Skip to main content

Sloka 18

Text 18

Verš

Texto

taravaḥ kiṁ na jīvanti
bhastrāḥ kiṁ na śvasanty uta
na khādanti na mehanti
kiṁ grāme paśavo ’pare
taravaḥ kiṁ na jīvanti
bhastrāḥ kiṁ na śvasanty uta
na khādanti na mehanti
kiṁ grāme paśavo ’pare

Synonyma

Palabra por palabra

taravaḥ — stromy; kim — zdali; na — ne; jīvanti — žijí; bhastrāḥ — měchy; kim — zdali; na — ne; śvasanti — dýchají; uta — také; na — ne; khādanti — jedí; na — ne; mehanti — vypouštějí semeno; kim — zdali; grāme — v okolí; paśavaḥ — zvířata; apare — jiná.

taravaḥ — los árboles; kim — acaso; na — no; jīvanti — viven; bhastrāḥ — fuelles; kim — acaso; na — no; śvasanti — respiran; uta — también; na — no; khādanti — comen; na — no; mehanti — arrojan semen; kim — acaso; grāme — en la localidad; paśavaḥ — ser viviente que es como una bestia; apare — otros.

Překlad

Traducción

Což stromy nežijí? Což kovářské měchy nedýchají? Což všude kolem nás zvířata nejedí a nevypouštějí semeno?

¿Acaso los árboles no viven? ¿Acaso los fuelles del herrero no respiran? ¿Acaso las bestias que tenemos a todo nuestro alrededor no comen y arrojan semen?

Význam

Significado

Materialista moderního věku bude namítat, že člověk se nerodí proto, aby celý život nebo jeho část rozebíral teozofické či teologické otázky. Život je podle něho určen pro to, aby člověk co nejdelší dobu trávil jedením, pitím, sexem, vyhledáváním veselí a užíváním si. Moderní člověk se snaží rozvojem materialistické vědy dosáhnout věčného života a existuje mnoho pošetilých teorií, jak prodloužit život na maximální dobu. Śrīmad-Bhāgavatam však potvrzuje, že život není určen pro takzvaný hospodářský pokrok či rozvoj materialistické vědy podle hedonistické filozofie “jez, pij, měj sex a buď veselý”. Lidský život je určen výhradně pro tapasyu, pro očištění života, aby ihned po jeho skončení mohla živá bytost vstoupit do stavu věčné existence.

El hombre materialista de la era moderna argumentará que la vida, o parte de ella, jamás es para la discusión de argumentos filosóficos o teológicos. La vida está hecha para conseguir la máxima duración de la existencia, con el fin de comer, beber, tener relaciones sexuales, divertirse y disfrutar de ella. El hombre moderno quiere vivir para siempre mediante el adelanto de la ciencia material, y existen muchas teorías necias para prolongar la vida al máximo. Pero el Śrīmad-Bhāgavatam afirma que la vida no está hecha para el llamado desarrollo económico, ni para el adelanto de la ciencia materialista en la prosecución de la filosofía hedonista de comer, aparearse, beber y divertirse. La vida está hecha solo para practicar tapasya, para purificar la existencia de manera que uno pueda entrar en la vida eterna justo después de que se termine la forma de vida humana.

