Skip to main content

KAPITOLA OSMÁ

Mārkaṇḍeyovy modlitby k Nara-Nārāyaṇovi Ṛṣimu

Tato kapitola vypráví o tom, jak Mārkaṇḍeya Ṛṣi provádĕl askezi, jak svou silou porazil Amora se všemi jeho společníky a společnicemi a jak se modlil k Pánu Śrī Harimu v podobĕ Nary a Nārāyaṇa.

Śrī Śaunaku mátla neobyčejná délka života Śrī Mārkaṇḍeyi, který se narodil v Śaunakovĕ dynastii, ale který se již před mnoha milióny let osamocen pohyboval v oceánu zničení, kde vidĕl na banyánovém listu ležet úžasné malé dítĕ. Śaunakovi se zdálo, že Mārkaṇḍeya žil po dobu dvou Brahmových dnů, a proto požádal Śrī Sūtu Gosvāmīho, aby mu to vysvĕtlil.

Sūta Gosvāmī odpovĕdĕl, že pro mudrce Mārkaṇḍeyu vykonal jeho otec očišťující obřad brāhmaṇského zasvĕcení a mudrc se oddal slibu celoživotního celibátu. Po šest životů Manua potom uctíval Nejvyššího Pána Hariho. V sedmé manvantaře poslal Pán Indra Kāmadevu (Amora) a jeho společníky a společnice, aby mudrcovu askezi přerušili. Mārkaṇḍeya Ṛṣi je však silou pocházející z jeho askeze porazil.

Pán Śrī Hari se potom před Mārkaṇḍeyou zjevil v podobĕ Nara-Nārāyaṇa, aby mu udĕlil svou milost. Śrī Mārkaṇḍeya se položil na zem, aby se poklonil a oba Pány uctil nabídnutím pohodlných sedadel, vody na umytí nohou a dalšími pozornostmi. Potom se k Nim modlil: „Ó Všemocný Pane, oživuješ životní vzduch všech živých bytostí a také chráníš všechny tři svĕty, odstraňuješ utrpení a udĕluješ osvobození. Nikdy nedovolíš, aby byli ti, kdo se k Tobĕ uchýlili, přemoženi jakýmkoliv druhem utrpení. Dosáhnout Tvých lotosových nohou je pro podmínĕné duše jediným příznivým cílem a služba Tobĕ naplní veškeré jejich touhy. Tvé zábavy se odehrávají v kvalitĕ čistého dobra a mohou každému udĕlit osvobození z hmotného života. Ti, kdo jsou inteligentní, proto uctívají Tvoji osobní podobu čistého dobra zvanou Śrī Nārāyaṇa, spolu s Narou, který zastupuje Tvého ryzího oddaného.

„Živá bytost zmatená klamem Tĕ může přímo poznat, pokud získá poznání předložené ve Védách a rozšiřované Tebou, duchovním mistrem celého vesmíru. Dokonce i velcí myslitelé, jako je Brahmā, jsou jednoduše zmateni, když se Tvou totožnost snaží poznat úsilím na cestĕ sāṅkhya-yogy. Ty sám projevuješ šiřitele sāṅkhyi a ostatních filozofií a Tvoje skutečná osobní totožnost tak zůstává skrytá pod označeními pokrývajícími jīvu, duši. Vzdávám Ti svou úctu, ó Mahāpuruṣo.“

