Skip to main content

KAPITOLA DRUHÁ

Příznaky Kali-yugy

Tato kapitola vypráví o tom, že v dobĕ, kdy špatné vlastnosti tohoto vĕku Kali přerostou do nesnesitelné míry, sestoupí Nejvyšší Osobnost Božství jako Kalki, aby zničil ty, kdo lpí na bezbožnosti. Potom začne nová Satya-yuga.

Ve vĕku Kali bude mezi lidmi postupnĕ ubývat všech dobrých vlastností a přibývat všech nečistých. Převládat budou ateistické systémy takzvaných náboženství, které nahradí védské zákony. Králové budou jako lupiči a lidé budou oddáni nízkým činnostem a všechny společenské třídy budou jako śūdrové. Krávy budou velké jako kozy, všechny duchovní poustevny budou stejné jako domovy materialistů a rodinné svazky nebudou sahat dále než je samotný manželský svazek.

Až bude vĕk Kali témĕř u konce, sestoupí Nejvyšší Osobnost Božství. Zjeví se ve vesnici Śambhala, v domovĕ vznešeného brāhmaṇy Viṣṇuyaśi a bude se jmenovat Kalki. Osedlá svého konĕ Devadattu, uchopí meč a bude jezdit křížem krážem po zemi a zabíjet milióny banditů přestrojených za krále. Poté se začnou znovu objevovat příznaky Satya-yugy. Jakmile mĕsíc, slunce a planeta Bṛhaspati vstoupí zároveň do konstelace Puṣyā, začne Satya-yuga. Ve společenství živých bytostí tohoto vesmíru se neustále střídá kolobĕh čtyř vĕků Satya, Tretā, Dvāpara a Kali.

