Skip to main content

KAPITOLA ŠESTÁ

Odchod Mahārāje Parīkṣita

Tato kapitola popisuje, jak Mahārāja Parīkṣit dosáhl osvobození, jak Mahārāja Janamejaya provedl obĕť určenou k zahubení všech hadů, původ Véd a to, jak Śrīla Vedavyāsa Védy rozdĕlil.

Po vyslechnutí slov Śrī Śukadevy Mahārāja Parīkṣit prohlásil, že vyslechnutím Bhāgavatamu, který je souhrnem všech Purāṇ a je plný nektarových zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Uttamaḥśloky, dosáhl transcendentálního postavení nebojácnosti a jednoty s Nejvyšším. Jeho nevĕdomost byla rozptýlena a milostí Śrī Śukadevy získal schopnost uzřít nanejvýš příznivou osobní podobu Boha, Osobnosti Božství, Śrī Hariho. Výsledkem toho bylo, že se zcela zbavil strachu ze smrti. Śrī Parīkṣit Mahārāja poté Śukadevu Gosvāmīho poprosil, aby mu dovolil zamĕřit své srdce na lotosové nohy Pána Hariho a vzdát se života. Śrī Śukadeva mu k tomu dal požehnání, zvedl se a odešel. Mahārāja Parīkṣit poté, zbaven všech pochyb, usedl do yógové pozice a pohroužil se do meditace o Nadduši. Tehdy se tam v podobĕ brāhmaṇy objevil okřídlený had Takṣaka, uštkl ho a tĕlo svatého krále okamžitĕ shořelo na popel.

Když se Janamejaya, Parīkṣitův syn, doslechl o smrti svého otce, velmi se rozhnĕval a začal provádĕt obĕť pro zahubení všech hadů. Takṣaka sice získal ochranu u Indry, ale mantry se ho přesto zmocnily a už témĕř padal do ohnĕ. Když to uvidĕl Bṛhaspati, syn Aṅgiry Ṛṣiho, přišel za Mahārājem Janamejayou a vysvĕtlil mu, že Takṣaku nelze zabít, protože se napil nektaru polobohů. Bṛhaspati dále řekl, že všechny živé bytosti musí sklidit plody svých minulých činností, a že by proto mĕl král svou obĕť zastavit. Janamejayu Bṛhaspatiho slova přesvĕdčila a svou obĕť ukončil.

Sūta Gosvāmī potom odpovĕdĕl na otázku Śrī Śaunaky a popsal různá části Véd. Ze srdce nejvyššího z polobohů, Brahmy, vyšla jemná transcendentální vibrace a z ní vzešla velmi mocná a zářící slabika oṁ. Pán Brahmā z této oṁkāry stvořil původní Védy a předal je svým synům, Marīcimu a dalším svatým vůdcům společenství brāhmaṇů. Toto védské poznání bylo předáváno učednickou posloupností duchovních mistrů až do konce Dvāpara-yugy, kdy je Pán Vyāsadeva rozdĕlil na čtyři části a o tĕchto čtyřech saṁhitāch poučil mudrce různých škol. Když byl mudrc Yājñavalkya zavržen svým duchovním mistrem, musel se vzdát všech védský manter, které od nĕho získal. Pro obdržení nových manter Yajur Vedy uctíval Yājñavalkya Nejvyššího Pána v podobĕ slunečního boha. Śrī Sūryadeva nakonec jeho modlitbu splnil.

Sloka 1:
Sūta Gosvāmī řekl: Mahārāja Parīkṣit vyslechl vše, co mu vyprávĕl seberealizovaný a vyrovnaný Śukadeva, syn Vyāsadevy, a s pokorou přistoupil k jeho lotosovým nohám. Král, který žil celý život pod ochranou Pána Viṣṇua, se poklonil u mudrcových nohou, sepjal ruce v úpĕnlivé prosbĕ a řekl.
Sloka 2:
Mahārāja Parīkṣit řekl: Nyní se naplnil účel mého života, protože mi svou milost projevila velká a milostivá duše jako jsi ty. Osobnĕ jsi mi přednesl toto vyprávĕní o Nejvyšší Osobnosti Božství, Harim, který nemá počátek ani konec.
Sloka 3:
Nepovažuji za nic překvapujícího, když velké duše jako jsi ty, jež mají mysl pohrouženou v neselhávající Osobnosti Božství, prokazují milost pošetilým podmínĕným duším sužovaným utrpením hmotného života tak jako my.
