Jak jsme již citovali z Bhakti-rasāmṛta-sindhu Rūpy Gosvāmīho, i světské věci lze přijmout jako transcendentální, jsou-li zapojeny do služby Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Například eposy Rāmāyaṇa a Mahābhārata, které jsou zvláště doporučeny pro méně inteligentní třídy lidí (ženy, śūdry a nehodné potomky vyšších kast), se také počítají k védské literatuře, neboť souvisí s činnostmi Pána. Mahābhārata je pokládána za pátou Vedu, která následuje po prvních čtyřech Vedách, zvaných Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva. Méně inteligentní lidé nepočítají Mahābhāratu k Vedám, ale velcí mudrci a autority ji pokládají za pátou Vedu. Bhagavad-gītā je jednou částí Mahābhāraty a obsahuje mnoho Pánových pokynů pro méně inteligentní třídu lidí. Někteří méně inteligentní lidé tvrdí, že Bhagavad-gītā není určena pro hospodáře, ale tito hlupáci zapomínají, že jejím posluchačem byl Arjuna, který byl sám gṛhasthou neboli hospodářem, a že Pán ji vyslovil rovněž v roli gṛhasthy. I když tedy Bhagavad-gītā obsahuje vysokou védskou filozofii, je určena pro začátečníky v oboru transcendentální vědy, a Śrīmad-Bhāgavatam je určen pro vyšší studium této vědy. Všechna písma jako je Mahābhārata, Purāṇy a další podobná díla, která popisují zábavy Pána, jsou transcendentální a mají být s plnou vírou probírána ve společnosti velkých oddaných.

V podání profesionálů totiž tato písma vyznějí jako obyčejné příběhy či eposy, neboť obsahují mnoho historických údajů a postav. Proto se v tomto verši říká, že taková písma mají být probírána ve shromáždění oddaných. Dokud je nepřednášejí oddaní, nemohou je lidé vyšších tříd skutečně vychutnat. Vše jasně dokazuje, že Pán není ve Svém konečném rysu neosobní. Je Nejvyšší Osobou a má Své různé činnosti. Je vůdcem všech živých bytostí a sestupuje z vlastní vůle prostřednictvím Své osobní energie, aby přivolal zpět k Sobě pokleslé duše. Za tím účelem jedná jako společenský, politický či náboženský vůdce. Jelikož popisy Jeho činností v těchto úlohách nakonec vrcholí v rozhovorech o Pánovi, všechny takové předběžné náměty jsou rovněž transcendentální. To je způsob, jak zduchovnit život v lidské společnosti. Lidé s oblibou studují dějiny a čtou mnoho světské literatury — povídky, romány, divadelní hry, časopisy, noviny atd. To vše se může zapojit do transcendentální služby Pánu a taková díla pak budou vychutnávat všichni oddaní. Šíření názoru, že Pán je neosobní, že nevykonává žádné činnosti a že je němý jako kámen bez jakéhokoliv jména a podoby, povzbuzuje lidi k tomu, aby se z nich stávali bezbožní démoni bez víry. Čím více se lidé vzdalují od transcendentálních činností Pána, tím více upoutávají svoji pozornost na materialistické činnosti, které nejenže jim nepomáhají k návratu domů, zpátky k Bohu, ale otevírají jim navíc cestu do pekla.* Śrīmad-Bhāgavatam začíná vyprávěním o osudu Pāṇḍuovců (s nezbytným politickým a společenským pozadím) a přesto se o něm říká, že je to Pāramahaṁsa-saṁhitā neboli védské písmo určené pro nejvyšší transcendentalisty, které popisuje paraṁ jñānam, nejvyšší transcendentální poznání. Všichni čistí oddaní Pána jsou paramahaṁsové — jsou jako labutě, které umějí vysát mléko ze směsi mléka a vody.

*Ještě před padesáti lety vypadal v Indii společenský život tak, že Indové nečetli žádnou literaturu, která nesouvisela s činnostmi Pána, nehráli žádné divadelní hry a nepořádali žádné trhy nebo oslavy, které se nepojily s Pánem, a nenavštěvovali žádná místa, která nejsou posvěcená Jeho zábavami. Proto i obyčejný vesničan již od samotného dětství hovořil o Rāmāyṇě a Mahābhāratě, Gītě a Bhāgavatamu. Vlivem věku Kali však lidé poklesli k civilizaci psů a prasat, těžce pracují pro svůj chléb a zcela zapomněli na transcendentální poznání.