Skip to main content

Sloka 31

Text 31

Verš

Text

na hy ekasmād guror jñānaṁ
su-sthiraṁ syāt su-puṣkalam
brahmaitad advitīyaṁ vai
gīyate bahudharṣibhiḥ
na hy ekasmād guror jñānaṁ
su-sthiraṁ syāt su-puṣkalam
brahmaitad advitīyaṁ vai
gīyate bahudharṣibhiḥ

Synonyma

Synonyms

na — ne; hi — jistĕ; ekasmāt — od jednoho; guroḥgurua; jñānam — poznání; su-sthiram — velmi pevné; syāt — může být; su-puṣkalam — velmi úplné; brahma — Absolutní Pravda; etat — tato; advitīyam — jedna jediná; vai — jistĕ; gīyate — je oslavována; bahudhā — mnoha způsoby; ṛṣibhiḥ — mudrci.

na — not; hi — certainly; ekasmāt — from one; guroḥguru; jñānam — knowledge; su-sthiram — very steady; syāt — can be; su-puṣkalam — very complete; brahma — the Absolute Truth; etat — this; advitīyam — one without a second; vai — certainly; gīyate — is glorified; bahudhā — in many ways; ṛṣibhiḥ — by the sages.

Překlad

Translation

I když je Absolutní Pravda jedna jediná, mudrci ji popisují mnoha různými způsoby. Proto poznání, které človĕk získá od jednoho duchovního učitele, nemusí být příliš pevné či úplné.

Although the Absolute Truth is one without a second, the sages have described Him in many different ways. Therefore one may not be able to acquire very firm or complete knowledge from one spiritual master.

Význam

Purport

Śrīla Śrīdhara Svāmī tento verš komentuje takto: „Prohlášení, že človĕk potřebuje mnoho duchovních učitelů, jistĕ vyžaduje vysvĕtlení, neboť prakticky nikdo z velkých svĕtců v minulosti nevyhledal útočištĕ u mnoha duchovních učitelů, ale přijali vždy jednoho. Slova gīyate bahudharṣibhiḥ, ,Absolutní Pravdu mudrci oslavují mnoha způsobỳ, poukazují na osobní a neosobní pochopení Absolutní Pravdy – nĕkteří mudrci líčí jen Pánovu neosobní záři, v níž neexistuje duchovní rozmanitost, zatímco jiní popisují projevenou podobu Pána jako Osobnosti Božství. Nejvyšší dokonalost života tedy nelze poznat pouhým nasloucháním mnoha různým autoritám. Přítomnost mnoha duchovních autorit je užitečná jen tím, že brání sklonu živých bytostí k hrubému materialismu. Různí duchovní filozofové budují víru v existenci duše a na té úrovni je možné je přijímat. Další verše však vyjasní, že duchovní učitel, jenž z konečného hlediska dává dokonalé poznání, je jeden.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī comments on this verse as follows. “The statement that one requires many spiritual masters certainly needs explanation, since practically all great saintly persons of the past did not take shelter of many spiritual masters, but rather accepted one. The words gīyate bahudharṣibhiḥ, ‘the Absolute Truth is glorified in many ways by the sages,’ indicate the personal and impersonal understandings of the Absolute Truth. In other words, some sages describe only the Lord’s impersonal effulgence, which is without spiritual variety, whereas others describe the Lord’s manifest form as the Personality of Godhead. Thus, merely by hearing from many different authorities, one cannot actually learn the highest perfection of life. The proliferation of differing spiritual authorities is useful only to counteract the living entities’ tendency to be grossly materialistic. Different spiritual philosophers create faith in the existence of the soul and may be accepted at that level. But as will be clarified in later verses, the spiritual master who ultimately gives perfect knowledge is one.”

Śrīla Jīva Gosvāmī komentuje tento verš takto: „Bĕžnĕ se rozumí, že človĕk má přijmout jednoho duchovního učitele. Proč je zde tedy doporučení učit se od mnoha takzvaných duchovních učitelů, kteří se objevují v podobĕ obyčejných hmotných objektů? Vysvĕtlení je, že uctívaný duchovní učitel dává pokyny o mnoha oblastech poznání skrze ponaučení odvozená z bĕžných jevů. Brāhmaṇa avadhūta doporučuje posilovat učení získané od vlastního ācāryi a vyhýbat se porušování jeho pokynů skrze sledování bĕžných vĕcí v přírodĕ. Žák by nemĕl přijímat učení svého gurua mechanicky. Mĕl by být přemýšlivý a pomocí své vlastní inteligence realizovat v praxi to, co od svého duchovního učitele vyslechl, tím, že bude pozorovat svĕt kolem sebe. V tomto smyslu může přijmout mnoho guruů – i když ne ty, kteří vystupují proti poznání přijatému od pravého duchovního učitele. Jinak řečeno, nemĕl by naslouchat osobám, jako byl ateista Kapila.“

Śrīla Jīva Gosvāmī comments as follows on this verse. “Since it is commonly understood that one is to accept a single spiritual master, why is it recommended that one learn from many so-called spiritual masters appearing in the forms of ordinary material objects? The explanation is that one’s worshipable spiritual master will instruct one in many departments of knowledge by giving lessons gleaned from ordinary objects. As recommended by the brāhmaṇa avadhūta, one can strengthen the teachings received from one’s ācārya and avoid transgressing his orders by observing ordinary things in nature. One should not mechanically receive the teachings of one’s guru. The disciple should be thoughtful and with his own intelligence realize in practice what he has heard from his spiritual master by observing the world around him. In this sense one may accept many gurus, though not those who preach against the knowledge received from the bona fide spiritual master. In other words, one should not hear from persons like the atheist Kapila.”

