Skip to main content

Sloka 14

ВІРШ 14

Verš

Текст

etac chuśrūṣatāṁ vidvan
sūta no ’rhasi bhāṣitum
kathā hari-kathodarkāḥ
satāṁ syuḥ sadasi dhruvam
етач чхуш́рӯшата̄м̇ відван
сӯта но ’рхасі бга̄шітум
катга̄ харі-катгодарка̄х̣
сата̄м̇ сйух̣ садасі дгрувам

Synonyma

Послівний переклад

etat — toto; śuśrūṣatām — těm, kteří mají velkou touhu naslouchat; vidvan — ó učený; sūta — Sūto Gosvāmī; naḥ — nám; arhasi — mohl bys; bhāṣitum — vysvětlit; kathāḥ — vyprávění; hari-kathā-udarkāḥ — vyúsťující ve vyprávění o Pánovi; satām — oddaných; syuḥ — nechť je; sadasi — ve shromáždění; dhruvam — jistě.

етат—це; ш́уш́рӯшата̄м—тих, хто прагне почути; відван —   вчений; сӯта  —  Суто Ґосвамі; нах̣  —  нам; архасі  —  будь ласкавий зробити це; бга̄шітум  —  просто пояснити; катга̄х̣  —   теми; харі-катга̄-ударка̄х̣  —  які приводять до оповідей про Господа; сата̄м  —  відданих; сйух̣  —  нехай буде; садасі  —  у зібранні; дгрувам  —  безперечно.

Překlad

Переклад

Ó učený Sūto Gosvāmī, prosím, vyprávěj dále, neboť ti velice toužíme naslouchat! Kromě toho každé vyprávění, které vrcholí v rozhovorech o Pánu Harim, se má jistě přednést na shromáždění oddaných.

Великомудрий Суто Ґосвамі! Прохаємо, розповідай далі нам про це, тому що ми всі прагнемо слухати тебе. Та й крім того, у зібранні відданих неодмінно слід обговорювати теми, які приводять до розмов про Господа Харі.

Význam

Коментар

Jak jsme již citovali z Bhakti-rasāmṛta-sindhu Rūpy Gosvāmīho, i světské věci lze přijmout jako transcendentální, jsou-li zapojeny do služby Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Například eposy Rāmāyaṇa a Mahābhārata, které jsou zvláště doporučeny pro méně inteligentní třídy lidí (ženy, śūdry a nehodné potomky vyšších kast), se také počítají k védské literatuře, neboť souvisí s činnostmi Pána. Mahābhārata je pokládána za pátou Vedu, která následuje po prvních čtyřech Vedách, zvaných Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva. Méně inteligentní lidé nepočítají Mahābhāratu k Vedám, ale velcí mudrci a autority ji pokládají za pátou Vedu. Bhagavad-gītā je jednou částí Mahābhāraty a obsahuje mnoho Pánových pokynů pro méně inteligentní třídu lidí. Někteří méně inteligentní lidé tvrdí, že Bhagavad-gītā není určena pro hospodáře, ale tito hlupáci zapomínají, že jejím posluchačem byl Arjuna, který byl sám gṛhasthou neboli hospodářem, a že Pán ji vyslovil rovněž v roli gṛhasthy. I když tedy Bhagavad-gītā obsahuje vysokou védskou filozofii, je určena pro začátečníky v oboru transcendentální vědy, a Śrīmad-Bhāgavatam je určen pro vyšší studium této vědy. Všechna písma jako je Mahābhārata, Purāṇy a další podobná díla, která popisují zábavy Pána, jsou transcendentální a mají být s plnou vírou probírána ve společnosti velkých oddaných.

ПОЯСНЕННЯ  : Як сказано в наведеній раніше цитаті з «Бгакті-расамріта-сіндгу» Рупи Ґосвамі, навіть земні речі треба вважати за трансцендентні, якщо вони присвячені служінню Господу Шрі Крішні. Так, епічні твори «Рамаяну» та «Махабгарату», що викладають історичні події і призначені насамперед для менш розумних людей (жінок, шудр та недостойних нащадків вищих каст), теж визнають за ведичні писання, бо вони розповідають про діяння Господа. «Махабгарату» визнають за п’яту Веду, що продовжує перші чотири: «Сама», «Яджур», «Ріґ» та «Атгарва». Люди куцих знань не визнають «Махабгарату» за частину Вед, проте великі мудреці та авторитети вважають її за п’яту Веду. До складу «Махабгарати» входить «Бгаґавад-ґіта», що вся складена з Господніх настанов для менш розумних людей. Є невеликого розуму люди, які кажуть, що «Бгаґавад-ґіта» не призначена для домогосподарів, але такі нетями забувають, що «Бгаґавад-ґіту» пояснено не кому іншому, як Арджуні    —    ґріхастзі ( сімейній людині ) , а пояснював її теж Господь у ролі ґріхастги. Отже, «Бгаґавад-ґіта», хоча вона й містить у собі високу філософію ведичної мудрости, призначена для початківців у трансцендентній науці ; а « Шрімад- Бгаґаватам»    —    це твір для тих, хто успішно скінчив головний курс і береться до дальших студій трансцендентної науки. Тому всі ці писання: «Махабгарата», Пурани та інші твори, сповнені оповідей про Господні ігри,    —    це трансцендентна література, яку, без жодних сумнівів, треба обговорювати у товаристві великих відданих.

