Skip to main content

KAPITOLA SEDMÁ

Pokyny Pána Kṛṣṇy Uddhavovi

Tato kapitola popisuje, jak Nejvyšší Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl na Uddhavovu žádost, aby se s Ním mohl vrátit do Jeho sídla. Kṛṣṇa doporučil Uddhavovi přijmout sannyās, stav odříkání, a když Uddhava projevil zájem o podrobnĕjší pokyny, Pán mu dále popsal avadhūtův výčet jeho dvaceti osmi duchovních mistrů.

Poté, co Pán Kṛṣṇa vyslechl Uddhavovu prosbu, aby s Ním mohl jít do duchovního svĕta, sdĕlil mu, že si skutečnĕ přeje vrátit se do svého sídla, protože účel Jeho sestoupení byl úspĕšnĕ splnĕn. Zemi mĕla brzy postihnout neštĕstí Kali-yugy, a proto Pán poradil Uddhavovi, ať přijme sannyās tak, že upře mysl na Nĕj a spočine v teoretickém i realizovaném transcendentálním poznání. Pán Uddhavu dále poučil, ať zůstane v neposkvrnĕném stavu, milostivĕ naklonĕný všem bytostem a začne putovat tímto dočasným svĕtem, který je pouhým kombinovaným projevem Pánovy matoucí energie a představivosti živých bytostí.

Uddhava tehdy řekl, že zříkat se hmotných vĕcí s odpoutaností vede k nejvyššímu dobru, ale pro živé bytosti kromĕ oddaných Nejvyššího Pána je toto odříkání velmi obtížné, protože velmi lpí na smyslovém požitku. Poukázal na potřebu nĕjakého pokynu, který by mohl přesvĕdčit hlupáky ztotožňující se s tĕlem, aby plnili své povinnosti v souladu s nařízením Nejvyššího Pána. Ani velcí polobozi jako Brahmā nejsou Pánu úplnĕ odevzdaní, ale Uddhava prohlásil, že on sám přijímá útočištĕ u jediného pravého učitele Absolutní Pravdy – Pána Nārāyaṇa, dokonalého, vševĕdoucího Pána Vaikuṇṭhy a jediného skutečného přítele všech živých bytostí. Když to Nejvyšší Pán slyšel, odpovĕdĕl, že duše, jīva, je ve skutečnosti svůj vlastní guru. Živé bytosti v lidském tĕle mohou pozitivními i negativními metodami vyhledat Nejvyššího Pána a nakonec k Nĕmu dospĕt. Z toho důvodu je Nejvyšší Osobnosti Božství lidská životní podoba velmi drahá. V této souvislosti začal Pán Kṛṣṇa líčit dávný rozhovor mezi brāhmaṇou avadhūtou a velkým králem Yaduem.

Yayātiho syn, Mahārāja Yadu, se jednou setkal s avadhūtou, který se ve velké transcendentální extázi toulal z místa na místo a choval se nepředvídatelným způsobem jako posedlý duchem. Král se svatého muže ptal, co je příčinou jeho putování a jeho extatického stavu, a avadhūta odpovĕdĕl, že dostal různé pokyny od dvaceti čtyř různých guruů – zemĕ, vĕtru, nebe, vody, ohnĕ a tak dále. Poznání, které od nich získal, mu umožnilo cestovat po Zemi v osvobozeném stavu.

Od zemĕ se naučil, jak být rozvážný, a od jejích dvou projevů, hory a stromu, se naučil jak sloužit druhým a jak celý svůj život zasvĕtit jejich prospĕchu. Od vĕtru projeveného v podobĕ životního vzduchu v tĕle se naučil, jak být spokojený pouze s tím, že je naživu, a od vnĕjšího vĕtru se naučil, jak zůstat neznečištĕn tĕlem a smyslovými objekty. Od nebe se naučil, jak duše, která prostupuje všemi hmotnými substancemi, je nedĕlitelná a nepostřehnutelná, a od vody se naučil, jak být přirozenĕ čistý i schopný očišťovat. Od ohnĕ se naučil, jak pojídat vše a přitom se neznečistit a jak ničit všechny nepříznivé touhy tĕch, kdo mu dávají obĕtiny. Také se od nĕj naučil, jak duše vstupuje do každého tĕla a ozařuje ho a jak nelze činit rozdíl mezi zrozením a smrtí vtĕlených bytostí. Od mĕsíce se naučil, jak hmotné tĕlo roste a chřadne. Od slunce se naučil, jak se vyhýbat zapletení navzdory styku se smyslovými objekty a také se naučil dvĕma způsobům vnímání – vidĕt skutečnou podobu duše a vidĕt nepravé obaly s různými označeními. Od holuba se naučil, že příliš mnoho náklonnosti a přehnaná připoutanost nejsou dobré. Lidské tĕlo je otevřenou bránou k osvobození, ale pokud se nĕkdo jako holub připoutá k rodinnému životu, je jako ten, kdo vylezl na vyvýšené místo jen proto, aby odtamtud zase spadl.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
yad āttha māṁ mahā-bhāga
tac-cikīrṣitam eva me
brahmā bhavo loka-pālāḥ
svar-vāsaṁ me ’bhikāṅkṣiṇaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; yat — to, co; āttha — řekl jsi; mām — Mnĕ; mahā-bhāga — ó nesmírnĕ požehnaný Uddhavo; tat — to; cikīrṣitam — plán, který si přeji vykonat; eva — jistĕ; me — Můj; brahmā — Pán Brahmā; bhavaḥ — Pán Śiva; loka-pālāḥ — vládci všech planet ve vesmíru; svaḥ-vāsam — sídlo na Vaikuṇṭĕ; me — Moje; abhikāṅkṣiṇaḥ — přejí si.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nesmírnĕ požehnaný Uddhavo, odhalil jsi správnĕ Moji touhu odstranit yaduovskou dynastii z povrchu Zemĕ a vrátit se do svého sídla na Vaikuṇṭĕ. Pán Brahmā, Pán Śiva a všichni ostatní vládci vesmíru se ke Mnĕ nyní modlí, abych se vrátil do svého sídla na Vaikuṇṭĕ.

Význam

Každý z polobohů má své sídlo na nebeských planetách v hmotném vesmíru. Pán Viṣṇu je sice nĕkdy také počítán mezi polobohy, ale Jeho sídlo je na Vaikuṇṭĕ, duchovním nebi. Polobozi jsou vládci vesmíru v království māyi, ale Viṣṇu je Pán klamné energie a mnoha dalších duchovních energií. Jeho vznešené sídlo neleží v království Jeho nepatrné služebnice māyi.

Pán Viṣṇu, Osobnost Božství, je Nejvyšší Pán všech pánů; polobozi jsou Jeho oddĕlené úplné části. Sami patří mezi nepatrné duše, jīvy, a proto podléhají vlivu māyi. Pán Viṣṇu je však za všech okolností svrchovaným vládcem māyi. Pán, Osobnost Božství, je zdrojem a kořenem veškeré existence a hmotný svĕt je jen matným odrazem zářivé scenérie Jeho vĕčného duchovního sídla, kde je všechno nekonečnĕ krásné a příjemné. Viṣṇu je nejvyšší realitou a žádná živá bytost se Mu nikdy nevyrovná ani nemůže být vĕtší než On. Pán existuje ve své jedinečné kategorii zvané viṣṇu-tattva neboli Nejvyšší Osobnost Božství. Všechny ostatní významné či neobyčejné živé bytosti vdĕčí za svá postavení a schopnosti Pánu. Viṣṇu samotný je z konečného hlediska úplnou expanzí Pána Kṛṣṇy, který je původním zdrojem všech expanzí kategorie viṣṇu-tattva i jīva-tattva. Pán Kṛṣṇa je tedy základem všeho.

Verš

mayā niṣpāditaṁ hy atra
deva-kāryam aśeṣataḥ
yad-artham avatīrṇo ’ham
aṁśena brahmaṇārthitaḥ

Synonyma

mayā — Mnou; niṣpāditam — dokončené; hi — jistĕ; atra — v tomto svĕtĕ; deva-kāryam — činnosti pro dobro polobohů; aśeṣataḥ — zcela, beze zbytku; yat — v jejichž; artham — zájmu; avatīrṇaḥ — sestoupil jsem; aham — Já; aṁśena — se svou úplnou částí, Baladevou; brahmaṇā — Pána Brahmy; arthitaḥ — kvůli modlitbám.

Překlad

Sestoupil jsem do tohoto svĕta se svou úplnou částí, Pánem Baladevou, v odpovĕď na modlitby Pána Brahmy, a provádĕl jsem různé činnosti v zájmu polobohů. Nyní je Má mise v tomto svĕtĕ splnĕná.

Verš

kulaṁ vai śāpa-nirdagdhaṁ
naṅkṣyaty anyonya-vigrahāt
samudraḥ saptame hy enāṁ
purīṁ ca plāvayiṣyati

Synonyma

kulam — tato yaduovská dynastie; vai — nepochybnĕ; śāpa — kletbou; nirdagdham — zničená; naṅkṣyati — podlehne zániku; anyonya — vzájemnou; vigrahāt — hádkou; samudraḥ — oceán; saptame — sedmého dne; hi — jistĕ; enām — toto; purīm — mĕsto; ca — také; plāvayiṣyati — zaplaví.

Překlad

Kvůli kletbĕ brāhmaṇů nyní yaduovská dynastie nevyhnutelnĕ zanikne následkem bratrovražedného boje a ode dneška sedmého dne se vzedme oceán a zaplaví toto mĕsto Dvāraku.

Význam

V tomto a následujících verších Pán Kṛṣṇa naznačuje Uddhavovi, aby se okamžitĕ soustředil v seberealizaci tím, že se přestane jakkoliv ztotožňovat s hmotným svĕtem. Śrīla Jīva Gosvāmī poukázal na to, že yaduovskou dynastii Pán Kṛṣṇa ve skutečnosti nezničil, ale jen prostřednictvím kletby brāhmaṇů odstranil z očí svĕta; Pánovo vĕčné sídlo Dvāraku také nemůže nikdy zaplavit oceán. Oceán však zakryl veškeré vnĕjší přístupy do tohoto transcendentálního mĕsta a tak je pošetilým osobám v Kali-yuze Pánovo sídlo nepřístupné, jak bude popsáno pozdĕji v tomto zpĕvu.

Pán projevuje svou podobu, sídlo, doprovod, zábavy, doprovod a tak dále pomocí své mystické síly zvané yoga-māyā a ve vhodnou dobu to vše zase odstraňuje z našeho svĕtského pohledu. I když zmatené podmínĕné duše mohou o Pánovĕ duchovní energii pochybovat, čistí oddaní dovedou přímo vnímat a vychutnávat si Jeho transcendentální příchod a odchod popsané v Bhagavad-gītĕ slovy janma karma ca me divyam. Přijímá-li osoba s vírou toto dokonalé poznání o transcendentální povaze Pána, pak se jistĕ vrátí domů, zpátky k Bohu, a stane se vĕčným společníkem Pána Kṛṣṇy.

Verš

yarhy evāyaṁ mayā tyakto
loko ’yaṁ naṣṭa-maṅgalaḥ
bhaviṣyaty acirāt sādho
kalināpi nirākṛtaḥ

Synonyma

yarhi — když; eva — jistĕ; ayam — tento; mayā — Mnou; tyaktaḥ — opuštĕný; lokaḥ — svĕt; ayam — tento; naṣṭa-maṅgalaḥ — připravený o vše příznivé či zbožné; bhaviṣyati — bude; acirāt — velmi brzy; sādho — ó svĕtče; kalinā — kvůli Kalimu; api — samotnému; nirākṛtaḥ — přemožený.

Překlad

Ó svĕtče Uddhavo, zanedlouho opustím tuto Zemi. Bude pak přemožena vĕkem Kali a pozbyde veškeré zbožnosti.

Význam

Pán Kṛṣṇa plánoval, že Uddhavu vezme zpátky do svého vĕčného sídla po krátké prodlevĕ. Vzhledem k jeho výjimečným duchovním vlastnostem ho chtĕl Pán zapojit do šíření Jeho poselství mezi dalšími svĕtci, kteří ještĕ nedospĕli do stádia čisté oddané služby. Zároveň však Uddhavu ujistil, že nebude o Pánovu společnost připraven ani na okamžik. Jelikož Uddhava také dokonale ovládal své smysly, nemohl nikdy podlehnout vlivu tří kvalit hmotné přírody. Takto Pán předtím, než ho vzal zpátky domů, zpátky k Bohu, zplnomocnil Uddhavu k vykonání určité důvĕrné mise.

Kdekoliv se neuznává svrchované postavení Osobnosti Božství, tam převládá neužitečná a chaotická mentální spekulace, která zahaluje bezpečnou a spolehlivou cestu naslouchání dokonalému védskému poznání. V současné dobĕ se zvláštĕ v západních zemích vydávají doslova milióny knih na tisíce námĕtů, ale navzdory tomuto bezmeznému šíření mentálních výmyslů jsou lidé nemají ponĕtí o nejzákladnĕjších tématech lidského života: Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam jdu? Co je má duše? Co je Bůh?

Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa, je zdrojem nesčetných okouzlujících zábav a je tedy i zdrojem nesčetných druhů požitku. Je ve skutečnosti oceánem vĕčné blaženosti. Když vĕčná duše přijde o přirozenou radost pocházející z láskyplné služby Pánu, je přemožená a zmatená hmotnou přírodou. Bezmocnĕ se honí za hmotným smyslovým požitkem, jeden hmotný objekt považuje za dobrý a jiný za špatný, přičemž své hodnocení dobrého a špatného neustále mĕní. Proto nenachází klid ani radost, žije v trvalé úzkosti a opakovanĕ ji sužují kruté zákony přírody v podobĕ zrození, smrti, stáří a nemoci.

Tak se podmínĕná duše stane způsobilou narodit se v Kali-yuze, která je ztĕlesnĕním neštĕstí. V Kali-yuze se živé bytosti, které již tak zažívají mnohá trápení, nemilosrdnĕ obracejí jedna proti druhé. Lidská společnost se v Kali-yuze stává brutální a otevírají se jatka, kde lidé pobíjejí stovky miliónů nevinných tvorů. Vyhlašují se velké války a bĕhem krátké doby umírají milióny lidských bytostí, včetnĕ žen a dĕtí.

Dokud živá bytost neuzná svrchovanost Osobnosti Božství, zůstává bezmocnou obĕtí ve spárech māyi neboli hmotného klamu. Vymýšlí si různá řešení, jak se z moci māyi osvobodit, ale tato řešení jsou sama výtvory māyi, takže nemohou podmínĕnou duši zachránit. Naopak jen přiostřují její nešťastnou situaci. V následujícím verši Pán Kṛṣṇa přímo varuje Uddhavu, ať se Kali-yuze vyhne a vrátí se domů, zpátky k Bohu. My, kteří jsme se v Kali-yuze již narodili, bychom si tuto radu také mĕli vzít k srdci a okamžitĕ podniknout všechny nezbytné kroky k tomu, abychom se mohli vrátit do Pánova vĕčného sídla a žít blaženým životem s dokonalým poznáním. Hmotný svĕt není nikdy šťastné místo, zvláštĕ ne ve hrozivých dnech Kali-yugy.

Verš

na vastavyaṁ tvayaiveha
mayā tyakte mahī-tale
jano ’bhadra-rucir bhadra
bhaviṣyati kalau yuge

Synonyma

na — ne; vastavyam — mĕl bys zůstávat; tvayā — ty; eva — jistĕ; iha — v tomto svĕtĕ; mayā — Mnou; tyakte — když je opuštĕný; mahītale — Zemĕ; janaḥ — lidé; abhadra — hříšným, nepříznivým vĕcem; ruciḥ — propadlí; bhadra — ó ty, který jsi bez hříchu a příznivý; bhaviṣyati — budou; kalau — v Kali; yuge — v této yuze.

Překlad

Můj milý Uddhavo, nemĕl bys tady na Zemi zůstávat, až opustím tento svĕt. Můj drahý oddaný, ty jsi bez hříchu, ale v Kali-yuze lidé propadnou hříšným činnostem všeho druhu. Proto tu nezůstávej.

Význam

V tomto vĕku Kali lidské bytosti vůbec nevĕdí, že Nejvyšší Osobnost Božství přichází osobnĕ na Zemi projevovat své transcendentální zábavy tak, jak se odehrávají v duchovním svĕtĕ. Pokleslí obyvatelé Kali-yugy nedbající na autoritu Osobnosti Božství se utápĕjí v nepřátelských sporech a bezcitnĕ si navzájem ubližují. Jelikož lidé v Kali-yuze propadli nečistým, hříšným činnostem, jsou neustále rozhnĕvaní, plní chtíče a zklamaní. Oddané Osobnosti Božství vĕnující se vĕčnĕ rostoucí láskyplné službĕ Pánu by v tomto vĕku nemĕl přitahovat život na Zemi, jejíž obyvatelstvo je zahalené temnotou nevĕdomosti a nemá žádný láskyplný vztah s Pánem. Proto Pán Kṛṣṇa doporučil Uddhavovi, ať v Kali-yuze nezůstává na Zemi. Pán ve skutečnosti doporučuje v Bhagavad-gītĕ všem živým bytostem, aby nezůstávaly nikde v hmotném vesmíru v kterémkoliv vĕku. Každá živá bytost by tedy mĕla využít tlaků Kali-yugy k tomu, aby pochopila celkovou nesmyslnost hmotného svĕta a odevzdala se u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Po vzoru Śrī Uddhavy by se mĕla odevzdat Kṛṣṇovi a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Verš

tvaṁ tu sarvaṁ parityajya
snehaṁ sva-jana-bandhuṣu
mayy āveśya manaḥ saṁyak
sama-dṛg vicarasva gām

Synonyma

tvam — ty; tu — ve skutečnosti; sarvam — veškeré; parityajya — poté, co se zřekneš; sneham — náklonnosti; sva-jana-bandhuṣu — ke svým příbuzným a přátelům; mayi — na Mĕ, Nejvyšší Osobnost Božství; āveśya — upínající; manaḥ — svou mysl; saṁyak — zcela; sama-dṛk — hledící na vše rovnocenným pohledem; vicarasva — putuj; gām — po Zemi.

Překlad

Nyní by ses mĕl zcela vzdát veškeré připoutanosti ke svým přátelům a příbuzným a upřít svou mysl na Mĕ. Takto bys mĕl putovat po Zemi neustále si Mĕ vĕdom a pozorovat vše rovnocenným pohledem.

Význam

Śrīmad Vīrarāghava Ācārya vysvĕtlil, co znamená stejný pohled, takto: sama-dṛk sarvasya brahmātmakatvānusandhāna-rūpa-sama-dṛṣṭimān. „Ten, kdo kráčí cestou seberealizace, by se mĕl vždy snažit vidĕt konečnou duchovní povahu veškeré existence.“ Slovo mayi v tomto verši znamená paramātmani. Mĕli bychom upírat mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho. Bĕhem svého života na Zemi bychom mĕli používat čas, který nám byl vyhrazen, k praktikování toho, abychom všechny vĕci a všechny lidi vidĕli jako nedílné části Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Všechny živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy, a proto mají z konečného hlediska všechny stejné duchovní postavení. Jelikož hmotná příroda také pochází z Kṛṣṇy, má podobné duchovní postavení, ale hmota a duše nejsou na úplnĕ stejné úrovni, i když mají svůj původ v Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že duše je vyšší energií Pána, zatímco hmotná příroda je Jeho nižší energií. Pán Kṛṣṇa je však rovnocennĕ přítomný ve všem, takže slovo sama-dṛk v tomto verši vyjadřuje, že bychom z konečného hlediska mĕli vidĕt Kṛṣṇu ve všem a vše v Kṛṣṇovi. Rovnocenný pohled si tedy neodporuje se zralým poznáním rozmanitosti přítomné v tomto svĕtĕ.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Na konci svých projevených zábav na Zemi uvažoval Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, v duchu takto: ,Bĕhem svých pozemských zábav jsem uspokojil touhy všech tĕch oddaných, kteří si dychtivĕ přáli Mĕ spatřit. Řádnĕ jsem se oženil s mnoha tisíci královnami v čele s Rukmiṇī, kterou jsem osobnĕ unesl, a různými způsoby jsem na různých místech zabil nespočet démonů. Účastnil jsem se setkání, opĕtovných shledání a obřadů s mnoha přáteli, příbuznými a dobrodinci ve mĕstech, jako je Vṛndāvan, Mathurā, Dvārakā, Hastināpur a Mithilā, a tak jsem v průbĕhu svých zábav neustále cestoval z místa na místo.

Zařídil jsem i to, aby se Mnou setkali i velcí oddaní sídlící pod úrovní planety Zemĕ. Abych potĕšil svou matku Devakī a vrátil jí jejích šest mrtvých synů, které zabil Kaṁsa, sestoupil jsem na planetu Sutala a požehnal svému velkému oddanému Balimu Mahārājovi. Pro zesnulého syna Mého duchovního mistra, Sāndīpaniho Muniho, jsem se osobnĕ vypravil ke dvoru Ravinandany neboli Yamarāje, který Mĕ díky tomu mohl spatřit tváří v tvář. I obyvatele nebes, jako je matka Aditi a Kaśyapa Muni, jsem požehnal svou osobní společností, když jsem tam přicestoval, abych ukradl kvĕt pārijāta pro svou ženu Satyabhāmu. A pro potĕšení obyvatel Mahā-Viṣṇuova sídla, jako jsou Nanda, Sunanda a Sudarśana, jsem cestoval na Mahā-vaikuṇṭhaloku, abych přivedl zpátky zemřelé dĕti nešťastného brāhmaṇy. Tak se bezpočet oddaných, kteří si Mĕ vroucnĕ přáli vidĕt, dočkalo splnĕní svých modliteb.

Nara-Nārāyaṇovi Ṛṣimu a velkým mudrcům paramahaṁsům, kteří s Ním žijí v Badarikāśramu, se bohužel jejich velká touha Mĕ spatřit nikdy nesplnila. Již jsem na Zemi 125 let a vyhrazený čas se naplnil. Byl jsem zaneprázdnĕný svými zábavami, že Mi nezbyl čas dát požehnání tĕmto velkým mudrcům. Ale Uddhava je prakticky stejný jako Já. Je velký oddaný a sdílí Můj transcendentální majestát. On je tedy ta pravá osoba, kterou pošlu do Badarikāśramu. Předám mu úplné transcendentální poznání, díky kterému se človĕk odpoutá od hmotného svĕta, a on pak toto poznání, tuto vĕdu o překonání království klamu, předá kvalifikovaným mudrcům v Badarikāśramu. Tak je může učit metodĕ láskyplné oddané služby Mým lotosovým nohám. Tato láskyplná oddaná služba Mnĕ je nejcennĕjším pokladem a až velcí mudrci jako Nara-Nārāyaṇa uslyší toto poznání, jejich touhy tím budou plnĕ uspokojené.

Ty velké duše, které se Mi odevzdaly, jsou vždy vybavené transcendentálním poznáním a odpoutaností od hmotného svĕta. Nĕkdy ve svém zaneprázdnĕní oddanou službou mohou vypadat, že na Mĕ zapomnĕly. Čistého oddaného, jenž dosáhl úrovnĕ lásky ke Mnĕ, jeho upřímná oddanost však vždy ochrání. I kdyby mĕl takový oddaný náhle přijít o život ve chvíli, kdy opomenul svoji mysl soustředĕnĕ upnout na Mĕ, jeho láskyplné city jsou tak silné, že mu poskytnou veškerou ochranu. I v případĕ, že by na chvíli skutečnĕ zapomnĕl, ho jeho oddanost dovede k Mým lotosovým nohám, které jsou pro obyčejné materialisty neviditelné. Uddhava je Můj čistý oddaný, ve kterém se zase probudilo poznání o Mnĕ a odpoutanost od tohoto svĕta, protože se nedokáže nikdy vzdát Mé společnosti.̀“

Upřímní služebníci Caitanyi Mahāprabhua se usilovnĕ snaží šířit hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy pro potĕšení svého duchovního mistra a Pána Kṛṣṇy. V současnosti tráví tisíce oddaných v tomto hnutí ve všech částech svĕta dlouhé hodiny snahou v náročných podmínkách distribuovat transcendentální literaturu a tak umožnit obyčejným lidem osvícení. K tomuto úsilí je nevede žádná osobní motivace, ale jen touha potĕšit svého duchovního mistra šířením jeho knih. Lidé, ke kterým se tato literatura dostává, se vĕtšinou s vĕdomím Kṛṣṇy ještĕ nikdy předtím nesetkali, ale čistota oddaných, kteří s nimi mluví, na nĕ tak zapůsobí, že si ochotnĕ kupují knihy a časopisy. Oddaní ve dne v noci neúnavnĕ pracují na splnĕní tohoto obrovského úkolu rozšířit vĕdomí Kṛṣṇy, protože jsou na úrovni láskyplné oddanosti. I když navenek mohou tito vytížení oddaní občas nemyslet přímo na lotosové nohy Kṛṣṇy, jejich láskyplná oddanost je nepochybnĕ přivede zpátky k Pánovým lotosovým nohám a Kṛṣṇa potĕšený jejich službou sám obnoví jejich soustředĕnou meditaci o Jeho osobní podobĕ. To je krása bhakti-yogy, která závisí plnĕ a výhradnĕ na milosti dokonale milostivé Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. To je jediný naprosto spolehlivý prostředek pro odstranĕní hluboce zakořenĕných tužeb po hmotném požitku, dosažení čisté lásky ke Kṛṣṇovi a odchod za hranice hmotného vesmíru do království Boha. Bhagavad-gītā (2.4) uvádí:

nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

Pán Kṛṣṇa také v tomto verši doporučil Uddhavovi, aby se vzdal klamné připoutanosti k takzvaným přátelům a příbuzným v hmotném svĕtĕ. Nĕkdo může být v situaci, že pro nĕho není možné fyzicky opustit svou rodinu a přátele, ale mĕl by chápat, že všichni a všechno jsou nedílné části Boha určené pro Jeho požitek. Jakmile si pomyslí: „Toto je moje rodina,“ bude vidĕt hmotný svĕt jen jako místo, kde si lze užívat rodinného života. Jakmile se připoutá ke své takzvané rodinĕ, probudí to v nĕm falešnou namyšlenost a hmotný pocit vlastnictví. Každý je ve skutečnosti nedílnou částí Boha, a proto je – na duchovní úrovni – příbuzným všech ostatních bytostí. Tomu se říká kṛṣṇa-sambandha, přirozený vĕčný vztah s Kṛṣṇou. Není možné pokročit do nejvyššího stádia duchovního vĕdomí a zároveň si udržovat omezené hmotné pojetí společnosti, přátelství a lásky. Všechny vztahy je třeba vnímat na vyšší, duchovní úrovni kṛṣṇa-sambandhy, to znamená vidĕt vše ve vztahu k Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství.

