Skip to main content

KAPITOLA DEVÁTÁ

CHAPTER NINE

Mārkaṇḍeya Ṛṣi vidí Pánovu klamnou energii

Mārkaṇḍeya Ṛṣi Sees the Illusory Potency of the Lord

Tato kapitola vypráví o tom, jak Mārkaṇḍeya Ṛṣi uvidĕl klamnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství.

This chapter describes Mārkaṇḍeya Ṛṣi’s vision of the Supreme Personality of Godhead’s illusory energy.

Nejvyšší Pán byl spokojen s modlitbami Śrī Mārkaṇḍeyi a vybídl ho, ať požádá o nĕjaké požehnání. Mudrc projevil přání vidĕt Pánovu klamnou energii. Nejvyšší Pán Śrī Hari, před Mārkaṇḍeyou přítomný v podobĕ Nara-Nārāyaṇa, řekl: „Budiž“ a odebral se do Badarikāśramu. Jednoho dne Śrī Mārkaṇḍeya pronášel večerní modlitby a náhle tři svĕty zaplavily vody zkázy. Mārkaṇḍeya se sám a s velkými problémy dlouhou dobu pohyboval v tĕchto vodách, až uvidĕl banyán. Na listu tohoto stromu leželo nemluvnĕ vydávající okouzlující záři. Když se Mārkaṇḍeya k listu přiblížil, byl chlapcem vdechnut a jako komár vtažen do Jeho tĕla.

Satisfied by the prayers Śrī Mārkaṇḍeya had offered, the Supreme Lord told him to ask for a benediction, and the sage said he wanted to see the Lord’s illusory energy. The Supreme Lord Śrī Hari, present before Mārkaṇḍeya in the form of Nara-Nārāyaṇa, replied, “So be it,” and then left for Badarikāśrama. One day, as Śrī Mārkaṇḍeya was offering his evening prayers, the water of devastation suddenly flooded the three worlds. With great difficulty Mārkaṇḍeya moved about all alone in this water for a long time, until he came upon a banyan tree. Lying upon a leaf of that tree was an infant boy glowing with a charming effulgence. As Mārkaṇḍeya moved toward the leaf, he was pulled by the boy’s inhalation and, just like a mosquito, drawn within His body.

Uvnitř chlapcova tĕla byl Mārkaṇḍeya překvapen, protože tam spatřil celý vesmír tak, jak vypadal před zkázou. Po chvíli byl mudrc opĕt chlapcem vydechnut ven a vržen zpĕt do oceánu zničení. Když potom Śrī Mārkaṇḍeya vidĕl, že dítĕ na listu je ve skutečnosti Śrī Hari, transcendentální Pán sídlící v jeho vlastním srdci, pokusil se Ho obejmout. Právĕ v té chvíli však Pán Hari, vládce všech mystických sil, zmizel. Zmizely také vody zkázy a Śrī Mārkaṇḍeya se ocitl ve svém āśramu tak jako předtím.

Inside the boy’s body, Mārkaṇḍeya was amazed to see the entire universe just as it had been before the annihilation. After a moment the sage was carried out by the force of the child’s exhalation and hurled back into the ocean of annihilation. Then, seeing that the child on the leaf was actually Śrī Hari, the transcendental Lord situated within his own heart, Śrī Mārkaṇḍeya tried to embrace Him. But at that moment Lord Hari, the master of all mystic power, disappeared. Then the waters of annihilation disappeared as well, and Śrī Mārkaṇḍeya found himself in his own āśrama, just as before.