Біда в тому, що у викладі найманих оповідачів такі твори видаються просто світською літературою, багатою на історичні факти й постаті, як то історичні перекази чи епоси. Тому-то у вірші сказано, що ці писання треба обговорювати серед відданих. Якщо ці писання обговорюють не віддані, то піднесені особистості цим не зможуть насолоджуватись.

Висновок з усього сказаного полягає в тому, що Господь у Своєму найвищому прояві не безособистісний. Він    —    Верховна Особа, і Він виконує різноманітні дії. Він провадить усіх живих істот, і з власної волі Він сходить, щоб Своєю особистою енерґією рятувати зумовлені душі. У цьому Його гра подібна до дій суспільних, політичних та релігійних вождів. Усі такі Господні дії врешті-решт лягають в основу бесід про Бога, і навіть оповіді, ввідні до цього, також трансцендентні. Ось як можна одухотворити громадське життя людей. Люди цікавляться історією, а також всіляким іншим світським чтивом: оповіданнями, творами красного письменства, драмами, журналами, газетами і т. д. Тож їм було би варто зв’язати цю свою схильність із служінням Господу, звернувшись до тем, якими насолоджуються віддані. Пропаґанда ідей про те, що Господь безособистісний, бездіяльний і що Він, наче німий камінь, не має ні імені, ні форми, штовхає людей до безбожности й демонізму. І що менше вони цікавляться трансцендентними діяннями Господа, то глибше занурюються у матеріальну діяльність, яка допомагає тільки швидше котитись у пекло, але аж ніяк не наближує їх до дому, до Бога.*

V podání profesionálů totiž tato písma vyznějí jako obyčejné příběhy či eposy, neboť obsahují mnoho historických údajů a postav. Proto se v tomto verši říká, že taková písma mají být probírána ve shromáždění oddaných. Dokud je nepřednášejí oddaní, nemohou je lidé vyšších tříd skutečně vychutnat. Vše jasně dokazuje, že Pán není ve Svém konečném rysu neosobní. Je Nejvyšší Osobou a má Své různé činnosti. Je vůdcem všech živých bytostí a sestupuje z vlastní vůle prostřednictvím Své osobní energie, aby přivolal zpět k Sobě pokleslé duše. Za tím účelem jedná jako společenský, politický či náboženský vůdce. Jelikož popisy Jeho činností v těchto úlohách nakonec vrcholí v rozhovorech o Pánovi, všechny takové předběžné náměty jsou rovněž transcendentální. To je způsob, jak zduchovnit život v lidské společnosti. Lidé s oblibou studují dějiny a čtou mnoho světské literatury — povídky, romány, divadelní hry, časopisy, noviny atd. To vše se může zapojit do transcendentální služby Pánu a taková díla pak budou vychutnávat všichni oddaní. Šíření názoru, že Pán je neosobní, že nevykonává žádné činnosti a že je němý jako kámen bez jakéhokoliv jména a podoby, povzbuzuje lidi k tomu, aby se z nich stávali bezbožní démoni bez víry. Čím více se lidé vzdalují od transcendentálních činností Pána, tím více upoutávají svoji pozornost na materialistické činnosti, které nejenže jim nepomáhají k návratu domů, zpátky k Bohu, ale otevírají jim navíc cestu do pekla.* Śrīmad-Bhāgavatam začíná vyprávěním o osudu Pāṇḍuovců (s nezbytným politickým a společenským pozadím) a přesto se o něm říká, že je to Pāramahaṁsa-saṁhitā neboli védské písmo určené pro nejvyšší transcendentalisty, které popisuje paraṁ jñānam, nejvyšší transcendentální poznání. Všichni čistí oddaní Pána jsou paramahaṁsové — jsou jako labutě, které umějí vysát mléko ze směsi mléka a vody.

*Ještě před padesáti lety vypadal v Indii společenský život tak, že Indové nečetli žádnou literaturu, která nesouvisela s činnostmi Pána, nehráli žádné divadelní hry a nepořádali žádné trhy nebo oslavy, které se nepojily s Pánem, a nenavštěvovali žádná místa, která nejsou posvěcená Jeho zábavami. Proto i obyčejný vesničan již od samotného dětství hovořil o Rāmāyṇě a Mahābhāratě, Gītě a Bhāgavatamu. Vlivem věku Kali však lidé poklesli k civilizaci psů a prasat, těžce pracují pro svůj chléb a zcela zapomněli na transcendentální poznání.

«Шрімад-Бгаґаватам» починається з історії Пандав (з усіма політичними й соціальними подробицями), а проте його називають «Парамахамса-самхітою», тобто ведичним писанням для найвищих трансценденталістів . « Шрімад - Бгаґаватам» викладає парам ґ’янам, найвище трансцендентне знання. Усі чисті віддані Господа    —    це парамахамси. Вони, наче лебеді, володіють мистецтвом вибирати із змішаної з молоком води саме молоко.