Ten, kdo je na úrovni svého vĕčného, přirozeného vztahu s Kṛṣṇou, vidí vše v souvislosti s Kṛṣṇou a tak se vzdává svĕtských nátlaků tĕla, mysli a řeči a putuje po Zemi jako oddaný Pána. Tato vysoce vznešená osobnost se nazývá gosvāmī, pán smyslů. Toto stádium popisuje Bhagavad-gītā (18.54) slovy brahma-bhūtaḥ prasannātmā – na duchovní úrovni živá bytost dosahuje naprosté spokojenosti.

Verš

yad idaṁ manasā vācā
cakṣurbhyāṁ śravaṇādibhiḥ
naśvaraṁ gṛhyamāṇaṁ ca
viddhi māyā-mano-mayam

Synonyma

yat — to, co; idam — tento svĕt; manasā — myslí; vācā — řečí; cakṣurbhyām — očima; śravaṇa-ādibhiḥ — ušima a dalšími smysly; naśvaram — dočasné; gṛhyamāṇam — to, co je přijímáno či vnímáno; ca — a; viddhi — mĕl bys vĕdĕt; māyā-manaḥ-mayam — jen vlivem māyi je to pokládáno za skutečné.

Překlad

Můj milý Uddhavo, hmotný vesmír, který vnímáš prostřednictvím své mysli, řeči, očí, uší a dalších smyslů, je výtvor klamu, který je pokládán za skutečný kvůli vlivu māyi. Mĕl bys totiž vĕdĕt, že všechny objekty hmotných smyslů jsou dočasné.

Význam

Je možné se ptát, jak může Pán Kṛṣṇa radit Uddhavovi, aby na vše hledĕl rovnocennĕ, když se v celém hmotném svĕtĕ setkáváme s dobrými a špatnými vlastnostmi? V tomto verši Kṛṣṇa vysvĕtluje, že hmotné dobro a zlo jsou výtvory matoucí energie, tak jako jsou objekty ve snech výtvory mysli.

Bhagavad-gītā uvádí: vāsudevaḥ sarvam iti – Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti vším, protože je přítomný ve všem a vše je přítomné v Nĕm. Kṛṣṇa je sarva-loka-maheśvaram, Pán a vlastník všech svĕtů. Vidĕt cokoliv oddĕlenĕ od Kṛṣṇy je klam a zaujetí pro jakýkoliv druh hmotného klamu, ať dobrého či špatného, je v konečném smyslu k ničemu, neboť poutá živou bytost v kolobĕhu rození a umírání.

Dívat se, poslouchat, čichat, chutnat a dotýkat se jsou činnosti pĕti poznávacích smyslů. Hlas, ruce, nohy, konečník a genitálie představují pĕt činných smyslů. Tĕchto deset smyslů je uspořádáno okolo mysli, která je středem hmotného jednání. Když si živá bytost přeje vykořisťovat hmotu, je zahalena třemi kvalitami přírody. Tak si vymýšlí různé filozofické, politické a společenské výklady reality, ale nikdy nepochopí Absolutní Pravdu, Pána Kṛṣṇu, jenž přesahuje znečištĕné vnímání hmotných smyslů. Ten, kdo je zapletený v síti hmotných označení, jako jsou rasa, národnost, sektářské náboženství, politická příslušnost a podobnĕ, je pohroužený do vnímání toho, jak se jeho tĕlo a tĕla druhých stýkají s hmotnými smyslovými objekty, a myslí si, že tyto smyslové objekty jsou zdrojem štĕstí a spokojenosti. Celý hmotný svĕt i se smysly, které ho vnímají, je však jen dočasným stvořením, jež bude zničeno energií času Nejvyššího Pána. Navzdory našim pošetilým nadĕjím a snům na hmotné úrovni žádné skutečné štĕstí neexistuje. Skutečná pravda není hmotná ani dočasná. Nazývá se ātmā, vĕčná duše, a mezi všemi vĕčnými dušemi existuje jedna nejvyšší. Ta se nazývá Osobnost Božství a ve své původní podobĕ má jméno Kṛṣṇa. Proces poznávání vrcholí ve vnímání nepochopitelné, transcendentální podoby Kṛṣṇy. Ten, kdo nevnímá Kṛṣṇu ve všem a vše v Kṛṣṇovi, je nepochybnĕ na úrovni mentálních výmyslů. V tomto verši Pán Kṛṣṇa nabádá Uddhavu, aby se vyvaroval této klamné úrovnĕ existence.

Verš

puṁso ’yuktasya nānārtho
bhramaḥ sa guṇa-doṣa-bhāk
karmākarma-vikarmeti
guṇa-doṣa-dhiyo bhidā

Synonyma

puṁsaḥ — osoby; ayuktasya — jejíž mysl je odvrácená od pravdy; nānā — mnohé; arthaḥ — hodnoty či významy; bhramaḥ — zmatenost; saḥ — to; guṇa — nĕco dobrého; doṣa — nĕco špatného; bhāk — ztĕlesňující; karma — povinnosti; akarma — neplnĕní předepsaných povinností; vikarma — zakázané činnosti; iti — takto; guṇa — dobré vĕci; doṣa — špatné vĕci; dhiyaḥ — toho, kdo vnímá; bhidā — tento rozdíl.

Překlad

Ten, jehož vĕdomí je zmatené klamem, vnímá u hmotných objektů mnoho rozdílů v hodnotách a významech. Proto stále jedná na úrovni hmotného dobra a zla a je tĕmito koncepty spoutaný. Jelikož je pohroužený v hmotné dualitĕ, uvažuje o konání povinností, nekonání povinností a konání zakázaných činností.

Význam

Tento verš popisuje iluzorní mentální úroveň existence. Slovo ayuktasya poukazuje na podmínĕnou duši, která neupíná svou mysl na Nejvyšší Osobnost Božství. V Bhagavad-gītĕ a dalších védských textech je jasnĕ vysvĕtleno, že Pán Kṛṣṇa, Absolutní Pravda, je ve všem a všechno je v Nĕm. Lze uvést příklad ženy milující určitého muže, která se velmi tĕší, až ho uvidí. Každý den ho vidí oblečeného v jiných šatech, ale ji nezajímají šaty; zajímá ji ten muž. Podobnĕ je Nejvyšší Osobnost Božství v každém hmotném objektu, a proto ten, kdo vyvinul lásku k Bohu, vidí neustále všude Pána, ne jen povrchní hmotné objekty, které Ho zahalují.

Slovo ayuktasya v tomto verši označuje nĕkoho, kdo ještĕ nedospĕl do stádia reality. Tato osoba není zapojená do láskyplné oddané služby Pánu Kṛṣṇovi a tak se snaží tĕšit se z nesčetných podob a příchutí hmotných zážitků. Toto dočasné, klamné počínání není původní přirozenou funkcí zmatené živé bytosti, která zůstává ochuzená o jakékoliv povĕdomí konečné reality, Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve svĕtĕ hmoty nepochybnĕ existuje rozmanitost. Mezi psy vidíme čistokrevné pudly i pouliční voříšky a mezi koni plnokrevníky i staré šedé kobyly. Rovnĕž mezi lidmi jsou krasavci a vzdĕlanci i bezvýrazní prosťáčkové. Nĕkteří jsou bohatí a jiní chudí. V přírodĕ najdeme úrodná i neúrodná území, bujné lesy i neužitečné pouštĕ, nedocenitelné drahokamy i bezbarvé kameny, tekoucí průzračné řeky i zahnívající špinavé rybníky. V lidské společnosti se setkáme se štĕstím i neštĕstím, láskou i nenávistí, vítĕzstvím i porážkou, válkou i mírem, životem i smrtí a tak dále. Se žádným z tĕchto stavů však nemáme trvalý vztah, protože jsme vĕčné duchovní duše, nedílné části Pána Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Védská kultura je uspořádaná tak, aby každý mohl samotným plnĕním svých povinností pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství dosáhnout dokonalosti seberealizace. Sve sve karmaṇy abhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ. Nĕkteré podmínĕné duše však vĕří, že k úplné životní dokonalosti stačí konat obyčejné svĕtské povinnosti v zájmu rodiny, státu, lidstva a tak podobnĕ. Jiní nemají zájem ani o službu Bohu, ani o ušlechtilé svĕtské jednání a mnozí holdují hříšnému životu: vstávají z postele až pozdĕ odpoledne, celou noc jsou vzhůru, berou omamné látky a holdují nedovolenému sexu. K takové temné, pekelné existenci vede záliba v tamo-guṇĕ, kvalitĕ nevĕdomosti. Činy pod vlivem kvality nevĕdomosti se nazývají vikarma, kterou zmiňuje tento verš. Ani po hmotné stránce zodpovĕdná osoba, ani z hmotného hlediska nezodpovĕdná osoba či hříšná osoba bohužel nemohou dosáhnout skutečné dokonalosti života, vĕdomí Kṛṣṇy. Různé společnosti a různí jedinci mají sice různá pojetí dobra a zla, ale z hlediska našeho vĕčného vlastního zájmu, kterým je vĕdomí Kṛṣṇy, jsou nakonec všechny hmotné vĕci zbytečné. Tuto myšlenku vyjádřil svatý král Citraketu v šestém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (6.17.20):

guṇa-pravāha etasmin
kaḥ śāpaḥ ko nv anugrahaḥ
kaḥ svargo narakaḥ ko vā
kiṁ sukhaṁ duḥkham eva vā

„Tento hmotný svĕt připomíná vlny neustále plynoucí řeky. Co je tedy prokletí a co je projev příznĕ? Co jsou nebeské a co pekelné planety? Co je ve skutečnosti štĕstí a co je neštĕstí? Vlny se valí neustále, a žádná z nich proto nemá vĕčné účinky.“ Nĕkdo může namítat, že Védy také uznávají pojetí dobra a zla v hmotném svĕtĕ, jelikož uvádĕjí předepsané a zakázané činnosti. Skutečnost je však taková, že hmotná dualita nepoutá Védy, ale podmínĕné duše. Účelem védské literatury je zamĕstnat každého na příslušné úrovni, na které se právĕ nachází, a postupnĕ ho povznést k dokonalosti života. Hmotná kvalita dobra sama o sobĕ není duchovní, ale nebrání v duchovním životĕ. Jelikož očišťuje vĕdomí a probouzí touhu po vyšším poznání, je příznivou základnou pro duchovní život, tak jako je letištĕ vhodným místem, odkud se dá cestovat. Chce-li nĕkdo cestovat z New Yorku do Londýna, je newyorské letištĕ jistĕ nejvhodnĕjším výchozím místem. Pokud však dotyčnému jeho letadlo uletí, není Londýnu o nic blíž než kdokoliv jiný v New Yorku, kdo na letištĕ nepřijel. Výhoda letištĕ tedy platí jedinĕ tehdy, když človĕk nastoupí do svého letadla. Podobnĕ hmotná kvalita dobra představuje tu nejvhodnĕjší situaci pro postup na duchovní úroveň. Védy předepisují a zakazují určité činnosti proto, aby podmínĕnou duši povznesly do hmotné kvality dobra. Odtamtud by mĕla pomocí transcendentálního poznání pokročit na duchovní úroveň. Pokud tedy nedospĕje na úroveň vĕdomí Kṛṣṇy, její dosažení hmotné kvality dobra je zbytečné, tak jako je cesta na letištĕ zbytečná pro toho, kdo nechytí své letadlo. Védy obsahují příkazy a zákazy zdánlivĕ rozlišující mezi dobrem a zlem na hmotné úrovni, ale konečným zámĕrem védských usmĕrňujících pravidel je vytvořit situaci příznivou pro duchovní život. Může-li nĕkdo začít s duchovním životem okamžitĕ, pak není třeba, aby ztrácel čas provádĕním obřadů v rámci kvalit přírody. Proto Kṛṣṇa doporučuje Arjunovi v Bhagavad-gītĕ (2.45):

trai-guṇya-visayā vedā
nistrai-guṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān

„Védy převážnĕ pojednávají o tématech spojených se třemi kvalitami hmotné přírody. Ó Arjuno, staň se transcendentálním vůči tĕmto kvalitám. Zůstaň nedotčen protiklady, buď prostý veškeré úzkosti kvůli zisku a bezpečí a setrvávej na úrovni svého skutečného já.“ Śrīla Madhvācārya cituje v této souvislosti následující verše z Mahābhāraty:

svargādyāś ca guṇāḥ sarve
doṣāḥ sarve tathaiva ca
ātmanaḥ kartṛtā-bhrāntyā
jāyante nātra saṁśayaḥ

„Podmínĕné duše v hmotném svĕtĕ považují pobyt na nebeských planetách a tamní radovánky, jako je zbožný požitek s krásnými ženami, za nĕco dobrého a žádoucího. Podobnĕ jsou bolestivé a strastiplné podmínky považovány za zlé a špatné. Všechno toto vnímání dobra a zla v hmotném svĕtĕ se však nepochybnĕ zakládá na prvotní chybĕ, kterou je pokládat sebe – a nikoliv Nejvyšší Osobnost Božství – za konečného konatele všech činností.“

paramātmānam evaikaṁ
kartāraṁ vetti yaḥ pumān
sa mucyate 'smāt saṁsārāt
paramātmānam eti ca

„Naproti tomu ten, kdo ví, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je skutečným vládcem hmotné přírody a že v konečném smyslu hýbe vším, se může vysvobodit z pout hmotné existence. Tato osoba odchází do Pánova sídla.“

Verš

tasmād yuktendriya-grāmo
yukta-citta idaṁ jagat
ātmanīkṣasva vitatam
ātmānaṁ mayy adhīśvare

Synonyma

tasmāt — proto; yukta — až ovládneš; indriya-grāmaḥ — všechny smysly; yukta — také si podmaníš; cittaḥ — svou mysl; idam — tento; jagat — svĕt; ātmani — v individuální duši; īkṣasva — mĕl bys vidĕt; vitatam — rozšířené (jako předmĕt jejího hmotného požitku); ātmānam — a onu individuální duši; mayi — ve Mnĕ; adhīśvare — nejvyšším vládci.