Sloka 4:
Vyslechl jsem od tebe tento Śrīmad-Bhāgavatam, který je dokonalým shrnutím všech Purāṇ a který dokonale popisuje Nejvyššího Pána, Uttamaḥśloku.
Sloka 5:
Můj pane, nebojím se už Takṣaky ani jiné živé bytosti, a dokonce ani opakovaného umírání, protože jsem se zcela pohroužil do této čistĕ duchovní Absolutní Pravdy, kterou jsi mi vyjevil, a která ničí veškerý strach.
Sloka 6:
Ó brāhmaṇo, dovol mi prosím odevzdat mou schopnost mluvit spolu s činnostmi všech smyslů Pánu Adhokṣajovi. Dovol mi do Nĕho pohroužit svou mysl očištĕnou od chtivých tužeb a tak se vzdát života.
Sloka 7:
Vyjevil jsi mi to nejpříznivĕjší, svrchovanou osobní podobu Pána. Nyní jsem upevnĕn v poznání a seberealizaci a moje nevĕdomost byla rozptýlena.
Sloka 8:
Sūta Gosvāmī řekl: Śukadeva, svatý syn Śrīly Vyāsadevy, dal tedy králi Parīkṣitovi na jeho žádost svolení a po té, co byl králem i přítomnými mudrci uctĕn, odešel.
Sloka 9-10:
Mahārāja Parīkṣit pak na břehu Gaṇgy usedl na podložku z trávy darbha, jejíž stébla mířila na východ a sám se obrátil k severu. Protože dosáhl dokonalosti v józe, prožíval dokonalou seberealizaci a byl zbaven všech hmotných pout a pochyb. Tento svatý král svou čistou inteligencí umístil mysl do svého duchovního já a začal meditovat o Nejvyšší Absolutní Pravdĕ. Jeho životní vzduch se zastavil a on znehybnĕl jako strom.
Sloka 11:
Ó učení brāhmaṇi, když se okřídlený had Takṣaka poslaný rozzlobeným synem brāhmaṇy blížil ke králi, aby ho zabil, potkal na cestĕ Kaśyapu Muniho.
Sloka 12:
Takṣaka Kaśyapu uspokojil vzácnými dary a tak mudrci, který dokázal neutralizovat jed, zabránil v ochranĕ Mahārāje Parīkṣita. Potom okřídlený had, který dokázal přijmout jakoukoliv podobu podle svého přání, přijal podobu brāhmaṇy, přišel ke králi a uštkl ho.
Sloka 13:
Všechny živé bytosti ve vesmíru přihlížely, když bylo tĕlo tohoto seberealizovaného svĕtce mezi králi ohnĕm hadova jedu okamžitĕ spáleno na popel.
Sloka 14:
Ze všech svĕtových stran se na zemi i na nebi ozval hlasitý nářek a všichni polobozi, démoni, lidské bytosti i ostatní tvorové byli ohromení.
Sloka 15:
V sídlech polobohů znĕly kotle a nebeští Gandharvové s Apsarami zpívali. Polobozi shazovali spršky kvĕtů a pĕli chválu.
Sloka 16:
Jakmile se Maharāja Janamejaya doslechl o tom, že byl jeho otec smrtelnĕ uštknut okřídleným hadem, nesmírnĕ se rozzlobil a nechal brāhmaṇy vykonat mocnou obĕť, bĕhem které do obĕtního ohnĕ obĕtoval všechny hady svĕta.
Sloka 17:
Jakmile Takṣaka vidĕl, že planoucí oheň této hadí obĕti spaluje i ty nejmocnĕjší hady, přemohl jej strach a uchýlil se pod ochranu Pána Indry.
Sloka 18:
Král Janamejaya nevidĕl do svého obĕtního ohnĕ spadnout Takṣaku, a proto oslovil brāhmaṇy: Proč v tomto ohni nehoří ten nejnižší ze všech hadů Takṣaka?
Sloka 19:
Brāhmaṇi odpovĕdĕli: Ó nejlepší z králů, had Takṣaka do ohnĕ nespadl proto, že je chráňen Indrou, pod jehož ochranu se uchýlil. Indra ho drží, aby nespadl do ohnĕ.
