Skip to main content

Sloka 11

Texto 11

Verš

Texto

etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam
etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam

Synonyma

Palabra por palabra

etat — to je; nirvidyamānānām — těch, kteří jsou zcela prosti všech hmotných tužeb; icchatām — těch, kteří jsou chtiví všech možných hmotných požitků; akutaḥ-bhayam — bez všech pochyb a strachu; yoginām — všech, kteří jsou sami v sobě spokojení; nṛpa — ó králi; nirṇītam — rozhodná pravda; hareḥ — Pána, Śrí Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; anu — po někom, vždy; kīrtanam — zpívání.

etat — es; nirvidyamānānām — de aquellos que están totalmente libres de todos los deseos materiales; icchatām — de aquellos que están deseosos de toda clase de disfrutes materiales; akutaḥ-bhayam — libre de todas las dudas y de todo temor; yoginām — de todos los que están autosatisfechos; nṛpa — ¡oh, rey!; nirṇītam — verdad que se ha decidido; hareḥ — del Señor, Śrī Kṛṣṇa; nāma — el santo nombre; anu — tras alguien, siempre; kīrtanam — cantando.

Překlad

Traducción

Ó králi, neustálé zpívání svatého jména Pána způsobem, jakým to dělají velké autority, je cestou, po které bez pochyb a beze strachu dojdou k úspěchu všichni — ti, kteří jsou prostí všech hmotných tužeb, ti, kteří jsou chtiví všech hmotných požitků, i ti, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání spokojení sami v sobě.

¡Oh, rey!, el canto constante del santo nombre del Señor siguiendo el sendero de las grandes autoridades, es la manera libre de dudas y temor en que todos pueden lograr el éxito: tanto aquellos que están libres de todos los deseos materiales, como aquellos que están deseosos de todo el disfrute material, así como también aquellos que están autosatisfechos en virtud del conocimiento trascendental.

Význam

Significado

Předchozí verš potvrdil nezbytnost toho, že člověk musí dosáhnout připoutanosti k Mukundovi. Existují různé druhy lidí, kteří chtějí dosáhnout úspěchu v různých oblastech. Obecně jsou to materialisté, kteří si chtějí na nejvyšší možnou míru užívat hmotného uspokojení. Nad nimi stojí transcendentalisté, kteří dokonale poznali povahu hmotného požitku a jsou proto k takovému iluzornímu životu neteční, neboť jsou na základě seberealizace víceméně spokojení sami v sobě. A nad nimi stojí oddaní Pána. Ti nemají zájem ani užívat si hmotného světa, ani dostat se z něho pryč. Jim jde pouze o to, aby uspokojili Pána, Śrī Kṛṣṇu. Oddaní Pána nechtějí nic sami pro sebe. Přeje-li si to Pán, oddaní přijmou veškeré hmotné zaopatření a pokud si to Pán nepřeje, mohou se vzdát veškerého zaopatření, včetně spasení. Nejsou také spokojení sami v sobě, protože chtějí jen Pánovu spokojenost. Śrī Śukadeva Gosvāmī doporučuje v tomto verši transcendentální zpívání svatého jména Pána. Zpíváním a posloucháním svatého jména Pána bez přestupků se člověk seznámí s transcendentální podobou Pána, pak s Jeho vlastnostmi, s transcendentální povahou Jeho zábav atd. Zde se uvádí, že člověk má neustále zpívat svaté jméno Pána, jakmile ho uslyší od autorit. Vyslechnout autority je tedy první předpoklad. Naslouchání svatému jménu může člověka postupně povýšit k naslouchání o Jeho podobě, vlastnostech, zábavách atd., a tak se začne vyvíjet přirozený sklon opěvovat Jeho slávu. Je to postup doporučovaný nejen pro úspěšné vykonávání oddané služby, ale dokonce ho mohou užívat i lidé, kteří jsou připoutaní ke hmotě. Podle Śrī Śukadeva Gosvāmīho je tato cesta k úspěchu pevně stanovenou skutečností, k níž nedošel pouze on sám, ale i všichni dřívější ācāryové. Není proto třeba dalších důkazů. Kromě těch, kteří chtějí být úspěšní v různých oblastech a ideologiích, se tento proces doporučuje i těm, kteří již svého úspěchu dosáhli — ať už jako lidé pracující pro plody své práce, jako filozofové, nebo jako oddaní Pána.

