Skip to main content

KAPITOLA DEVÁTÁ

Odpoutanost ode všeho hmotného

Avadhūta brāhmaṇa popisuje svých sedm zbývajících guruů počínaje ptákem kurara. Potom přidává popis ještĕ jednoho gurua, svého vlastního tĕla.

Pták kurara poskytuje poučení, že připoutanost plodí utrpení, ale ten, kdo je nepřipoutaný a nemá žádné hmotné vlastnictví, je způsobilý dosáhnout neomezeného štĕstí.

Od hloupého a líného dítĕte se avadhūta brāhmaṇa naučil, že když se človĕk zbaví úzkosti, získá schopnost uctívat Nejvyšší Osobnost Božství a prožívat nejvyšší extázi.

Ponaučení od mladé dívky, která si na každém zápĕstí nechala jen jeden lasturový náramek, je, že človĕk by mĕl zůstávat sám, a tak uklidnit svou mysl. Jedinĕ tehdy bude schopný upřít plnĕ svou mysl na Osobnost Božství. Jednou přišlo nĕkolik mužů najednou požádat o ruku mladé dívky, jejíž příbuzní shodou okolností nebyli doma. Šla tedy vymlátit rýži, aby mohla pro nečekané hosty připravit jídlo. Její lasturové náramky přitom hlasitĕ chrastily, jak do sebe narážely, a jelikož chtĕla ten hluk zastavit, jeden po druhém si je rozlámala, až jí nakonec zbyl na každé ruce jen jeden. Tak jako dva a více náramků chrastí, stačí, aby na jednom místĕ žili alespoň dva lidé, o vĕtším počtu ani nemluvĕ, a hrozí tam hádky a plané tlachání.

Avadhūta brāhmaṇa se poučil také od výrobce šípů, který byl tak pohroužený do své práce, že si ani nevšiml, že kolem nĕj po cestĕ jede král. Stejným způsobem musí človĕk přísnĕ ovládat svou mysl a soustředit ji na uctívání Pána Śrī Hariho.

Od hada se avadhūta brāhmaṇa naučil, že mudrc by mĕl putovat sám, nemĕl by mít stálé obydlí, mĕl by být vždy obezřetný a vážný, nemĕl by vyjevovat, kudy a kam se pohybuje, od nikoho by nemĕl přijímat pomoc a mluvit by mĕl minimálnĕ.

Ponaučení od pavouka, který ze svých úst souká pavučinu a pak ji vtahuje zpátky, je, že podobnĕ Nejvyšší Osobnost Božství ze sebe tvoří celý vesmír a pak ho zase do sebe stahuje.

Od slabého hmyzu, který nabyl stejné podoby jako vosa peśaskṛt, se avadhūta brāhmaṇa naučil, že živá bytost pod vlivem lásky, nenávisti či strachu nabývá v příštím životĕ totožnosti toho objektu, na který upíná svou inteligenci.

Když rozvážný človĕk vidí, že křehké hmotné tĕlo podléhá rození a umírání, mĕl by se zbavit hmotné připoutanosti k tomuto tĕlu a patřičnĕ využít vzácného daru lidského života ke hledání poznání a vytrvalé snaze o dosažení nejvyššího cíle.

Verš

śrī-brāhmaṇa uvāca
parigraho hi duḥkhāya
yad yat priyatamaṁ nṛṇām
anantaṁ sukham āpnoti
tad vidvān yas tv akiñcanaḥ

Synonyma

śrī-brāhmaṇaḥ uvācabrāhmaṇský svĕtec řekl; parigrahaḥ — připoutanost ke vlastnictví; hi — jistĕ; duḥkhāya — vedoucí k utrpení; yat yat — cokoliv; priya-tamam — je velmi drahé; nṛṇām — lidí; anantam — neomezené; sukham — štĕstí; āpnoti — získává; tat — to; vidvān — vĕdoucí; yaḥ — kdokoliv; tu — vskutku; akiñcanaḥ — je od této připoutanosti oproštĕný.

Překlad

Brāhmaṇský svĕtec řekl: Každému jsou v hmotném svĕtĕ jisté vĕci velmi drahé a připoutanost k nim mu nakonec způsobí utrpení. Človĕk, který toto chápe, se zříká hmotných vlastnických nároků a připoutanosti, a tak dosahuje nekonečného štĕstí.

Verš

sāmiṣaṁ kuraraṁ jaghnur
balino ’nye nirāmiṣāḥ
tadāmiṣaṁ parityajya
sa sukhaṁ samavindata

Synonyma

sa-āmiṣam — majícího maso; kuraram — orlovce; jaghnuḥ — napadli; balinaḥ — velmi silní; anye — jiní; nirāmiṣāḥ — bez masa; tadā — tehdy; āmiṣam — maso; parityajya — když pustil; saḥ — on; sukham — štĕstí; samavindata — dosáhl.

Překlad

Hejno orlovců jednou nemohlo najít žádnou kořist, a tak napadli jiného, slabšího orlovce, který mĕl kousek masa. Ten tehdy v ohrožení života své maso pustil a díky tomu zakusil pravé štĕstí.

Význam

Ptáci se nĕkdy pod vlivem kvalit přírody chovají násilnĕ a zabíjejí jiné ptáky nebo jim seberou maso, které ukořistili. Orlovci, supi a orli patří do této kategorie. Človĕk by ale nemĕl podléhat záštiplným sklonům dopouštĕt se násilí vůči druhým a mĕl by rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, díky nĕmuž bude na každou živou bytost pohlížet jako na sobĕ rovnou. Na této úrovni pravého štĕstí nikomu nezávidí, a tak v nikom nevidí svého nepřítele.

Verš

na me mānāpamānau sto
na cintā geha-putriṇām
ātma-krīḍa ātma-ratir
vicarāmīha bāla-vat

Synonyma

na — ne; me — ve mnĕ; māna — pocta; apamānau — zneuctĕní; staḥ — existují; na — není; cintā — úzkost; geha — tĕch, kdo mají domov; putriṇām — a dĕti; ātma — svým vlastním já; krīḍaḥ — bavící se; ātma — jen ve vlastním já; ratiḥ — nacházející potĕšení; vicarāmi — putuji; iha — po tomto svĕtĕ; bāla-vat — jako dítĕ.

Překlad

V rodinném životĕ si rodiče dĕlají neustále starosti o svůj domov, své dĕti a svou povĕst. Mĕ se ale nic z toho netýká. Nedĕlám si hlavu s žádnou rodinou a nedbám na pocty a zneuctĕní. Tĕším se jen ze života duše a lásku nacházím na duchovní úrovni. Tímto způsobem se toulám po zemi jako dítĕ.

Verš

dvāv eva cintayā muktau
paramānanda āplutau
yo vimugdho jaḍo bālo
yo guṇebhyaḥ paraṁ gataḥ

Synonyma

dvau — dva; eva — jistĕ; cintayā — od úzkosti; muktau — osvobození; parama-ānande — ve velkém štĕstí; āplutau — pohroužení; yaḥ — ten, kdo; vimugdhaḥ — je nevĕdomý; jaḍaḥ — zaostalý, nevyvíjející žádné činnosti; bālaḥ — dĕtinský; yaḥ — ten, kdo; guṇebhyaḥ — vůči kvalitám přírody; param — Pána, který je transcendentální; gataḥ — dosáhl.

Překlad

Dva druhy lidí v tomto svĕtĕ jsou prosti jakékoliv úzkosti a jsou pohroužení ve velkém štĕstí: jedním je zaostalý a dĕtinský hlupák a druhým ten, kdo dosáhl Nejvyššího Pána, jenž přesahuje tři kvality hmotné přírody.

Význam

Ti, kdo horečnĕ vyhledávají hmotný smyslový požitek, jsou postupnĕ zahnáni do bídných životních podmínek, neboť jakmile človĕk byť nepatrnĕ poruší zákony přírody, musí si vytrpĕt následky svého hřísného jednání. Proto i po hmotné stránce schopní a ctižádostiví lidé zažívají trvalou úzkost a čas od času se ocitají ve velkých tĕžkostech. Zato hlupáci a zaostalci si žijí ve své blažené iluzi a ti, kdo se odevzdali Pánu Kṛṣṇovi, jsou naplnĕni transcendentálním štĕstím. Jak o hlupákovi, tak o oddaném se tedy dá říct, že jsou klidní – v tom smyslu, že je netrápí bĕžné starosti lidí s hmotnými ambicemi. To však neznamená, že oddaný je na stejné úrovni jako zaostalý hlupák. Hlupák je klidný jako netečný kámen, zatímco spokojenost oddaného se zakládá na dokonalém poznání.

Verš

kvacit kumārī tv ātmānaṁ
vṛṇānān gṛham āgatān
svayaṁ tān arhayām āsa
kvāpi yāteṣu bandhuṣu

Synonyma

kvacit — jednou; kumārī — mladá dívka; tu — jistĕ; ātmānam — sama; vṛṇānān — kteří ji chtĕli za manželku; gṛham — do domu; āgatān — kteří přišli; svayam — sama; tān — ty muže; arhayām āsa — velmi pohostinnĕ přijala; kva api — na jiné místo; yāteṣu — když odešli; bandhuṣu — všichni její příbuzní.