Sloka 20:
Po vyslechnutí tĕchto slov inteligentní král Janamejaya knĕžím odpovĕdĕl: Proč tedy, moji drazí brāhmaṇi, nezařídíte, aby Takṣaka spadl do ohnĕ i se svým ochráncem Indrou?
Sloka 21:
Knĕží po tĕchto slovech pronášeli mantru pro obĕtování Takṣaky a Indry jako obĕtin do obĕtního ohnĕ: Ó Takṣako, okamžitĕ spadni do tohoto ohnĕ spolu s Indrou a jeho zástupem polobohů!
Sloka 22:
Pán Indra byl najednou i se svým letadlem a Takṣakou tĕmito urážlivými slovy brahmaṇů svržen ze svého postavení, což jej velmi rozrušilo.
Sloka 23:
Když Bṛhaspati, syn Aṅgiry Muniho, vidĕl, jak Indra ve svém letadle s Takṣakou padá z nebes, šel za králem Janamejayou a řekl mu toto.
Sloka 24:
Ó králi mezi lidmi, nehodí se, aby tento hadí král zemřel tvýma rukama, protože pil nektar nesmrtelných polobohů a tedy nepodléhá obyčejným příznakům stáří a smrti.
Sloka 25:
Život, smrt i cíl v příštím životĕ si vtĕlené duše určuje sama svými vlastními činy. Za vytváření jejího štĕstí a neštĕstí proto nikdo jiný zodpovĕdný není, ó králi.
Sloka 26:
Podmínĕná duše, kterou zabijí hadi, zlodĕji, oheň, blesk, hlad, žízeň, nemoc nebo cokoliv jiného, zakouší následky svých minulých činů.
Sloka 27:
Proto, můj drahý králi, prosím zastav tuto obĕť, jež je určena k tomu, aby ublížila druhým. Mnoho nevinných hadů již bylo upáleno. Je pravda, že každý si musí vytrpĕt nepředvídatelné následky svých minulých činností.
Sloka 28:
Sūta Gosvāmī pokračoval: Takto poučen, Mahārāja Janamejaya odpovĕdĕl: „Nechť se tak stane.“ S úctou ke slovům velkého mudrce upustil od provádĕní hadí obĕti a uctil Bṛhaspatiho, nejvýmluvnĕjšího z mudrců.
Sloka 29:
Taková je klamná energie Nejvyššího Pána Viṣṇua, kterou nelze ani zastavit, ani snadno vnímat. I když jsou individuální duše nedílnými částmi Pána, jsou vlivem této klamné energie zmateny a ztotožňují se s různými hmotnými tĕly.
Sloka 30-31:
Existuje však svrchovaná realita, ve které klamná energie nemůže bez obav vládnout a myslet si: „Tuto osobu mohu ovládat, protože není poctivá.“ V této nejvyšší realitĕ neexistují klamné spekulativní filozofie. Skuteční studenti duchovní vĕdy se tam neustále vĕnují autorizovanému duchovnímu bádání. V této nejvyšší realitĕ není projevená hmotná mysl fungující v rámci střídajících se rozhodnutí a pochyb. Neexistují tam ani stvořené hmotné produkty, jejich jemné příčiny a cíle požitku získané jejich využíváním. Není tam ani podmínĕná duše pokrytá falešným egem a třemi kvalitami přírody. Tato realita vylučuje vše omezené a omezující. Ten, kdo je moudrý, by proto mĕl zastavit vlny hmotného života a mĕl by si užívat v této Nejvyšší Pravdĕ.
Sloka 32:
Ti, kdo se chtĕjí vzdát všeho, co není ve své podstatĕ skutečné, se způsobem negativního rozlišování vnĕjšího systematicky přibližují k nejvyššímu postavení Pána Viṣṇua. Zanechávají bezvýznamného materialismu a svou lásku nabízejí výhradnĕ Absolutní Pravdĕ ve svých srdcích a v neochvĕjné meditaci tuto nejvyšší pravdu objímají.
Sloka 33:
Tito oddaní dosahují poznání nejvyššího transcendentálního postavení Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua, protože již nejsou znečištĕni pojetími „já“ a „moje,“ která jsou založena na tĕle a domovĕ.
Sloka 34:
Mĕl by snášet všechny urážky a nikdy by nemĕl opomenout prokazovat náležitou úctu komukoliv. Nemĕl by se ztotožňovat s hmotným tĕlem a nemĕl by vytvářet nepřátelství.