Sloka 1:
Śrī Śaunaka řekl: Ó Sūto, přejeme ti dlouhý život! Ó svĕtče, nejlepší z přednašečů, prosím promlouvej k nám dále. Z nevĕdomosti, ve které lidé bloudí, jim ve skutečnosti můžeš ukázat cestu pouze ty.
Sloka 2-5:
Autority říkají, že Mārkaṇḍeya Ṛṣi, syn Mṛkaṇḍua, byl mudrc s výjimečnĕ dlouhým životem a jako jediný přežil konec Brahmova dne, kdy byl celý vesmír zatopen vodami zkázy. Ten samý Mārkaṇḍeya Ṛṣi, nejpřednĕjší z Bhṛguových potomků, se však narodil v mém rodu v tomto Brahmovĕ dni, ve kterém ještĕ k úplnému zničení nedošlo. Je také dobře známo, že Mārkaṇḍeya při svém bezmocném pohybu ve velkém oceánu zničení v tĕch hrůzu nahánĕjících vodách spatřil úžasnou osobnost – osamocené nemluvnĕ ležící v prohlubni banyánového listu. Ó Sūto, tento velký mudrc Mārkaṇḍeya Ṛṣi mĕ velmi mate a zajímá mĕ. Ó velký yogī, jsi všude uznáván jako autorita na veškeré Purāṇy, proto buď tak milostivý a rozptyl můj zmatek.
Sloka 6:
Sūta Gosvāmī řekl: Ó velký mudrci Śaunako, samotná tvoje otázka pomůže odstranit klam každé bytosti, protože vede k tématům týkajícím se Pána Nārāyaṇa, která odstraní znečištĕní tohoto vĕku Kali.
Sloka 7-11:
Mārkaṇḍeya poté, co byl očištĕn svým otcem, který vykonal předepsané obřady pro jeho bráhmanské zasvĕcení, studoval védské hymny a přísnĕ dodržoval usmĕrňující zásady. Stal se pokročilým v askezi a védském poznání a celý život dodržoval celibát. Se svými spletenými vlasy a odĕný v kůře stromů vypadal nanejvýš klidnĕ a svůj duchovní pokrok dále podporoval nošením nádoby na vodu typické pro askety, hole, posvátné šňůry, pásu brahmacārīho, černé jelení kůže, růžence z lotosových semen a svazku trávy kuśa. Bĕhem posvátných přelomů dne pravidelnĕ uctíval Nejvyšší Osobnost Božství v pĕti podobách – obĕtního ohnĕ, slunce, svého duchovního mistra, brāhmaṇů a Nadduše ve svém srdci. Ráno a večer chodil ven žebrat a po návratu veškeré vyžebrané jídlo přinesl svému duchovnímu mistrovi. Své jediné jídlo za den potichu snĕdl pouze tehdy, když jej duchovní mistr pozval; jinak držel půst. Takto oddán askezi a studiu Véd Mārkaṇḍeya nesčetné milióny let uctíval svrchovaného vládce smyslů, Osobnost Božství, čímž překonal nepřekonatelnou smrt.
Sloka 12:
Pán Brahmā, Bhṛgu Muni, Pán Śiva, Prajāpati Dakṣa, velcí Brahmovi synové a mnoho dalších lidských bytostí, polobohů, předků a duchů naprosto žaslo nad tím, jakého úspĕchu Mārkaṇḍeya Ṛṣi dosáhl.
Sloka 13:
Askezí, studiem Véd a sebeovládáním tento oddaný mystik Mārkaṇḍeya dodržoval přísný celibát. Mysl tak zbavil všeho utrpení, obrátil ji dovnitř a meditoval o Nejvyšší Osobnosti Božství nacházející se mimo dosah hmotných smyslů.
Sloka 14:
Zatímco tento mystický mudrc svým mocným provádĕním yogy soustředil svou mysl, uplynulo nesmírné množství času trvající šest životů Manua.
Sloka 15:
Ó brāhmaṇo, Pán Indra se o Mārkaṇḍeyovĕ askezi dozvĕdĕl za vlády současného sedmého Manua a začal se jeho rostoucí mystické síly obávat. Pokusil se proto mudrci jeho askezi překazit.
Sloka 16:
Aby překazil mudrcovy duchovní praktiky, poslal k nĕmu Pán Indra Amora, překrásné nebeské zpĕváky a tanečnice, jaro a santálem provonĕný vánek z vrchů Malaya spolu se ztĕlesnĕnou chamtivostí a omámením.
Sloka 17:
Ti se, ó nanejvýš mocný Śaunako, odebrali do Mārkaṇḍeyovy poustevny na severním úbočí Himálají, kde řeka Puṣpabhadrā míjí známý vrcholek Citrā.
Sloka 18-20:
Posvátný āśram Mārkaṇḍeyi Ṛṣiho zdobily háje zbožných stromů a žilo tam mnoho svatých brāhmaṇů, kteří se tam tĕšili z množství čistých posvátných jezírek. Āśramem znĕlo bzučení omámených včel a kukání vzrušených kukaček, zatímco okolo tančili šťastní pávi. V této poustevnĕ žilo mnoho rodin omámených ptáků a nyní do ní vstoupilo jaro poslané Pánem Indrou, které s sebou přineslo chladivé kapky vodní tříštĕ z nedalekých vodopádů. Tento vánek, voňavý z objímání lesními kvĕty, vstoupil do poustevny a probudil chtivou Amorovu náladu.
