Skip to main content

Sloka 18

Text 18

Verš

Texto

mukhatas tālu nirbhinnaṁ
jihvā tatropajāyate
tato nānā-raso jajñe
jihvayā yo ’dhigamyate
mukhatas tālu nirbhinnaṁ
jihvā tatropajāyate
tato nānā-raso jajñe
jihvayā yo ’dhigamyate

Synonyma

Palabra por palabra

mukhataḥ — z úst; tālu — patro; nirbhinnam — vytváří se; jihvā — jazyk; tatra — potom; upajāyate — projevuje se; tataḥ — potom; nānā-rasaḥ — různé chuti; jajñe — projevily se; jihvayā — jazykem; yaḥ — které; adhigamyate — jsou vychutnávány.

mukhataḥ — de la boca; tālu — el paladar; nirbhinnam — siendo generado; jihvā — la lengua; tatra — luego de eso; upajāyate — se manifiesta; tataḥ — después de eso; nānā-rasaḥ — diversos sabores; jajñe — se manifestaron; jihvayā — con la lengua; yaḥ — los cuales; adhigamyate — se saborean.

Překlad

Traducción

Z úst se projevilo patro a dále byl vytvořen jazyk. Potom vznikly všechny různé chuti, aby je jazyk mohl vychutnávat.

De la boca se manifestó el paladar, y luego se generó también la lengua. Después de esto aparecieron todos los diferentes sabores, para que la lengua pudiera saborearlos.

Význam

Significado

Tímto postupným procesem evoluce si můžeme vysvětlit vznik vládnoucích božstev (adhidaiva): Varuṇa je vládnoucím božstvem všech chutí. V ústech se tvoří jazyk, který vychutnává různé chuti, a Varuṇa je jejich vládnoucím božstvem. To znamená, že Varuṇa se projevil zároveň s projevením jazyka. Jazyk a patro, které jsou nástroji, jsou adhibhūtam neboli podoby hmoty, ale božstvo, které řídí jejich činnost, je živou bytostí, patřící do kategorie adhidaiva, zatímco osoba, ve které děj probíhá, je adhyātma. Zde je tedy vysvětlen vznik tří kategorií na příkladu otevření úst virāṭ-puruṣi. Čtyři principy uvedené v tomto verši slouží k vysvětlení tří hlavních principů, zvaných adhyātma, adhidaiva a adhibhautam, jak bylo vyloženo dříve.

Este proceso gradual de evolución sugiere la explicación de la presencia de las deidades controladoras (adhidaiva), debido a que Varuṇa es la deidad controladora de todos los jugos sabrosos. Por lo tanto, la boca se vuelve el lugar de asiento de la lengua, que saborea todos los diferentes jugos, cuya deidad controladora es Varuṇa. Esto sugiere, entonces, que Varuṇa también se generó juntamente con el desarrollo de la lengua. La lengua y el paladar, siendo instrumentos, son adhibhūta, o formas de materia, pero la deidad actuando, que es una entidad viviente, es adhidaiva, mientras que la persona sometida a la función es adhyātma. Así pues, las tres categorías también se explican, en relación con su aparición después de la apertura de la boca del virāṭ-puruṣa. Los cuatro principios mencionados en este verso sirven para explicar los tres principios básicos, a saber, los adhyātma, adhidaiva y adhibhūta, tal como se explicó anteriormente.