Sloka 35:
Klaním se Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřemožitelnému Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Pouhým meditováním o Jeho lotosových nohách jsem byl schopen toto velké písmo studovat a ocenit.
Sloka 36:
Śaunaka Ṛṣi řekl: Ó urozený Sūto, vyprávĕj nám prosím, jak Paila a další velmi inteligentní žáci Śrīly Vyāsadevy známí jako standardní autority na védskou moudrost vyslovili a rozdĕlili Védy.
Sloka 37:
Sūta Gosvāmī řekl: Ó brāhmaṇo, nejprve se zjevila jemná vibrace transcendentálního zvuku z éteru srdce nejvznešenĕjší živé bytosti Pána Brahmy, jehož mysl dokonale spočívala v duchovní realizaci. Tuto jemnou vibraci lze vnímat po zastavení vnĕjšího naslouchání.
Sloka 38:
Ó brāhmaṇo, uctíváním této jemné podoby Véd očistí mystičtí mudrci svá srdce od veškerých nečistot způsobených nečistotou podstaty, činnosti i konatele a tak dosahují osvobození od opakovaného rození a umírání.
Sloka 39:
Z této jemné transcendentální vibrace povstala oṁkāra složená ze tří zvuků. Tato oṁkāra má neviditelné síly a sama se zjevuje v očištĕném srdci. Je zastoupením Absolutní Pravdy v jejích třech aspektech  —  Nejvyšší Osobnosti Božství, Nejvyšší Duše a nejvyšší neosobní pravdy.
Sloka 40-41:
Tuto v konečném smyslu nehmotnou a nevnímatelnou oṁkāru slyší Nadduše, která nemá hmotné uši ani jiné hmotné smysly. Veškerý védský zvuk je rozšířen z oṁkāry, která se projevuje z duše v éteru srdce. Je přímým označením Absolutní Pravdy, Nadduše, jež má původ sama v sobĕ a je skrytou podstatou a vĕčným semenem všech védských hymnů.
Sloka 42:
Oṁkāra projevila původní tři zvuky abecedy  —  A, U a M, které, ó nejpřednĕjší potomku Bhṛgua, udržují všechny trojí aspekty hmotné existence, včetnĕ třech kvalit přírody, jmen Ṛg, Yajur a Sāma Véd, cílů známých jako planetární soustavy Bhūr, Bhuvar, Svar a tří úrovní činností zvaných bdĕní, snĕní a hluboký spánek.
Sloka 43:
Pán Brahmā z této oṁkāry stvořil všechny zvuky abecedy  —  samohlásky, souhlásky, polosamohlásky, sykavky a další  —  které se liší délkou.
Sloka 44:
Všemocný Brahmā tento zvukový celek použil ke stvoření čtyř Véd, které se spolu s posvátnou oṁkārou a sedmerým vzýváním vyāhṛti zjevily z jeho čtyř tváří. Jeho zámĕrem bylo rozšířit proces védské obĕti podle různých činností provádĕných knĕžími každé ze čtyř Véd.
Sloka 45:
Brahmā tyto Védy naučil své syny, kteří byli velkými mudrci mezi brāhmaṇy a odborníky v recitování Véd. Ti se ujali rolí ācāryů a předali Védy svým synům.
Sloka 46:
Každá další generace žáků  –  pevných ve svých duchovních slibech  –  tak v každém cyklu čtyř vĕků získávala tyto Védy skrze učednickou posloupnost. Na konci každé Dvāpara-yugy byly Védy významnými mudrci rozdĕleny na jednotlivé části.
Sloka 47:
Když velcí mudrci vidĕli, že se lidem vlivem času zkracuje délka života, síla a inteligence, přijali inspiraci od Osobnosti Božství sídlící v jejich srdcích a systematicky Védy rozdĕlili.
Sloka 48-49:
Ó brāhmaṇo, v současném vĕku Vaivasvaty Manua požádali vůdci vesmíru vedení Brahmou a Śivou Nejvyšší Osobnost Božství, ochránce všech svĕtů, aby zachránil náboženské zásady. Ó nanejvýš požehnaný Śaunako, všemocný Pán projevil božskou jiskru části své úplné části a zjevil se v lůnĕ Satyavatī jako syn Parāśary. V této podobĕ jménem Kṛṣṇa Dvaipāyana Vyāsa rozdĕlil jednu Védu na čtyři.