En el verso anterior se ha reconocido la gran necesidad de llegar a estar apegado a Mukunda. Hay diferentes tipos de personas que desean lograr el éxito en diferentes clases de ocupaciones. La generalidad de las personas son gente materialista que desea disfrutar al máximo el placer material. A continuación están los trascendentalistas, los cuales han logrado adquirir conocimiento perfecto acerca de la naturaleza del disfrute material, y, por consiguiente, están apartados de ese modo de vida así de ilusorio. Ellos están más o menos satisfechos en sí mismos mediante la autorrealización. Por encima de ellos están los devotos del Señor, que ni ambicionan disfrutar del mundo material ni desean salirse de él. Ellos persiguen la satisfacción del Señor Śrī Kṛṣṇa. En otras palabras, los devotos del Señor no quieren nada para sí. Si el Señor lo desea, los devotos pueden aceptar toda clase de facilidades materiales, y si el Señor no lo desea, los devotos pueden hacer a un lado toda clase de facilidades, incluso hasta el punto de sacrificar su propia salvación. Y ellos tampoco están autosatisfechos, porque únicamente quieren la satisfacción del Señor. En este verso, Śrī Śukadeva Gosvāmī recomienda el canto trascendental del santo nombre del Señor. Mediante el proceso de cantar y oír sin ofensas el santo nombre del Señor, uno se familiariza con la forma trascendental del Señor, luego, con los atributos del Señor, y después, con la naturaleza trascendental de Sus pasatiempos, etc. Aquí se indica que uno debe cantar constantemente el santo nombre del Señor después de oírlo de labios de las autoridades. Esto significa que oír a las autoridades es el primer elemento esencial. El proceso de oír el santo nombre lo promueve a uno gradualmente a la etapa de oír hablar de Su forma, Sus atributos, Sus pasatiempos, etc., y de ese modo se desarrolla sucesivamente la necesidad de cantar acerca de Sus glorias. Este proceso no solo se recomienda para la ejecución con éxito del servicio devocional, sino incluso para aquellos que están apegados a lo material. De acuerdo con Śrī Śukadeva Gosvāmī, esta manera de lograr el éxito es un hecho establecido, que no solo ha concluido él, sino también todos los demás ācāryas anteriores. Por lo tanto, no es necesario presentar más pruebas. El proceso no solo se recomienda a los estudiantes que progresan en los diferentes departamentos del éxito ideológico, sino también a aquellos que ya han logrado el éxito en su ocupación como trabajadores fruitivos, como filósofos o como devotos del Señor.

Śrīla Jīva Gosvāmī radí, že svaté jméno Pána se má zpívat hlasitě a také bez přestupků, jak je doporučeno také v Padma Purāṇě. Člověk se může osvobodit od zpětných účinků všech hříchů, odevzdá-li se Pánovi. Může se osvobodit od všech přestupků proti lotosovým nohám Pána, odevzdá-li se Jeho svatému jménu. Ale ničím se nemůže zachránit, dopustí-li se přestupku proti svatému jménu Pána. Padma Purāṇa uvádí, že těchto přestupků je deset.

Śrīla Jīva Gosvāmī da la instrucción de que el canto del santo nombre del Señor se debe realizar en voz alta, así como también sin ofensas, tal como se recomienda en el Padma Purāṇa. Uno puede liberarse de los efectos de todos los pecados, si se entrega al Señor. Uno puede liberarse de todas las ofensas cometidas a los pies del Señor, si se refugia en Su santo nombre. Pero si uno comete una ofensa a los pies del santo nombre del Señor, no puede protegerse. En el Padma Purāṇa se indica que esas ofensas son diez en total.

Prvním přestupkem je hanobit velké oddané, kteří káží o slávě Pána.