Překlad

Mĕl bys tedy ovládnout všechny své smysly, tím si podmanit i mysl, a tak vidĕt celý svĕt umístĕný ve vlastním já, které je rozšířené všude. Toto individuální vlastní já bys mĕl také vidĕt ve Mnĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Slovo vitatam, „rozšířené všude“, vyjadřuje, že individuální duše, jīva, je přítomná v celém hmotném vesmíru. Rovnĕž v Bhagavad-gītĕ (2.24) Pán Kṛṣṇa říká: nityaḥ sarva-gataḥ – individuální duše je vĕčná a je rozšířená všude v hmotných i duchovních svĕtech. To však neznamená, že každá individuální duše je všudypřítomná, ale že Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, rozšířil svou okrajovou energii všude. Nikdo by tedy nemĕl slepĕ usoudit, že nepatrná živá bytost je všeprostupující; mĕl by místo toho chápat, že Bůh je veliký a svou osobní energii šíří všude. Slova ātmanīkṣasva vitatam v tomto verši znamenají, že tento hmotný svĕt je stvořený, aby umožňoval uspokojování smyslů podmínĕným duším, které se snaží užívat si bez Kṛṣṇy, svého skutečného pána. Živé bytosti se snaží jak jen mohou využívat Pánovu vnĕjší energii, ale jejich vláda nad hmotným svĕtem je klamná. Jak hmotná příroda, tak podmínĕná živá bytost jsou energie Pána a jako takové existují v Osobnosti Božství a podléhají Jeho svrchované vládĕ.

Individuální živá bytost existuje pro potĕšení Osobnosti Božství a je Pánovým vĕčným služebníkem. Jakmile se smysly pohrouží do hmotného požitku, ztratí schopnost vnímat Absolutní Pravdu. Pravým cílem smyslových činností je uspokojit Viṣṇua, Pána, a všechny smysly mohou pociťovat nekonečnou duchovní blaženost, když vnímají Pána a slouží Mu v Jeho osobním rysu. Ti, kdo přijímají neosobní pojetí Boha, se však pokoušejí veškeré činnosti smyslů ukončit. Jelikož ale smysly nemohou zůstat trvale nečinné, přirozenĕ se vracejí k činnostem v oblasti hmotného klamu. Pokud osoba zamĕstná smysly ve službĕ Osobnosti Božství, tĕší se nekonečné blaženosti při pohledu na transcendentální krásu Pánovy podoby. Tento vznešený zážitek však Pán Kṛṣṇa neudĕlí nikomu, kdo se nekvalifikuje čistou láskyplnou oddaností. Každá podmínĕná duše by tedy mĕla ukončit své zbytečné odloučení od Osobnosti Božství a připojit se do blažené společnosti Pána. Śrī Kṛṣṇa osobnĕ sestupuje, aby znovu otevřel zaslepené oči podmínĕných duší, a proto také osobnĕ učí Uddhavu, aby upřímné duše v budoucnosti mohly Jeho pokynů využít. Však také stovky a milióny lidí dodnes získávají duchovní osvícení z pokynů, které dal Pán Kṛṣṇa Arjunovi v Bhagavad-gītĕ.

Verš

jñāna-vijñāna-saṁyukta
ātma-bhūtaḥ śarīriṇām
ātmānubhava-tuṣṭātmā
nāntarāyair vihanyase

Synonyma

jñāna — konečným poznáním Véd; vijñāna — a praktickou realizací smyslu poznání; saṁyuktaḥ — plnĕ obdařený; ātma-bhūtaḥ — objekt náklonnosti; śarīriṇām — pro všechny vtĕlené bytosti (počínaje velkými polobohy); ātma-anubhava — díky přímému vnímání duše; tuṣṭa-ātmā — se spokojenou myslí; na — nikdy; antarāyaiḥ — rušivými vlivy; vihanyase — budeš zastaven ve svém pokroku.

Překlad

Až budeš plnĕ obdařený konečným poznáním Véd a zrealizuješ konečný smysl tohoto poznání v praxi, budeš schopný vnímat čisté vlastní já a díky tomu bude tvá mysl spokojená. Od té doby budeš drahý všem živým bytostem, polobohy počínaje, a žádné rušivé situace v životĕ nebudou překážkou tvého pokroku.

Význam

Bhagavad-gītā vysvĕtluje, že ten, jehož mysl je oproštĕná od hmotných tužeb, se přestane zajímat o uctívání polobohů, jelikož jeho účelem je zlepšit svou hmotnou situaci. Polobozi však nikdy nejsou nespokojení s tím, kdo se stane čistým oddaným Pána Kṛṣṇy a všechno své uctívání vĕnuje Jemu. Oni sami jsou pokornými služebníky Pána Kṛṣṇy, což se mnoha způsoby ukázalo bĕhem Kṛṣṇových zábav na Zemi. Ten, kdo vnímá vĕčnou duši v tĕle každé bytosti, je všem živým bytostem zajisté drahý. Jelikož vidí každého na kvalitativnĕ stejné úrovni jako sebe sama, nikomu nezávidí a nikomu se nesnaží vládnout. Tato seberealizovaná duše oproštĕná od závisti a přející všem je přirozenĕ každému drahá. To uvádí píseň vĕnovaná šesti Gosvāmīm: dhīrādhīra-jana-priyau priya-karau nirmatsarau pūjitau.

Verš

doṣa-buddhyobhayātīto
niṣedhān na nivartate
guṇa-buddhyā ca vihitaṁ
na karoti yathārbhakaḥ

Synonyma

doṣa-buddhyā — proto, že by takové jednání považoval za špatné; ubhaya-atītaḥ — ten, kdo transcendoval obojí (svĕtské pojetí dobra a zla); niṣedhāt — od toho, co je zakázané; na nivartate — neupouští; guṇa-buddhyā — proto, že by to považoval za dobré; ca — také; vihitam — to, co je přikázané; na karoti — nedĕlá; yathā — jako; arbhakaḥ — malé dítĕ.

Překlad

Ten, kdo transcendoval hmotné dobro a zlo, jedná automaticky v souladu s příkazy písem a vyhýbá se zakázaným činnostem. Seberealizovaná osoba to dĕlá spontánnĕ jako nevinné dítĕ, a ne proto, že by uvažovala z hlediska hmotného dobra a zla.

Význam

Ten, kdo vyvinul transcendentální poznání, nikdy nejedná z rozmaru. Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje dvĕ stádia oddané služby, jimiž jsou sādhana-bhakti a rāgānugā-bhakti. Rāgānugā-bhakti je stádium spontánní lásky k Bohu, zatímco sādhana-bhakti znamená pečlivĕ následovat usmĕrňující zásady oddané služby. Ten, kdo se nyní tĕší transcendentálnímu vĕdomí, má vĕtšinou za sebou přísné praktikování usmĕrňujících pravidel oddané služby. Díky tomu se spontánnĕ vyhýbá hříšnému životu a jedná podle standardů bĕžné zbožnosti. To neznamená, že se seberealizovaná duše obezřetnĕ vyhýbá hříchu a rozvíjí zbožnost. Spíše se díky svému seberealizovanému postavení spontánnĕ vĕnuje tĕm nejvznešenĕjším duchovním činnostem, tak jako nevinné dítĕ může spontánnĕ projevovat dobré vlastnosti, jako jsou laskavost, snášenlivost a tak dále. Duchovní úroveň se nazývá śuddha-sattva neboli očištĕné dobro, což ji odlišuje od hmotné kvality dobra, která je vždy do určité míry znečištĕná nižšími kvalitami, vášní a nevĕdomostí. Když tedy osoba na úrovni hmotného dobra, je v očích svĕta velmi zbožný, a můžeme si jen představovat neposkvrnĕný charakter seberealizované duše na úrovni očištĕného duchovního dobra. Proto je ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.18.12) uvedeno:

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ

Je-li nĕkdo čistým oddaným Pána Kṛṣṇy, bude automaticky projevovat všechny vznešené vlastnosti polobohů. Tento verš vysvĕtluje, že takový projev čistoty je spontánní.

Verš

sarva-bhūta-suhṛc chānto
jñāna-vijñāna-niścayaḥ
paśyan mad-ātmakaṁ viśvaṁ
na vipadyeta vai punaḥ

Synonyma

sarva-bhūta — všech bytostí; su-hṛt — dobrodinec; śāntaḥ — pokojný; jñāna-vijñāna — v poznání a transcendentální realizaci; niścayaḥ — neochvĕjný; paśyan — vidící; mat-ātmakam — Mnou prostoupený; viśvam — vesmír; na vipadyeta — nikdy nepoklesne do kolobĕhu opakovaného rození a umírání; vai — jistĕ; punaḥ — znovu.

Překlad

Ten, kdo je laskavým dobrodincem všech živých bytostí, kdo je klidný a neochvĕjný v poznání a realizaci, Mĕ vidí ve všech vĕcech. Tato osoba již nikdy nepoklesne do kolobĕhu rození a umírání.

Verš

śrī-śuka uvāca
ity ādiṣṭo bhagavatā
mahā-bhāgavato nṛpa
uddhavaḥ praṇipatyāha
tattvaṁ jijñāsur acyutam

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti — takto; ādiṣṭaḥ — poučený; bhagavatā — Nejvyšším Pánem; mahā-bhāgavataḥ — vznešený oddaný Pána; nṛpa — ó králi; uddhavaḥ — Uddhava; praṇipatya — poté, co se uctivĕ poklonil; āha — promluvil; tattvam — vĕdeckou pravdu; jijñāsuḥ — dychtivý poznat; acyutam — k neklesajícímu Pánu, Osobnosti Božství.

Překlad

Śrī Śukadeva Gosvāmi řekl: Ó králi, takto poučil Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, svého čistého oddaného Uddhavu, který dychtil získat poznání od Pána. Uddhava se pak Pánu poklonil a takto promluvil.

Význam

O Uddhavovi je zde řečeno, že byl tattvaṁ jijñāsuḥ, dychtivý poznat pravdu. Z předchozích veršů je zřejmé, že Śrī Uddhava je čistý oddaný Pána Kṛṣṇy, který považuje oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi za dokonalost života. Slova tattvaṁ jijñāsuḥ vyjadřují, že Uddhava velmi touží předtím, než Pán Kṛṣṇa opustí Zemi, prohloubit své znalosti o Pánu, aby mohl udĕlat další pokroky v láskyplné službĕ u Jeho lotosových nohou. Čistý oddaný na rozdíl od bĕžného filozofa či učence netouží po poznání kvůli osobnímu uspokojení.

Verš

śrī-uddhava uvāca
yogeśa yoga-vinyāsa
yogātman yoga-sambhava
niḥśreyasāya me proktas
tyāgaḥ sannyāsa-lakṣaṇaḥ

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; yoga-īśa — ó dárce všech výsledků yogy; yoga-vinyāsa — ó Ty, jenž svou mocí obdarováváš yogou i nekvalifikované osoby; yoga-ātman — ó Nejvyšší Duše realizovaná prostřednictvím yogy; yoga-sambhava — ó zdroji všech mystických sil; niḥśreyasāya — pro svrchovaný prospĕch; me — můj; proktaḥ — mluvil jsi o; tyāgaḥ — odříkání; sannyāsa — přijetím stavu sannyāsa; lakṣaṇaḥ — charakterizovaném.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, jen Ty udílíš výsledky praktikování yogy a jsi tak laskavý, že svým vlivem obdarováváš svého oddaného dokonalostí yogy. Jsi tedy Nejvyšší Duše realizovaná prostřednictvím yogy a jsi zdrojem všech mystických sil. Pro můj svrchovaný prospĕch jsi vysvĕtlil postup, jak se vzdát hmotného svĕta přijetím sannyāsu, odříkání.