Tato kapitola končí krátkým popisem budoucích dynastií slunce a mĕsíce v další Satya-yuze pocházejících od Vaivasvaty Manua. Dokonce i dnes žijí dva svatí kṣatriyové, kteří na konci této Kali-yugy znovu založí zbožné dynastie boha slunce Vivasvāna a boha mĕsíce Candry. Jedním z tĕchto králů je Devāpi, bratr Mahārāje Śantanua, a druhým je Maru, potomek Ikṣvākua. Ve vesnici Kalāpa nikým nepoznáni čekají, až nadejde jejich čas.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: „Potom, ó králi, bude den za dnem silným vlivem vĕku Kali ubývat zbožnosti, pravdomluvnosti, čistoty, snášenlivosti, milosrdnosti, délky života, fyzické síly i pamĕti.“
Sloka 2:
V Kali-yuze bude bohatství považováno za jediný příznak dobrého zrození, správného chování a dobrých vlastností človĕka. Zákon a justice budou uplatňovány pouze na základĕ síly.
Sloka 3:
Muži a ženy spolu budou žít pouze na základĕ povrchní přitažlivosti a úspĕch v podnikání bude záviset na podvádĕní. Ženskost a mužskost budou posuzovány pouze podle pohlavních schopností a jako brāhmaṇa bude znám ten, kdo nosí posvátnou šňůru.
Sloka 4:
Duchovní postavení človĕka se bude posuzovat pouze podle vnĕjších znaků a na tomto základĕ budou také lidé mĕnit jeden duchovní stav za druhý. Způsobilost človĕka bude vážnĕ zpochybňována, pokud nebude slušnĕ vydĕlávat. Ten, kdo je velmi zbĕhlý v manipulaci se slovy, bude považován za učence.
Sloka 5:
Ten, kdo nebude mít peníze, bude považován za nesvatého a pokrytectví bude přijímáno jako ctnost. Manželství bude stvrzeno pouze ústním souhlasem a človĕk se bude považovat za připraveného jít mezi lidi, když se pouze vykoupe.
Sloka 6:
Svaté místo nebude považováno za nic jiného než vzdálenou vodní nádrž a krása bude posuzována podle účesu. Cílem života bude plnit si břicho a smĕlý človĕk bude považován za pravdomluvného. Ten, kdo bude schopen uživit rodinu bude považován za zkušeného a náboženské zásady budou dodržovány pouze kvůli získání vĕhlasu.
Sloka 7:
Zemĕ tak bude postupnĕ zamořena zkaženým obyvatelstvem a politickou moc získá ta společenská třída, která se ukáže být nejsilnĕjší.
Sloka 8:
Obyvatelé poté, co je jejich hrabiví a nemilosrdní vládci, kteří se budou chovat jako obyčejní zlodĕji, připraví o ženy a majetek, utečou do hor a lesů.
Sloka 9:
Lidé sužovaní hladem a nadmĕrnými danĕmi se uchýlí k pojídání listí, kořínků, masa, divokého medu, ovoce, kvĕtů a semen. Budou postiženi suchem a to je zcela zničí.
Sloka 10:
Lidé budou krutĕ trpĕt zimou, vĕtrem, horkem, deštĕm a snĕhem. Navíc budou trýznĕni hádkami, hladem, žízní, nemocemi a nesmírnou úzkostí.
Sloka 11:
Maximální délka lidského života v Kali-yuze bude padesát let.
Sloka 12-16:
Na konci vĕku Kali budou tĕla všech tvorů velmi zakrnĕlá a náboženské zásady následovníků varṇāśramy budou zničeny. Cesta Véd bude v lidské společnosti zcela zapomenuta a takzvané náboženství bude převážnĕ ateismus. Králové budou vĕtšinou zlodĕji, zamĕstnáním lidí bude zlodĕjna, lhaní a zbytečné násilí a všechny společenské třídy budou na té nejnižší úrovni śūdrů. Krávy budou vypadat jako kozy, duchovní poustevny budou stejné jako domy svĕtských lidí a rodinné svazky nebudou přesahovat manželský svazek. Vĕtšina rostlin a bylin bude nepatrného vzrůstu a stromy budou vypadat jako zakrnĕlé stromy śamī. Z mraků budou šlehat blesky, domovy budou zbaveny zbožnosti a všechny lidské bytosti budou připomínat osly. Tehdy se na zemi zjeví Nejvyšší Osobnost Božství a silou čistého duchovního dobra obnoví vĕčné náboženství.
Sloka 17:
Pán Viṣṇu – Nejvyšší Osobnost Božství, duchovní učitel všech pohyblivých i nehybných živých bytostí a Nejvyšší Duše všech – se narodí, aby ochránil náboženské zásady a své svaté oddané zbavil následků hmotné činnosti.
Sloka 18:
Pán Kalki se objeví v domĕ Viṣṇuyaśi, nejpřednĕjšího brāhmaṇy vesnice Śambhala.
Sloka 19-20:
Pán Kalki, Pán vesmíru, nasedne na svého rychlého konĕ Devadattu a s mečem v ruce bude cestovat po zemi, přičemž projeví svých osm mystických sil a osm zvláštních vlastností Boha. Projeví svou jedinečnou záři a ve velké rychlosti bude po miliónech zabíjet zlodĕje, kteří se opovážili obléci jako králové.