Sloka 50:
Śrīla Vyāsadeva roztřídil mantry Ṛg, Atharva, Yajur a Sāma Védy do čtyř oddĕlení, tak jako je smĕsice drahokamů roztřídĕna na čtyři hromady. Tak sestavil čtyři oddĕlená védská písma.
Sloka 51:
Nejmocnĕjší a inteligentní Vyāsadeva zavolal čtyři ze svých žáků, ó brāhmaṇo, a každému z nich svĕřil jednu z tĕchto čtyř saṁhit.
Sloka 52-53:
Śrīla Vyāsadeva předal první saṁhitu, Ṛg Vedu, Pailovi a nazval ji Bahvṛca. Mudrci Vaiśampāyanovi přednesl sbírku Yajur manter zvanou Nigada. Jaiminiho naučil mantry Sāma Vedy označené jako Chandoga-saṁhitāá a Atharva Vedu přednesl svému drahému žákovi Sumantuovi.
Sloka 54-56:
Moudrý Paila svou saṁhitu rozdĕlil na dvĕ části a přednesl je Indrapramitimu a Bāṣkalovi. Bāṣkala svoji sbírku dále rozdĕlil na čtyři části, ó Bhārgavo, a předal je svým žákům Bodhyovi, Yājñavalkyovi, Parāśarovi a Agnimitrovi. Indrapramiti, sebeovládnutý mudrc svou saṁhitu naučil vzdĕlaného mystika Māṇḍūkeyu, jehož žák Devamitra pozdĕji tyto části Ṛg Vedy předal Saubharimu a ostatním.
Sloka 57:
Śākalya, syn Māṇḍūkeyi, svou sbírku rozdĕlil na pĕt částí, které svĕřil Vātsyovi, Mudgalovi, Śālīyovi, Gokhalyovi a Śiśirovi.
Sloka 58:
Mudrc Jātūkarṇya byl také žákem Śākalyi a poté, co saṁhitu, kterou obdržel od Śākalyi, rozdĕlil na tři části, přidal čtvrtou část, védský slovník. Každkého ze svých čtyř žáků  —  Balāku, druhého Pailu, Jābālu a Viraju naučil jednu z tĕchto částí.
Sloka 59:
Bāṣkali sestavil Vālakhilya-saṁhitu, sbírku všech odvĕtví Ṛg Vedy, kterou obdrželi Vālāyani, Bhajya a Kāśāra.
Sloka 60:
Tak byly tyto různé saṁhity Ṛg Vedy udržovány učednickou posloupností svatých brāhmaṇů. Pouhé naslouchání o tom, jak byly védské hymny předávány, zbaví človĕka všech hříchů.
Sloka 61:
Vaiśampāyanovi žáci se stali autoritami na Atharva Vedu. Byli známi jako Carakové, protože dodržovali přísné sliby, aby svého gurua zbavili hříchu zabití brāhmaṇy.
Sloka 62:
Yājñavalkya, jeden z Vaiśampāyanových žáků jednou řekl: Ó pane, co získáš z nepatrného snažení tĕchto tvých slabých žáků? Já sám vykonám nĕjakou neobyčejnou askezi.
Sloka 63:
Takto osloven se duchovní mistr Vaiśampāyana rozzlobil a řekl: Odejdi odsud, mám tĕ dost, ó žáku, který urážíš brāhmaṇy! A neprodlenĕ vrať vše, co jsem tĕ naučil.
Sloka 64-65:
Yājñavalkya, syn Devarāty, pak vyzvracel mantry Yajur Vedy a odešel. Shromáždĕní žáci se na tyto yajur hymny chamtivĕ dívali, přijali podoby koroptví a všechny je sesbírali. Tyto části Yajur Vedy se proto staly známými jako nejkrásnĕjší Taittirīya-saṁhitā, hymny sesbírané koroptvemi [tittirāḥ].
Sloka 66:
Můj drahý brāhmaṇo Śaunako, Yājñavalkya potom chtĕl najít nové yajur-mantry, které neznal ani jeho duchovní mistr. S tímto na mysli pozornĕ uctíval mocného vládce slunce.
