Skip to main content

Sloka 21

Text 21

Verš

Texto

bhāraḥ paraṁ paṭṭa-kirīṭa-juṣṭam
apy uttamāṅgaṁ na namen mukundam
śāvau karau no kurute saparyāṁ
harer lasat-kāñcana-kaṅkaṇau vā
bhāraḥ paraṁ paṭṭa-kirīṭa-juṣṭam
apy uttamāṅgaṁ na namen mukundam
śāvau karau no kurute saparyāṁ
harer lasat-kāñcana-kaṅkaṇau vā

Synonyma

Palabra por palabra

bhāraḥ — velká zátěž; param — těžká; paṭṭa — hedvábný; kirīṭa — turban; juṣṭam — oblečený do; api — dokonce; uttama — horní; aṅgam — část těla; na — ne; namet — klaní se; mukundam — před Pánem Kṛṣṇou, který dává vysvobození; śāvau — mrtvého těla; karau — ruce; no — ne; kurute — dělají; saparyām — uctívání; hareḥ — Osobnosti Božství; lasat — třpytivé; kāñcana — zhotovené ze zlata; kaṅkaṇau — náramky; — přestože.

bhāraḥ — una gran carga; param — pesada; paṭṭa — seda; kirīṭa — turbante; juṣṭam — vestido con; api — incluso; uttama — superior; aṅgam — partes del cuerpo; na — nunca; namet — postran; mukundam — el Señor Śrī Kṛṣṇa, el salvador; śāvau — cadáveres; karau — manos; no — no; kurute — realizan; saparyām — adoración; hareḥ — de la Personalidad de Dios; lasat — brillantes; kāñcana — hechos de oro; kaṅkaṇau — brazaletes; — aunque.

Překlad

Traducción

I když je horní část těla korunována hedvábným turbanem, je jenom velkou zátěží, pokud se neklaní před Pánem, který uděluje mukti (vysvobození). A i když jsou ruce ozdobeny třpytivými náramky, jsou jako ruce mrtvého člověka, pokud neslouží Osobnosti Božství, Harimu.

La porción superior del cuerpo, aunque esté coronada con un turbante de seda, solo es una pesada carga, si no se postra ante la Personalidad de Dios, quien puede otorgar mukti [la libertad]. Y las manos, aunque estén adornadas con brillantes brazaletes, son como las de un muerto, si no se ocupan en el servicio de la Personalidad de Dios Hari.

Význam

Significado

Jak již bylo řečeno, existují tři druhy oddaných Pána. Prvotřídní oddaný nevidí nikoho, kdo by nebyl zaměstnán ve službě Pánu, ale oddaný druhé třídy rozlišuje mezi oddanými a neoddanými. Oddaní druhé třídy jsou proto určeni ke kazatelské práci a jak zdůrazňuje předchozí verš, musí hlasitě kázat o slávě Pána. Oddaný druhé třídy přijímá žáky z řad oddaných třetí třídy a neoddaných. Někdy také prvotřídní oddaný sestupuje do druhé kategorie, aby mohl kázat. Obyčejný člověk se má stát alespoň oddaným třetí třídy a tento verš doporučuje, aby navštěvoval chrám Pána a klaněl se před Božstvy, i když je třeba boháč nebo dokonce král s hedvábným turbanem nebo korunou. Pán je Pánem všech, včetně velkých králů a vládců, a lidé, kteří jsou z hmotného hlediska bohatí, si proto musí předsevzít, aby pravidelně navštěvovali chrám Pána Śrī Kṛṣṇy a klaněli se před Božstvem. Pán, který sídlí v chrámu v podobě vhodné pro uctívání, nemá být nikdy pokládán za pouhý kámen nebo dřevo, protože Svojí blahodárnou přítomností ve Své arcā inkarnaci jako Božstvo v chrámu projevuje nesmírnou přízeň pokleslým duším. Uvědomit si skutečnou přítomnost Pána v chrámu je umožněno procesem naslouchání, o kterém jsme hovořili výše. Naslouchání jakožto prvořadá činnost v naší každodenní oddané službě je tedy základem všeho. Oddaní všech tříd musí naslouchat z autentických zdrojů jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam. Obyčejný člověk, který je pyšný na své hmotné postavení a neklaní se před Božstvem Pána v chrámu nebo který pohrdá chrámovým uctíváním, aniž by o této vědě měl jakékoliv informace, musí vědět, že jeho takzvaný turban nebo koruna mu pomohou jenom k tomu, že se bude dále topit v oceánu hmotné existence. Tonoucí člověk s těžkou zátěží na hlavě klesá ke dnu ještě rychleji než ti, kteří žádnou zátěž nemají. Hloupý nafoukaný člověk pohrdá vědou o Bohu a říká, že Bůh pro něho nic neznamená, ale když je v sevření Božího zákona a napadne ho nějaká nemoc, jako například mozková trombóza, pak pod tíhou svého hmotného majetku se tento bezbožný člověk stále více potápí do oceánu nevědomosti. Rozvoj materialistické vědy bez vědomí Boha tvoří těžké břímě na hlavě lidské společnosti, a lidé by proto měli tomuto varování věnovat velkou pozornost.