Význam

Slovo yogeśa zde vyjadřuje, že Nejvyšší Osobnost Božství udílí výsledky všech yogových postupů. Jelikož všechny hmotné i duchovní svĕty vycházejí z Kṛṣṇova transcendentálního tĕla, není nic, čeho by se jakýmkoliv yogovým postupem dalo dosáhnout, kromĕ Kṛṣṇy a Jeho energií. A jelikož je Pán vĕčnĕ vládcem svých energií, nikdo nemůže ničeho dosáhnout, ať prostřednictvím yogy či jakéhokoliv jiného duchovního nebo hmotného postupu, bez svolení Nejvyšší Osobnosti Božství. Slovo yoga znamená „spojení“ a dokud se nespojíme s Absolutní Pravdou, zůstaneme zahaleni temnotou nevĕdomosti. Kṛṣṇa je tedy cílem yogy.

V hmotném svĕtĕ se mylnĕ snažíme spojit se smyslovými objekty. Muž se chce spojit se ženou a žena s mužem nebo se lidé pokoušejí spojit s nacionalismem, socialismem, kapitalismem či nesčetnými jinými výtvory matoucí energie Pána. Jelikož se spojujeme s dočasnými objekty, vznikají dočasné vztahy s dočasnými výsledky a v čase smrti nás zaskočí, když māyā najednou všechna naše spojení přetne. Pokud se však spojíme s Kṛṣṇou, náš vztah s Ním bude pokračovat i po smrti. Bhagavad-gītā vysvĕtluje, že vztah s Kṛṣṇou, který rozvineme v tomto životĕ, bude v našem příštím životĕ nadále sílit, dokud nedosáhneme nejvyššího cíle, vstupu na Kṛṣṇovu planetu. Ti, kdo upřímnĕ slouží misi Caitanyi Mahāprabhua a osvojili si transcendentální životní styl, který Pán předepisuje, vstoupí do Jeho sídla na konci tohoto života.

Žádné trvalé situace nelze nikdy dosáhnout mentální spekulací, natož obyčejným hmotným uspokojováním smyslů. Metodami haṭha-yogy, karma-yogy, rāja-yogy, jñāna-yogy a tak dále v sobĕ nikdo neprobudí svůj sklon vĕčnĕ láskyplnĕ sloužit Osobnosti Božství, a tak nepozná transcendentální chutĕ duchovního požitku. Nĕkdy se podmínĕná duše znechucená tím, jak se jí nedaří uspokojovat své smysly, zatrpkle rozhodne, že se zřekne hmotného svĕta a splyne s neosobní transcendencí, kde neexistuje bolest. Naším skutečným štĕstím však je láskyplná služba u lotosových nohou Osobnosti Božství. Všechny metody yogy postupnĕ vedou živou bytost k lásce k Bohu. To je cílem Pána Kṛṣṇy – přivést podmínĕné duše zpátky do tohoto šťastného postavení. Caitanya Mahāprabhu tuto dokonalost učinil snadno dostupnou zpíváním svatého jména Kṛṣṇy, což je nejvyšší yogový postup pro současný vĕk.

Verš

tyāgo ’yaṁ duṣkaro bhūman
kāmānāṁ viṣayātmabhiḥ
sutarāṁ tvayi sarvātmann
abhaktair iti me matiḥ

Synonyma

tyāgaḥ — zříkání se; ayam — toto; duṣkaraḥ — tĕžké provádĕt; bhūman — ó můj Pane; kāmānām — hmotného požitku; viṣaya — uspokojování smyslů; ātmabhiḥ — tĕmi, kdo holdují; sutarām — zvláštĕ; tvayi — Tobĕ; sarva-ātman — ó Nejvyšší Duše; abhaktaiḥ — tĕmi, kdo postrádají oddanost; iti — toto; me — můj; matiḥ — názor.

Překlad

Můj milý Pane, ó Nejvyšší Duše, pro ty, jejichž mysl je připoutaná k uspokojování smyslů, a zvláštĕ pro Ty, kdo postrádají oddanost Tobĕ, je velmi tĕžké se takto zříkat hmotného požitku. To je můj názor.

Význam

Ti, kdo jsou skutečnĕ oddaní Nejvyššímu Pánu, nepřijímají nic pro své osobní uspokojení; přijímají radĕji vĕci, které lze v rámci láskyplné služby nabídnout Pánu. Slovo viṣayātmabhiḥ označuje ty, kdo místo po oddané službĕ Pánu touží po hmotných objektech pro své vlastní uspokojení. Mysl tĕchto materialistů je podle toho také rozrušená a prakticky nejsou schopní se hmotného požitku vzdát. To je mínĕní Śrī Uddhavy.

Verš

so ’haṁ mamāham iti mūḍha-matir vigāḍhas
tvan-māyayā viracitātmani sānubandhe
tat tv añjasā nigaditaṁ bhavatā yathāhaṁ
saṁsādhayāmi bhagavann anuśādhi bhṛtyam

Synonyma

saḥ — on; aham — já; mama aham — klamné pojetí „já“ a „moje“; iti — takto; mūḍha — úplný hlupák; matiḥ — vĕdomí; vigāḍhaḥ — pohroužené; tvat-māyayā — působením Tvé matoucí energie; viracita — vytvořeném; ātmani — v tĕle; sa-anubandhe — s tĕlesnými příbuznými; tat — proto; tu — jistĕ; añjasā — snadno; nigaditam — co bylo řečeno; bhavatā — Tebou; yathā — postup, kterým; aham — já; saṁsādhayāmi — mohu vykonat; bhagavan — Můj milý Pane; anuśādhi — nauč; bhṛtyam — svého služebníka.

Překlad

Ó můj Pane, já sám jsem úplný hlupák, protože mé vĕdomí je pohroužené v hmotném tĕle a tĕlesných vztazích, což jsou všechno výtvory Tvé matoucí energie. Uvažuji tedy: „Jsem toto tĕlo a všichni tito příbuzní jsou moji.“ Proto Tĕ prosím, můj Pane, pouč tohoto nebohého služebníka. Řekni mi, jak mohu velmi snadno vykonat Tvé pokyny.

Význam

Je velmi tĕžké přestat se mylnĕ ztotožňovat s hmotným tĕlem a z toho důvodu zůstáváme připoutaní k našim takzvaným tĕlesným příbuzným, jako jsou manželka, dĕti, přátelé a tak dále. Tĕlesná připoutanost působí silnou bolest v srdci a nářek a dychtĕní nás úplnĕ ochromují. Śrī Uddhava, čistý oddaný Pána, zde mluví jako obyčejný človĕk, aby ukázal, jak se modlit k Osobnosti Božství. V praxi vidíme, že k Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy se připojuje mnoho hříšných osob a že po úvodním očištĕní začínají hluboce litovat svých dřívĕjších zakázaných činností. Zhrozí se, když si uvĕdomí, že se vzdali osobní společnosti Pána, aby vyhledávali bezvýznamné podoby vytvořené māyou, a proto se z celého srdce modlí k duchovnímu mistrovi a Pánu Kṛṣṇovi, aby mohli být vĕčnĕ zamĕstnaní transcendentální oddanou službou. Toto kajícné a dychtivé rozpoložení mysli je velmi příznivé pro duchovní pokrok. Pán jistĕ odpoví na modlitby kajícího se oddaného, který se zoufale snaží vymanit ze spárů klamu.

Verš

satyasya te sva-dṛśa ātmana ātmano ’nyaṁ
vaktāram īśa vibudheṣv api nānucakṣe
sarve vimohita-dhiyas tava māyayeme
brahmādayas tanu-bhṛto bahir-artha-bhāvāḥ

Synonyma

satyasya — Absolutní Pravdy; te — kromĕ Tebe; sva-dṛśaḥ — jenž se zjevuješ; ātmanaḥ — pro mĕ osobnĕ; ātmanaḥ — než Nejvyšší Osobnost Božství; anyam — jiného; vaktāram — kvalifikovaného vykladače; īśa — ó můj Pane; vibudheṣu — mezi polobohy; api — ani; na — ne; anucakṣe — vidím; sarve — ti všichni; vimohita — zmatené; dhiyaḥ — jejich vĕdomí; tava — Tvou; māyayā — matoucí energií; ime — tito; brahma-ādayaḥ — v čele s Pánem Brahmou; tanu-bhṛtaḥ — podmínĕné duše s hmotnými tĕly; bahiḥ — ve vnĕjších vĕcech; artha — nejvyšší hodnotu; bhāvāḥ — představující si.

Překlad

Můj milý Pane, Ty jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, a zjevuješ se svým oddaným. Kromĕ Tebe nevidím nikoho jiného, kdo by mi mohl skutečnĕ vyložit dokonalé poznání. Tak dokonalý mistr se nenajde ani mezi polobohy na nebi – i ti, Pánem Brahmou počínaje, jsou zmatení Tvou klamnou energií. Jsou to podmínĕné duše považující svá hmotná tĕla a tĕlesné expanze za nejvyšší pravdu.

Význam

Všechny podmínĕné duše, od Pána Brahmy až po nepatrného mravence, jsou zahalené hmotnými tĕly, jež vytvořila matoucí energie Pána, prohlašuje Śrī Uddhava. Polobozi na nebi jsou zaneprázdnĕní správou vesmíru a neustále využívají své neuvĕřitelné hmotné schopnosti. Postupnĕ proto upínají mysl na svá mysticky zplnomocnĕná tĕla a také na své tĕlesné expanze, jako jsou jejich nebeské manželky, dĕti, spolupracovníci a přátelé. Bĕhem života na nebeských planetách si polobozi navykají uvažovat z hlediska hmotného dobra a zla a následnĕ se pro nĕ jejich bezprostřední tĕlesné blaho stává nejvyšším cílem života.

Polobozi se však striktnĕ snaží dodržovat Boží zákony. Nejvyšší Pán jim v tom pomáhá tím, že sestupuje, aby jim připomnĕl svou svrchovanou osobnost, se schopnostmi nekonečnĕ překonávajícími schopnosti nebeských bytostí. Pán Viṣṇu má vĕčné tĕlo oplývající blažeností, poznáním a rozmanitými neomezenými energiemi, zatímco polobozi mají jen skvĕlá hmotná tĕla podléhající zrození, smrti, stáří a nemoci.

Jelikož polobozi lpĕjí na vládnutí stvořenému vesmíru, jejich oddanost Bohu je poznamenaná hmotnými touhami. Proto je přitahují ty části védského poznání, které přinášejí různé hmotné výsady potřebné k prodloužení jejich nebeského života. Śrī Uddhava je ale jako čistý oddaný Pána odhodlaný jít zpátky domů, zpátky k Bohu, za vĕčným životem, a proto ho vůbec nezajímá složité védské poznání polobohů. Hmotný svĕt je obrovské vĕzení, kde jsou vĕzňové vystaveni zrození, smrti, stáří a klamu, a čistý oddaný tam nechce zůstat ani jako prvotřídní vĕzeň, jako polobozi. Śrī Uddhava se chce vrátit do království Boha, a proto se obrací přímo na Osobnost Božství. Pán je sva-dṛśaḥ neboli ten, kdo se zjevuje svému oddanému. Z toho plyne, že jedinĕ samotný Pán nebo Jeho čistý oddaný, který vĕrnĕ opakuje Pánovo poselství, mohou vzít živou bytost nad hmotné nebe do svobodné atmosféry duchovních planet, kde se osvobozené duše tĕší vĕčnému životu plnému blaženosti a vševĕdoucnosti.

Verš

tasmād bhavantam anavadyam ananta-pāraṁ
sarva-jñam īśvaram akuṇṭha-vikuṇṭha-dhiṣṇyam
nirviṇṇa-dhīr aham u he vṛjinābhitapto
nārāyaṇaṁ nara-sakhaṁ śaraṇaṁ prapadye

Synonyma

tasmāt — proto; bhavantam — k Tobĕ; anavadyam — dokonalému; ananta-pāram — nekonečnému; sarva jñam — vševĕdoucímu; īśvaram — Osobnosti Božství; akuṇṭha — nerozrušované jakoukoliv silou; vikuṇṭha — duchovní království Vaikuṇṭha; dhiṣṇyam — jehož osobní sídlo; nirviṇṇa — v odříkavém rozpoložení; dhīḥ — moje mysl; aham — já; u he — ó (Pane); vṛjina — hmotným strádáním; abhitaptaḥ — soužený; nārāyaṇam — k Pánu Nārāyaṇovi; nara-sakham — příteli nekonečnĕ malé živé bytosti; śaraṇam prapadye — přicházím, abych vyhledal útočištĕ.