Překlad

Jedna mladá dívka na vdávání byla jednou sama doma, protože její rodiče a příbuzní toho dne odešli jinam. Tehdy do jejího domu dorazilo nĕkolik mužů, kteří se s ní chtĕli oženit. Přijala je s veškerou pohostinností.

Verš

teṣām abhyavahārārthaṁ
śālīn rahasi pārthiva
avaghnantyāḥ prakoṣṭha-sthāś
cakruḥ śaṅkhāḥ svanaṁ mahat

Synonyma

teṣām — hostů; abhyavahāra-artham — aby mĕli co jíst; śālīn — rýži; rahasi — o samotĕ; pārthiva — ó králi; avaghnantyāḥ — jí, která mlátila; prakoṣṭha — na jejích předloktích; sthāḥ — které byly; cakruḥ — vydávaly; śaṅkhāḥ — náramky z lastur; svanam — zvuk; mahat — hlasitý.

Překlad

Dívka odešla do ústraní a začala nenadálým hostům připravovat nĕco k snĕdku. Když mlátila rýži, lasturové náramky na jejích rukách do sebe hlasitĕ narážely.

Verš

sā taj jugupsitaṁ matvā
mahatī vrīḍitā tataḥ
babhañjaikaikaśaḥ śaṅkhān
dvau dvau pāṇyor aśeṣayat

Synonyma

— ona; tat — ten hluk; jugupsitam — ostudný; matvā — jelikož si myslela; mahatī — velmi inteligentní; vrīḍitā — stydlivá; tataḥ — ze svých rukou; babhañja — odlámala; eka-ekaśaḥ — jeden po druhém; śaṅkhān — lasturové náramky; dvau dvau — dva a dva; pāṇyoḥ — na rukách; aśeṣayat — ponechala si.

Překlad

Ta mladá dívka se bála, že muži budou považovat její rodinu za chudou, když se dcera vĕnuje podřadné práci mlácení rýže. Tato stydlivá dívka byla velmi inteligentní, a tak ze svých paží odlámala náramky z lastur a nechala si jen dva na každém zápĕstí.

Verš

ubhayor apy abhūd ghoṣo
hy avaghnantyāḥ sva-śaṅkhayoḥ
tatrāpy ekaṁ nirabhidad
ekasmān nābhavad dhvaniḥ

Synonyma

ubhayoḥ — od tĕch dvou (na každé ruce); api — pořád ještĕ; abhūt — byl; ghoṣaḥ — hluk; hi — vskutku; avaghnantyāḥ — té, která zbavovala rýži slupek; sva-śaṅkhayoḥ — z každé dvojice lasturových ozdob; tatra — tam; api — jistĕ; ekam — jen jednu; nirabhidat — oddĕlila; ekasmāt — od té jedné ozdoby; na — ne; abhavat — pocházel; dhvaniḥ — hluk.

Překlad

Jak potom dál zbavovala rýži slupek, dva náramky na každém zápĕstí do sebe stále narážely a chřestily. Proto si z každé ruky jeden náramek sundala a když jí zbyl na každém zápĕstí jen jediný, bylo po hluku.

Verš

anvaśikṣam imaṁ tasyā
upadeśam arindama
lokān anucarann etān
loka-tattva-vivitsayā

Synonyma

anvaśikṣam — vidĕl jsem na vlastní oči; imam — toto; tasyāḥ — od mladé dívky; upadeśam — ponaučení; arim-dama — ó přemožiteli nepřátel; lokān — po svĕtech; anucaran — putující; etān — tĕchto; loka — o svĕtĕ; tattva — pravdu; vivitsayā — s touhou znát.

Překlad

Ó přemožiteli nepřátel, putuji po zemském povrchu a bez ustání se učím o povaze tohoto svĕta. Byl jsem osobnĕ svĕdkem události s mladou dívkou a vzal jsem si z ní ponaučení.

Význam

Brāhmaṇský mudrc zde vysvĕtluje králi Yaduovi, že mu nepředstavuje teoretické poznání. Ponaučení od všech výše uvedených guruů tento všímavý a přemýšlivý brāhmaṇa osobnĕ prožil bĕhem svého putování svĕtem. Místo toho, aby předstíral, že je vševĕdoucí jako Bůh, tedy pokornĕ objasňuje, že tato ponaučení svĕdomitĕ nabyl na svých cestách.

Verš

vāse bahūnāṁ kalaho
bhaved vārtā dvayor api
eka eva vaset tasmāt
kumāryā iva kaṅkaṇaḥ

Synonyma

vāse — v obydlí; bahūnām — mnoha lidí; kalahaḥ — hádka; bhavet — bude; vārtā — povídání; dvayoḥ — dvou lidí; api — dokonce i; ekaḥ — sám; eva — jistĕ; vaset — človĕk by mĕl bydlet; tasmāt — proto; kumāryāḥ — mladé dívky; iva — jako; kaṅkaṇaḥ — náramek.

Překlad

Pokud žije na jednom místĕ mnoho lidí pohromadĕ, bude tam nepochybnĕ docházet k hádkám. Dokonce i když spolu bydlí jen dva lidé, budou mezi nimi docházet k lehkovážným hovorům a neshodám. Proto by mĕl človĕk bydlet sám, aby se vyhnul konfliktům, jak se učíme na příkladu náramku té mladé dívky.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvedl v této souvislosti pĕkný příklad. Jelikož mladá dívka, o níž se mluví v tomto příbĕhu, nemĕla manžela, musela si pro splnĕní hostitelských povinností odstranit náramky, aby jí na každém zápĕstí zbyl jen jeden. Také proces jñāna-yogy, duchovního rozvoje pomocí filozofické spekulace, vyžaduje, aby spekulující mudrci žili sami, bez jakékoliv další společnosti. Jelikož jñānī zasvĕcují své životy spekulaci, kdyby jich žilo mnoho pohromadĕ, nepochybnĕ by mezi nimi probíhaly nekonečné dohady a spory o formalitách. V zájmu zachování poklidné atmosféry tedy musí žít sami. Naproti tomu dcera krále, která je řádnĕ provdaná za nĕjakého prince, plní své povinnosti vůči manželovi tím, že se přitažlivĕ obléká a zdobí mnoha šperky a přistupuje k nĕmu s láskou. Podobnĕ bohynĕ oddanosti, Bhakti-devī, se zdobí nesčetnými šperky v podobĕ vaiṣṇavů, kteří se scházejí, aby si vychutnávali sladký zvuk Pánova svatého jména. Čistí vaiṣṇavové se nesdružují důvĕrnĕ s neoddanými, a proto lze říci, že žijí sami, čímž také naplňují význam tohoto verše. Mezi čistými vaiṣṇavy nemůže docházet k hádkám, protože jsou skutečnĕ prosti tužeb a nepřejí si ani osvobození či mystické síly, natož smyslový požitek. Jelikož jsou všichni oddanými Kṛṣṇy, mohou se navzájem volnĕ stýkat kvůli oslavování Pána. Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.34) uvádí:

naikātmatāṁ me spṛhayanti kecin
mat-pāda-sevābhiratā mad-īhāḥ
ye 'nyonyato bhāgavatāḥ prasajya
sabhājayante mama pauruṣāṇi

„Čistý oddaný, který je připoutaný k činnostem oddané služby a neustále slouží Mým lotosovým nohám, nikdy netouží se Mnou splynout. Takový neochvĕjný oddaný neustále opĕvuje Mé zábavy a činnosti.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval takto: Mladá dívka v příbĕhu si ponechala na každém zápĕstí jen jeden náramek, aby do sebe náramky s hlukem nenarážely. Človĕk by se mĕl podobnĕ vzdát společnosti lidí neoddaných Nejvyššímu Pánu. To je podstatné ponaučení. Skutečný vaiṣṇava je vždy čistý a bezchybného charakteru. Na místech, kde se shromažďují neoddaní, se však bude nepochybnĕ ozývat závistivá kritika oddané služby Pánu a ti, kdo se chybnĕ snaží analyzovat realitu bez Nejvyšší Osobnosti Božství, budou ve jménu filozofie vytvářet mnoho rušivého hluku. Proto by se mĕl vaiṣṇava zdržovat na tĕch místech, kde se patřičnĕ uctívá Nejvyšší Pán podle védského standardu. Pokud se každý vĕnuje oslavování Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, vzájemným stykům nebude nic překážet. Na místĕ, kde mají lidé vedle potĕšení Nejvyššího Pána i mnoho různých dalších zámĕrů, ale budou společenské vztahy jistĕ narušené.

Je tedy třeba se vyhýbat společnosti tĕch, kdo se stavĕjí nepřátelsky k oddané službĕ; jinak naše snaha o dosažení duchovního smyslu života ztroskotá. Ten, kdo se stále zdržuje ve společnosti oddaných Pána, žije vlastnĕ sám. Žije-li v komunitĕ, kde je jediným cílem potĕšení Pána, pak se může vyhnout rozporům, které vznikají, když mnoho lidí soupeří, aby uspokojili své hmotné touhy. To je ponaučení, které si brāhmaṇa moudře vzal z náramků mladé dívky.

Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje:

asaj-janais tu saṁvāso
na kartavyaḥ kathañcana
yāvad yāvac ca bahubhiḥ
saj-janaiḥ sa tu mukti-daḥ

„Človĕk by za žádných okolností nemĕl žít s tĕmi, kdo nejsou Pánovi oddaní. Na druhou stranu by mĕl žít s mnoha oddanými, protože tato společnost udílí osvobození.“

Verš

mana ekatra saṁyuñjyāj
jita-śvāso jitāsanaḥ
vairāgyābhyāsa-yogena
dhriyamāṇam atandritaḥ

Synonyma

manaḥ — mysl; ekatra — na jedno místo; saṁyuñjyāt — mĕl by upřít; jita — ovládnutá; śvāsaḥ — metoda dýchání; jita — ovládnuté; āsanaḥyogové sedové pozice; vairāgya — odpoutaností; abhyāsa-yogena — usmĕrnĕným praktikováním yogy; dhriyamāṇam — mysl je uklidnĕná; atandritaḥ — velmi pozornĕ.

Překlad

Poté, co človĕk dokonale ovládl yogové sedové pozice a metodu dýchání, mĕl by pomocí odpoutanosti a usmĕrnĕného praktikování yogy uklidnit mysl. Takto by ji mĕl pozornĕ upřít na jediný cíl yogy.

Význam

Človĕk by mĕl rozvinout vairāgyu neboli odpoutanost pozorováním skutečnosti, že všechny hmotné vĕci jsou odsouzené ke zkáze. Proto by mĕl začít s usmĕrnĕným praktikováním yogy, což v tomto vĕku znamená pronášet Hare Kṛṣṇa mantru. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura avadhūta brāhmaṇa doporučuje bhakti-miśra aṣṭāṅga-yogu, osmistupňovou metodu mystické yogy provádĕnou jako obĕť Nejvyšší Osobnosti Božství.

Touha užívat si hmotného svĕta je tak silná, že mysl neovladatelnĕ tĕká z místa na místo. Proto je řečeno dhriyamāṇam – mysl je třeba upnout na cíl života, Nejvyšší Osobnost Božství. V dokonalém stádiu soustředĕní mysli zvaném samādhi již není žádný rozdíl mezi vnitřním a vnĕjším pohledem, protože človĕk vidí Absolutní Pravdu všude.

V procesu mystické yogy musí človĕk správnĕ sedĕt, což mu umožní ovládat různé vzduchy v tĕle. Jakmile ovládne dýchání, je snadné upřít mysl, jež závisí na proudĕní tĕlesných vzduchů, na vyšší vĕdomí. I když však může být mysl na nĕjaký čas ovládnutá, bude znovu ztracena, pokud človĕka přemůže touha po smyslovém požitku. Proto tento verš zdůrazňuje vairāgyu, odpoutanost od hmotné iluze. Té se dosahuje abhyāsa-yogou, usmĕrnĕným rozvíjením vĕdomí Kṛṣṇy, což je nejvyšší yogový postup, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (6.47):

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntar-ātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

„Ten z yogīch, který se ke Mnĕ neustále s velkou vírou upíná, a uctívá Mĕ transcendentální láskyplnou službou, je se Mnou nejdůvĕrnĕji spojen yogou a je ze všech nejvyšší.“

Verš

yasmin mano labdha-padaṁ yad etac
chanaiḥ śanair muñcati karma-reṇūn
sattvena vṛddhena rajas tamaś ca
vidhūya nirvāṇam upaity anindhanam

Synonyma

yasmin — v nĕmž (Nejvyšším Pánu); manaḥ — mysl; labdha — když dosáhla; padam — trvalého sídla; yat etat — ta samá mysl; śanaiḥ śanaiḥ — postupnĕ, krok za krokem; muñcati — zbavuje se; karma — plodonosných činností; reṇūn — znečištĕní; sattvena — kvalitou dobra; vṛddhena — která zesílila; rajaḥ — kvality vášnĕ; tamaḥ — kvality nevĕdomosti; ca — také; vidhūya — tím, že se vzdá; nirvāṇam — transcendentálního postavení, ve kterém je osoba spojená s objektem své meditace; upaiti — dosahuje; anindhanam — bez paliva.

Překlad

Mysl lze ovládat, když je upřená na Nejvyšší Osobnost Božství. Jakmile se uklidnila, zbaví se nečistých přání konat hmotné činnosti. Tak zesílí kvalita dobra a díky tomu se lze zcela oprostit od kvalit vášnĕ a nevĕdomosti a postupnĕ transcendovat i hmotnou kvalitu dobra. Když je mysl bez paliva tvořeného kvalitami přírody, je oheň hmotné existence uhašen. Tehdy se oddaný dostává na transcendentální úroveň přímého vztahu s Nejvyšším Pánem, cílem své meditace.

Význam

Vzájemné působení tří kvalit přírody vytváří na cestĕ duchovního pokroku velké překážky a hrozí tím, že živá bytost bude svržena do temnoty nevĕdomosti. Ti, kdo mají zkušenosti s praktickou psychologií, znají nebezpečí neovládnuté mysli a neustále se ji snaží ovládat. Dokáže-li se osoba vymanit z vlivu hmotných kvalit vášnĕ a nevĕdomosti, její život pak začíná být velmi příznivý. Ovládání mysli vedoucí ke zbavení se vlivu hmotných kvalit přírody je jediným prostředkem skutečného pokroku v životĕ. Slovo yasmin v tomto verši podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho poukazuje na Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj veškeré blaženosti. Oprostit mysl ode všech hmotných sklonů neznamená splynout s neosobní existencí, jakou zažíváme například v bezesném spánku. Podle tohoto verše – sattvena vṛddhena – je třeba se pevnĕ ustálit v kvalitĕ dobra a pak se postupnĕ povznést na duchovní úroveň, kde lze žít ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

tadaivam ātmany avaruddha-citto
na veda kiñcid bahir antaraṁ vā
yatheṣu-kāro nṛpatiṁ vrajantam
iṣau gatātmā na dadarśa pārśve

Synonyma

tadā — tehdy; evam — takto; ātmani — na Nejvyšší Osobnost Božství; avaruddha — upřená; cittaḥ — mysl; na — ne; veda — zná; kiñcit — cokoliv; bahiḥ — vnĕ; antaram — uvnitř; — nebo; yathā — jako; iṣu — šípů; kāraḥ — výrobce; nṛ-patim — krále; vrajantam — jedoucího; iṣau — na šíp; gata-ātmā — jelikož byl soustředĕný; na dadarśa — nevidĕl; pārśve — přímo vedle nĕho.

Překlad

Když je tak vĕdomí dokonale upřené na Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství, osoba již nevidí dualitu, neboli vnitřní a vnĕjší realitu. Příkladem je výrobce šípů, který byl tak soustředĕný na výrobu rovného šípu, že si ani nevšiml samotného krále, který jel přímo kolem nĕho.

Význam

Rozumí se, že když král jede po veřejné cestĕ, jeho příjezd ohlašují kotle a další hudební nástroje a doprovázejí ho vojáci a ostatní členové jeho družiny. Výrobce šípů si však ničeho nevšiml, přestože celá tento královský pompézní průvod míjel jeho dílnu. Byl totiž naprosto soustředĕný na svoji povinnost – vyrobit rovný a ostrý šíp. Ten, kdo je naprosto pohroužený do láskyplné oddané služby Absolutní Pravdĕ, Śrī Kṛṣṇovi, již nevĕnuje pozornost hmotné iluzi. Slovo bahis, „vnĕjší“, v tomto verši poukazuje na nesčetné objekty hmotného smyslového požitku, jako je jídlo, pití, sex a tak dále, které vtahují smysly podmínĕné duše do vnímání hmotné duality. Slovo antaram neboli „vnitřní“ označuje vzpomínky na dřívĕjší smyslové požitky nebo nadĕje a sny o budoucích materialistických situacích. Ten, kdo všude vidí Absolutní Pravdu, Śrī Kṛṣṇu, vnitřní i vnĕjší iluzi ráznĕ odmítá. Tomu se říká mukti-pada neboli stav osvobození. Na této úrovni človĕka smyslové objekty nepřitahují ani neodpuzují; místo toho je s láskou pohroužený do Kṛṣṇy, Absolutní Pravdy, a plný touhy tĕšit Ho prostřednictvím oddané služby. Ten, kdo odmítá uznat skutečnost Kṛṣṇy, bude nucen se bezcílnĕ potulovat v říši mentální spekulace. Kdo nevidí, že Absolutní Pravda, Pán Kṛṣṇa, je základem všeho, co existuje, bude zmatený mylnou představou, že existuje nĕco, co není Kṛṣṇa. Všechno pochází z Pána a On je Pánem všeho. Toto jednoduché pochopení vysvĕtluje skutečnou existenci.

Verš

eka-cāry aniketaḥ syād
apramatto guhāśayaḥ
alakṣyamāṇa ācārair
munir eko ’lpa-bhāṣaṇaḥ

Synonyma

eka — sám; cārī — v pohybu; aniketaḥ — bez trvalého bydlištĕ; syāt — mĕl by být; apramattaḥ — velmi bdĕlý; guhā-āśayaḥ — setrvávající v ústraní; alakṣyamāṇaḥ — nepoznaný; ācāraiḥ — z toho, jak jedná; muniḥ — mudrc; ekaḥ — bez společníků; alpa — velmi málo; bhāṣaṇaḥ — mluvící.

