have no qualifications for becoming associates of the Lord either in the Vaikuṇṭha planets or in the supreme planet, Goloka Vṛndāvana, described in the Bhagavad-gītā as mad-dhāma and here in this verse as the sva-dhāma of the Lord.

Mad-dhām neboli sva-dhām jsou popsány v Bhagavad-gītě (15.6) následujícím způsobem:

This mad-dhāma or sva-dhāma is described in the Bhagavad-gītā (15.6) as follows:

na tad bhāsayate sūryo
na śaśāṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama

V Pánově sva-dhāmu není zapotřebí slunce, měsíce ani elektřiny. Tento dhām neboli “místo” je naprosto svrchovaný a ten, kdo ho dosáhne, se nikdy nevrací do hmotného světa.

The Lord’s sva-dhāma does not require any sunlight or moonlight or electricity for illumination. That dhāma, or place, is supreme, and whoever goes there never comes back to this material world.

Vaikuṇṭhaloky a Goloka Vṛndāvana jsou samovyzařující planety a paprsky, které tyto sva-dhāmy Pána vydávají, tvoří záři brahmajyoti. Jak dále potvrzují Vedy jako je Muṇḍaka Upaniṣad (2.2.10), Kaṭha Upaniṣad (2.2.15) a Śvetāśvatara Upaniṣad (6.14):

The Vaikuṇṭha planets and the Goloka Vṛndāvana planet are all self-illuminating, and the rays scattered by those sva-dhāma of the Lord constitute the existence of the brahmajyoti. As further confirmed in the Vedas like the Muṇḍaka Upaniṣad (2.2.10), Kaṭha Upaniṣad (2.2.15) and Śvetāśvatara Upaniṣad (6.14):

na tatra sūryo bhāti na candra-tārakaṁ
nemā vidyuto bhānti kuto 'yam agniḥ
tam eva bhāntam anu bhāti sarvaṁ
tasya bhāsā sarvam idaṁ vibhāti

na tatra sūryo bhāti na candra-tārakaṁ
nemā vidyuto bhānti kuto ’yam agniḥ
tam eva bhāntam anubhāti sarvaṁ
tasya bhāsā sarvam idaṁ vibhāti

Ve sva-dhāmu Pána není pro osvětlení zapotřebí slunce, měsíce ani hvězd. Není tam třeba ani elektřiny, nemluvě o hořících lampách. Veškeré světlo a záře původně pocházejí právě z těchto samovyzařujících planet a každý třpyt je pouhým odrazem tohoto sva-dhāmu.

In the sva-dhāma of the Lord there is no need of sun, moon or stars for illumination. Nor is there need of electricity, so what to speak of ignited lamps? On the other hand, it is because those planets are self-illuminating that all effulgence has become possible, and whatever there is that is dazzling is due to the reflection of that sva-dhāma.

Ten, kdo je oslněn září neosobní brahmajyoti, nemůže znát osobní rys Transcendence — proto v Īśopaniṣadě (15) je modlitba k Pánu, aby odstranil Svoji oslnivou záři a umožnil tak oddanému spatřit Jeho skutečnou podobu.

One who is dazzled by the effulgence of the impersonal brahmajyoti cannot know the personal transcendence; therefore in the Īśopaniṣad (15) it is prayed that the Lord shift His dazzling effulgence so that the devotee can see the real reality. It is spoken thus:

hiraṇmayena pātreṇa
satyasyāpihitaṁ mukham
tat tvaṁ pūṣann apāvṛṇu
satya-dharmāya dṛṣṭaye

“Ó Pane, jsi udržovatelem všeho, hmotného i duchovního, a všechno vzkvétá jedině Tvojí milostí. Oddaná služba Tobě, bhakti-yoga, je skutečným náboženstvím (satya-dharma) a já jsem v této službě zaměstnán. Proto mě prosím ochraň a ukaž mi Svoji skutečnou tvář. Odstraň laskavě závoj Svých paprsků brahmajyoti, abych viděl Tvoji věčnou podobu plnou blaženosti a poznání.”

“O Lord, You are the maintainer of everything, both material and spiritual, and everything flourishes by Your mercy. Your devotional service, or bhakti-yoga, is the actual principle of religion, satya-dharma, and I am engaged in that service. So kindly protect me by showing Your real face. Please, therefore, remove the veil of Your brahmajyoti rays so that I can see Your form of eternal bliss and knowledge.”