La primera ofensa es la de difamar a los grandes devotos que han predicado acerca de las glorias del Señor.

Druhým přestupkem je hodnotit svatá jména Pána světskýma očima. Pán je vlastník všech vesmírů, a proto je na různých místech známý pod různými jmény. To však nikterak nevymezuje plnost Pána. Všechna pojmenování Nejvyššího Pána jsou stejně svatá, protože všechna oslovují Pána. Tato svatá jména jsou stejně mocná jako je Pán. Nikomu v žádné části vesmírného stvoření nic nebrání v tom, aby opěvoval a oslavoval Pána tím jménem, jaké je běžné v té které oblasti. Všechna jména Pána jsou příznivá a není správné mezi nimi vybírat způsobem, jakým se vybírá hmotné zboží.

La segunda ofensa consiste en analizar los santos nombres del Señor en función de la distinción mundana. El Señor es el propietario de todos los universos, y, por lo tanto, a Él se lo puede conocer en diferentes lugares por diferentes nombres, pero eso no limita de ninguna manera Su plenitud. Cualquier nombre que se emplee para designar al Señor Supremo es tan sagrado como los demás, porque todos ellos se refieren al Señor. Esos santos nombres son tan poderosos como el Señor, y no existe ningún impedimento para nadie en ninguna parte de la creación, por el que cualquiera no pueda cantar y glorificar al Señor mediante el nombre en particular con el cual se lo conozca a Él en el lugar en cuestión. Todos los nombres son supremamente auspiciosos, y uno no debe hacer distinciones entre esos nombres del Señor como si fueran cosas materiales.

Třetím přestupkem je nedbat nařízení autorizovaných ācāryů a duchovních mistrů.

La tercera ofensa consiste en desdeñar las órdenes de los ācāryas o maestros espirituales autorizados.

Čtvrtým přestupkem je hanobit písma nebo védské poznání.

La cuarta ofensa es la de difamar las Escrituras o el conocimiento védico.

Pátým přestupkem je definovat svaté jméno Pána na základě vlastního světského uvažování. Svaté jméno Pána je totožné s Pánem Samotným a je třeba chápat, že svaté jméno Pána se od Něho neliší.

La quinta ofensa es la de definir el santo nombre del Señor en función de los conceptos mundanos que uno tenga. El santo nombre del Señor es idéntico al propio Señor, y uno debe entender que el santo nombre del Señor no es diferente de Él.

Šestým přestupkem je vykládat svaté jméno. Pán není výplodem představivosti, je skutečný a stejně skutečné je i Jeho svaté jméno. Někteří lidé s omezeným poznáním si myslí, že Pán existuje pouze v představách toho, kdo Ho uctívá, a Jeho svaté jméno považují za pomyslné. Pokud někdo zpívá jméno Pána s tímto přístupem, pak mu takové zpívání nemůže přinést vytoužený úspěch.

La sexta ofensa consiste en interpretar el santo nombre. El Señor no es algo imaginario, ni tampoco lo es Su santo nombre. Hay personas con una escasa provisión de conocimiento que creen que el Señor es un producto de la imaginación del adorador, y, por ende, creen que Su santo nombre es algo imaginario. Una persona que cante el nombre del Señor de ese modo, no puede lograr el éxito que se desea en relación con el canto del santo nombre.

Sedmým přestupkem je dopouštět se záměrně hříchů na síle svatého jména. Písma říkají, že pouhé zpívání svatého jména Pána může osvobodit od účinků všech hříšných činů. Ale ten, kdo úmyslně pokračuje v hříšném jednání a očekává, že s pomocí tohoto transcendentálního procesu výsledky svých hříchů odstraní, se dopouští u nohou svatého jména toho největšího přestupku. Nemůže se pak už očistit žádnou doporučovanou očistnou metodou. Člověk mohl být hříšný než začal zpívat svaté jméno Pána, ale jakmile jednou přijme útočiště ve svatém jménu Pána a získá ochranu, musí se přísně vyvarovat hříšného jednání s nadějí, že ho zpívání svatého jména ochrání.

