Śrīmad-bhāgavatam 2.2.21
Verš
niruddha-saptāyatano ’napekṣaḥ
sthitvā muhūrtārdham akuṇṭha-dṛṣṭir
nirbhidya mūrdhan visṛjet paraṁ gataḥ
Synonyma
tasmāt — odtamtud; bhruvoḥ — obočí; antaram — mezi; unnayeta — má se převést; niruddha — uzavřením; sapta — sedm; āyatanaḥ — otvory, jimiž vychází životní vzduch; anapekṣaḥ — nezávisející na žádném hmotném požitku; sthitvā — trváním; muhūrta — chvíle; ardham — půl; akuṇṭha — zpátky domů, zpátky k Bohu; dṛṣṭiḥ — ten, kdo má tento cíl; nirbhidya — proražením; mūrdhan — lebeční otvor; visṛjet — má opustit své tělo; param — Nejvyšší; gataḥ — odejít k.
Překlad
Pak má bhakti-yogī vytlačit životní vzduch mezi obočí. Poté, když uzavřel sedm východů životního vzduchu, má být nadále rozhodnutý, že jeho cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Nemá-li naprosto žádnou touhu po hmotném požitku, má dospět k lebečnímu otvoru, přetrhat veškerá pouta a takto odejít k Nejvyššímu.
Význam
Zde je doporučen postup, jak se vzdát všech hmotných styků a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Podmínkou je nemít naprosto žádnou touhu po hmotném požitku. Hmotný požitek má různé stupně s ohledem na délku života a uspokojení smyslů. Nejvyšší úroveň smyslového požitku v nejdelším životě popisuje Bhagavad-gītā (9.20). Ale veškerý tento požitek je hmotný, a proto musíme být naprosto přesvědčeni, že takového dlouhého života nemáme zapotřebí ani na planetě Brahmaloce. Musíme se vrátit domů, zpátky k Bohu, a nesmíme se nechat zlákat žádným hmotným blahobytem. V Bhagavad-gītě (2.59) se říká, že této hmotné odpoutanosti může člověk dosáhnout jedině tehdy, když se seznámí se životem vyššího druhu. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Dokud plně nechápe povahu duchovního života, nemůže se zbavit vlivu hmotné přitažlivosti. Jistí stoupenci neosobní filozofie hlásají, že v duchovním světě neexistuje žádná rozmanitost, a touto nebezpečnou propagandou způsobují, že živé bytosti jsou stále více a více přitahovány hmotným požitkem. Nevzdělaní lidé nemají o Nejvyšším (param) žádnou představu. Přestože se někdy vydávají za duše, které realizovaly Brahman, usilují o hmotný požitek různého druhu. V tomto verši je potvrzeno, že takové méně inteligentní osoby nemohou mít představu, co je to param, a proto nemohou dosáhnout Nejvyššího. Oddaní dobře znají duchovní svět, Osobnost Boha a Jeho transcendentální společnost na neomezených duchovních planetách zvaných Vaikuṇṭhaloky. Zde se mluví o akuṇṭha-dṛṣṭiḥ — akuṇṭha znamená totéž co vaikuṇṭha. Jedině ten, jehož cílem je duchovní svět a osobní společnost Boha, je schopný vzdát se všech hmotných styků dokonce ještě za života v hmotném světě. Param a paraṁ dhām, o kterém se mluví na několika místech v Bhagavad-gītě, jsou jedno a totéž. Kdo jde do paraṁ dhāmu, ten se nevrací do hmotného světa. To je svoboda, kterou není možné získat ani na nejvyšší loce hmotného světa.
Životní vzduch vychází sedmi otvory, což jsou dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši a ústa. Při smrti obyčejného člověka vychází většinou ústy. Ale yogī ho dokáže ovládat podle své vůle a většinou ho vytlačí lebečním otvorem na vrcholu hlavy. Yogī tedy uzavře všech sedm výše uvedených otvorů a životní vzduch pak přirozeně prorazí lebečním otvorem. To je jisté znamení, že velký oddaný ukončuje všechny svazky s hmotou.