Sloka 16

Text 16

Verš

Text

gṛhāt pravrajito dhīraḥ
puṇya-tīrtha-jalāplutaḥ
śucau vivikta āsīno
vidhivat kalpitāsane

Synonyma

Synonyms

gṛhāt — z domova; pravrajitaḥ — odešlý; dhīraḥ — sebeovládnutý; puṇya — zbožný; tīrtha — posvátné místo; jala-āplutaḥ — úplně umytý; śucau — očištěný; vivikte — sám; āsīnaḥ — sedící; vidhivat — usměrněným způsobem; kalpita — to vykonal; āsane — na místě k sezení.

gṛhāt — from one’s home; pravrajitaḥ — having gone out; dhīraḥ — self-controlled; puṇya — pious; tīrtha — sacred place; jala-āplutaḥ — fully washed; śucau — cleansed; vivikte — solitary; āsīnaḥ — seated; vidhivat — according to regulations; kalpita — having done; āsane — on a sitting place.

Překlad

Translation

Člověk má opustit domov a cvičit se v sebeovládání. Má se pravidelně koupat na posvátném místě a sedět na náležitě posvěceném místě v osamocení.

One should leave home and practice self-control. In a sacred place he should bathe regularly and sit down in a lonely place duly sanctified.

Význam

Purport

Aby se člověk připravil na lepší život, musí opustit svůj takzvaný domov. Systém varṇāśrama-dharma nebo sanātana-dharma předepisuje stáhnout se co nejdříve po dosažení věku padesáti let z rodinného života. Moderní civilizace se zakládá na rodinném pohodlí a na co nejvyšší životní úrovni a každý počítá s tím, že jakmile odejde do ústraní, bude žít velice pohodlným způsobem v dobře zařízeném domě, který budou zdobit ženy a děti, a ani ho nenapadne, že by z takového pohodlného domova měl odejít. Vysocí vládní úředníci a ministři se drží svých předních míst dokud nezemřou. Nikdy ani nesní o tom, že by se měli zříci pohodlí domova, a ani si to nepřejí. Materialisté jsou spoutáni takovými halucinacemi a různými způsoby plánují, jak žít ještě pohodlněji. Náhle však přijde krutá smrt a veliký plánovač je proti své vůli nelítostně unesen a donucen odevzdat své tělo a přijmout jiné. Podle plodů práce, kterou vykonal, dostane další tělo v jednom z osmi miliónů čtyř set tisíc životních druhů. Lidé příliš poutaní k rodinnému pohodlí dostávají na základě hříšných činů, které za dlouhou dobu svého hříšného života napáchali, obvykle těla v nižších životních druzích a všechna energie jejich lidského života tím pádem vyjde nazmar. V padesáti letech — ne-li dřív — má každý přijmout varování smrti, aby se zachránil před nebezpečím zkaženého lidského života a před pouty k neskutečným věcem. Měli bychom však vědět, že varování nadcházející smrti je zde neustále, i když nám ještě není padesát let, a tak bychom se v každém životním stádiu měli připravovat na lepší příští život. Sanātana-dharma systematicky připravuje své následovníky na lepší příští život bez sebemenšího nebezpečí, že jejich lidský život bude ztracený. Svatá místa po celém světě jsou určená pro ty, kteří odešli do ústraní a připravují se na lepší příští život. Inteligentní lidé tam na konci svého života musí odejít a žít životem duchovní obnovy s cílem zbavit se rodinných pout, která se pokládají za okovy hmotného života. Opustit domov se doporučuje právě kvůli tomu, aby se člověk zbavil hmotné připoutanosti. Ten, kdo až do smrti lpí na rodinném životě, se nemůže zbavit hmotné připoutanosti, a kdo se nezbaví hmotné připoutanosti, nemůže pochopit duchovní svobodu. Nikdo by se však neměl spokojit s tím, že opustí domov, nebo že si vytvoří nový domov na posvátném místě, ať už zákonně či nezákonně. Mnoho lidí opouští domov a jde na svatá místa, ale díky špatné společnosti se z nich následkem nedovoleného pohlavního styku stávají znovu lidé žijící rodinným životem. Hmotná iluzorní energie je tak silná, že jí člověk může snadno podlehnout v každém životním stádiu, i poté, co odešel ze svého šťastného domova. Proto je nezbytné cvičit se v sebeovládání a celibátu a nemít nejmenší touhu po pohlavním životě. Pro člověka, který chce povýšit svoji existenci, je pohlavní život sebevraždou, ne-li něčím horším. Vzdát se rodinného života tedy znamená ovládat všechny své smyslové touhy, zvláště touhu sexuální. Proto je nutné usadit se na náležitě posvěcené místo ze slámy, jelení kůže a koberce, a bez přestupků zpívat svaté jméno Pána, jak bylo předepsáno výše. Celý proces spočívá ve stažení mysli od hmotných věcí a soustředění na lotosové nohy Pána. Tento jednoduchý postup sám o sobě pomáhá dospět na nejvyšší duchovní úroveň.

To prepare oneself for the better next life, one must get out of one’s so-called home. The system of varṇāśrama-dharma, or sanātana-dharma, prescribes retirement from family encumbrances as early as possible after one has passed fifty years of age. Modern civilization is based on family comforts, the highest standard of amenities, and therefore after retirement everyone expects to live a very comfortable life in a well-furnished home decorated with fine ladies and children, without any desire to get out of such a comfortable home. High government officers and ministers stick to their prize posts until death, and they neither dream nor desire to get out of homely comforts. Bound by such hallucinations, materialistic men prepare various plans for a still more comfortable life, but suddenly cruel death comes without mercy and takes away the great planmaker against his desire, forcing him to give up the present body for another body. Such a planmaker is thus forced to accept another body in one of the 8,400,000 species of life according to the fruits of the work he has performed. In the next life, persons who are too much attached to family comforts are generally awarded lower species of life on account of sinful acts performed during a long duration of sinful life, and thus all the energy of the human life is spoiled. In order to be saved from the danger of spoiling the human form of life and being attached to unreal things, one must take warning of death at the age of fifty, if not earlier. The principle is that one should take it for granted that the death warning is already there, even prior to the attainment of fifty years of age, and thus at any stage of life one should prepare himself for a better next life. The system of the sanātana-dharma institution is so made that the follower is trained for the better next life without any chance that the human life will be spoiled. The holy places all over the world are meant for the residential purposes of retired persons getting ready for a better next life. Intelligent persons must go there at the end of life, and for that matter, after fifty years of age, to live a life of spiritual regeneration for the sake of being freed from family attachment, which is considered to be the shackle of material life. One is recommended to quit home just to get rid of material attachment because one who sticks to family life until death cannot get rid of material attachment and as long as one is materially attached one cannot understand spiritual freedom. One should not, however, become self-complacent simply by leaving home or by creating another home at the holy place, either lawfully or unlawfully. Many persons leave home and go to such holy places, but due to bad association, again become family men by illicit connection with the opposite sex. The illusory energy of matter is so strong that one is apt to be under such illusion at every stage of life, even after quitting one’s happy home. Therefore, it is essential that one practice self-control by celibacy without the least desire for sex indulgence. For a man desiring to improve the condition of his existence, sex indulgence is considered suicidal, or even worse. Therefore, to live apart from family life means to become self-controlled in regard to all sense desires, especially sex desires. The method is that one should have a duly sanctified sitting place made of straw, deerskin and carpet, and thus sitting on it one should chant the holy name of the Lord without offense, as prescribed above. The whole process is to drag the mind from material engagements and fix it on the lotus feet of the Lord. This simple process alone will help one advance to the highest stage of spiritual success.