Sloka 21:
V Mārkaṇḍeyovĕ āśramu se objevilo jaro. Ve skutečnosti se večerní nebe zalité svĕtlem vycházejícího mĕsíce promĕnilo v samotnou tvář jara a množství stromů a rostlin doslova pokryly výhonky a čerstvé kvĕty.
Sloka 22:
Poté se s lukem a šípy objevil Amor, pán mnoha nebešťanek, následován skupinami zpívajících Gandharvů hrajících na hudební nástroje.
Sloka 23:
Indrovi služebníci nalezli mudrce, jak sedí v meditaci poté, co vložil předepsané obĕtiny do obĕtního ohnĕ. Byl v transu, oči mĕl zavřené a vypadal nepřemožitelný jako zosobnĕný oheň.
Sloka 24:
Ženy před mudrcem tančily a nebeští zpĕváci zpívali za okouzlujícího doprovodu bubnů, činelů a vīṇ.
Sloka 25:
Zatímco se syn vášnĕ [ztĕlesnĕná chamtivost], jaro a ostatní Indrovi služebníci snažili rozrušit Mārkaṇḍeyovu mysl, Amor vytáhl svůj pĕtihlavý šíp a přiložil jej k luku.
Sloka 26-27:
Apsarā Puñjikasthalī předvádĕla hru s mnoha míčky. Zdálo se, že její pas je přetížen vahou jejích ňader a její kvĕtinový vĕnec ve vlasech se rozpletl. Když bĕhala za svými míčky, tĕkajíce pohledem sem a tam, uvolnil se opasek na jejích tenkých šatech a vítr jí je odnesl.
Sloka 28:
Amor si myslel, že mudrce pokořil a vystřelil svůj šíp. Všechny tyto snahy svést Mārkaṇḍeyu však byly k ničemu, stejnĕ jako bezvýsledné úsilí ateisty.
Sloka 29:
Ó učený Śaunako, zatímco se Amor a jeho následovníci snažili mudrci ublížit, začali mít pocit, že jsou jeho mocí zaživa spalováni. Přestali ho proto obtĕžovat stejnĕ jako dĕti, které probudily hada.
Sloka 30:
Ó brāhmaṇo, následovníci Pána Indry svatého Mārkaṇḍeyu nestydatĕ napadli, ale on žádnému z vlivů falešného ega nepodlehl. Taková snášenlivost není u velkých duší vůbec překvapující.
Sloka 31:
Když se mocný král Indra doslechl o mystické moci vznešeného mudrce Mārkaṇḍeyi a vidĕl, jak v jeho přítomnosti Amor se svými společníky pozbyli moci, zmocnil se ho údiv.
Sloka 32:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, chtĕl svatému Mārkaṇḍeyovi, který svou mysl dokonale zamĕřil na seberealizaci skrze askezi, studium Véd a dodržování usmĕrňujících zásad, udĕlit svou milost, a proto se před ním osobnĕ zjevil v podobách Nary a Nārāyaṇa.
Sloka 33-34:
Jeden z nich mĕl bílou barvu pleti, druhý černou a oba mĕli čtyři ruce. Jejich oči připomínaly okvĕtní lístky kvetoucích lotosů. Oblečeni byli v černé jelení kůži a kůře a mĕli posvátnou šňůru ze třech vláken. Ve svých nanejvýš očišťujících rukách drželi nádobu na vodu, rovnou bambusovou hůl, růženec z lotosových semen a všeočišťující Védy v symbolické podobĕ svazků trávy darbha. Byli vysokých postav a vydávali žlutou záři barvy blesku. Vypadali jako zosobnĕná askeze a byli uctíváni tĕmi nejpřednĕjšími polobohy.
Sloka 35:
Tito dva mudrci Nara a Nārāyaṇa byli přímými osobními podobami Nejvyššího Pána. Když je Mārkaṇḍeya Ṛṣi uvidĕl, okamžitĕ vstal a s velkou úctou se Jim poklonil tak, že před nimi padl na zem jako tyč.
Sloka 36:
Extáze způsobená tím, že je vidí, zcela uspokojila Mārkaṇḍeyovo tĕlo, mysl a smysly a způsobila, že se mu zježily chlupy na tĕle a oči mu zalily slzy. Mārkaṇḍeya tím byl zcela přemožen a bylo pro nĕho tĕžké na Nĕ hledĕt.
Sloka 37:
Mārkaṇḍeya stál s rukama sepjatýma v úpĕnlivé prosbĕ a hlavou pokornĕ sklonĕnou. Pociťoval tak velkou dychtivost, že si představoval, jak oba Pány objímá. Hlasem zalknutým v extázi opakoval: „S úctou se Vám klaním.“
Sloka 38:
Nabídl Jim sedadla, umyl Jim nohy a poté Je uctíval arghyou, santálovou pastou, vonnými oleji, vonnými tyčinkami a kvĕtinovými girlandami.
Sloka 39:
Mārkaṇḍeya Ṛṣi se znovu poklonil u lotosových nohou tĕchto dvou nejúctyhodnĕjších mudrců, kteří tam uvolnĕnĕ sedĕli a byli připraveni mu udĕlit veškerou milost. Poté Je takto oslovil.