Sloka 21:
Poté, co budou všichni zlotřilí králové zabiti, ucítí obyvatelé mĕst a mĕstysů vánek nesoucí tu nejposvátnĕjší vůni santálové pasty a ostatních ozdob Pána Vāsudeva a jejich mysli se tak transcendentálnĕ očistí.
Sloka 22:
Až se Pán Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, ve své transcendentální podobĕ čistého dobra zjeví v srdcích zbývajících obyvatel, ti hojnĕ znovu zalidní zemi.
Sloka 23:
Až se na zemi zjeví Nejvyšší Pán jako Kalki, udržovatel náboženství, začne Satya-yuga a lidská společnost bude plodit potomstvo v kvalitĕ dobra.
Sloka 24:
Když jsou mĕsíc, slunce a Bṛhaspatī ve stejném souhvĕzdí Karkaṭa a všichni tři zároveň vstoupí do domu Puṣyā – přesnĕ v tom okamžiku začne vĕk Satya neboli Kṛta.
Sloka 25:
Takto jsem popsal všechny krále – minulé, současné i budoucí – kteří patří do dynastií slunce a mĕsíce.
Sloka 26:
Od tvého zrození po korunovaci krále Nandy uplyne 1 150 let.
Sloka 27-28:
Ze sedmi hvĕzd tvořících souhvĕzdí sedmi mudrců jsou na noční obloze jako první vidĕt Pulaha a Kratu. Pokud bychom jejich středem vedli přímku smĕřující k severu a k jihu, tak dům, který tuto přímku protne jako první, je znám jako v té dobĕ vládnoucí. Sedm mudrců s tímto konkrétním domem zůstane spojeno sto lidských let. Nyní, bĕhem tvého života, setrvávají v nakṣatře Maghā.
Sloka 29:
Nejvyšší Pán Viṣṇu září jako slunce a je znám jako Kṛṣṇa. Když se vrátil do duchovního nebe, vstoupil do tohoto svĕta Kali a lidé si začali libovat ve hříšných činnostech.
Sloka 30:
Dokud se Pán Śrī Kṛṣṇa, manžel bohynĕ štĕstí, svýma lotosovýma nohama dotýkal zemĕ, nemohl si ji Kali podrobit.
Sloka 31:
Vĕk Kali začíná v okamžiku, kdy souhvĕzdí sedmi mudrců vstoupí do domu Maghā a trvá dvanáct století polobohů.
Sloka 32:
Ve chvíli, kdy velcí mudrci ze souhvĕzdí Saptarṣi přejdou z Maghy do Pūrvāsāḍhy, nabyde Kali plné síly počínaje králem Nandou a jeho dynastií.
Sloka 33:
Ti, kdo vĕdecky rozumí minulosti říkají, že vliv vĕku Kali začal v ten samý den, kdy Pán Śrī Kṛṣṇa odešel do duchovního svĕta.
Sloka 34:
Po jednom tisíci nebeských let Kali-yugy se znovu projeví Satya-yuga. Tehdy budou mysli všech lidí jasné.
Sloka 35:
Takto jsem popsal královskou dynastii Manua, jak je známa zde na zemi. Podobnĕ lze studovat historii vaiśyů, śūdrů a brāhmaṇů žijících v různých vĕcích.
Sloka 36:
Tyto osobnosti, které byly velkými dušemi, jsou nyní známy pouze podle svých jmen. Existují jen v záznamech z minulosti a na zemi po nich zůstává pouze jejich sláva.
Sloka 37:
Devāpi, bratr Mahārāje Śāntanua, a Maru, potomek Ikṣvākua, žijí dodnes ve vesnici Kalāpa a mají obrovskou mystickou sílu.
Sloka 38:
Na konci vĕku Kali tito dva králové obdrží pokyny od Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy, a vrátí se do lidské společnosti, aby znovu ustanovili vĕčné náboženství človĕka charakterizované rozdĕlením na varṇy a āśramy tak, jak to bylo dříve.
Sloka 39:
Cyklus čtyř vĕků – Satya, Tretā, Dvāpara a Kali – se mezi živými bytostmi na této zemi neustále opakuje a přináší stejný obecný sled událostí.
Sloka 40:
Můj milý králi Parīkṣite, všichni tito králové, které jsem popsal, i ostatní živé bytosti přicházejí na tuto zemi a uplatňují svá vlastnická práva, ale nakonec se všichni musejí tohoto svĕta vzdát a čelit své zkáze.
Sloka 41:
I když se nyní může nĕčí tĕlo nazývat „král“, nakonec se bude jmenovat „červi“, „výkaly“ a „popel“. Co může človĕk, který kvůli svému tĕlu ubližuje jiným živým bytostem, vĕdĕt o svém skutečném zájmu, když ho jeho vlastní činnosti vedou do pekla?
Sloka 42:
[Materialistický král si myslí:] „Tuto bezmeznou zemi vlastnili moji předkové a nyní jí vládnu já. Jak zařídím, aby zůstala v rukou mých synů, vnuků a dalších potomků?“
Sloka 43:
Pošetilci sice považují tĕlo vytvořené ze zemĕ, vody a ohnĕ za „já“ a tuto zemi za „moji“, ale v každém případĕ však své tĕlo i zemi opustili a upadli v zapomnĕní.
Sloka 44:
Můj milý králi Parīkṣite, všechny tyto krále, kteří si svojí mocí snažili užívat této zemĕ, síla času zredukovala na pouhé historické záznamy.