Překlad

Svĕtec by mĕl žít sám a být stále na cestách, bez trvalého obydlí. Mĕl by být bdĕlý, setrvávat v ústraní a chovat se tak, aby o nĕm ostatní nevĕdĕli. Bĕhem svého putování bez společníků by nemĕl mluvit víc, než je třeba.

Význam

Předchozí vyprávĕní o lasturových náramcích mladé dívky ukazuje, že i svĕtci praktikující bĕžné yogové metody by mĕli žít o samotĕ, aby se vyhnuli konfliktům a rozruchu. Jinak řečeno, následovníci bĕžných yogových metod by se nemĕli sdružovat ani mezi sebou navzájem. Tento verš nepřímo poukazuje na hada, který se ve strachu před útokem lidských bytostí zdržuje v ústraní. Z tohoto příkladu si můžeme vzít ponaučení, že svĕtec se nemá stýkat s obyčejnými materialistickými lidmi. Také by nemĕl mít trvalé bydlištĕ a mĕl by putovat svĕtem, aniž by o nĕm ostatní vĕdĕli.

Naše snažení v hmotné existenci je příčinou našeho neštĕstí. Tyto snahy ničí pravý smysl našeho života, vĕdomí Kṛṣṇy. Je třeba se tak či onak vzdát hluboce zakořenĕné připoutanosti ke hmotné společnosti, přátelství a lásce a praktikovat odpoutanost. Odevzdáním se zásadám rozvíjení vĕdomí Kṛṣṇy život začne být příznivý. Prvním krokem v seberealizaci je uspořádat svůj život podle pravidel varṇāśramského systému – jinak řečeno, přimout nĕjaké poctivé zamĕstnání a usmĕrnit svůj pohlavní život, a to buď tak, že se ho človĕk zcela vzdá jako brahmacārī či sannyāsī nebo že bude žít jako ženatý hospodář. Pokud se zamĕstnání a osobní život nebudou řídit žádnými pravidly, výsledkem bude chaos a dĕlat duchovní pokrok bude velmi tĕžké. Připoutanost ke hmotné společnosti, přátelství a lásce se zakládá na předchozích dlouhodobých zážitcích v hmotném svĕtĕ. Tvoří velkou překážku na cestĕ transcendentálního porozumĕní a pokud si ji nĕkdo udržuje, jen velmi tĕžko pokročí na duchovní cestĕ. Caitanya Mahāprabhu učil svým příkladem i slovy, co oddaný má dĕlat a co dĕlat nemá, a ten, kdo jedná podle tĕchto zásad, spĕje k nejvyšší dokonalosti. Je tedy třeba se povznést nad bĕžné společenské zvyky, které navádĕjí živou bytost k prázdnému smyslovému požitku.

Verš

gṛhārambho hi duḥkhāya
viphalaś cādhruvātmanaḥ
sarpaḥ para-kṛtaṁ veśma
praviśya sukham edhate

Synonyma

gṛha — domova; ārambhaḥ — budování; hi — jistĕ; duḥkhāya — vede k neštĕstí; viphalaḥ — neplodné; ca — také; adhruva — nestálé; ātmanaḥ — živé bytosti; sarpaḥ — had; parakṛtam — postaveného jinými; veśma — do domova; praviśya — poté, co vstoupí; sukham — šťastnĕ; edhate — daří se mu.

Překlad

Pokud se ten, kdo žije v dočasném hmotném tĕle, snaží vybudovat si šťastný domov, bude to marná snaha plná utrpení. Naproti tomu had se nastĕhuje do domova, který postavili jiní, a tam si šťastnĕ žije.

Význam

Had nemá sklony budovat si vlastní domov, ale využívá k bydlení vhodné sídlo vytvořené jinými bytostmi. Nezabývá se tedy namáhavou stavbou domova. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenává, že materialisté vynakládají nezmĕrné úsilí na vynalezení a velkovýrobu elektřiny, automobilů, letadel a podobnĕ, ale v konečném smyslu jsou tyto vymoženosti určené pro vaiṣṇavy, kteří šíří vĕdomí Kṛṣṇy. Karmī budou vždy podstupovat námahu a oddaní budou vždy tyto pracnĕ vytvořené produkty obĕtovat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jejich používáním v láskyplné službĕ Jemu. Jelikož se oddaní zamĕřují na konečnou životní dokonalost, sami neusilují o hmotný pokrok. Zároveň není nutné, aby umĕle napodobovali asketický životní styl dávných dob. Cílem oddaného je jednoduše co nejlépe sloužit Kṛṣṇovi. Oddaní se proto nezdráhají přijímat krásné zámky a hmotné bohatství všeho druhu – ne kvůli nĕjaké osobní připoutanosti, ale jen proto, aby mohli tyto vĕci zamĕstnat v láskyplné službĕ Pánu. Ten, kdo tyto vĕci přijímá s touhou sám si jich užívat, klesá z úrovnĕ čisté oddané služby. Materialističtí lidé mají zájem využívat své takzvané praktikování yogy jen k posílení své sexuální potence nebo k bezcennému vzpomínání na své dřívĕjší podmínĕné životy. Takto uplatňují mysticismus k nekonečnému vyhledávání smyslového požitku a skutečný cíl lidského života nechápou.

Verš

eko nārāyaṇo devaḥ
pūrva-sṛṣṭaṁ sva-māyayā
saṁhṛtya kāla-kalayā
kalpānta idam īśvaraḥ
eka evādvitīyo ’bhūd
ātmādhāro ’khilāśrayaḥ

Synonyma

ekaḥ — sám; nārāyaṇaḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; devaḥ — Bůh; pūrva — dříve; sṛṣṭam — stvořil; sva-māyayā — svou energií; saṁhṛtya — vtahující do sebe; kāla — v podobĕ času; kalayā — částí; kalpa-ante — v dobĕ zničení; idam — tento vesmír; īśvaraḥ — nejvyšší vládce; ekaḥ — sám; eva — jistĕ; advitīyaḥ — jeden jediný; abhūt — stal se; ātma-ādhāraḥ — ten, jehož vlastní já je zdrojem a místem spočinutí všeho; akhila — všech energií; āśrayaḥ — útočištĕ.

Překlad

Nārāyaṇa, Pán vesmíru, je uctívaným Bohem všech živých bytostí. Bez vnĕjší pomoci, svou vlastní energií tvoří tento vesmír a v dobĕ zkázy ho ničí svou osobní expanzí v podobĕ času. Tehdy celý vesmír, včetnĕ všech podmínĕných živých bytostí, vtahuje do sebe. Jeho nekonečné vlastní Já je tedy zdrojem a útočištĕm všech energií. Subtilní pradhāna, která je základem celého vesmírného projevu, spočívá v Pánu, a tím pádem se od Nĕj neliší. Když je zničení dokonané, Pán zůstává sám.

Význam

Verš 21 této kapitoly vysvĕtlí, že Pánovo nezávislé tvoření a ničení vesmíru lze přirovnat k tomu, jak pavouk tvoří a vtahuje do sebe svou pavučinu. Slovo eka, „jeden, sám“, je v tomto verši uvedené dvakrát, pro zdůraznĕní skutečnosti, že existuje jen jeden Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a že veškeré vesmírné dĕní, jakož i duchovní zábavy, řídí pouze Jeho energie. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura tento verš poukazuje na Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua neboli Mahā-Viṣṇua, jenž leží v Příčinném oceánu. Slova ātmādhāra a akhilāśraya shodnĕ vyjadřují, že Nārāyaṇa je zdrojem či útočištĕm veškeré existence. Ātmādhāra znamená, že v Pánovĕ osobním tĕle spočívá vše. Mahā-Viṣṇu je úplnou částí Pána Kṛṣṇy, původní Nejvyšší Osobnosti Božství, z jehož tĕla expandují nesčetné energie, které projevují hmotné a duchovní svĕty. Podle Brahma-saṁhity tyto nesčetné svĕty spočívají v brahmajyoti, duchovní záři, jež také vychází z Pánova tĕla. Kṛṣṇa je tedy īśvara, nejvyšší vládce.

Verš

kālenātmānubhāvena
sāmyaṁ nītāsu śaktiṣu
sattvādiṣv ādi-puruṣaḥ
pradhāna-puruṣeśvaraḥ
parāvarāṇāṁ parama
āste kaivalya-saṁjñitaḥ
kevalānubhavānanda-
sandoho nirupādhikaḥ

Synonyma

kālena — časovým faktorem; ātma-anubhāvena — který je Pánovou energií; sāmyam — do rovnováhy; nītāsu — přivedené; śaktiṣu — hmotné energie; sattva-ādiṣu — kvalita dobra a další; ādi-puruṣaḥ — vĕčný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; pradhāna-puruṣa-īśvaraḥ — svrchovaný vládce neutrálního stavu přírody (pradhāny) a živých bytostí; para — osvobozených živých bytostí či polobohů; avarāṇām — obyčejných podmínĕných duší; paramaḥ — nejvyšší cíl uctívání; āste — existuje; kaivalya — osvobozená existence; saṁjñitaḥ — to, co je vyjádřeno pojmem; kevala — čisté, bez doteku hmoty; anubhava — zážitek zjevení; ānanda — blaženost; sandohaḥ — souhrn; nirupādhikaḥ — bez vztahů na úrovni hmotných označení.

