Sloka 39

Text 39

Verš

Text

sa sarva-dhī-vṛtty-anubhūta-sarva
ātmā yathā svapna-janekṣitaikaḥ
taṁ satyam ānanda-nidhiṁ bhajeta
nānyatra sajjed yata ātma-pātaḥ

Synonyma

Synonyms

saḥ — On, Nejvyšší Osoba; sarva-dhī-vṛtti — realizace za pomoci veškeré inteligence; anubhūta — vědomý si; sarve — každý; ātmā — Nadduše; yathā — jako; svapna-jana — snící osoba; īkṣita — vidí; ekaḥ — jedno a totéž; tam — na Něj; satyam — Nejvyšší Pravda; ānanda-nidhim — oceán blaženosti; bhajeta — musí uctívat; na — nikdy; anyatra — nic jiného; sajjet — být připoutaný; yataḥ — tím; ātma-pātaḥ — vlastní úpadek.

saḥ — He (the Supreme Person); sarva-dhī-vṛtti — the process of realization by all sorts of intelligence; anubhūta — cognizant; sarve — everyone; ātmā — the Supersoul; yathā — as much as; svapna-jana — a person dreaming; īkṣita — seen by; ekaḥ — one and the same; tam — unto Him; satyam — the Supreme Truth; ānanda-nidhim — the ocean of bliss; bhajeta — must one worship; na — never; anyatra — anything else; sajjet — be attached; yataḥ — whereby; ātma-pātaḥ — degradation of oneself.

Překlad

Translation

Mysl je třeba soustředit na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který Sám Sebe vkládá do mnoha projevů, podobně jako obyčejná bytost vytváří tisíce různých projevů ve svých snech. Mysl je třeba soustředit na Něho, na jedinou Absolutní Pravdu plnou blaženosti, neboť všechno ostatní mate a vede duši k vlastnímu úpadku.

One should concentrate his mind upon the Supreme Personality of Godhead, who alone distributes Himself in so many manifestations just as ordinary persons create thousands of manifestations in dreams. One must concentrate the mind on Him, the only all-blissful Absolute Truth. Otherwise one will be misled and will cause his own degradation.

Význam

Purport

V tomto verši veliký Gosvāmī Śrīla Śukadeva naznačuje, jak vypadá oddaná služba. Snaží se nás přesvědčit, abychom se namísto odvádění své pozornosti do několika odvětví seberealizace soustředili na nejvyšší cíl realizace, uctívání a oddanosti, na Nejvyšší Osobnost Božství. Seberealizace je vlastně bojem o věčný život proti hmotnému zápasu o existenci, a yogī nebo oddaný se proto milostí iluzorní energie střetává s mnoha svody, které mohou velkého bojovníka znovu zaplést do otroctví hmotné existence. Yogī může z hmotného hlediska dosáhnout zázračných úspěchů jako je aṇimā a laghimā — může být nejmenší z nejmenších a nejlehčí z nejlehčích. To platí i pro obyčejné věci — je možné získat mnoho hmotného požehnání v podobě peněz a žen. Člověk je ovšem před těmito svody varován. Znovu se zaplést do takové iluzorní rozkoše znamená vlastní úpadek a další uvěznění v hmotném světě, a proto se má každý držet pouze své vytříbené inteligence.

In this verse, the process of devotional service is indicated by the great gosvāmī Śrīla Śukadeva. He tries to impress upon us that instead of diverting our attention to several branches of self-realization, we should concentrate upon the Supreme Personality of Godhead as the supreme object of realization, worship and devotion. Self-realization is, as it were, offering a fight for eternal life against the material struggle for existence, and therefore by the illusory grace of the external energy, the yogī or the devotee is faced with many allurements which can entangle a great fighter again in the bondage of material existence. A yogī can attain miraculous successes in material achievements, such as aṇimā and laghimā, by which one can become more minute than the minutest or lighter than the lightest, or in the ordinary sense, one may achieve material benedictions in the shape of wealth and women. But one is warned against such allurements because entanglement again in such illusory pleasure means degradation of the self and further imprisonment in the material world. By this warning, one should follow one’s vigilant intelligence only.