La séptima ofensa es la de cometer pecados intencionalmente, fundándose en el santo nombre. En las Escrituras se dice que uno se puede liberar de los efectos de todas las acciones pecaminosos, con solo cantar el santo nombre del Señor. Aquel que se aprovecha de ese método trascendental y continúa cometiendo pecados, esperando neutralizar los efectos de estos mediante el canto del santo nombre del Señor, es el mayor de los ofensores a los pies del santo nombre. Un ofensor de esa índole no puede purificarse mediante ningún método recomendado de purificación. En otras palabras, puede que uno sea un pecador antes de cantar el santo nombre del Señor, pero después de refugiarse en el santo nombre del Señor y volverse inmune, uno debe abstenerse estrictamente de cometer actos pecaminosos con la esperanza de que su método de cantar el santo nombre le brindará protección.

Osmým přestupkem je pokládat zpívání svatého jména Pána za jednu z hmotně prospěšných činností. Je mnoho druhů dobré práce, která přináší hmotný prospěch, ale svaté jméno a Jeho zpívání nejsou pouhou příznivou zbožnou službou. Svaté jméno nepochybně poskytuje svatou službu, ale nikdy se nemá pro takové účely používat. Nikdo se nemá pokoušet přivést svaté jméno, které je totožné s Pánem, do služeb lidstvu. Vše je určeno k požitku Nejvyššího Pána, který nikomu nedělá sluhu a neplní ničí rozkazy. Svaté jméno Pána je s Pánem totožné, a proto bychom se neměli snažit využívat svaté jméno ve svých službách.

La octava ofensa es la de considerar que el santo nombre del Señor y el método de cantarlo es igual a alguna actividad material auspiciosa. Existen diversas clases de obras buenas para lograr beneficios materiales, pero el santo nombre y el canto del mismo no son meros servicios sagrados y auspiciosos. Es indudable que el canto del santo nombre es servicio sagrado, pero nunca se lo debe utilizar con ese propósito. Como el santo nombre y el Señor son de una misma y única identidad, no se debe tratar de poner el santo nombre al servicio de la humanidad. Lo cierto es que el Señor Supremo es el disfrutador supremo. Él no es ni el sirviente ni el mandadero de nadie. De igual modo, como el santo nombre del Señor es idéntico al Señor, uno no debe tratar de utilizar el santo nombre para su servicio personal.

Devátým přestupkem je poučovat o transcendentální povaze svatého jména ty, které zpívání svatého jména Pána nezajímá. Vysvětlovat tato témata neochotnému publiku je přestupek u nohou svatého jména.

La novena ofensa consiste en hablar de la naturaleza trascendental del santo nombre del Señor a aquellos que no están interesados en cantarlo. Si esa instrucción se imparte a un público que no quiere oírla, el acto se considera que es una ofensa a los pies del santo nombre.

Desátým přestupkem je nemít zájem o svaté jméno Pána ani poté, kdy jsme slyšeli o Jeho transcendentální povaze. Můžeme pozorovat, že zpíváním svatého jména Pána se osvobozujeme od falešného egoismu. Falešný egoismus se projevuje tak, že si myslíme, že my jsme páni světa a že všechno na světě je určené jen pro náš požitek. Celým materialistickým světem hýbe tento falešný egoismus — “já” a “moje” — ale zpíváním svatého jména se od takových mylných představ osvobozujeme.

La décima ofensa es la de no estar interesado en el santo nombre del Señor después de oír hablar de la naturaleza trascendental del mismo. El que canta el santo nombre del Señor percibe su efecto en el hecho de que se libera del concepto del egoísmo falso. El egoísmo falso se exhibe cuando uno se cree el disfrutador del mundo y cree que todo lo que hay en el mundo está hecho únicamente para uno disfrutarlo. El mundo materialista por entero se mueve bajo ese falso egoísmo del «yo» y «mío», pero el verdadero efecto del canto del santo nombre consiste en liberarse de esos erróneos conceptos.