Materialisté chtějí žít co nejdéle, protože nemají žádné informace o příštím životě. Chtějí získat co největší pohodlí v tomto současném životě, protože si myslí, že po smrti žádný život neexistuje. Tato nevědomost ohledně skutečnosti, že živá bytost je věčná a pouze mění obaly v hmotném světě, způsobila v moderní lidské společnosti značný zmatek. V důsledku toho existuje mnoho problémů, které moderní člověk ještě zvětšuje různými plány. Plány, jak vyřešit společenské problémy, jen zhoršují nesnáze, které již existují. I kdyby bylo možné prodloužit život na více než sto let, nepřineslo by to nutně rozvoj lidské civilizace. Bhāgavatam říká, že určité stromy žijí stovky a tisíce let. Ve Vṛndāvanu (na místě zvaném Imlitala) roste tamarindový strom, o kterém se říká, že tam stojí od dob Pána Kṛṣṇy. V kalkatské botanické zahradě roste jeden banyánovník údajně starší než pět set let a na celém světě je mnoho takových stromů. Svāmī Śaṅkarācārya žil pouze třicet dva let a Pán Caitanya žil čtyřicet osm let. Znamená to, že dlouhé životy stromů jsou důležitější než život Śaṅkary nebo Caitanyi? Dlouhý život bez duchovní hodnoty není příliš důležitý. Někdo může pochybovat o tom, zda stromy mají život, protože nedýchají. Moderní vědci jako pan Bose však již dokázali, že rostliny žijí. Dýchání není jedinou známkou života. Bhāgavatam říká, že kovářské měchy dýchají velice hluboce, ale to neznamená, že jsou živé. Materialisté budou namítat, že život stromu a život člověka nelze srovnávat, protože strom si nemůže užívat — nemůže jíst vybrané pokrmy a mít požitek z pohlavního styku. Bhāgavatam na to odpovídá otázkou, zda jiná zvířata jako psi a prasata, která žijí s lidmi v jedné vesnici, nejedí a neužívají si pohlavního života. Śrīmad-Bhāgavatam přitom používá výraz “jiná zvířata”. To znamená, že lidé, kteří si pouze plánují vylepšený zvířecí život spočívající v jedení, dýchaní a sexu, jsou zvířata s lidskou podobou. Společnost takových naleštěných zvířat neulehčí utrpení lidstva, protože zvířata si navzájem snadno ublíží, ale málokdy pro sebe udělají něco dobrého.

Los materialistas quieren prolongar la vida tanto como sea posible, porque carecen de información acerca de la otra vida. Ellos quieren obtener un máximo de comodidades en esta vida, porque creen de modo definitivo que no hay vida después de la muerte. Esta ignorancia acerca de la eternidad del ser viviente y acerca del cambio de cobertura que ocurre en el mundo material, ha causado estragos en la estructura de la sociedad humana moderna. En consecuencia, hay muchos problemas, multiplicados por los diversos planes del hombre moderno. Los planes para resolver los problemas de la sociedad, únicamente han agravado las dificultades. Incluso si fuera posible prolongar la vida a más de cien años, ello no implica necesariamente el adelanto de la civilización humana. El Bhāgavatam dice que ciertos árboles viven por cientos y miles de años. En Vṛndāvana hay un árbol de tamarindo (el lugar se conoce como Imlitala) que se dice que existe desde los tiempos del Señor Śrī Kṛṣṇa. En el Jardín Botánico de Calcuta hay un árbol baniano que se dice que tiene más de quinientos años, y existen muchos de esos árboles por todas partes del mundo. Svāmī Śaṅkarācārya vivió solo treinta y dos años, y el Señor Caitanya vivió cuarenta y ocho años. ¿Quiere esto decir, entonces, que las prolongadas vidas de los árboles mencionados son más importantes que la vida de Śaṅkara o Caitanya? Una larga vida sin valor espiritual no es algo muy importante. Puede que uno dude de que los árboles tengan vida, debido a que no respiran. Pero científicos modernos tales como Bose ya han demostrado que las plantas tienen vida, así que la respiración no es una señal de la vida propiamente dicha. El Bhāgavatam dice que el fuelle del herrero respira muy profundamente, pero eso no quiere decir que el fuelle tenga vida. El materialista argüirá que la vida del árbol y la vida del hombre no se pueden comparar, porque el árbol no puede disfrutar de la vida comiendo platos sabrosos o disfrutando de la relación sexual. En respuesta a esto, el Bhāgavatam nos pregunta si acaso otros animales, tales como los perros y los cerdos, que viven en la misma aldea que los seres humanos, no comen ni disfrutan de la vida sexual. La declaración específica que hace el Śrīmad-Bhāgavatam en relación con «otros animales», significa que las personas que tan solo están dedicadas a planificar un mejor tipo de vida animal, integrada por comer, respirar, y aparearse, también son animales, pero con la forma de seres humanos. Una sociedad de esa clase de animales refinados no puede beneficiar a la humanidad que sufre, pues un animal puede hacerle daño a otro muy fácilmente, pero difícilmente puede hacerle un bien.