Sloka 67:
Śrī Yājñavalkya řekl: S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, zjevujícímu se v podobĕ slunce. Jsi přítomen jako vládce čtyř druhů živých bytostí, od Brahmy až po stébla trávy. Tak jako se nebe nachází uvnitř i vnĕ každé živé bytosti, jsi Ty přítomen v srdcích všech bytostí jako Nadduše a navenek jako čas. Tak jako nemůže být nebe pokryto mraky, které se v nĕm nacházejí, nejsi Ty nikdy pokryt falešnými hmotnými označeními. Ty sám udržuješ tento svĕt tokem let složených z malých časových úseků zvaných kṣaṇy, lavy a nimeṣi, vysoušením vody a jejím opĕtovným vracením v podobĕ deštĕ.
Sloka 68:
Ó zářící, ó mocný vládče slunce, jsi hlavní z polobohů. S velkou pozorností medituji o tvé ohnivé kouli, protože tĕm, kdo Ti třikrát dennĕ přednášejí modlitby védským způsobem předávaným autorizovanou učednickou posloupností, spáluješ veškeré hříšné činnosti, veškeré následné utrpení a dokonce i původní semeno touhy.
Sloka 69:
Jako vládce jsi osobnĕ přítomen v srdcích všech pohyblivých a nehybných živých bytostí, které zcela závisejí na Tvé ochranĕ. Ve skutečnosti oživuješ a uvádíš do pohybu jejich hmotné mysli, smysly a životní vzduchy.
Sloka 70:
Tento svĕt svou hroznou tlamou uchvátila a pozřela krajta temnoty a je zbaven vĕdomí, jakoby mrtvý. Ty však milostivĕ na spící lidi tohoto svĕta pohlížíš, probouzíš je a daruješ jim zrak. Jsi proto nanejvýš šlechetný. Třikrát dennĕ bĕhem posvátných přelomů dne přivádíš zbožné na cestu konečného dobra tím, že je vybízíš k provádĕní náboženských povinností, které je umístí v jejich duchovním postavení.
Sloka 71:
Jako pozemský král cestuješ všude a šíříš strach mezi neznabohy, zatímco ti mocná božstva vládnoucí svĕtovým stranám se sepjatýma rukama nabízejí lotosové kvĕty a další úctyhodné dary.
Sloka 72:
Proto, ó můj pane, s modlitbou přicházím ke Tvým lotosovým nohám, které uctívají duchovní mistři tří svĕtů a doufám, že od Tebe získám mantry Yajur Védy, které nikdo jiný nezná.
Sloka 73:
Sūta Gosvāmī řekl: Mocný bůh slunce byl s jeho opĕvováním spokojen, přijal podobu konĕ a mudrci Yājñavalkyovi předal yajur-mantry, které do té doby nikdo v lidské společnosti neznal.
Sloka 74:
Mocný mudrc z nesčetných stovek manter Yajur Vedy sestavil patnáct nových odvĕtví védské literatury. Ty se díky tomu, že vzešly z koňské hřívy, staly známé jako Vājasaneyi-saṁhitā a v učednické posloupnosti byly přijaty následovníky Kāṇvy, Mādhyandiny a dalších ṛṣiů.
Sloka 75:
Jaimini Ṛṣi, autorita na Sāma Vedu, mĕl syna jménem Sumantu a synem Sumantua byl Sutvān. Mudrc Jaimini každému z nich přednesl jinou část Sāma-veda-saṁhity.
Sloka 76-77:
Sukarmā, další Jaiminiho žák, byl velkým učencem. Mocný strom Sāma Vedy rozdĕlil na tisíc saṁhit. Poté sī, ó brāhmaṇo, tyto sāma-mantry vzali na starost tři Sukarmovi žáci  —  Hiraṇyanābha, syn Kuśaly; Pauṣyañji; a v duchovní realizaci vysoce pokročilý Āvantya.
Sloka 78:
Pĕt set žáků Pauṣyañjiho a Āvantyi se stalo známo jako severní přednašeči Sāma Vedy a pozdĕji se nĕkteří z nich stali známí také jako východní přednašeči.
Sloka 79:
Pĕt dalších Pauṣyañjiho žáků známých jako Laugākṣi, Māṅgali, Kulya, Kuśīda a Kukṣi dostali každý stovku saṁhit.
Sloka 80:
Kṛta, žák Hiraṇyanābhy, přednesl dvacet čtyři saṁhit svým žákům a zbívající byly předávány seberealizovaným mudrcem Āvantyou.