Tal como se declaró anteriormente, hay tres clases de devotos del Señor. El devoto de primera clase no ve a nadie en absoluto que no le preste servicio al Señor, pero el devoto de segunda clase hace distinciones entre devotos y no devotos. Los devotos de segunda clase tienen, pues, la función de realizar la labor de predicar, y, como se indicó en el verso anterior, deben predicar en voz alta las glorias del Señor. El devoto de segunda clase acepta discípulos procedentes de la sección de los devotos de tercera clase o de los no devotos. En ocasiones, el devoto de primera clase también desciende a la categoría de devoto de segunda clase, para realizar labores de prédica. Pero al hombre común, de quien se espera que se convierta al menos en un devoto de tercera clase, se le aconseja aquí visitar el templo del Señor y postrarse ante la Deidad, aunque sea un hombre muy rico, incluso si es un rey que lleva un turbante de seda o una corona. El Señor es el Señor de todo el mundo, incluso de los grandes reyes y emperadores, y los hombres que son ricos a los ojos de la gente mundana, deben, por consiguiente, preocuparse de ir al templo del Señor Śrī Kṛṣṇa, y postrarse regularmente ante la Deidad. El Señor que se encuentra en el templo en la forma venerable nunca se considera que está hecho de piedra o de madera, pues el Señor, en Su encarnación arcā como la Deidad del templo, favorece inmensamente a las almas caídas, mediante Su auspiciosa presencia. Por medio del proceso de oír, tal como se mencionó antes, se logra esta comprensión acerca de la presencia del Señor en el templo. Así pues, el primer proceso en la labor de rutina del servicio devocional —el proceso de oír— es el factor fundamental. Es esencial que todas las clases de devotos oigan lo que dicen las fuentes auténticas, tales como el Bhagavad-gītā y el Śrīmad-Bhāgavatam. El hombre común que está engreído con su posición material y no se postra ante la Deidad del Señor que se encuentra en el templo, o que desafía la adoración del templo porque carece de todo conocimiento acerca de la ciencia, debe saber que su llamado turbante o corona solo servirá para hundirlo más en el agua del océano de la existencia material. Un hombre que se está ahogando con un gran peso en la cabeza es seguro que se hundirá más rápidamente que los que no tienen ningún peso. El hombre necio y envanecido desafía la ciencia de Dios y dice que para él Dios no tiene sentido, pero cuando se encuentra en las garras de la ley de Dios y lo atrapa alguna enfermedad, tal como la trombosis cerebral, ese hombre ateo se hunde en el océano de la nesciencia, debido al peso de su adquisición material. El adelanto de la ciencia material sin conciencia de Dios es una pesada carga que se pone sobre la cabeza de la sociedad humana, por lo cual uno debe prestarle atención a esta gran advertencia.

Pokud obyčejný člověk nemá čas na uctívání Pána, může alespoň zaměstnat na několik vteřin své ruce uklízením Pánova chrámu. Mahārāja Pratāparudra, velký a mocný král Orissy, byl vždy velice zaměstnán těžkými státními povinnostmi, ale přesto si každý rok během festivalu Pána vyhradil čas na to, aby vytřel chrám Pána Jagannātha v Purī. Jde o to, že ať už je člověk jakkoliv významný, přesto musí přijmout svrchovanost Nejvyššího Pána. Toto vědomí Boha člověku pomůže i k dosažení hmotné prosperity. Pokora, se kterou se Mahārāja Pratāparudra klaněl před Pánem Jagannāthem, z něho udělala tak mocného krále, že ani velký Pathan té doby nemohl za jeho vlády proniknout do Orissy. A nakonec právě na základě přijetí své podřízenosti Pánu vesmíru dostal Mahārāja Pratāparudra milost Pána Śrī Caitanyi. I manželka bohatého člověka se tedy musí zaměstnat ve službě Pánu, i když má na rukou třpytivé náramky.

Si el hombre común no tiene tiempo para adorar al Señor, al menos puede ocupar las manos por unos cuantos segundos en lavar o barrer el templo del Señor. Mahārāja Pratāparudra, el muy poderoso rey de Orisa, siempre estaba muy ocupado con las grandes responsabilidades estatales, pero aun así se impuso el deber de barrer una vez al año el templo del Señor Jagannātha que se encuentra en Purī, durante el festival del Señor. Lo que se quiere decir es que, por importante que un hombre sea, debe aceptar la supremacía del Señor Supremo. Ese estado de conciencia de Dios ayudará al hombre incluso en su prosperidad material. La subordinación de Mahārāja Pratāparudra ante el Señor Jagannātha lo convirtió en un rey poderoso, hasta el punto que ni siquiera el gran conquistador extranjero de la época podía entrar en Orisa, debido al poderoso Mahārāja Pratāparudra. Y al final Mahārāja Pratāparudra recibió la gracia del Señor Caitanya, precisamente a causa de que aquel aceptara subordinarse al Señor del universo. Entonces, aunque la esposa de un hombre rico lleve en los brazos brillantes brazaletes de oro, debe dedicarse a prestarle servicio al Señor.