Překlad

Už mĕ unavuje hmotný život, ó Pane, a sužuje hmotné strádání, a proto se Ti teď odevzdávám, neboť Ty jsi dokonalý Pán. Jsi nekonečná, vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství a ve Tvém duchovním sídle na Vaikuṇṭĕ nejsou přítomné žádné rušivé vlivy. Však jsi také známý jako Nārāyaṇa, pravý přítel všech živých bytostí.

Význam

Nikdo nemůže tvrdit, že se do svého postavení vypracoval sám, protože každý jedná s tĕlem a myslí, které dostal od hmotné přírody. Podle přírodních zákonů hmotnou existenci provází neustálá úzkost a podmínĕné duše pravidelnĕ sužují hrozné pohromy. Zde Uddhava poukazuje na to, že jedinĕ Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, je náležitým Pánem, přítelem a útočištĕm pro podmínĕné duše. Mohou se nám zamlouvat dobré vlastnosti určitého človĕka či poloboha, ale pozdĕji můžeme v chování této osoby objevit různé nesrovnalosti. Proto je Kṛṣṇa popisován jako anavadyam. V osobním jednání či charakteru Osobnosti Božství se žádné nesrovnalosti nevyskytují; Pán je vĕčnĕ bezchybný.

Můžeme vĕrnĕ sloužit pánu, otci či polobohu, ale když přijde čas, abychom za svou službu dostali odmĕnu, může se stát, že náš pán zemře. Proto je zde Pán Kṛṣṇa popsán jako ananta-pāram, což znamená, že Ho neomezuje čas ani prostor. Slovo anta poukazuje na vypršení času a pāra na omezenost prostoru – ananta-pāram tedy znamená, že Pána Kṛṣṇu neomezuje čas ani prostor a tak své vĕrné služebníky vždy náležitĕ odmĕní.

Sloužíme-li nĕkomu jinému než Osobnosti Božství, náš takzvaný pán může na naši službu zapomenout nebo se zachovat nevdĕčnĕ. Proto je zde Pán Kṛṣṇa označen jako sarva-jñam, vševĕdoucí. Nikdy na službu svého oddaného nezapomíná, a proto není nikdy nevdĕčný. Navíc je řečeno, že Pán Kṛṣṇa si nepamatuje chyby svých oddaných, ale jen upřímnou službu, kterou pro Nĕho udĕlali.

Další nevýhodou služby nĕkomu jinému než Kṛṣṇovi je, že v nebezpečí nás náš pán nemusí být schopný ochránit. Útočištĕm nám může být náš stát, ale ten může zničit válka. Hledáme-li útočištĕ u své rodiny, její členové mohou zemřít. Dokonce i polobozi nĕkdy prohrávají s démony, jak uvádí védská literatura. Pán Kṛṣṇa je ale podle tohoto verše īśvara, nejvyšší vládce, což znamená, že nehrozí, že by Ho nĕjaká jiná mocnost přemohla nebo Mu i jen bránila v jednání. Proto je slib Pána Kṛṣṇy, že ochrání své oddané, vĕčnĕ platný.

Pokud nesloužíme Osobnosti Božství, nebudeme vĕdĕt, jaký konečný výsledek naše služba přinese. Zde je však Pán Kṛṣṇa popsán jako akuṇṭha-vikuṇṭha-dhiṣṇyam. Pán Kṛṣṇa má své vĕčné sídlo zvané Vaikuṇṭha, kde nepůsobí žádné rušivé vlivy. Vĕrní služebníci Pána Kṛṣṇy mají zaručený návrat k Bohu, zpátky domů, aby žili vĕčným životem plným blaženosti a poznání v Pánovĕ osobním sídle. I polobozi, natož nepatrné lidské bytosti, však dříve či pozdĕji podléhají záhubĕ. Jaký konečný prospĕch může přinést služba jim?

Uddhava sám o sobĕ říká, že je nirviṇṇa-dhīḥ a vṛjinābhitaptaḥ, vyčerpaný a znechucený rozpory a bolestmi hmotného života. To ho nutí být pokorný a odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy, který je osobním přítelem každé živé bytosti. Významný človĕk v hmotném svĕtĕ nemá na bezvýznamné lidi čas. Ale Pán je tou nejvĕtší osobností, a přesto sídlí v srdci každé živé bytosti. To znamená, že je nejmilostivĕjší ze všech. Pán Kṛṣṇa je konečným útočištĕm i pro Nāru, puruṣu, jenž je expanzí Pána tvořící hmotný svĕt. Živá bytost se nazývá nara a ten, kdo pro ni vytváří hmotné podmínky, je Nāra neboli Mahā-Viṣṇu. Slovo nārāyaṇa vyjadřuje, že i Mahā-Viṣṇu nachází útočištĕ u Kṛṣṇy, který je bezpochyby svrchovaný. I když v současnosti je naše vĕdomí znečištĕné hříšnými sklony, vše se dá napravit, pokud po vzoru Śrī Uddhavy přijmeme útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Přijmout útočištĕ u Kṛṣṇy znamená uchýlit se k oddané službĕ a následování Kṛṣṇových pokynů. To Pán Kṛṣṇa požaduje v Bhagavad-gītĕ, a pokud budeme jednat podle Pánova nařízení, náš život může být dokonale příznivý a úspĕšný. Kṛṣṇovou milostí můžeme, dřív než bychom čekali, vstoupit do království Boha s jeho vĕčným životem oplývajícím blažeností a poznáním.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
prāyeṇa manujā loke
loka-tattva-vicakṣaṇāḥ
samuddharanti hy ātmānam
ātmanaivāśubhāśayāt

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Pán Kṛṣṇa řekl; prāyeṇa — obvykle; manujāḥ — lidé; loke — v tomto svĕtĕ; loka-tattva — skutečnou situaci v hmotném svĕtĕ; vicakṣaṇāḥ — kteří dobře znají; samuddharanti — osvobozují; hi — vskutku; ātmānam — sami sebe; ātmanā — svou vlastní inteligencí; eva — jistĕ; aśubha-āśayāt — od nepříznivého dychtĕní po smyslovém požitku.

Překlad

Nejvyšší Pán odpovĕdĕl: Ty lidské bytosti, které jsou schopné důkladnĕ analyzovat skutečnou situaci v hmotném svĕtĕ, se obvykle dovedou povznést nad nepříznivý život založený na hrubohmotném požitku.

Význam

Śrī Uddhava se v předchozích verších vyjádřil před Pánem, jak je pokleslý a zapletený v hmotném pojetí života. Zde ho Pán Kṛṣṇa ujišťuje, že i osoby mnohem ménĕ kvalifikované než Uddhava se dovedou vyprostit z nepříznivého života zamĕřeného na smyslový požitek. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho může človĕk dokonce i bez toho, aby ho poučil pravý duchovní mistr, pochopit na základĕ přímé a nepřímé analýzy, že hmotný svĕt není místem požitku. Přímá analýza znamená vlastní zkušenost a nepřímá analýza znamená naslouchání a čtení o zkušenostech druhých.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura považoval Pán Kṛṣṇa Uddhavu dokonce za inteligentnĕjšího než nebeské polobohy. Uddhava však byl skleslý a myslel si, že není kvalifikovaný pro oddanou službu Pánu. Přitom byl v dokonalém postavení, protože získal Pána Kṛṣṇu za svého osobního duchovního mistra. Členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsou podobnĕ vedeni pokyny zakládatele-ācāryi Společnosti, Oṁ Viṣṇupādy Paramahaṁsy Parivrājakācāryi Aṣṭottara-śata Śrī Śrīmad A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy. Upřímný člen hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy by tedy nikdy nemĕl propadat malomyslnosti, ale počítat svá požehnání a dĕlat, co je potřeba, aby se vrátil domů, zpátky k Bohu. V hmotném svĕtĕ jsou určité činnosti příznivé a vedou ke štĕstí, zatímco jiné, hříšné činnosti, jsou nepříznivé a způsobují bezmezné utrpení. I ten, kdo ještĕ nezískal plnou milost pravého Kṛṣṇy si vĕdomého duchovního mistra, by mĕl pomocí bystré inteligence dospĕt k závĕru, že obyčejný hmotný život s sebou nepřináší štĕstí a že to, co je v našem skutečném vlastním zájmu, se nachází nad hmotnou úrovní.

Śrīla Madhvācārya poukazuje na to, že dokonce i človĕk zbĕhlý nejen v hmotném, ale i v duchovním poznání se ocitne v temnotĕ nevĕdomosti, bude-li opomíjet společnost Pánových oddaných. Proto by se tento verš nemĕl mylnĕ vykládat tak, aby snižoval důležitost duchovního mistra, čistého oddaného. Ten, kdo je vicakṣaṇāḥ, znalec, nakonec dospĕje k pochopení rozdílu mezi hmotou a duší. Tento človĕk také jistĕ rozpozná a ocení pravého duchovního mistra. Každý, kdo je pokročilý v poznání, je nepochybnĕ pokorný. Zkušený a pokročilý človĕk tedy nebude nikdy opomíjet lotosové nohy čistých oddaných Pána.

Verš

ātmano gurur ātmaiva
puruṣasya viśeṣataḥ
yat pratyakṣānumānābhyāṁ
śreyo ’sāv anuvindate

Synonyma

ātmanaḥ — sama sebe; guruḥ — poučující duchovní mistr; ātmā — sám; eva — jistĕ; puruṣasya — človĕka; viśeṣataḥ — v jistém smyslu; yat — protože; pratyakṣa — svým přímým vnímáním; anumānābhyām — a uplatnĕním logiky; śreyaḥ — pravý prospĕch; asau — on; anuvindate — může nakonec získat.

Překlad

Inteligentní človĕk, který umí vnímat svĕt kolem sebe a používat zdravou logiku, může pomocí vlastní inteligence získat pravý prospĕch. Nĕkdy tedy človĕk jedná jako svůj vlastní poučující duchovní mistr.

Význam

Rozhovor mezi králem Yaduem a avadhūtou v této kapitole ukazuje, že citlivý a rozumný človĕk je schopný nabýt pravého poznání a štĕstí pouhým pozorným pozorováním svĕta kolem sebe. Když vidí štĕstí a neštĕstí ostatních živých bytostí, dokáže pochopit, co je prospĕšné a co zhoubné.

Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti uvádí: gurv-anusaraṇe pravartaka ity arthaḥ – poznání získané vlastním pozorováním a inteligencí vede človĕka k tomu, aby ocenil hodnotu představitele Pána Kṛṣṇy. Slovo śreyas v tomto verši vyjadřuje, že človĕk může dĕlat v životĕ pokrok pomocí inteligence. Díky dobré společnosti by mĕl postupnĕ dospĕt k pochopení svého vĕčného postavení Kṛṣṇova služebníka a potom bude velmi dychtit po životĕ ve společnosti dalších osvícených osob. Rovný rovného si hledá. Osvícený služebník Kṛṣṇy se pozná podle toho, že dychtí po společnosti dalších takových velkých duší. Proto citlivým a rozumným pozorováním tohoto hmotného svĕta by mĕl človĕk dospĕt k ocenĕní hodnoty duchovního života ve společnosti oddaných.

Verš

puruṣatve ca māṁ dhīrāḥ
sāṅkhya-yoga-viśāradāḥ
āvistarāṁ prapaśyanti
sarva-śakty-upabṛṁhitam

Synonyma

puruṣatve — v lidském tĕle; ca — a; mām — Mĕ; dhīrāḥ — ti, kdo se duchovním poznáním zbavili závisti; sāṅkhya-yoga — v duchovní vĕdĕ skládající se z analytického poznání a oddanosti Nejvyššímu; viśāradāḥ — kdo jsou zkušení; āvistarām — přímo projeveného; prapaśyanti — jasnĕ vidí; sarva — všemi; śakti — Mými energiemi; upabṛṁhitam — plnĕ obdařeného.

Překlad

Ti, kdo se v lidském tĕle umĕjí ovládat a jsou znalí sāṅkhyové duchovní vĕdy, Mĕ mohou přímo vidĕt se všemi Mými energiemi.

