Śrīmad-bhāgavatam 2.2.35

Obyčejní lidé obvykle namítají, že když Pána nemůžeme vidět svýma očima, jak se Mu tedy můžeme odevzdat nebo Mu prokazovat transcendentální láskyplnou službu? Takovým lidem zde Śrīla Śukadeva Gosvāmī dává praktickou radu, jak je možné poznat přítomnost Nejvyššího Pána rozumem a vnímáním. Pána skutečně nelze vnímat našimi současnými zhmotnělými smysly, ale jsme-li zásluhou svého praktického služebnického postoje přesvědčeni o přítomnosti Pána, pak dojde Jeho milostí ke zjevení a takový čistý oddaný může vnímat Jeho přítomnost vždy a všude. Dokáže vnímat, že inteligence je projevem řízení Paramātmy, úplné části Osobnosti Božství. Ani pro obyčejného člověka není obtížné realizovat neustálou přítomnost Paramātmy. Postup je následující. Každý vnímá totožnost vlastního já a pozitivně cítí, že existuje. Možná to necítíme příliš silně, ale s použitím trochy inteligence si můžeme uvědomit, že nejsme toto tělo. Cítíme, že ruka, noha, hlava, vlasy a všechny údy jsou našimi nedílnými tělesnými částmi, ale nemůžeme ruku, nohu, hlavu atd. ztotožňovat s vlastním já. Proto za použití inteligence můžeme rozlišit své vlastní já od jiných věcí, které vidíme. Přirozeným závěrem tedy je, že živá bytost, ať už člověk nebo zvíře, je tím, kdo vidí, a kromě sebe samotného vidí všechny další věci. Je tedy rozdíl mezi vidícím a viděným. S trochou inteligence budeme souhlasit i s tím, že živá bytost, která běžným způsobem vidí věci mimo sebe samotnou, nemá žádnou moc vidět nebo pohybovat se nezávisle. Všechny naše obyčejné činy a vjemy závisejí na různých podobách energie, kterou nám v různých kombinacích dodává příroda. Naše vnímající a jednající smysly, to znamená našich pět smyslů vnímání (1) zvuku, (2) doteku, (3) pohledu, (4) chuti a (5) vůně a našich pět smyslů jednání, jimiž jsou (1) ruce, (2) nohy, (3) řeč, (4) vyměšovací orgány a (5) reprodukční orgány, společně s našimi třemi jemnými smysly, jimiž je (1) mysl, (2) inteligence a (3) ego (celkem třináct smyslů), jsou nám dány podle různého uspořádání hrubých a jemných podob přírodní energie. A je stejně tak zřejmé, že objekty našeho smyslového vnímání nejsou ničím jiným, než produkty nevyčerpatelných permutací a kombinací podob přírodní energie. To vše nezvratně dokazuje, že obyčejná živá bytost nemá žádnou nezávislou schopnost vnímání ani pohybu, a jak bez pochyb cítíme, naše bytí je podmíněné přírodní energií, z čehož můžeme vyvodit, že vnímající osoba je duchovní povahy a že smysly i předměty vnímání jsou hmotné. Duchovní kvalita vnímajícího se projevuje v naší nespokojenosti s omezeným stavem hmotně podmíněné existence. To je rozdíl mezi duchem a hmotou. Někteří méně inteligentní lidé namítají, že na určitém stupni organického vývoje hmota vyvíjí schopnost vnímání a pohybu, ale takovou námitku nelze přijmout, protože neexistuje žádný experimentální důkaz toho, že by hmota někde vytvořila živou bytost. Sliby jsou chyby, i kdyby zněly sebelépe. Prázdné sliby, že hmota se rozvine v ducha, jsou skutečně pošetilé, protože nikde na světě ještě nikdy žádná hmota nevyvinula schopnost vidět nebo hýbat se. Proto je zřejmé, že hmota a duch jsou dvě odlišné věci, a k tomuto závěru je možné dospět použitím inteligence. Nyní musíme logicky přijít k dalšímu závěru, že věci, které vidíme, nemohou být živé, pokud neexistuje někdo jako uživatel inteligence. Inteligence nás řídí jako nějaká vyšší autorita a živá bytost nemůže vidět, pohybovat se, jíst nebo dělat cokoliv bez použití inteligence. Jakmile někdo není schopen využít inteligence, stává se z něho zaostalý člověk. Živá bytost tedy závisí na inteligenci neboli na pokynech nějaké vyšší bytosti. Tato inteligence je všeprostupující. Každá živá bytost má svoji inteligenci a tuto inteligenci, pocházející od vyšší autority, lze přirovnat k otci, který radí svému synovi. Vyšší autoritou, která je přítomná v každé jednotlivé živé bytosti, je “Svrchované Já”.