Překlad

Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevuje svou energii v podobĕ času a přivádí své hmotné energie, jako je například kvalita dobra, do neutrálního vyrovnaného stavu, zůstává stále svrchovaným vládcem tohoto neutrálního stavu zvaného pradhāna, jakož i živých bytostí. Je také nejvyšším cílem uctívání všech bytostí, včetnĕ osvobozených duší, polobohů a obyčejných podmínĕných duší. Pán je vĕčnĕ prostý všech hmotných označení a představuje souhrn duchovní blaženosti, kterou živá bytost zažívá při pohledu na Jeho duchovní podobu. Takto Pán předvádí plný význam slova „osvobození“.

Význam

Tomu, kdo upíná mysl na Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, se okamžitĕ uleví od přívalu hmotné úzkosti, protože Pánova transcendentální podoba je zcela prostá jakýchkoliv hmotných nečistot či označení. Ménĕ inteligentní lidé přijímají nelogickou doktrínu, že se Pán přemĕnil ve své stvoření a už Mu nezůstala žádná oddĕlená individuální existence. Mylnĕ si představují, že mohou svou individualitu nechat rozplynout ve vesmírné jednotĕ a nabýt úplné rovnosti s Nejvyšší Osobností Božství. Mínĕní Śrīmad-Bhāgavatamu ale je, že Osobnost Božství není neosobní, nýbrž oplývá všemi transcendentálními vlastnostmi. Tři kvality hmotné přírody představují Pánovu nižší energii a všemocný časový faktor, na nĕmž kvality spočívají, je osobní expanzí Pána. Takto Pán tvoří, udržuje a ničí hmotný projev, a přesto zůstává stranou. Podmínĕné duše, které chtĕjí využívat Jeho nižší stvoření, Pán pobízí, ať si to zkusí, a tak si hrají na poživatele v dočasném svĕtĕ hmoty. Jakmile však nĕkdo získá praktickou zkušenost, že hrubohmotné a jemnohmotné tĕlo jsou jen obaly vĕčné duše, vzdá se pošetilé připoutanosti ke hmotĕ a upne se k Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvĕdomí si, že jeho vĕčným přirozeným postavením není ani si užívat hmoty, ani splynout s Pánem. Ve své pravé přirozenosti je služebníkem Boha. Služba Pánu je vĕčná, plná blaženosti a poznání a mocí této služby živá bytost získává osvobození a její jednání se stává slavným. Touto vĕčnou službou se postupnĕ vypracuje na úroveň kevalānubhavānanda-sandoha, kdy se při pohledu na transcendentální osobní podobu Pána ponoří do oceánu blaženosti.

Verš

kevalātmānubhāvena
sva-māyāṁ tri-guṇātmikām
saṅkṣobhayan sṛjaty ādau
tayā sūtram arindama

Synonyma

kevala — čistou; ātma — svého vlastního Já; anubhāvena — silou; sva-māyām — svou vlastní energii; tri — tří; guṇa — kvalit; ātmikām — složenou ze; saṅkṣobhayan — poté, co vzruší; sṛjati — projevuje; ādau — při stvoření; tayā — s tou energií; sūtrammahat-tattvu vyznačující se činným potenciálem; arindama — ó přemožiteli nepřátel.

Překlad

Ó přemožiteli nepřátel, Osobnost Božství při stvoření expanduje svou transcendentální sílu v podobĕ času, tou vzruší svou hmotnou energii, māyu, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, a tak vytváří mahat-tattvu.

Význam

Slovo kevala znamená „čistá“ a naznačuje to, že Pánova kālaśakti, síla času, je transcendentální energie nelišící se od Jeho osobního tĕla. Brāhmaṇa zde oslovuje krále Yadua jako arindamu, přemožitele nepřátel. Tím naznačuje, že i když se diskuse týká māyi, matoucího stvoření, král si nemusí dĕlat starosti, protože jako vĕrný oddaný Pána dokáže porazit skutečné nepřátele v životĕ, jimiž jsou chtíč, hnĕv a chamtivost, jež človĕka vĕzní v království māyi. Slovo sūtram poukazuje na mahat-tattvu, na níž spočívají mnohé hmotné výtvory jako drahokamy navlečené na niti. Ve stádiu pradhāny, hmotné rovnováhy, na sebe kvality přírody vzájemnĕ nepůsobí. Pán Kapila vysvĕtluje ve třetím zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu v rámci svého výkladu sāṅkhyi, že Nejvyšší Osobnost Božství vzruší neutrální stav přírody, a tak nastává stvoření. Stvořená projevená podoba přírody, ve které probíhají plodonosné činnosti, se nazývá mahat-tattva. O té mluví tento verš.

Pokud se nĕkdo snaží vzdát Pánova iluzorního stvoření pomocí neosobní filozofie Vedānty, kdy umĕle staví nekonečné vĕdomí Pána a nekonečnĕ malé vĕdomí podmínĕné duše na stejnou úroveň, pak jeho analýza zdaleka nepostihuje realitu. Slovo sva-māyām v tomto verši vyjadřuje, že matoucí energie, jež zahaluje podmínĕné duše, je vždy podřízená Pánu, jehož nekonečné vĕdomí nikdy neselhává a jenž je vždy osobou.

Verš

tām āhus tri-guṇa-vyaktiṁ
sṛjantīṁ viśvato-mukham
yasmin protam idaṁ viśvaṁ
yena saṁsarate pumān

Synonyma

tāmmahat-tattva; āhuḥ — říká se; tri-guṇa — tři kvality hmotné přírody; vyaktim — projevující jako příčinu; sṛjantīm — vytvářející; viśvataḥ-mukham — mnoho různých kategorií vesmírného projevu; yasmin — v mahat-tattvĕ; protam — navlečený a svázaný; idam — tento; viśvam — vesmír; yena — kvůli níž; saṁsarate — podstupuje hmotnou existenci; pumān — živá bytost.

Překlad

To, co je základem tří kvalit hmotné přírody a co projevuje různorodý vesmír, se podle velkých mudrců nazývá sūtra či mahat-tattva. V ní tento vesmír spočívá a pod jejím vlivem živá bytost podstupuje hmotnou existenci.

Význam

Vesmírný projev je realitou, protože pochází ze svrchované reality, Osobnosti Božství. Hmotný svĕt je ale dočasný a plný problémů. Podmínĕná duše se pošetile snaží stát pánem tohoto nižšího stvoření a odcizuje se svému pravému příteli, Nejvyššímu Pánu. V tomto stavu má jako jediný zájem hmotný smyslový požitek a její skutečné poznání je ztracené.

Verš

yathorṇanābhir hṛdayād
ūrṇāṁ santatya vaktrataḥ
tayā vihṛtya bhūyas tāṁ
grasaty evaṁ maheśvaraḥ

Synonyma

yathā — jako; ūrna-nābhiḥ — pavouk; hṛdayāt — ze sebe; ūrṇām — nit; santatya — poté, co vysouká; vaktrataḥ — ze svých úst; tayā — s tou nití; vihṛtya — poté, co si pohraje; bhūyaḥ — znovu; tām — tu nit; grasati — polyká; evam — stejnĕ; mahā-īśvaraḥ — Nejvyšší Pán.

Překlad

Tak jako pavouk ze sebe ústy souká nit, nĕjaký čas si s ní hraje a pak ji zase spolkne, Nejvyšší Osobnost Božství ze sebe expanduje svou osobní energii. Takto Pán projevuje celý vesmír, používá ho pro svůj zámĕr a nakonec ho vtáhne zpĕt do sebe.

Význam

Inteligentní človĕk může získat duchovní poznání i od tak nepatrného tvora, jako je pavouk. Ten, kdo má oči otevřené vĕdomím Kṛṣṇy, je schopný vidĕt transcendentální poznání všude.

Verš

yatra yatra mano dehī
dhārayet sakalaṁ dhiyā
snehād dveṣād bhayād vāpi
yāti tat-tat-svarūpatām

Synonyma

yatra yatra — kamkoliv; manaḥ — mysl; dehī — podmínĕná duše; dhārayet — upíná; sakalam — s naprostým soustředĕním; dhiyā — s inteligencí; snehāt — z lásky; dveṣāt — z nenávisti; bhayāt — ze strachu; api — nebo; yāti — jde; tat-tat — právĕ do toho; svarūpatām — určitého stavu existence.

Překlad

Pokud z lásky, nenávisti či strachu vtĕlená duše s podporou své inteligence a naprostým soustředĕním upíná mysl na určitou tĕlesnou podobu, nepochybnĕ získá právĕ tu podobu, o níž medituje.

Význam

Z tohoto verše není tĕžké pochopit, že pokud nĕkdo neustále medituje o Nejvyšší Osobnosti Božství, získá podobné duchovní tĕlo, jako má Pán. Slovo dhiyā, „s inteligencí“, vyjadřuje úplné intelektuální přesvĕdčení o určité vĕci a podobnĕ slovo sakalam popisuje soustředĕnou pozornost mysli. S takto plnĕ zaujatým vĕdomím osoba v příštím životĕ nepochybnĕ získá podobu přesnĕ odpovídající té, o které meditovala. To je další ponaučení z říše hmyzu, které přiblíží následující verš.