Význam

Ve Védách najdeme tento výrok: puruṣatve cāvistarām ātmā sahita-prajñānena sampanna-tamo vijñātaṁ vadati vijñātaṁ paśyati veda śvastanaṁ veda lokālokau martyenāmṛtam īpsaty evaṁ sampanno 'thetareṣāṁ paśūnām āsanā-pipāse evābhijñānam. „V lidském tĕle je duše plnĕ obdařená inteligencí potřebnou k tomu, aby pochopila duchovní poznání. Proto může osoba v lidském tĕle vykládat realizované poznání, vidĕt pravdu, znát budoucnost a také chápat realitu tohoto i příštího svĕta. Může využít svých zkušeností se životem smrtelníka a usilovat o nesmrtelnost, pro jejíž dosažení je lidské tĕlo vybavené vším potřebným. Duše v tomto pokročilém stavu již jistĕ dobře zná bĕžné zvířecí činnosti, jako je jedení a pití." (Aitareya Āraṇyaka 2.3.2.5)

Lidská forma života (puruṣatve) je velmi významná, protože nám dává příležitost dovést naši existenci k dokonalosti. Sāṅkhyový systém, který je zde zmínĕný, nejlépe ilustrují pokyny, které Pán Kapila udílel své matce Devahūti. Pán Kapila je Nejvyšší Osobnost Božství a Jeho matka za Ním přišla se slovy:

nirviṇṇā nitarāṁ bhūmann
asad-indriya-tarṣaṇāt
yena sambhāvyamānena
prapannāndhaṁ tamaḥ prabho

„Nechci již podléhat nátlaku svých hmotných smyslů, můj Pane, protože jeho vlivem jsem poklesla do hluboké nevĕdomosti.“ (Bhāg. 3.25.7) Pán Kapila své matce předložil vysoce analytický přehled celé hmotné a duchovní reality. Významné je, že svoji matku nediskriminoval na základĕ toho, že byla žena, a nemyslel si, že nedokáže pochopit to nejsložitĕjší duchovní poznání. Ve společnosti Kṛṣṇy si vĕdomých, osvobozených duší se tedy může kdokoliv stát velkým oddaným Pána Kṛṣṇy bez ohledu na to, zda se jedná o muže, ženu nebo dítĕ. Významné je také to, že praktickým závĕrem vysoce intelektuálního sāṅkhyového systému, jenž zformuloval Pán Kapila, je odevzdání se lotosovým nohám čistých oddaných a láska k Bohu. Pán Kapila ve svých pokynech ve třetím zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu zdůrazňuje potřebu vyhledání útočištĕ u čistých oddaných Pána. V tomto verši Pán Kṛṣṇa říká: sāṅkhya-yoga-viśāradāḥ – ti, kdo přijmou útočištĕ u čistých oddaných a díky tomu pochopí skutečnou situaci v tomto svĕtĕ, jsou schopní vidĕt Kṛṣṇu v Jeho osobní podobĕ s Jeho vnitřními a vnĕjšími energiemi.

Duchovní mistr se stane pravým plným odevzdáním se svému duchovnímu mistrovi, ale v této kapitole je vysvĕtleno, že človĕk může jednat i jako svůj vlastní guru. To znamená, že inteligentní a vnímavá osoba je schopná pochopit povahu tohoto svĕta i své vlastní meze. Tato osoba potom začne mít velký zájem se stýkat s čistými oddanými Pána a získat milost tĕch, kdo jsou pokročilí v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura označuje sāṅkhya-yoga, o které se zde píše, přísnĕ intelektuální postup systému jñāna-yogy společnĕ s oddaností bhakti-yogy, jež zdůrazňuje milost lotosových nohou čistých oddaných.

Jñāna-yoga je ve skutečnosti jedním z faktorů v systému bhakti-yogy, neboť Kṛṣṇa je jñāna-gamya, cíl všeho poznání. Pán také říká v Bhagavad-gītĕ (10.10), že osobnĕ dává upřímnému oddanému veškeré poznání. V této kapitole Pán Kṛṣṇa učí Uddhavu, aby vidĕl Pánovu osobní podobu bĕhem svých každodenních zážitků v hmotném svĕtĕ. Pán již Uddhavovi naznačil, že bude putovat po svĕtĕ v samādhi neboli transu a nyní ho připravuje, aby putoval jako pravý sannyāsī, který uvidí Osobnost Božství všude.

Verš

eka-dvi-tri-catuṣ-pādo
bahu-pādas tathāpadaḥ
bahvyaḥ santi puraḥ sṛṣṭās
tāsāṁ me pauruṣī priyā

Synonyma

eka — jednu; dvi — dvĕ; tri — tři; catuḥ — čtyři; pādaḥ — mající nohy; bahu-pādaḥ — mající mnoho nohou; tathā — také; apadaḥ — nemající žádné nohy; bahvyaḥ — mnoho; santi — je; puraḥ — různých druhů tĕl; sṛṣṭāḥ — stvořených; tāsām — z nich; me — Mnĕ; pauruṣī — lidské tĕlo; priyā — je velmi drahé.

Překlad

V tomto svĕtĕ existuje mnoho druhů stvořených tĕl – nĕkterá s jednou nohou, jiná se dvĕma, třemi, čtyřmi či více nohami a další bez nohou – ale ze všech je Mi skutečnĕ drahé lidské tĕlo.

Význam

Konečným účelem hmotného stvoření je umožnit podmínĕným duším návrat domů, zpátky k Bohu. Jelikož toto vysvobození je zvláštĕ možné v lidském tĕle, je tato podoba přirozenĕ soucitnému Pánovi zvláštĕ drahá.

Verš

atra māṁ mṛgayanty addhā
yuktā hetubhir īśvaram
gṛhyamāṇair guṇair liṅgair
agrāhyam anumānataḥ

Synonyma

atra — zde (v lidské podobĕ); mām — Mĕ; mṛgayanti — hledají; addhā — přímo; yuktāḥ — umístĕní; hetubhiḥ — podle zjevných příznaků; īśvaram — Nejvyššího Pána; gṛhyamāṇaiḥ guṇaiḥ — vnímající inteligencí, myslí a smysly; liṅgaiḥ — a podle nepřímo zjištĕných příznaků; agrāhyam — mimo dosah přímého vnímání; anumānataḥ — metodou logické dedukce.

Překlad

I když Mĕ, Nejvyššího Pána, nelze nikdy postihnout obyčejným smyslovým vnímáním, ti, kdo se nacházejí v lidském tĕle, mohou použít svou inteligenci a další schopnosti vnímání k tomu, aby Mĕ přímo hledali podle zjevných i nepřímo zjištĕných příznaků.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí, že slovo yuktāḥ v tomto verši poukazuje na ty, kdo následují usmĕrňující zásady bhakti-yogy. Pánovi oddaní nepřestávají používat svou inteligenci a nestávají se nemyslícími fanatiky, jak se domnívají nĕkteří pošetilci. Slova anumānataḥ a guṇair liṅgaiḥ vyjadřují, že oddaný praktikující bhakti-yogu intenzívnĕ hledá Osobnost Božství pomocí všech rozumových schopností lidského mozku. Slovo mṛgayanti, „hledají“, se však nevztahuje k nĕjakému neusmĕrnĕnému či neautorizovanému procesu. Když hledáme nĕčí telefonní číslo, nahlížíme do autorizovaného telefonního seznamu. Podobnĕ když hledáme určitý výrobek, jdeme do specializovaného obchodu, kde pravdĕpodobnĕ najdeme to, co hledáme. Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že Nejvyšší Osobnost Božství není výtvorem představivosti, takže si nemůžeme svévolnĕ představovat, jaký by Pán mohl být. Abychom tedy získali informace o Pánu Kṛṣṇovi, musíme usmĕrnĕným způsobem hledat v autorizovaných védských písmech. Slovo agrāhyam v tomto verši vyjadřuje, že nikdo nemůže dosáhnout Pána Kṛṣṇy nebo Ho poznat bĕžnou spekulací nebo činnostmi hmotných smyslů. V této souvislosti uvádí Śrīla Rūpa Gosvāmī následující verš v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.234):

ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ

„Nikdo nemůže pochopit transcendentální povahu jména, podoby, vlastností a zábav Śrī Kṛṣṇy pomocí svých hmotou znečištĕných smyslů. Tyto skutečnosti jsou mu zjeveny pouze tehdy, když je duchovnĕ prostoupený transcendentální službou Pánu.“

Slova gṛhyamāṇair guṇaiḥ poukazují na rozumové a intelektuální schopnosti lidského mozku. Ty se všechny dají použít k přímému i nepřímému vnímání Osobnosti Božství. Nepřímo můžeme Pána vnímat skrze Jeho stvoření. Jelikož prostřednictvím své inteligence (a smyslů) získáváme zkušenosti s tímto svĕtem, můžeme dospĕt k závĕru, že naše inteligence musí mít stvořitele a že stvořitel musí být tedy svrchovanĕ inteligentní. Pomocí jednoduché logiky může takto každý rozumný človĕk pochopit existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, vládnoucí všemu.

Pána můžeme vnímat také přímo pronášením a posloucháním Jeho svatých jmen a slávy. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ znamená, že každý by mĕl neustále opĕvovat slávu Pána a naslouchat o ní. Ten, kdo naslouchá a opĕvuje dokonalým způsobem, bezpochyby uvidí Pána tváří v tvář. Pán Kṛṣṇa je všudypřítomný a mĕli bychom Ho hledat všude. Přímo vnímat Nejvyšší Osobnost Božství je možné prostřednictvím transcendentálních smyslů očištĕných bhakti-yogou. Slovo addhā v tomto verši vyjadřuje, že toto vnímání je přímé, nikoliv zdánlivé. Tento bod důkladnĕ rozebral Śrīla Prabhupāda ve svém významu k verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.2.35):

bhagavān sarva-bhūteṣu
lakṣitaḥ svātmanā hariḥ
dṛśyair buddhy-ādibhir draṣṭā
lakṣaṇair anumāpakaiḥ

„Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se nachází v každé živé bytosti společnĕ s individuální duší. To je možné vnímat a představit si podle nám dané schopnosti vidĕt a za pomoci inteligence.“

Verš

atrāpy udāharantīmam
itihāsaṁ purātanam
avadhūtasya saṁvādaṁ
yador amita-tejasaḥ

Synonyma

atra api — přesnĕ o tom; udāharanti — uvádĕjí jako příklad; imam — toto; itihāsam — historické vyprávĕní; purātanam — starodávné; avadhūtasya — svatého muže, jehož jednání se vymykalo bĕžným usmĕrňujícím zásadám; saṁvādam — rozhovor; yadoḥ — a krále Yadua; amita-tejasaḥ — jehož moc byla neomezená.

Překlad

V této souvislosti uvádĕjí mudrci historické vyprávĕní o rozhovoru mezi velmi mocným králem Yaduem a jedním avadhūtou.

Význam

Pán Kṛṣṇa bude vyprávĕt tento příbĕh, aby Uddhavovi ukázal, jak se dá rozum a inteligence použít v bhakti-yoze pro získání védského poznání a jak nakonec inteligentní človĕk dospĕje k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

avadhūtaṁ dvijaṁ kañcic
carantam akuto-bhayam
kaviṁ nirīkṣya taruṇaṁ
yaduḥ papraccha dharma-vit

Synonyma

avadhūtam — potulného mnicha; dvijambrāhmaṇu; kañcit — jistého; carantam — putujícího; akutaḥ-bhayam — beze strachu z čehokoliv; kavim — učeného; nirīkṣya — když pozoroval; taruṇam — mladého; yaduḥ — král Yadu; papraccha — ptal se; dharma-vit — znalec náboženských zásad.

Překlad

Mahārāja Yadu jednou pozoroval jistého brāhmaṇu avadhūtu, jenž vypadal docela mladĕ a učenĕ, jak se beze strachu toulá po kraji. Jelikož král sám byl velmi dobrý znalec duchovní vĕdy, využil příležitosti k tomu, aby mu položil následující otázku.

Verš

śrī-yadur uvāca
kuto buddhir iyaṁ brahmann
akartuḥ su-viśāradā
yām āsādya bhavāl lokaṁ
vidvāṁś carati bāla-vat

Synonyma

śrī-yaduḥ uvāca — král Yadu řekl; kutaḥ — odkud; buddhiḥ — inteligence; iyam — tato; brahman — ó brāhmaṇo; akartuḥ — toho, kdo nemá žádnou práci; su-viśāradā — velmi chápavá; yām — kterou; āsādya — poté, co jsi získal; bhavān — ty; lokam — po svĕtĕ; vidvān — s úplným poznáním; carati — putuješ; bāla-vat — jako dítĕ.

Překlad

Śrī Yadu řekl: Ó brāhmaṇo, vidím, že nepraktikuješ žádné náboženské činnosti, a přesto jsi nabyl velmi pokročilého pochopení všech vĕcí a všech lidí v tomto svĕtĕ. Řekni mi prosím, pane, jak jsi získal tuto neobyčejnou inteligenci a proč volnĕ putuješ po svĕtĕ a chováš se jako dítĕ?

Verš

prāyo dharmārtha-kāmeṣu
vivitsāyāṁ ca mānavāḥ
hetunaiva samīhanta
āyuṣo yaśasaḥ śriyaḥ

Synonyma

prāyaḥ — obvykle; dharma — v oblasti náboženství; artha — ekonomického rozvoje; kāmeṣu — a smyslového požitku; vivitsāyām — v rámci rozvoje duchovního poznání; ca — také; mānavāḥ — lidské bytosti; hetunā — za účelem; eva — vskutku; samīhante — snaží se; āyuṣaḥ — dlouhého života; yaśasaḥ — slávy; śriyaḥ — a hmotného bohatství.

Překlad

Lidské bytosti obvykle usilovnĕ následují náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a také poznání duše. Jejich obvyklou motivací je prodloužit si život, proslavit se a užívat si hmotného bohatství.