V této etapě našeho rozboru můžeme uvážit následující otázku: na jedné straně realizujeme, že veškeré naše vjemy a činnosti jsou podmíněné uspořádáním hmotné přírody, a přesto běžně cítíme a říkáme “já vnímám” nebo “já dělám”. Můžeme tedy říci, že naše hmotné smysly vnímání a jednání jsou činné, protože ztotožňujeme vlastní já s hmotným tělem, a že princip Svrchovaného Já nás vede a zaopatřuje podle naší touhy. Když využijeme vedení Svrchovaného Já v podobě inteligence, můžeme buď pokračovat ve studiu a uvést do praxe svůj závěr “nejsem toto tělo”, nebo si můžeme zvolit, že zůstaneme na úrovni nepravé hmotné totožnosti a budeme si namlouvat, že my jsme vlastníci a konatelé. Naše svoboda spočívá v možnosti orientovat naší touhu buď k mylnému hmotnému pojetí nebo ke skutečnému duchovnímu pojetí. Skutečného duchovního pojetí můžeme snadno dosáhnout tím, že uznáme Svrchované Já (Paramātmu) za svého přítele a vůdce a že sladíme svoji inteligenci s vyšší inteligencí Paramātmy. Svrchované Já i individuální já jsou duchovní, a jsou proto kvalitativně totožná a obě se liší od hmoty. Nemohou však být na stejné úrovni, protože Svrchované Já dává řízení prostřednictvím inteligence a individuální já následuje tyto pokyny, které umožňují správné vykonávání činností. Individuální bytost je zcela závislá na řízení Svrchovaného Já, jelikož individuální já následuje na každém kroku pokyny Svrchovaného Já, týkající se vidění, slyšení, myšlení, cítění, chtění atd.

S pouhým použitím zdravého rozumu přicházíme k závěru, že existují tři identity — hmota, duše a Svrchovaná Duše. Když se nyní obrátíme k Bhagavad-gītě neboli k védské inteligenci, můžeme dále pochopit, že všechny tři identity — hmota, individuální duše a Svrchovaná Duše—závisejí na Nejvyšší Osobnosti Božství. Svrchované Já je částečným zastoupením neboli úplnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā potvrzuje, že Nejvyšší Osobnost Božství vládne celému hmotnému světu pouze Svým částečným zastoupením. Bůh je veliký a nemůže být pouhým zaopatřovatelem individuálních duší. Svrchované Já proto nemůže být plným zastoupením Nejvyššího Já, Puruṣottamy, Absolutní Osobnosti Božství. Realizace Svrchovaného Já je pro individuální já začátkem seberealizace, a další pokrok v této seberealizaci umožňuje realizovat Nejvyšší Osobnost Božství za pomoci inteligence, autorizovaných písem a hlavně milostí Pána. Bhagavad-gītā nám podává předběžné pojetí Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy a Śrīmad-Bhāgavatam je dalším vysvětlením vědy o Bohu. Budeme-li se tedy vytrvale modlit o milost vládce inteligence, který je s námi v našem těle jako pták sedící s jiným ptákem na stejném stromě (jak vysvětlují Upaniṣady), pak se nám jistě vyjeví skutečný význam Ved a budeme moci snadno realizovat Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva. Inteligentní člověk se proto po mnoha životech, ve kterých takto používal svoji inteligenci, odevzdá lotosovým nohám Vāsudeva, což potvrzuje Bhagavad-gītā (7.19).