Verš

kīṭaḥ peśaskṛtaṁ dhyāyan
kuḍyāṁ tena praveśitaḥ
yāti tat-sātmatāṁ rājan
pūrva-rūpam asantyajan

Synonyma

kīṭaḥ — určitý hmyz; peśaskṛtam — o vose; dhyāyan — meditující; kuḍyām — do jejího hnízda; tena — vosou; praveśitaḥ — donucený vstoupit; yāti — jde; tat — vosy; sa-ātmatām — do stejného stavu existence; rājan — ó králi; pūrva-rūpam — předchozí tĕlo; asantyajan — aniž by opustil.

Překlad

Ó králi, vosa jednou donutila jednoho slabšího hmyzího jedince vstoupit do jejího hnízda a vĕznila ho tam. Ten slabý hmyz pak s velkým strachem neustále meditoval o své vĕznitelce a postupnĕ, aniž by opustil tĕlo, dospĕl do stejného stavu existence, v jakém je vosa. Takto každý dospĕje do toho stavu existence, na jaký se soustředí.

Význam

Může zaznít otázka: Jak je možné říci, že slabší hmyz v tomto příbĕhu dospĕl do stejného stavu existence, v jakém je vosa, když fyzicky nezmĕnil tĕlo? Skutečnost je taková, že neustálá meditace o určitém objektu naplní vĕdomí vlastnostmi tohoto objektu. Menší hmyz byl vlivem obrovského strachu pohroužený do vlastností a činností velké vosy, a tak se vžil do její existence. Následkem této meditace v příštím životĕ skutečnĕ získal vosí tĕlo.

Podobnĕ můžeme my, i když jsme podmínĕné duše, získat osvobození ještĕ předtím, než opustíme své současné tĕlo, pohroužíme-li své vĕdomí do Pána Kṛṣṇy. Jakmile pochopíme, že Pán Kṛṣṇa je vším a naše inteligence se ustálí na duchovní úrovni, můžeme se oprostit od zbytečného vĕdomí vnĕjšího tĕla a pohroužit do duchovních zábav Vaikuṇṭhy. Tak se už před smrtí může človĕk povznést na duchovní úroveň a tĕšit se ze života osvobozené duše. Anebo – pokud je to tvrdohlavý hlupák – se může ještĕ v tomto životĕ neustálým uvažováním o jídle a sexu snížit na úroveň zvířete, jako je prase nebo pes. Pravým posláním lidského života je ale pochopit nauku o vĕdomí a budoucích výsledcích naší meditace.

Verš

evaṁ gurubhya etebhya
eṣā me śikṣitā matiḥ
svātmopaśikṣitāṁ buddhiṁ
śṛṇu me vadataḥ prabho

Synonyma

evam — takto; gurubhyaḥ — od duchovních učitelů; etebhyaḥ — od tĕchto; eṣā — toto; me — mnou; śikṣitā — naučené; matiḥ — poznání; sva-ātma — od svého tĕla; upaśikṣitām — naučené; buddhim — poznání; śṛṇu — prosím slyš; me — ode mĕ; vadataḥ — jak říkám; prabho — ó králi.

Překlad

Ó králi, ode všech tĕchto duchovních učitelů jsem si osvojil velkou moudrost. Teď prosím poslouchej, jak vysvĕtlím, co jsem se naučil od vlastního tĕla.

Verš

deho gurur mama virakti-viveka-hetur
bibhrat sma sattva-nidhanaṁ satatārty-udarkam
tattvāny anena vimṛśāmi yathā tathāpi
pārakyam ity avasito vicarāmy asaṅgaḥ

Synonyma

dehaḥ — tĕlo; guruḥ — duchovní učitel; mama — můj; virakti — odpoutanosti; viveka — a inteligence, která umožňuje; hetuḥ — příčina; bibhrat — udržování; sma — jistĕ; sattva — existence; nidhanam — zničení; satata — vždy; ārti — utrpení; udarkam — budoucí výsledek; tattvāni — pravdy o tomto svĕtĕ; anena — s tímto tĕlem; vimṛśāmi — rozjímám; yathā — i když; tathā api — přesto; pārakyam — patřící jiným; iti — takto; avasitaḥ — přesvĕdčený; vicarāmi — toulám se; asaṅgaḥ — bez připoutanosti.

Překlad

Hmotné tĕlo je také můj duchovní učitel, protože mĕ učí odpoutanosti. Jelikož podléhá stvoření a zničení, čeká ho vždy bolestivý konec. I když tedy tĕlo používám k získávání poznání, mám stále na pamĕti, že ho nakonec pozřou jiní, a tak zůstávám odpoutaný a toulám se tímto svĕtem.

Význam

Slova yathā tathāpi jsou v tomto verši významná. I když tĕlo človĕku velmi prospívá tím, že mu umožňuje poznávat tento svĕt, je třeba mít stále na pamĕti jeho nevyhnutelnou nešťastnou budoucnost. Bude-li spáleno, pozře ho oheň; je-li opuštĕno na odlehlém místĕ, sežerou ho šakali a supi, a je-li pohřbeno v přepychové rakvi, rozloží se a pozřou ho nepatrní červi a hmyz. Proto je popsáno slovem pārakyam, „určené k tomu, aby ho nakonec pozřeli jiní“. Človĕk by však mĕl pečovat o své tĕlesné zdraví, aby mohl rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, ale bez přehnaného zalíbení či připoutanosti. Studiem zrození a smrti tĕla může získat virakti-viveku, inteligenci k odpoutání se od zbytečností. Slovo avasita vyjadřuje přesvĕdčení. Mĕl by být přesvĕdčen o všech pravdách nauky o vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

jāyātmajārtha-paśu-bhṛtya-gṛhāpta-vargān
puṣṇāti yat-priya-cikīrṣayā vitanvan
svānte sa-kṛcchram avaruddha-dhanaḥ sa dehaḥ
sṛṣṭvāsya bījam avasīdati vṛkṣa-dharmaḥ

Synonyma

jāyā — manželku; ātma-ja — dĕti; artha — peníze; paśu — domácí zvířata; bhṛtya — služebníky; gṛha — domov; āpta — přátele a příbuzné; vargān — všechny tyto kategorie; puṣṇāti — živí; yat — tĕlo; priya-cikīrṣayā — s touhou potĕšit; vitanvan — expandující; sva-ante — v čase smrti; sa-kṛcchram — s velkým úsilím; avaruddha — nahromadĕné; dhanaḥ — bohatství; saḥ — toto; dehaḥ — tĕlo; sṛṣṭvā — poté, co vytvořilo; asya — živé bytosti; bījam — semeno; avasīdati — padá a umírá; vṛkṣa — stromu; dharmaḥ — podle povahy.

Překlad

Človĕk připoutaný k tĕlu s velkým úsilím hromadí peníze, aby expandoval a chránil postavení své manželky, dĕtí, majetku, domácích zvířat, služebníků, domovů, příbuzných, přátel a tak dále. To vše dĕlá pro uspokojení svého vlastního tĕla. Tak jako strom před svou smrtí vytváří semeno budoucího stromu, umírající tĕlo projevuje semeno dalšího hmotného tĕla živé bytosti v podobĕ její nahromadĕné karmy. Poté, co takto zajistí pokračování hmotné existence, tĕlo padá a umírá.

Význam

Nĕkdo by mohl tvrdit: „Hmotné tĕlo je ze všech guruů, o kterých se dosud mluvilo, jednoznačnĕ nejlepší, protože dává odpoutanost a vytříbĕnou inteligenci, které človĕku umožňují oddanou službu Pánu. I když je tedy tĕlo dočasné, mĕli bychom mu velmi vĕrnĕ sloužit, jinak riskujeme, že se proviníme nevdĕčností. Jak lze doporučovat odpoutanost od tĕla, které oplývá tolika úžasnými vlastnostmi?“ Tento verš obsahuje odpovĕď. Tĕlo nedává odpoutanost a poznání jako nĕjaký laskavý učitel; naopak způsobuje tolik bolesti a utrpení, že každý rozumný človĕk nezbytnĕ dospĕje k přesvĕdčení o marnosti hmotného života. Tak jako strom vytváří semena dalšího stromu a potom umírá, chtivé touhy tĕla nutí podmínĕnou duši vytvářet další řetĕzec karmy. Poté, co tĕlo připravilo podmínky pro nekonečné utrpení v hmotné existenci, nakonec umírá.

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura označuje deha jak hrubohmotné, tak jemnohmotné, mentální tĕlo. Ti, kdo jasnĕ nechápou rozdíl mezi tĕlem a duší, se mylnĕ domnívají, že tĕlo a duše jsou jedno a totéž a že v tĕlesném uspokojování smyslů se dá najít dokonalé štĕstí. Ty, kteří pošetile považují dočasné tĕlo za to nejdůležitĕjší, však nelze srovnávat se seberealizovanými dušemi, které inteligentnĕ chápou, že vĕčná duše je svrchovaná.

