Śrīmad-bhāgavatam 2.2.31
Verš
ānandam ānandamayo ’vasāne
etāṁ gatiṁ bhāgavatīṁ gato yaḥ
sa vai punar neha viṣajjate ’ṅga
Synonyma
tena — tímto očištěným; ātmanā — vlastním já; ātmānam — Nadduše; upaiti — dosáhne; śāntam — klidu; ānandam — spokojenosti; ānanda-mayaḥ — která je jeho přirozeností; avasāne — osvobozený od všeho hmotného znečištění; etām — takové; gatim — místo určení; bhāgavatīm — oddanosti; gataḥ — dosažené; yaḥ — člověk; saḥ — on; vai — jistě; punaḥ — znovu; na — nikdy; iha — v tomto hmotném světě; viṣajjate — není přitahován; aṅga — ó Mahārāji Parīkṣite.
Překlad
Jedině očištěná duše může dosáhnout dokonalosti — stýkat se s Osobností Božství — a cítit tak naprostou blaženost a úplnou spokojenost ve svém přirozeném postavení. Nikdo z těch, kteří jsou schopni obnovit tuto dokonalost oddanosti, už není přitahován hmotným světem a nikdy se sem nevrací.
Význam
V tomto verši si zvláště všimněme popisu gatiṁ bhāgavatīm. Splynout s paprsky Parabrahmanu, Nejvyšší Osobnosti Božství, po čemž touží neosobní brahmavādī, není dokonalostí bhāgavatīm. Bhāgavatové nikdy nepřijímají splynutí s neosobními paprsky Pána, ale vždy se ucházejí o osobní styk s Nejvyšším Pánem na jedné z vaikuṇṭhských duchovních planet v duchovním nebi. Celé duchovní nebe, v němž všechny hmotné světy zaujímají pouze bezvýznamnou část, je plné neomezeně mnoha vaikuṇṭhských planet. Cílem oddaného (bhāgavaty) je vstoupit na jednu z vaikuṇṭhských planet, které jsou všechny místem, kde se Osobnost Božství ve Svých neomezených expanzích těší společnosti nekonečného množství čistých oddaných. Podmíněné duše, které oddanou službou v hmotném světě získají osvobození, jsou povýšeny na tyto planety. Počet věčně osvobozených duší je však mnohem větší než počet podmíněných duší v hmotném světě a věčně osvobozené duše na vaikuṇṭhských planetách nemají žádný zájem navštěvovat tento strastiplný hmotný svět.
Impersonalisté, kteří se ucházejí o splynutí s neosobní září brahmajyoti Nejvyššího Pána, ale kteří nemají žádnou představu o láskyplné oddané službě Pánu v Jeho osobní podobě v duchovním projevu, mohou být přirovnáni k určitým druhům ryb, které se rodí v říčkách a řekách a stěhují se do velkého oceánu. Nemohou zůstat v oceánu věčně, neboť jejich nutkání dosáhnout smyslového požitku je přivádí zpátky do řek a potůčků, aby se třely. Stejně tak když je materialista frustrovaný marnými pokusy požívat si v omezeném hmotném světě, začíná někdy usilovat o neosobní osvobození splynutím buď s Oceánem příčin nebo s neosobní září brahmajyoti. Jelikož však ani Oceán příčin, ani neosobní záře brahmajyoti neskýtají žádnou vyšší náhražku společnosti a zaměstnání smyslů, impersonalista poklesne znovu do omezeného hmotného světa, aby se znovu zapletl do koloběhu zrození a smrtí, hnán nevyčerpatelnou touhou po smyslových činnostech. Ale oddaný, který své smysly transcendentálně zaměstnává v oddané službě a vstoupí do Božího království, kde se sdružuje s osvobozenými dušemi a s Osobností Božství, již nikdy nebude přitahován omezeným prostředím hmotného světa.
V Bhagavad-gītě (8.15) to Pán potvrzuje: “Velcí mahātmové neboli bhakti-yogīni se po dosažení Mé společnosti nikdy nevracejí do tohoto nestálého hmotného světa, plného utrpení.” Nejvyšší životní dokonalostí je tedy získat Jeho společnost a nic jiného. Bhakti-yogīna, který je plně zaměstnaný ve službě Pánu, nikterak nepřitahují žádné jiné procesy osvobození jako je jñāna nebo yoga. Čistý oddaný je na sto procent oddaným Pána a ničím jiným.
Dále si v tomto verši povšimněme dvou slov, śāntam a ānandam, která naznačují, že oddaná služba Pánu může skutečně oddanému udělit dvě důležitá požehnání, a to mír a spokojenost. Impersonalista se chce sjednotit s Nejvyšším nebo jinými slovy chce se sám stát Nejvyšším. To je pouhý mýtus. Mystičtí yogīni jsou okouzleni různými mystickými silami, a proto nemají ani mír, ani spokojenost. Ani impersonalista, ani yogī tedy nemůže mít skutečný mír a spokojenost, ale oddaný může být zcela klidný a spokojený díky tomu, že se sdružuje s úplným celkem. Splynutí s Absolutním nebo dosažení nějakých mystických sil proto oddaného nikterak nepřitahují.
Dosažení lásky k Bohu znamená ukončení všech jiných zájmů. Podmíněná duše se může ucházet o mnoho věcí — stát se nábožensky založeným člověkem, bohatým člověkem, prvotřídním požitkářem, Bohem Samotným nebo mocným mystikem, který může zázračně získat cokoliv nebo dělat cokoliv — ale ten, kdo se chce stát oddaným a chce skutečně oživit svoji dřímající lásku k Bohu, musí všechny tyto touhy zavrhnout. Nečistý oddaný se za svoji oddanost uchází o všechny výše uvedené hmotné věci, ale čistý oddaný není poznamenán žádným takovým znečištěním hmotnými tužbami, neosobními spekulacemi a dosažením mystických sil. Stádia lásky k Bohu lze tedy dosáhnout čistou oddanou službou neboli “učenou prací lásky” pro milovaný objekt oddaného, Osobnost Božství.
Jasněji řečeno, chce-li někdo dosáhnout lásky k Bohu, musí se vzdát všech tužeb po hmotném požitku, musí zanechat uctívání polobohů a věnovat se pouze uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Musí se zříci pošetilé myšlenky na sjednocení s Pánem a touhy mít nějaké podivuhodné síly, jen aby získal pomíjivou úctu světa. Čistý oddaný je pouze příznivě zaměstnán ve službě Pánu bez touhy po jakékoliv odplatě. To mu přinese lásku k Bohu a úroveň śāntam a ānandam, o které pojednává tento verš.