Skip to main content

KAPITOLA SEDMÁ

Purāṇny

V této kapitole Śrī Sūta Gosvāmī hovoří o tom, jak byly rozšiřovány vĕtve Atharva Vedy, vyjmenovává sestavitele Purāṇ a vysvĕtluje charakteristiky Purāṇ. Poté vyjmenovává osmnáct hlavních Purāṇ a svůj výčet ukončuje prohlášením, že každý, kdo o tĕchto vĕcech naslouchá od nĕkoho ze správné učednické posloupnosti, získá duchovní sílu.

Sloka 1:
Sūta Gosvāmī řekl: Sumantu Ṛṣi, autorita na Atharva Vedu, svou saṁhitu naučil svého žáka Kabandhu, který ji zase přednesl Pathyovi a Vedadarśovi.
Sloka 2:
Śauklāyani, Brahmabali, Modoṣa a Pippalāyani byli žáci Vedadarśi. Vyslechni si ode mne prosím také jména Pathyových žáků. Můj drahý brāhmaṇo, jsou to Kumuda, Śunaka a Jājali, všichni dobře znalí Atharva Vedy.
Sloka 3:
Babhru a Saindhavāyana, žáci Śunaky, studovali dvĕ oddĕlení sbírky Atharva Vedy, kterou vlastnil jejich duchovní mistr. Saindhavāyanův žák Sāvarṇa a žáci dalších velkých mudrců tuto edici Atharva Vedy studovali také.
Sloka 4:
Nakṣatrakalpa, Śāntikalpa, Kaśyapa, Āṅgirasa a další byli také mezi ācāryi Atharva Vedy. Nyní, ó mudrci, poslouchej, jak ti vyjmenuji autority na Purāṇy.
Sloka 5:
Trayyāruṇi, Kaśyapa, Sāvarṇi, Akṛtavrana, Vaiśampāyana a Hārīta jsou šest mistrů Purāṇ.
Sloka 6:
Každý z nich studoval jednu ze šesti sbírek Purāṇ od mého otce Romahaārṣaṇy, který byl žákem Śrīly Vyāsadevy. Já jsem se stal žákem tĕchto šesti autorit a zevrubnĕ jsem se naučil veškeré jejich přednesy purānské moudrosti.
Sloka 7:
Romaharṣaṇa, Vedavyāsův žák, rozdĕlil Purāṇy do čtyř základních sbírek. Mudrc Kaśyapa a já jsme se spolu se Sāvarṇim a Akṛtavranou, Rāmovým žákem, tyto čtyři části naučili.
Sloka 8:
Ó Śaunako, vyslechni si prosím pozornĕ charakteristické znaky Purāṇ tak, jak byly definovány tĕmi nejpřednĕjšími vzdĕlanými brāhmaṇy v souladu s védskými písmy.
Sloka 9-10:
Ó brāhmaṇo, autority na toto téma vĕdí, že Purāṇa obsahuje deset charakteristických témat: stvoření vesmíru, druhotné stvoření svĕtů a bytostí, udržování všech živých bytostí, jejich výživu, vlády různých Manuů, dynastie velkých králů, jejich činnosti, zničení, motivaci a nejvyšší útočištĕ. Ostatní učenci uvádĕjí, že o tĕchto deseti tématech pojednávají velké Purāṇy, zatímco menší Purāṇy mohou pojednávat o pĕti tématech.
Sloka 11:
Uvedením původních kvalit v neprojevené hmotné přírodĕ do činnosti vzniká mahat-tattva. Z mahat-tattvy povstává prvek falešné ego, které se dĕlí na tři aspekty. Toto trojí falešné ego se dále projevuje jako jemné podoby vnímání, jako smysly a jako hrubé smyslové objekty. Jejich projevení se nazývá stvoření.
Sloka 12:
Druhotné stvoření, které existuje Pánovou milostí, je projeveným spojením tužeb živých bytostí. Tak jako z jednoho semene vznikají další, vytvářejí činnosti, které v konateli podporují hmotné touhy, pohyblivé i nehybné životní podoby.
Sloka 13:
Vṛtti znamená způsob obživy, který spočívá v tom, že se pohyblivé živé bytosti živí nehybnými. Pro lidskou bytost vṛtti konkrétnĕ znamená živit se způsobem, který odpovídá její osobní povaze. Tuto činnost lze vykonávat buď v rámci honby za uspokojením sobeckých tužeb nebo podle zákonů Boha.
Sloka 14:
V každém vĕku se neomylný Pán v tomto svĕtĕ zjevuje mezi zvířaty, lidskými bytostmi, mudrci a polobohy. Prostřednictvím činností tĕchto inkarnací ochraňuje vesmír a zabíjí odpůrce védské kultury.
Sloka 15:
Za vlády každého z Manuů se zjevuje šest druhů osobností, které jsou projevením Pána Hariho: vládnoucí Manu, hlavní polobozi, synové Manua, Indra, velcí mudrci a částečné inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství.
Sloka 16:
Dynastie jsou rody králů, jež mají svůj původ v Pánu Brahmovi a sahají z minulosti přes současnost do budoucnosti. Záznamy o tĕchto dynastiích, zvláštĕ o jejich význačních členech, jsou námĕtem historie dynastií.
Sloka 17:
Existují čtyři druhy vesmírného zničení  —  příležitostné, týkající se prvků, průbĕžné a konečné  —  ke kterým dochází vlivem neodmyslitelné energie Nejvyššího Pána. Učenci toto téma označili jako zničení.
Sloka 18:
Živá bytost z nevĕdomosti koná hmotné činnosti a tak se v jednom smyslu stává příčinou stvoření, udržování a zničení vesmíru. Nĕkteré autority živou bytost označují jako osobnost, na které je založeno hmotné stvoření, zatímco jiní říkají, že je neprojeveným já.
Sloka 19:
Nejvyšší Absolutní Pravda je přítomna ve všech stavech vĕdomí  —  bdĕní, spánku a hlubokém spánku  —  ve všech fenoménech projevených klamnou energií a ve funkcích všech živých bytostí. Existuje však od toho všeho také oddĕlenĕ. Takto spočívající ve své vlastní transcendenci je konečným a jedinečným útočištĕm.
Sloka 20:
I když může hmotný objekt přijmout různé podoby a jména, jeho podstatná složka je vždy přítomna jako samotný základ jeho existence. Podobnĕ je Nejvyšší Absolutní Pravda spojenĕ i oddĕlenĕ neustále přítomna ve stvořeném hmotném tĕle ve všech jeho fázích početím počínaje a smrtí konče.
Sloka 21:
Tuto Nejvyšší Duši lze poznat a zároveň přestat s hmotným snažením tehdy, když mysl samočinnĕ nebo díky usmĕrnĕné duchovní praxi přestane působit na hmotné úrovni bdĕní, snĕní a hlubokého spánku.
Sloka 22:
Mudrci, kteří jsou odborníky na dávnou historii prohlašují, že se dají Purāṇay podle svých různých charakteristických znaků rozdĕlit na osmnáct hlavních a osmnáct druhotných.
Sloka 23-24:
K osmnácti hlavním Purāṇám patří Brahmā, Padma, Viṣṇu, Śiva, Liṅga, Garuḍa, Nārada, Bhāgavata, Agni, Skanda, Bhaviṣya, Brahma-vaivarta, Mārkaṇḍeya, Vāmana, Varāha, Matsya, Kūrma a Brahmāṇḍa Purāṇa.
Sloka 25:
Ó brāhmaṇo, podrobnĕ jsem ti popsal to, jak velký mudrc Vyāsadeva, jeho žáci a žáci jeho žáků rozšiřovali védská odvĕtví. Ten, kdo tomuto vyprávĕní naslouchá, zvĕtší svou duchovní sílu.