Verš

jihvaikato ’mum apakarṣati karhi tarṣā
śiśno ’nyatas tvag udaraṁ śravaṇaṁ kutaścit
ghrāṇo ’nyataś capala-dṛk kva ca karma-śaktir
bahvyaḥ sapatnya iva geha-patiṁ lunanti

Synonyma

jihvā — jazyk; ekataḥ — na jednu stranu; amum — tĕlo či podmínĕnou duši, která se ztotožňuje s tĕlem; apakarṣati — táhne; karhi — nĕkdy; tarṣā — žízeň; śiśnaḥ — genitálie; anyataḥ — na druhou stranu; tvak — hmat; udaram — břicho; śravaṇam — uši; kutaścit — odnĕkud jinud; ghrāṇaḥ — čich; anyataḥ — z jiné strany; capala-dṛk — přelétavý zrak; kva ca — nĕkam jinam; karma-śaktiḥ — ostatní činné orgány a údy tĕla; bahvyaḥ — mnohé; sa-patnyaḥ — spolumanželky; iva — jako; geha-patim — hlavu domácnosti; lunanti — táhnou do mnoha smĕrů.

Překlad

Muž, který má mnoho manželek, s nimi zažívá neustálé útrapy. Má na starosti jejich zaopatření, a tak ho všechny ty ženy neustále tahají na různé strany, neboť každá si chce prosadit svoje. Podobnĕ hmotné smysly souží podmínĕnou duši tím, že ji tahají do mnoha smĕrů zároveň. Na jednu stranu ji táhne jazyk, který chce chutná jídla, a žízeň ji zase táhne za dobrým pitím. Do toho se neodbytnĕ hlásí o své uspokojení pohlavní orgány a hmat si žádá mĕkké, smyslné předmĕty. Břicho nedá pokoj, dokud není plné, uši se domáhají příjemných zvuků, čich dychtí po libých vůních a přelétavý zrak chce hledĕt na příjemné vĕci. Všechny smysly, orgány a údy tĕla touží po uspokojení, a tak táhnou živou bytost do mnoha stran.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že po pochopení tohoto verše by mĕl každý guruovi v podobĕ svého tĕla bez připoutanosti předávat jen základní životní potřeby. Udržovat své tĕlo zdravé a funkční co nejjednodušším způsobem je podstata služby tomuto takzvanému guruovi. Chce-li nĕkdo vĕrnĕ sloužit tĕlu, mĕl by uvážit, že tĕlo tahá vĕdomí podmínĕné duše současnĕ do mnoha stran a kvůli tomu služebník tĕla nemůže poznat Boha a dokonce ani dosáhnout klidu.

Verš

sṛṣṭvā purāṇi vividhāny ajayātma-śaktyā
vṛkṣān sarīsṛpa-paśūn khaga-dandaśūkān
tais tair atuṣṭa-hṛdayaḥ puruṣaṁ vidhāya
brahmāvaloka-dhiṣaṇaṁ mudam āpa devaḥ

Synonyma

sṛṣṭvā — když stvořil; purāṇi — hmotná tĕla, která jsou domovy podmínĕných duší; vividhāni — mnoho druhů; ajayā — prostřednictvím māyi; ātma-śaktyā — Pánovy osobní energie; vṛkṣān — stromy; sarīsṛpa — plazy; paśūn — zvířata; khaga — ptáky; danda-śūkān — hady; taiḥ taiḥ — všemi tĕmito různými druhy tĕl; atuṣṭa — neuspokojené; hṛdayaḥ — Jeho srdce; puruṣam — lidské tĕlo; vidhāya — když stvořil; brahma — Absolutní Pravdy; avaloka — vidĕní; dhiṣaṇam — inteligenci vhodnou pro; mudam — štĕstí; āpā — dosáhl; devaḥ — Pán.

Překlad

Expandováním své energie, māyā-śakti, stvořil Nejvyšší Pán nespočet životních podob, aby byly domovem podmínĕných duší. Ale stvoření podob stromů, plazů, zvířat, ptáků, hadů a tak dále neuspokojilo Jeho srdce. Potom stvořil lidský život, který podmínĕné duši poskytuje dostatečnou inteligenci pro vnímání Absolutní Pravdy, a byl šťastný.

Význam

Bůh stvořil lidské tĕlo právĕ proto, aby podmínĕné duši umožnil osvobození. Proto si ten, kdo lidského života zneužívá, připravuje cestu do pekla. Védy o tom říkají: puruṣatve cāvistarām ātmā – „Lidské tĕlo poskytuje dobrou příležitost k pochopení vĕčné duše.“ (Aitareya Āraṇyaka 2.3.2.5) Védy také praví (Aitareya Upaniṣad 1.2.2-1.2.3):

tābhyo gām ānayat tā abruvan
na vai no 'yam alam iti
tābhyo 'śvam ānayat tā abruvan
na vai no 'yam alam iti
tābhyaḥ puruṣam ānayat tā
abruvan su-kṛtaṁ bata

Tato śruti-mantra uvádí, že nižší formy života jako kráva a kůň nemají předpoklady k tomu, aby splnily účel stvoření. Zato lidský život dává možnost pochopit vĕčný vztah jedince s Bohem. Človĕk tedy musí pro dosažení pravého cíle lidského života ovládat hmotné smysly. Pokud se rozhodne rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, sám Nejvyšší Pán z toho má radost a postupnĕ se svému oddanému zjeví.

Pánovo hmotné stvoření se skládá ze živých bytostí a neživé hmoty, které si ménĕ inteligentní jedinci snaží užívat. Pána ale netĕší ty druhy, jež slepĕ usilují o smyslový požitek, aniž by chápaly duchovní přirozenost. Trpíme proto, že zapomínáme na Kṛṣṇu a blaženost v Jeho sídle. Pokud uznáme Pána za svého ochránce a své útočištĕ a řídíme se Jeho pokyny, můžeme snadno oživit svou vĕčnou blaženou povahu nedílných částí Osobnosti Božství. To je účel, kvůli nĕmuž Pán stvořil lidský život.

Verš

labdhvā su-durlabham idaṁ bahu-sambhavānte
mānuṣyam artha-dam anityam apīha dhīraḥ
tūrṇaṁ yateta na pated anu-mṛtyu yāvan
niḥśreyasāya viṣayaḥ khalu sarvataḥ syāt

Synonyma

labdhvā — když získal; su-durlabham — to, co je velmi tĕžké získat; idam — toto; bahu — mnoha; sambhava — životech; ante — po; mānuṣyam — lidské tĕlo; artha-dam — dávající nĕco velmi cenného; anityam — ne vĕčné; api — ačkoliv; iha — v tomto hmotném svĕtĕ; dhīraḥ — ten, kdo má rozvážnou inteligenci; tūrṇam — okamžitĕ; yateta — mĕl by usilovat; na — ne; patet — padne; anu-mṛtyu — vždy podléhající smrti; yāvat — dokud; niḥśreyasāya — o konečné osvobození; viṣayaḥ — smyslový požitek; khalu — vždy; sarvataḥ — ve všech podmínkách; syāt — je možný.

Překlad

Po mnoha a mnoha zrozeních a smrtích živá bytost obdrží vzácné lidské tĕlo, které je sice dočasné, ale dává možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Proto by mĕl rozvážný človĕk co nejrychleji usilovat o konečnou životní dokonalost dřív než jeho tĕlo, které vždy podléhá smrti, padne a zemře. Smyslový požitek je ostatnĕ dostupný i v tĕch nejohavnĕjších životních podobách, ale vĕdomí Kṛṣṇy může rozvinout jedinĕ lidská bytost.

Význam

Hmotný život ve své podstatĕ znamená kolobĕh zrození a smrti. I ty nejnižší formy života, jako jsou plazi, hmyz, prasata a psi, mají hojnou příležitost ke smyslovému požitku. Dokonce i obyčejné mouchy se o překot vĕnují sexu, a tak se rychle rozmnožují. Lidský život však umožňuje pochopit Absolutní Pravdu, a proto s sebou přináší vážnou odpovĕdnost. Jelikož cenný lidský život není vĕčný, mĕli bychom dĕlat, co je třeba pro dosažení nejvyšší dokonalosti, vĕdomí Kṛṣṇy. Mĕli bychom vážnĕ rozvíjet to, co je v našem skutečném zájmu než přijde smrt.

Ve společnosti Pánových oddaných může človĕk získat osobní zážitky s vĕdomím Kṛṣṇy. Bez této společnosti mu hrozí, že ho upoutá neosobní pojetí života, kvůli kterému živá bytost odpadá od oddané služby Absolutní Pravdĕ. Nebo může človĕka odradit, že se mu nedaří porozumĕt Absolutní Pravdĕ, a z toho důvodu se vrátí na falešnou úroveň uspokojování smyslů. Závĕr je, že lidský život je určený pro rozvíjení vĕdomí Kṛṣṇy pod vedením zkušených, seberealizovaných oddaných Pána.

Verš

evaṁ sañjāta-vairāgyo
vijñānāloka ātmani
vicarāmi mahīm etāṁ
mukta-saṅgo ’nahaṅkṛtaḥ

Synonyma

evam — takto; sañjāta — plnĕ rozvinuté; vairāgyaḥ — odpoutanost; vijñāna — realizované poznání; ālokaḥ — mající takový pohled; ātmani — na Nejvyšší Osobnost Božství; vicarāmi — toulám se; mahīm — po Zemi; etām — této; mukta — osvobozený; saṅgaḥ — od připoutanosti; anahaṅkṛtaḥ — bez falešného ega.

Překlad

Poté, co jsem se poučil od svých duchovních učitelů, setrvávám v realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství a bez připoutanosti či falešného ega, zcela odříkavý a osvícený realizovaným duchovním poznáním se toulám po Zemi.