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura tento verš rovnĕž komentuje: „Śrīmad-Bhāgavatam uvádí: tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam – ,Proto by ten, kdo chce v životĕ dosáhnout nejvyšší dokonalosti, mĕl vyhledat pravého duchovního učitele.̀ Také v pátém verši desáté kapitoly tohoto zpĕvu říká sám Pán, Osobnost Božství: mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam – ,Človĕk musí sloužit pravému duchovnímu učiteli, který má úplné poznání o Mé osobnosti a který se ode Mĕ neliší.̀ Ve védskách písmech je mnoho podobných veršů, které přikazují vyhledat útočištĕ u jediného pravého duchovního učitele. Máme také příklady nesčetnĕ mnoha velkých svĕtců, kteří nepřijali víc než jednoho duchovního učitele. Je tedy pravda, že bychom mĕli přijmout jednoho pravého duchovního učitele a od nĕj obdržet konkrétní mantru, kterou budeme pronášet. I já se řídím tímto principem a uctívám svého pravého duchovního učitele. Při uctívání svého ācāryi si ale lze vypomáhat dobrými a špatnými příklady. Sledováním příkladů dobrého chování se oddaný posílí v oddané službĕ a pohled na negativní příklady ho bude varovat a vyhne se nebezpečí. Tak může přijmout za své duchovní učitele mnoho obyčejných hmotných objektů a považovat je za śikṣā-guruy neboli guruy, jež dávají důležité pokyny pro duchovní rozvoj.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura also comments on this verse, as follows. “It is stated in Śrīmad-Bhāgavatam, tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam: ‘Therefore one should approach a bona fide spiritual master if one actually desires to achieve the highest perfection in life.’ Similarly, in Chapter Ten, verse 5 of this canto, the Personality of Godhead Himself states, mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam: ‘One must serve a bona fide spiritual master who is in full knowledge of My personality and who is not different from Me.’ There are many similar verses in Vedic literature indicating that one must take shelter of a single bona fide spiritual master. We also have the examples of innumerable great saintly persons who did not accept more than one spiritual master. Thus, it is a fact that we should accept one bona fide spiritual master and receive from him the particular mantra that one is to chant. I myself certainly follow this principle and worship my bona fide spiritual master. However, in worshiping one’s ācārya, one may take help from good and bad examples. By observing examples of good behavior one will be strengthened in devotional service, and in seeing negative examples one will be forewarned and avoid danger. In this way, one may accept many ordinary material objects as one’s spiritual masters, considering them as śikṣā-gurus, or gurus who give important lessons for spiritual advancement.”

Pán sám tedy říká: mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam – žák má vyhledat jednoho pravého duchovního učitele, který má úplné poznání o Pánovĕ osobnosti, a má ho upřímnĕ uctívat s pochopením, že je mad-ātmakam, neliší se od samotného Pána. Tento výrok neodporuje tomu, co Pán přednesl v učení avadhūty brāhmaṇy. Pokud nĕkdo přijme učení od svého ācāryi, ale ponechává si je uzavřené v mozku jako teoretické dogma, udĕlá jen malý pokrok. Aby rozvinul neochvĕjné a úplné poznání, musí vidĕt učení svého ācāryi všude. Proto vaiṣṇava vzdává úctu každému a všemu, co mu poskytuje další osvícení na cestĕ uctívání pravého ācāryi, jenž se neliší od Pána Kṛṣṇy.

Thus in the Lord’s own words, mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam: one should approach a single bona fide spiritual master who is in full knowledge of the Lord’s personality and sincerely worship him, considering him to be mad-ātmakam, or nondifferent from the Lord Himself. This statement does not contradict what the Lord has presented in the teachings of the avadhūta brāhmaṇa. If one receives the teachings of one’s ācārya but keeps them locked up in his brain as theoretical dogma, one will make little advancement. To develop steady, complete knowledge one must see the teachings of one’s ācārya everywhere; thus a Vaiṣṇava offers all respects to anyone or anything that gives him further enlightenment in the path of worshiping his bona fide ācārya, who is nondifferent from Lord Kṛṣṇa.

Mezi mnoha guruy, o kterých brāhmaṇa mluvil, dávají nĕkteří pozitivní a jiní negativní pokyny. Prostitutka Piṅgalā a mladá dívka, která si sundala náramky, jsou příklady správného počínání, zatímco zoufalí holubi a pošetilá včela slouží za příklady chování, jakému je třeba se vyhnout. Oba případy obohacují duchovní poznání. Byla by tedy chyba vykládat si tento verš v rozporu s Pánovým výrokem mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam (Bhāg. 11.10.5).

Among the many gurus mentioned by the brāhmaṇa, some give positive instructions and others give negative instructions. Piṅgalā the prostitute and the young girl who took off her bracelets provide examples of proper conduct, whereas the hapless pigeons and the foolish honeybee provide examples of behavior to be avoided. In both cases one’s spiritual knowledge is enriched. Thus, one should not misunderstand the meaning of this verse in a way contradictory to the Lord’s statement mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam upāsīta mad-ātmakam (Bhāg. 11.10.5).