Sloka 40:
Śrī Mārkaṇḍeya řekl: Ó Všemocný Pane, jak bych Tĕ mohl popsat? Probouzíš životní vzduch, který potom uvádí do pohybu mysl, smysly a schopnost mluvit. To platí pro všechny obyčejné podmínĕné duše a dokonce i pro velké polobohy jako je Brahmā a Śiva. Proto to platí zcela jistĕ i pro mĕ. Přesto se stáváš důvĕrným přítelem tĕch, kdo Tĕ uctívají.
Sloka 41:
Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, tyto Tvé dvĕ osobní podoby se zjevily proto, aby třem svĕtům udĕlily ten nejvyšší prospĕch – ukončení hmotného strádání a překonání smrti. Můj Pane, i když tento vesmír tvoříš a potom přijímáš mnoho podob, abys jej chránil, jsi to také Ty, kdo jej nakonec pozře stejnĕ jako pavouk, který utká a pozdĕji do sebe vtáhne svou pavučinu.
Sloka 42:
Každý, kdo přijme útočištĕ u Tvých lotosových nohou, nemůže být nikdy znečištĕn hmotnými činnostmi, hmotnými vlastnostmi nebo časem, protože jsi ochráncem a nejvyšším vládcem všech pohyblivých i nehybných živých bytostí. Velcí mudrci, kteří vstřebali smysl Véd, se k Tobĕ modlí a při každé příležitosti se Ti klaní, neustále Tĕ uctívají a meditují o Tobĕ, aby získali Tvou společnost.
Sloka 43:
Můj drahý Pane, dokonce i Pán Brahmā, který si svého vznešeného postavení užívá po celou délku trvání vesmíru, se bojí bĕhu času, o podmínĕných živých bytostech, které Brahmā tvoří, nemluvĕ. Ty se ve svých životech setkávají s hrozivým nebezpečím na každém kroku. Neznám žádnou jinou úlevu od tohoto strachu než přijetí útočištĕ u Tvých lotosových nohohu, které jsou zosobnĕným osvobozením.
Sloka 44:
Uctívám proto Tvé lotosové nohy a zříkám se ztotožňování s hmotným tĕlem a vším ostatním, co zakrývá mé skutečné já. Tyto zbytečné, nepodstatné a dočasné pokryvy jsou pouze v představách oddĕlené od Tebe, jehož inteligence obsahuje veškerou pravdu. Dosažením Tebe – Nejvyššího Pána a vládce duše – osoba získá vše, co si přeje.
Sloka 45:
Ó můj Pane, ó nejvĕtší příteli podmínĕné duše, pro stvoření, udržování a zničení tohoto svĕta přijímáš kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti, ze kterých se skládá Tvoje klamná energie, ale pro osvobození živých bytostí používáš zvláštĕ kvalitu dobra. Ty zbylé dvĕ jim přinášejí pouze utrpení, klam a strach.
Sloka 46:
Ó Pane, protože lze skrze čistou kvalitu dobra dosáhnout nebojácnosti, duchovního štĕstí a království Boha, Tvoji oddaní ji považují za přímý projev Tebe, Nejvyšší Osobnosti Božství, na rozdíl od kvalit vášnĕ a nevĕdomosti. Inteligentní lidé tak uctívají Tvou milovanou transcendentální podobu tvořenou čistým dobrem společnĕ s duchovními podobami Tvých oddaných.
Sloka 47:
Pokornĕ se klaním Jemu, Nejvyšší Osobnosti Božství. Je všudypřítomnou a všezahrnující podobou vesmíru a také jeho duchovním mistrem. Klaním se Pánu Nārāyaṇovi, svrchovanĕ úctyhodnému Božstvu, které se zjevuje jako mudrc a také se klaním svatému Narovi, nejlepší z lidských bytostí, jenž setrvává v dokonalém dobru, zcela ovládá svou řeč a šíří védskou literaturu.
Sloka 48:
Materialistova inteligence je zvrácena činnostmi jeho omylných smyslů a tak Tĕ vůbec nemůže poznat, i když jsi neustále přítomen v jeho vlastních smyslech a srdci a také mezi objekty jeho vnímání. I přes chápání zahalené Tvou klamnou energií Tĕ může přímo poznat, pokud od Tebe, svrchovaného duchovního mistra všech bytostí, získá védské poznání.
Sloka 49:
Můj drahý Pane, samotná védská písma vyjevují důvĕrné poznání o Tvé svrchované osobnosti, a tak dokonce i takoví velcí učenci jako Pán Brahmā jsou zmateni ve svých snahách poznat Tĕ empirickými postupy. Každý filozof Tĕ zná podle svých konkrétních spekulativních závĕrů. Poznání o této Nejvyšší Osobĕ, kterou uctívám, je zahaleno tĕlesnými označeními zakrývajícími duchovní totožnost podmínĕné duše.