Verš

na hy ekasmād guror jñānaṁ
su-sthiraṁ syāt su-puṣkalam
brahmaitad advitīyaṁ vai
gīyate bahudharṣibhiḥ

Synonyma

na — ne; hi — jistĕ; ekasmāt — od jednoho; guroḥgurua; jñānam — poznání; su-sthiram — velmi pevné; syāt — může být; su-puṣkalam — velmi úplné; brahma — Absolutní Pravda; etat — tato; advitīyam — jedna jediná; vai — jistĕ; gīyate — je oslavována; bahudhā — mnoha způsoby; ṛṣibhiḥ — mudrci.

Překlad

I když je Absolutní Pravda jedna jediná, mudrci ji popisují mnoha různými způsoby. Proto poznání, které človĕk získá od jednoho duchovního učitele, nemusí být příliš pevné či úplné.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī tento verš komentuje takto: „Prohlášení, že človĕk potřebuje mnoho duchovních učitelů, jistĕ vyžaduje vysvĕtlení, neboť prakticky nikdo z velkých svĕtců v minulosti nevyhledal útočištĕ u mnoha duchovních učitelů, ale přijali vždy jednoho. Slova gīyate bahudharṣibhiḥ, ,Absolutní Pravdu mudrci oslavují mnoha způsobỳ, poukazují na osobní a neosobní pochopení Absolutní Pravdy – nĕkteří mudrci líčí jen Pánovu neosobní záři, v níž neexistuje duchovní rozmanitost, zatímco jiní popisují projevenou podobu Pána jako Osobnosti Božství. Nejvyšší dokonalost života tedy nelze poznat pouhým nasloucháním mnoha různým autoritám. Přítomnost mnoha duchovních autorit je užitečná jen tím, že brání sklonu živých bytostí k hrubému materialismu. Různí duchovní filozofové budují víru v existenci duše a na té úrovni je možné je přijímat. Další verše však vyjasní, že duchovní učitel, jenž z konečného hlediska dává dokonalé poznání, je jeden.“

Śrīla Jīva Gosvāmī komentuje tento verš takto: „Bĕžnĕ se rozumí, že človĕk má přijmout jednoho duchovního učitele. Proč je zde tedy doporučení učit se od mnoha takzvaných duchovních učitelů, kteří se objevují v podobĕ obyčejných hmotných objektů? Vysvĕtlení je, že uctívaný duchovní učitel dává pokyny o mnoha oblastech poznání skrze ponaučení odvozená z bĕžných jevů. Brāhmaṇa avadhūta doporučuje posilovat učení získané od vlastního ācāryi a vyhýbat se porušování jeho pokynů skrze sledování bĕžných vĕcí v přírodĕ. Žák by nemĕl přijímat učení svého gurua mechanicky. Mĕl by být přemýšlivý a pomocí své vlastní inteligence realizovat v praxi to, co od svého duchovního učitele vyslechl, tím, že bude pozorovat svĕt kolem sebe. V tomto smyslu může přijmout mnoho guruů – i když ne ty, kteří vystupují proti poznání přijatému od pravého duchovního učitele. Jinak řečeno, nemĕl by naslouchat osobám, jako byl ateista Kapila.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura tento verš rovnĕž komentuje: „Śrīmad-Bhāgavatam uvádí: tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam – ,Proto by ten, kdo chce v životĕ dosáhnout nejvyšší dokonalosti, mĕl vyhledat pravého duchovního učitele.̀ Také v pátém verši desáté kapitoly tohoto zpĕvu říká sám Pán, Osobnost Božství: mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam – ,Človĕk musí sloužit pravému duchovnímu učiteli, který má úplné poznání o Mé osobnosti a který se ode Mĕ neliší.̀ Ve védskách písmech je mnoho podobných veršů, které přikazují vyhledat útočištĕ u jediného pravého duchovního učitele. Máme také příklady nesčetnĕ mnoha velkých svĕtců, kteří nepřijali víc než jednoho duchovního učitele. Je tedy pravda, že bychom mĕli přijmout jednoho pravého duchovního učitele a od nĕj obdržet konkrétní mantru, kterou budeme pronášet. I já se řídím tímto principem a uctívám svého pravého duchovního učitele. Při uctívání svého ācāryi si ale lze vypomáhat dobrými a špatnými příklady. Sledováním příkladů dobrého chování se oddaný posílí v oddané službĕ a pohled na negativní příklady ho bude varovat a vyhne se nebezpečí. Tak může přijmout za své duchovní učitele mnoho obyčejných hmotných objektů a považovat je za śikṣā-guruy neboli guruy, jež dávají důležité pokyny pro duchovní rozvoj.“

Pán sám tedy říká: mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam – žák má vyhledat jednoho pravého duchovního učitele, který má úplné poznání o Pánovĕ osobnosti, a má ho upřímnĕ uctívat s pochopením, že je mad-ātmakam, neliší se od samotného Pána. Tento výrok neodporuje tomu, co Pán přednesl v učení avadhūty brāhmaṇy. Pokud nĕkdo přijme učení od svého ācāryi, ale ponechává si je uzavřené v mozku jako teoretické dogma, udĕlá jen malý pokrok. Aby rozvinul neochvĕjné a úplné poznání, musí vidĕt učení svého ācāryi všude. Proto vaiṣṇava vzdává úctu každému a všemu, co mu poskytuje další osvícení na cestĕ uctívání pravého ācāryi, jenž se neliší od Pána Kṛṣṇy.

Mezi mnoha guruy, o kterých brāhmaṇa mluvil, dávají nĕkteří pozitivní a jiní negativní pokyny. Prostitutka Piṅgalā a mladá dívka, která si sundala náramky, jsou příklady správného počínání, zatímco zoufalí holubi a pošetilá včela slouží za příklady chování, jakému je třeba se vyhnout. Oba případy obohacují duchovní poznání. Byla by tedy chyba vykládat si tento verš v rozporu s Pánovým výrokem mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam (Bhāg. 11.10.5).

Verš

śrī-bhagavān uvāca
ity uktvā sa yaduṁ vipras
tam āmantrya gabhīra-dhīḥ
vanditaḥ sv-arcito rājñā
yayau prīto yathāgatam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; iti — takto; uktvā — když promluvil; saḥ — on; yadum — ke králi Yaduovi; vipraḥbrāhmaṇa; tam — s králem; āmantrya — poté, co se rozloučil; gabhīra — velmi hluboká; dhīḥ — inteligence; vanditaḥ — jemuž byly složeny poklony; su-arcitaḥ — náležitĕ uctĕný; rājñā — králem; yayau — odešel; prītaḥ — se spokojenou myslí; yathā — tak, jak; āgatam — přišel.

Překlad

Nejvyšší Pán řekl: Poté, co moudrý brāhmaṇa takto promluvil ke králi Yaduovi, přijal královy poklony a uctívání a byl v nitru spokojený. Potom se rozloučil a odešel přesnĕ tak, jak přišel.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī dokládá citátem ze Śrīmad-Bhāgavatamu, že brāhmaṇa avadhūta byl ve skutečnosti inkarnace Pána, Dattātreya. Bhāgavatam (2.7.4) uvádí:

yat-pāda-paṅkaja-parāga-pavitra-dehā
yogardhim āpur ubhayīṁ yadu-haihayādyāḥ

„Milostí lotosových nohou Pána Dattātreyi pak bylo mnoho Yaduů, Haihayů a dalších natolik očištĕno, že získali hmotná i duchovní požehnání.“ Tento verš zmiňuje, že se Yadu očistil stykem s lotosovýma nohama Dattātreyi, a podobnĕ stávající verš uvádí vandito sv-arcito rājñā – král Yadu uctíval lotosové nohy onoho brāhmaṇy. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho byl tedy avadhūta brāhmaṇa samotný Pán, Osobnost Božství, a totéž potvrzuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Verš

avadhūta-vacaḥ śrutvā
pūrveṣāṁ naḥ sa pūrva-jaḥ
sarva-saṅga-vinirmuktaḥ
sama-citto babhūva ha

Synonyma

avadhūtaavadhūty brāhmaṇy; vacaḥ — slova; śrutvā — poté, co vyslechl; pūrveṣām — předků; naḥ — našich; saḥ — on; pūrvajaḥ — jenž byl sám předkem; sarva — od veškeré; saṅga — připoutanosti; vinirmuktaḥ — osvobozený; sama-cittaḥ — s vĕdomím na duchovní úrovni, a proto všude vyrovnaný; babhūva — stal se; ha — jistĕ.

Překlad

Ó Uddhavo, když svatý král Yadu, který je předkem našich vlastních předků, vyslechl avadhūtova slova, osvobodil se od veškeré připoutanosti ke hmotĕ, a tak se jeho mysl ustálila na duchovní úrovni.

Význam

Zde Pán chválí svou vlastní dynastii zvanou Yadu-vaṁśa, protože se v ní zjevilo mnoho velkých seberealizovaných králů. Krále Yadua osvítil Dattātreya v podobĕ avadhūty brāhmaṇy, který ho naučil, jak jednoduše pozorováním Božího stvoření upevnit vĕdomí na duchovní úrovni odpoutanosti.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k deváté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Odpoutanost ode všeho hmotného“.