Nejvyšší Pán je jeden a Jeho expanze jsou mnohé. Je tedy Nadduší všeho. Když se na něco díváme, musíme vědět, že naše vidění je druhotné a prvotní je vidění Pánovo. Nic nemůžeme vidět, aniž by to předtím viděl Pán. To je tvrzení Ved a Upaniṣad. U všeho, co vidíme nebo co děláme, je Pán Nadduší našeho vidění a konání. Tuto teorii současné jednotnosti a odlišnosti mezi individuální duší a Nadduší učil Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jako filozofii acintya-bhedābheda-tattvy. Virāṭ-rūpa, gigantická podoba Nejvyššího Pána, zahrnuje vše hmotně projevené a je tedy Nadduší všeho živého i neživého. Je však zároveň projevem Nārāyaṇa, Viṣṇua, a když tak budeme postupovat dál a dál, zjistíme nakonec, že Pán Kṛṣṇa je konečnou Nadduší všeho, co existuje. Závěr tedy je, že bychom bez váhání měli začít uctívat Pána Kṛṣṇu, případně Jeho úplnou expanzi Nārāyaṇa, a nikoho jiného. Ve védských hymnech se jasně říká, že ze všeho nejdříve Nārāyaṇa pohlédl na hmotu, a tak započalo stvoření. Před stvořením neexistovali ani Brahmā a Śiva, natož pak ostatní. Śrīpāda Śaṅkarācārya bez výhrad uznal, že Nārāyana je nad hmotným stvořením, zatímco všichni ostatní jsou uvnitř tohoto stvoření. Celé hmotné stvoření je tedy s Nārāyanem totožné a zároveň se od Něho liší. To potvrzuje filozofii acintya-bhedābheda-tattvy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jelikož celé hmotné stvoření vyšlo z pohledu Nārāyaṇa, neliší se od Něho. Jelikož je to však projev Jeho vnější energie (bahiraṅgā māyi), který nespadá do Jeho vnitřní síly (ātma-māyi), celé hmotné stvoření se od Něho zároveň liší. V tomto verši je velice pěkný příklad se snícím člověkem. Spící člověk vytváří ve snu mnoho různých věcí, sám se stává zúčastněným pozorovatelem snu a také na něho působí jeho důsledky. Toto hmotné stvoření se přesně podobá snu, který vytvořil Pán, ale On — jako transcendentální Nadduše — není nikdy zúčastněný, a není ani zasažený účinky vysněného stvoření. Neustále si udržuje Své transcendentální postavení. Je však zároveň podstatou všeho a nic od Něho není oddělené. Jako Jeho části se tedy bez rozptylování máme soustředit pouze na Něho — jinak nás nepochybně jedna po druhé přemohou síly hmotného stvoření. Potvrzuje to Bhagavad-gītā (9.7):

The Supreme Lord is one, and His expansions are various. He is therefore the Supersoul of everything. When a man sees anything, he must know that his seeing is secondary and the Lord’s seeing is primary. One cannot see anything without the Lord’s having first seen it. That is the instruction of the Vedas and the Upaniṣads. So whatever we see or do, the Supersoul of all acts of seeing or doing is the Lord. This theory of simultaneous oneness and difference between the individual soul and the Supersoul is propounded by Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu as the philosophy of acintya-bhedābheda-tattva. The virāṭ-rūpa, or the gigantic feature of the Supreme Lord, includes everything materially manifested, and therefore the virāṭ or gigantic feature of the Lord is the Supersoul of all living and nonliving entities. But the virāṭ-rūpa is also the manifestation of Nārāyaṇa or Viṣṇu, and going further on and on one will eventually see that Lord Kṛṣṇa is the ultimate Supersoul of everything that be. The conclusion is that one should unhesitatingly become a worshiper of Lord Kṛṣṇa, or, for that matter, His plenary expansion Nārāyaṇa, and none else. In the Vedic hymns, it is clearly said that first of all Nārāyaṇa cast a glance over matter and thus there was creation. Before creation, there was neither Brahmā nor Śiva, and what to speak of others. Śrīpāda Śaṅkarācārya has definitely accepted this, that Nārāyaṇa is beyond the material creation and that all others are within the material creation. The whole material creation, therefore, is one with and different from Nārāyaṇa, simultaneously, and this supports the acintya-bhedābheda-tattva philosophy of Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu. Being an emanation from the glancing potency of Nārāyaṇa, the whole material creation is nondifferent from Him. But because it is the effect of His external energy (bahiraṅgā māyā) and is aloof from the internal potency (ātma-māyā), the whole material creation is different from Him at the same time. The example given in this verse very nicely is that of the dreaming man. The dreaming man creates many things in his dream, and thus he himself becomes the entangled seer of the dream and is also affected by the consequences. This material creation is also exactly a dreamlike creation of the Lord, but He, being the transcendental Supersoul, is neither entangled nor affected by the reactions of such a dreamlike creation. He is always in His transcendental position, but essentially He is everything, and nothing is apart from Him. As a part of Him, one should therefore concentrate on Him only, without deviation; otherwise one is sure to be overcome by the potencies of the material creation, one after another. It is confirmed in the Bhagavad-gītā (9.7) as follows:

sarva-bhūtāni kaunteya
prakṛtiṁ yānti māmikām
kalpa-kṣaye punas tāni
kalpādau visṛjāmy aham

“Na konci věku vstoupí veškeré hmotné projevení do Mé podstaty, ó synu Kuntī, a na začátku nového věku je opět stvořím.”

“O son of Kuntī, at the end of the millennium every material manifestation enters into My nature, and at the beginning of another millennium, by My potency, I again create.”

Lidský život je příležitostí uniknout tomuto opakovanému tvoření a ničení. V něm má duše možnost dostat se z dosahu Pánovy vnější energie a vstoupit do Jeho vnitřní energie.

The human life, however, is an opportunity to get out of this repetition of creation and annihilation. It is a means whereby one may escape the Lord’s external potency and enter into His internal potency.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady první kapitoly druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “První krok v realizaci Boha”.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the Second Canto, First Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “The First Step in God Realization.”