Sloka 1:
Sūta Gosvāmī řekl: Nejvyšší Pán Nārāyaṇa, přítel Nary, byl spokojen s tím, jak vhodnĕ Ho inteligentní mudrc Mārkaṇḍeya opĕvoval a tak tohoto nejpřednĕjšího z Bhṛguových potomků oslovil.
Text 1:
Sūta Gosvāmī said: The Supreme Lord Nārāyaṇa, the friend of Nara, was satisfied by the proper glorification offered by the intelligent sage Mārkaṇḍeya. Thus the Lord addressed that excellent descendant of Bhṛgu.
Sloka 2:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj drahý Mārkaṇḍeyo, jsi opravdu ten nejlepší ze všech učených brāhmaṇů. Svůj život jsi dovedl k dokonalosti meditací zamĕřenou na Nejvyšší Duši a také jsi na Mĕ zamĕřil svou neodchylující se oddanou službu, askezi, studium Véd a své přísné dodržování usmĕrňujících zásad.
Text 2:
The Supreme Personality of Godhead said: My dear Mārkaṇḍeya, you are indeed the best of all learned brāhmaṇas. You have perfected your life by practicing fixed meditation upon the Supreme Soul, as well as by focusing upon Me your undeviating devotional service, your austerities, your study of the Vedas and your strict adherence to regulative principles.
Sloka 3:
S tvým dodržováním celoživotního celibátu jsme naprosto spokojeni. Vyber si jakékoliv požehnání, po kterém toužíš, protože Já ti je mohu udĕlit. Nechť tĕ provází veškeré štĕstí.
Text 3:
We are perfectly satisfied with your practice of lifelong celibacy. Please choose whatever benediction you desire, since I can grant your wish. May you enjoy all good fortune.
Sloka 4:
Mudrc řekl: Ó Pane pánů, sláva Tobĕ! Ó Pane Acyuto, odstraňuješ veškeré utrpení oddaných, kteří se Ti odevzdali. To, že jsi mi umožnil Tĕ spatřit, je pro mne veškerým požehnáním, které si přeji.
Text 4:
The sage said: O Lord of lords, all glories to You! O Lord Acyuta, You remove all distress for the devotees who surrender unto You. That you have allowed me to see You is all the benediction I want.
Sloka 5:
Polobozi jako Pán Brahmā svých vznešených postavení dosáhli pouhým pohlédnutím na Tvé překrásné lotosové nohy, když jejich mysli dosáhly zralosti praktikováním yogy. A nyní jsi se, můj drahý Pane, osobnĕ zjevil přede mnou.
Text 5:
Such demigods as Lord Brahmā achieved their exalted positions simply by seeing Your beautiful lotus feet after their minds had become mature in yoga practice. And now, my Lord, You have personally appeared before me.
Sloka 6:
Ó Pane s lotosovýma očima, ó drahokame mezi slavnými osobnostmi, jsem sice spokojen pouhým pohledem na Tebe, ale přesto si přeji vidĕt Tvoji klamnou energii, pod jejímž vlivem považuje celý svĕt včetnĕ vládnoucích polobohů realitu za hmotnĕ různorodou.
Text 6:
O lotus-eyed Lord, O crest jewel of renowned personalities, although I am satisfied simply by seeing You, I do wish to see Your illusory potency, by whose influence the entire world, together with its ruling demigods, considers reality to be materially variegated.
Sloka 7:
Sūta Gosvāmī řekl: Ó moudrý Śaunako, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl s Mārkaṇḍeyovým uctíváním a opĕvováním spokojen a odpovĕdĕl: „Nechť se tak stane.“ Poté se odebral do své poustevny v Badarikāśramu.
Text 7:
Sūta Gosvāmī said: O wise Śaunaka, thus satisfied by Mārkaṇḍeya’s praise and worship, the Supreme Personality of Godhead, smiling, replied, “So be it,” and then departed for His hermitage at Badarikāśrama.
Sloka 8-9:
Mudrc zůstal ve svém āśramu a nepřestával myslet na svou touhu vidĕt Pánovu klamnou energii. Neustále meditoval o Pánu v ohni, slunci, mĕsíci, vodĕ, zemi, vzduchu, blesku i ve vlastním srdci a uctíval Ho předmĕty vytvořenými ve své mysli. Nĕkdy však byl Mārkaṇḍeya natolik přemožen vlnami lásky k Pánu, že na své pravidelné uctívání zapomnĕl.
Texts 8-9:
Thinking always of his desire to see the Lord’s illusory energy, the sage remained in his āśrama, meditating constantly upon the Lord within fire, the sun, the moon, water, the earth, air, lightning and his own heart and worshiping Him with paraphernalia conceived in his mind. But sometimes, overwhelmed by waves of love for the Lord, Mārkaṇḍeya would forget to perform his regular worship.
Sloka 10:
Ó brāhmaṇo Śaunako, nejlepší z Bhṛguových potomků, když jednoho dne Mārkaṇḍeya na břehu řeky Puṣpabhadry provádĕl večerní uctívání, zvedl se náhle silný vítr.
Text 10:
O brāhmaṇa Śaunaka, best of the Bhṛgus, one day while Mārkaṇḍeya was performing his evening worship on the bank of the Puṣpabhadrā, a great wind suddenly arose.
Sloka 11:
Tento vítr vydával hrozivý zvuk a přinesl dĕsivé mraky doprovázené hromy a blesky. Na všech svĕtových stranách se spustily přívaly deštĕ tĕžké jako kola nákladního vozu.
Text 11:
That wind created a terrible sound and brought in its wake fearsome clouds that were accompanied by lightning and roaring thunder and that poured down on all sides torrents of rain as heavy as wagon wheels.
Sloka 12:
Poté se na všech stranách objevily čtyři velké oceány polykající zemský povrch svými vĕtrem hnanými vlnami. V tĕchto zlovĕstnĕ burácejících oceánech byly hrůzostrašné mořské příšery a dĕsivé víry.
Text 12:
Then the four great oceans appeared on all sides, swallowing up the surface of the earth with their wind-tossed waves. In these oceans were terrible sea monsters, fearful whirlpools and ominous rumblings.
Sloka 13:
Mudrc vidĕl, jak všichni obyvatelé vesmíru, včetnĕ jeho samotného, krutĕ trpí zevnitř i zvenku drsnými vĕtry, blesky a velkými vlnami vzdouvajícími se až nad nebesa. Zemĕ byla zaplavena a on byl čím dál tím více zmaten a vydĕšen.
Text 13:
The sage saw all the inhabitants of the universe, including himself, tormented within and without by the harsh winds, the bolts of lightning, and the great waves rising beyond the sky. As the whole earth flooded, he grew perplexed and fearful.
Sloka 14:
Před Mārkaṇḍeyovýma očima déšť valící se z mraků plnil oceán více a více, dokud toto nezmĕrné moře, obrovskou silou zmítáno hurikány, zcela nezaplavilo dĕsivými vlnami všechny ostrovy, hory a kontinenty zemĕ.
Text 14:
Even as Mārkaṇḍeya looked on, the rain pouring down from the clouds filled the ocean more and more until that great sea, its waters violently whipped into terrifying waves by hurricanes, covered up all the earth’s islands, mountains and continents.
Sloka 15:
Voda zaplavila zemi, meziplanetární prostor, nebe i nebeskou oblast. Celý vesmír byl na všech svĕtových stranách zaplaven a ze všech jeho obyvatel zůstal jen Mārkaṇḍeya. S rozcuchanými vlasy se velký mudrc osamĕle pohyboval ve vodĕ, jako kdyby byl nĕmý a slepý.
Text 15:
The water inundated the earth, outer space, heaven and the celestial region. Indeed, the entire expanse of the universe was flooded in all directions, and out of all its inhabitants only Mārkaṇḍeya remained. His matted hair scattered, the great sage wandered about alone in the water as if dumb and blind.
Sloka 16:
Sužován hladem a žízní, napadán obrovskými makarami a timiṅgilami a bičován vĕtrem a vlnami se bezcílnĕ pohyboval nezmĕrnou temnotou, do které byl uvržen. S rostoucím vyčerpáním ztratil veškerou schopnost orientace, takže nedokázal rozlišit nebe od zemĕ.
Text 16:
Tormented by hunger and thirst, attacked by monstrous makaras and timiṅgila fish and battered by the wind and waves, he moved aimlessly through the infinite darkness into which he had fallen. As he grew increasingly exhausted, he lost all sense of direction and could not tell the sky from the earth.
Sloka 17-18:
Nĕkdy byl pohlcen obrovskými víry, nĕkdy bičován mocnými vlnami a jindy mu zase hrozilo, že jej pozřou mořské příšery, které se vzájemnĕ napadaly. Nĕkdy cítil nářek, zmatenost, utrpení, štĕstí a strach a jindy zase cítil tak strašnou nevolnost a bolest, až mĕl pocit, že umírá.
Texts 17-18:
At times he was engulfed by the great whirlpools, sometimes he was beaten by the mighty waves, and at other times the aquatic monsters threatened to devour him as they attacked one another. Sometimes he felt lamentation, bewilderment, misery, happiness or fear, and at other times he experienced such terrible illness and pain that he felt himself dying.
Sloka 19:
Zatímco se Mārkaṇḍeya pohyboval v této potopĕ s myslí zmatenou klamnou energií Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, uplynuly nesčetné miliony let.
Text 19:
Countless millions of years passed as Mārkaṇḍeya wandered about in that deluge, his mind bewildered by the illusory energy of Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 20:
Jednou, zatímco se pohyboval ve vodĕ, objevil brāhmaṇa Mārkaṇḍeya malý ostrůvek s mladým banyánem obsypaným kvĕty a plody.
Text 20:
Once, while wandering in the water, the brāhmaṇa Mārkaṇḍeya discovered a small island, upon which stood a young banyan tree bearing blossoms and fruits.
Sloka 21:
V severovýchodní části stromu uvidĕl na listu ležet chlapečka. Záře tohoto nemluvnĕte pohlcovala temnotu.
Text 21:
Upon a branch of the northeast portion of that tree he saw an infant boy lying within a leaf. The child’s effulgence was swallowing up the darkness.
Sloka 22-25:
Tmavĕ modrá pleť nemluvnĕte mĕla barvu dokonalého smaragdu, Jeho lotosu podobná tvář zářila bohatstvím krásy a na krku mĕlo rýhy podobné tĕm na lastuře. Mĕlo širokou hruď, jemnĕ tvarovaný nos, překrásné obočí a roztomilé uši připomínající kvĕty granátových jablek, uvnitř zatočené jako spirály lastury. Koutky očí mĕlo načervenalé jako kvĕtní lůžko lotosu a záře Jeho korálům podobných rtů dodávala Jeho nektarovému okouzlujícímu úsmĕvu lehce načervenalý nádech. Když dýchalo, Jeho nádherné vlasy se třásly a Jeho pupek byl zakřiven pohybujícími se záhyby kůže na břiše, které připomínalo list banyánu. Vznešený brāhmaṇa s úžasem sledoval, jak si to nemluvnĕ svými vznešenými prsy uchopilo nohu, strčilo si palec do pusy a začalo jej cucat.
Texts 22-25:
The infant’s dark-blue complexion was the color of a flawless emerald, His lotus face shone with a wealth of beauty, and His throat bore marks like the lines on a conchshell. He had a broad chest, a finely shaped nose, beautiful eyebrows, and lovely ears that resembled pomegranate flowers and that had inner folds like a conchshell’s spirals. The corners of His eyes were reddish like the whorl of a lotus, and the effulgence of His corallike lips slightly reddened the nectarean, enchanting smile on His face. As He breathed, His splendid hair trembled and His deep navel became distorted by the moving folds of skin on His abdomen, which resembled a banyan leaf. The exalted brāhmaṇa watched with amazement as the infant took hold of one of His lotus feet with His graceful fingers, placed a toe within His mouth and began to suck.
Sloka 26:
Pohled na dítĕ Mārkaṇḍeyu zbavil veškeré únavy. Ve skutečnosti byl tak blažený, že lotos jeho srdce a jeho lotosové oči plnĕ rozkvetly a zježily se mu chlupy na tĕle. Protože si nebyl jistý, kdo toto úžasné nemluvnĕ je, přiblížil se k Nĕmu.
Text 26:
As Mārkaṇḍeya beheld the child, all his weariness vanished. Indeed, so great was his pleasure that the lotus of his heart, along with his lotus eyes, fully blossomed and the hairs on his body stood on end. Confused as to the identity of the wonderful infant, the sage approached Him.
Sloka 27:
V tom okamžiku dítĕ Mārkaṇḍeyu vdechlo do svého tĕla jako komára a mudrc tam uvidĕl celý vesmír uspořádaný tak jako před zánikem. Mārkaṇḍeya propadl nesmírnému úžasu a zmatku.
Text 27:
Just then the child inhaled, drawing Mārkaṇḍeya within His body like a mosquito. There the sage found the entire universe arrayed as it had been before its dissolution. Seeing this, Mārkaṇḍeya was most astonished and perplexed.
Sloka 28-29:
Mudrc vidĕl celý vesmír: oblohu, nebesa a zemi, hvĕzdy, hory, oceány, velké ostrovy a kontinenty, rozlohy na všech svĕtových stranách, svaté i démonské živé bytosti, lesy, zemĕ, řeky, mĕsta, doly, zemĕdĕlské vesnice, pastviny krav a předepsané společenské i duchovní činnosti různých společenských tříd. Vidĕl také základní složky stvoření spolu s jejich vedlejšími produkty i samotný čas, který usmĕrňuje střídání nesčetných vĕků v Brahmových dnech. Navíc vidĕl vše ostatní stvořené pro použití v hmotném životĕ. To vše vidĕl před sebou, jako by to bylo skutečné.
Texts 28-29:
The sage saw the entire universe: the sky, heavens and earth, the stars, mountains, oceans, great islands and continents, the expanses in every direction, the saintly and demoniac living beings, the forests, countries, rivers, cities and mines, the agricultural villages and cow pastures, and the occupational and spiritual activities of the various social divisions. He also saw the basic elements of creation along with all their by-products, as well as time itself, which regulates the progression of countless ages within the days of Brahmā. In addition, he saw everything else created for use in material life. All this he saw manifested before him as if it were real.
Sloka 30:
Vidĕl před sebou Himálaj, řeku Puṣpabhadru a svoji vlastní poustevnu, kde se setkal s mudrci Nara-Nārāyaṇem. Zatímco Mārkaṇḍeya pozoroval celý vesmír, dítĕ ho vydechlo ze svého tĕla zpĕt do oceánu zkázy.
Text 30:
He saw before him the Himālaya Mountains, the Puṣpabhadrā River, and his own hermitage, where he had had the audience of the sages Nara-Nārāyaṇa. Then, as Mārkaṇḍeya beheld the entire universe, the infant exhaled, expelling the sage from His body and casting him back into the ocean of dissolution.
Sloka 31-32:
V tom rozlehlém moři mudrc znovu uvidĕl banyán rostoucí na malém ostrůvku s nemluvnĕtem ležícím na listu. Dítĕ se na nĕho dívalo koutky očí s úsmĕvem plným nektaru lásky a Mārkaṇḍeya si Ho očima vložil do srdce. Velmi rozrušen se rozbĕhl, aby transcendentální Osobnost Božství objal.
Texts 31-32:
In that vast sea he again saw the banyan tree growing on the tiny island and the infant boy lying within the leaf. The child glanced at him from the corner of His eyes with a smile imbued with the nectar of love, and Mārkaṇḍeya took Him into his heart through his eyes. Greatly agitated, the sage ran to embrace the transcendental Personality of Godhead.
Sloka 33:
V té chvíli Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, původní vládce veškeré mystiky skrytý v srdci každé bytosti, zmizel mudrci z očí, tak jako mohou náhle zmizet výsledky snažení nezpůsobilé osoby.
Text 33:
At that moment the Supreme Personality of Godhead, who is the original master of all mysticism and who is hidden within everyone’s heart, became invisible to the sage, just as the achievements of an incompetent person can suddenly vanish.
Sloka 34:
Poté, co Pán zmizel, ó brāhmaṇo, zmizeli i banyán, velká voda i zkáza vesmíru a Mārkaṇḍeya se v okamžiku ocitl zpĕt ve své poustevnĕ jako předtím.
Text 34:
After the Lord disappeared, O brāhmaṇa, the banyan tree, the great water and the dissolution of the universe all vanished as well, and in an instant Mārkaṇḍeya found himself back in his own hermitage, just as before.