Význam

Inteligentnímu človĕku by mĕlo být jasné, že pokud existuje vĕčná duše, která se liší od tĕla, pak skutečné štĕstí musí spočívat v našem vĕčném postavení, mimo pouta hmotné přírody. U obyčejných lidí,i když diskutují duchovní témata, však obvykle převládají touha stát se slavným, rozmnožit své bohatství a prodloužit si tĕmito duchovními praktikami život. Vĕtšina bĕžných lidí si například myslí, že systém yogy má sloužit ke zlepšení zdraví, že k Bohu se můžeme modlit o peníze a že duchovní poznání má zvýšit naši váženost ve společnosti. Mahārāja Yadu chce objasnit, že mladý brāhmaṇa avadhūta není jako obyčejní lidé a že se skutečnĕ nachází na duchovní úrovni, jak vysvĕtlí následující verše.

Verš

tvaṁ tu kalpaḥ kavir dakṣaḥ
su-bhago ’mṛta-bhāṣaṇaḥ
na kartā nehase kiñcij
jaḍonmatta-piśāca-vat

Synonyma

tvam — ty; tu — však; kalpaḥ — schopný; kaviḥ — učený; dakṣaḥ — zkušený; su-bhagaḥ — pohledný; amṛta-bhāṣaṇaḥ — mluvící slovy jako nektar; na — nejsi; kartā — konatel; na īhase — nepřeješ si; kiñcit — cokoliv; jaḍa — otupĕlý; unmatta — pomatený; piśāca-vat — jako duch.

Překlad

Zato ty, i když jsi schopný, učený, zkušený, pohledný a velmi výřečný, nic nedĕláš a ani si nic nepřeješ. Vypadáš naopak otupĕle a pomatenĕ, jako kdybys byl nĕjaký duch.

Význam

Nevĕdomí lidé si často myslí, že odříkavý duchovní život je určený pro slabochy, prosťáčky a ty, kteří si neumĕjí poradit s praktickými svĕtskými záležitostmi. Pošetilci nĕkdy říkají, že náboženský život je berlička pro ty, kdo si neumĕjí získat vysoké společenské postavení. Proto král Yadu vylíčil vlastnosti potulného brāhmaṇy, aby ukázal, že tento brāhmaṇa se vydal cestou odříkavého duchovního života, přestože mĕl velké předpoklady pro dosažení svĕtského úspĕchu. Je řečeno, že avadhūta brāhmaṇa byl zkušený, učený, pohledný, výřečný a v každém ohledu způsobilý dosáhnout velkého hmotného úspĕchu. Přesto se zřekl hmotného života, aby rozvíjel vĕdomí Kṛṣṇy. Vrátit se domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu plnému blaženosti a poznání, je pravý úkol pro lidskou bytost.

Následovníci Pána Caitanyi Mahāprabhua rozvíjejí své vlastní vĕdomí Kṛṣṇy a současnĕ se usilovnou kazatelskou činností snaží dopomáhat k vĕdomí Kṛṣṇy druhým. Pošetilci se často oddaným vysmívají: „Proč si nenajdete nĕjakou práci?“ Myslí si, že ten, kdo upřímnĕ usiluje o duchovní osvícení a snaží se v tomto smĕru pomáhat ostatním, nedĕlá nic praktického. Pošetilí materialisté platí milióny dolarů, aby si v nemocnici o pár týdnů nebo mĕsíců prodloužili život, ale když nĕkdo vyvíjí úsilí o dosažení vĕčného života, neocení to. Hmotný život nemá žádnou skutečnou logiku. Již samotná snaha užívat si bez Kṛṣṇy je vrchol nerozumu, takže nemůžeme očekávat, že v materialistickém životĕ bez vĕdomí Kṛṣṇy najdeme nĕco v konečném smyslu rozumného či logického. Mnozí oddaní Kṛṣṇy pocházejí z bohatých, vzdĕlaných a vlivných rodin a cestou rozvíjení vĕdomí Kṛṣṇy se vydali proto, aby své životy dovedli k dokonalosti; jistĕ ne proto, že by nemĕli příležitost ke hmotnému pokroku. I když nĕkdy se hmotnĕ soužení lidé obracejí na Nejvyššího Pána pro pomoc v hmotném životĕ, skutečný oddaný Pána Kṛṣṇy se dobrovolnĕ zříká hmotného požitku všeho druhu, protože ví, že skutečná dokonalost života nespočívá v ničem jiném než v lásce ke Kṛṣṇovi a službĕ Jeho lotosovým nohám.

Verš

janeṣu dahyamāneṣu
kāma-lobha-davāgninā
na tapyase ’gninā mukto
gaṅgāmbhaḥ-stha iva dvipaḥ

Synonyma

janeṣu — všichni lidé; dahyamāneṣu — i když hoří; kāma — chtíče; lobha — a chamtivosti; dava-agninā — v lesním požáru; na tapyase — ty nehoříš; agninā — před ohnĕm; muktaḥ — chránĕný; gaṅgā-ambhaḥ — ve vodĕ Gaṅgy; sthaḥ — stojící; iva — jako; dvipaḥ — slon.

Překlad

I když všichni lidé v hmotném svĕtĕ hoří ve velkém lesním požáru chtíče a chamtivosti, ty jím zůstáváš nedotčený a oheň tĕ nepálí. Jsi jako slon, který se před lesním požárem uchýlí do vody řeky Gangy.

Význam

Tento verš popisuje přirozený výsledek transcendentální blaženosti. Mladý brāhmaṇa byl fyzicky velmi přitažlivý a jeho smysly byly plnĕ schopné hmotného požitku, ale přesto ho vůbec neovlivňoval hmotný chtíč. Tento stav se nazývá mukti neboli osvobození.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že v Ganze jsou silné proudy, které dovedou uhasit planoucí oheň. Stoupne-li si slon šílený sexuální touhou do Gangy, její mocné chladivé proudy uhasí jeho chtíč a slon se uklidní. Na obyčejné lidské bytosti uvĕznĕné v kolobĕhu rození a umírání také neustále dorážejí nepřátelé v podobĕ chtíče a chamtivosti, kteří nikdy nenechají mysl v úplném klidu. Pokud ale človĕk po vzoru slona vstoupí do chladivých vod transcendentální blaženosti, pak všechny jeho hmotné touhy brzy uhasnou a bude śānta neboli klidný. To popisuje Śrī Caitanya-caritāmṛta: kṛṣṇa-bhakta niṣkāma ataeva śānta. Každý by se tedy mĕl připojit k hnutí Caitanyi Mahāprabhua a očistit se v chladivých vodách vĕdomí Kṛṣṇy, našeho pravého, vĕčného vĕdomí.

Verš

tvaṁ hi naḥ pṛcchatāṁ brahmann
ātmany ānanda-kāraṇam
brūhi sparśa-vihīnasya
bhavataḥ kevalātmanaḥ

Synonyma

tvam — ty; hi — jistĕ; naḥ — nám; pṛcchatām — kteří se ptáme; brahman — ó brāhmaṇo; ātmani — ve svém nitru; ānanda — extáze; kāraṇam — příčinu; brūhi — prosím řekni; sparśa-vihīnasya — jenž nemáš žádný styk s hmotným požitkem; bhavataḥ — tebe; kevala-ātmanaḥ — jenž žiješ úplnĕ sám.

Překlad

Ó brāhmaṇo, vidíme, že nepřicházíš do styku s hmotným požitkem a že putuješ sám, bez jakýchkoliv společníků nebo členů rodiny. Jelikož se tĕ upřímnĕ ptáme, řekni nám tedy prosím, co je příčinou té silné extáze, kterou cítíš ve svém nitru?

Význam

Slovo kevalātmanaḥ je zde významné. Bez praktické realizace Nejvyšší Duše a individuální duše, jež společnĕ sídlí v srdci každé živé bytosti, je velmi tĕžké umĕle přimout stav sannyās a putovat bez manželky, dĕtí nebo jiných příbuzných. Pro každou živou bytost je přirozené se přátelit s druhými a nĕjakému vhodnému protĕjšku vĕnovat svou lásku. Ten, kdo realizoval Nejvyšší Osobu, je spokojený s tím, že ve svém srdci nosí Osobnost Božství jako svého stálého společníka. Dokud nerealizoval, že Kṛṣṇa je jeho jediný skutečný přítel a že Kṛṣṇa je v jeho srdci, zůstane připoutaný k dočasným vztahům hmotného svĕta.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
yadunaivaṁ mahā-bhāgo
brahmaṇyena su-medhasā
pṛṣṭaḥ sabhājitaḥ prāha
praśrayāvanataṁ dvijaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; yadunā — králem Yaduem; evam — takto; mahā-bhāgaḥ — velmi požehnaným; brahmaṇyena — který byl velmi uctivý k brāhmaṇům; su-medhasā — a inteligentní; pṛṣṭaḥ — otázaný; sabhājitaḥ — uctĕný; prāha — promluvil; praśraya — pokorou; avanatam — sklánĕjícím hlavu; dvijaḥbrāhmaṇa.

Překlad

Pán Kṛṣṇa pokračoval: Inteligentní král Yadu, který byl vždy uctivý k brāhmaṇům, čekal se sklonĕnou hlavou, zatímco brāhmaṇa, potĕšený královým postojem, začal odpovídat.

Verš

śrī-brāhmaṇa uvāca
santi me guravo rājan
bahavo buddhy-upāśritāḥ
yato buddhim upādāya
mukto ’ṭāmīha tān śṛṇu

Synonyma

śrī-brāhmaṇaḥ uvācabrāhmaṇa řekl; santi — jsou; me — moji; guravaḥ — duchovní mistři; rājan — ó králi; bahavaḥ — mnozí; buddhi — prostřednictvím své inteligence; upaśritāḥ — k nimž jsem se uchýlil; yataḥ — od nichž; buddhim — inteligenci; upādāya — poté, co jsem získal; muktaḥ — osvobozený; aṭāmi — toulám se; iha — tímto svĕtem; tān — je; śṛṇu — prosím vyslechni si.

Překlad

Brāhmaṇa řekl: Můj milý králi, se svou inteligencí jsem se uchýlil k mnoha duchovním mistrům. Poté, co jsem od nich získal transcendentální poznání, toulám se teď po Zemi jako osvobozený. Prosím poslouchej, jak ti je popíši.

Význam

Slovo buddhy-upāśritāḥ v tomto verši vyjadřuje, že brāhmaṇovi duchovní mistři k nĕmu přímo nemluvili. Místo toho se od nich učil pomocí své inteligence. Všechny živé bytosti, které se staví nepřátelsky k Pánu Kṛṣṇovi, oslavují bezcenné hmotné vĕci a tráví své životy snahou panovat hmotným objektům, které mylnĕ uctívají. Tak se podmínĕné duše snaží prostřednictvím svĕtského náboženství, ekonomického rozvoje a hrubého uspokojování smyslů prodlužovat svůj život a vylepšovat svoji povĕst a krásu. Král Yadu si povšiml, že svĕtec avadhūta se tak nechoval, a proto chtĕl zjistit brāhmaṇovo skutečné postavení. Na jeho otázku svatý brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Nepovažuji dvacet čtyři prvků hmotného svĕta za předmĕty svého smyslového požitku, a proto neuvažuji, zda je mám přijmout či odmítnout. Místo toho beru hmotné prvky jako své poučující duchovní mistry. Tak mi nikdy nechybí možnost sloužit guruovi, i když putuji hmotným svĕtem. Vyhledávám útočištĕ u neochvĕjné inteligence, toulám se po Zemi a neustále setrvávám na transcendentální úrovni. Pomocí inteligence překonávám bezcenné touhy a mým konečným cílem je láskyplná oddaná služba Pánu. Nyní ti popíšu svých čtyřiadvacet duchovních mistrů.“

Verš

pṛthivī vāyur ākāśam
āpo ’gniś candramā raviḥ
kapoto ’jagaraḥ sindhuḥ
pataṅgo madhukṛd gajaḥ
madhu-hā hariṇo mīnaḥ
piṅgalā kuraro ’rbhakaḥ
kumārī śara-kṛt sarpa
ūrṇanābhiḥ supeśakṛt
ete me guravo rājan
catur-viṁśatir āśritāḥ
śikṣā vṛttibhir eteṣām
anvaśikṣam ihātmanaḥ

Synonyma

pṛthivī — zemĕ; vāyuḥ — vzduch; ākāśam — nebe; āpaḥ — voda; agniḥ — oheň; candramāḥ — mĕsíc; raviḥ — slunce; kapotaḥ — holub; ajagaraḥ — krajta; sindhuḥ — moře; pataṅgaḥ — můra; madhu-kṛt — včela; gajaḥ — slon; madhu- — zlodĕj medu; hariṇaḥ — jelen; mīnaḥ — ryba; piṅgalā — prostitutka jménem Piṅgalā; kuraraḥ — pták kurara; arbhakaḥ — dítĕ; kumārī — mladá dívka; śara-kṛt — výrobce šípů; sarpaḥ — had; ūrṇa-nābhiḥ — pavouk; supeśa-kṛt — vosa; ete — tito; me — moji; guravaḥ — duchovní mistři; rājan — ó králi; catuḥ-viṁśatiḥ — dvacet čtyři; āśritāḥ — k nimž jsem se uchýlil; śikṣā — poučení; vṛttibhiḥ — z činností; eteṣām — jejich; anvaśikṣam — řádnĕ jsem si osvojil; iha — v tomto životĕ; ātmanaḥ — o vlastním já.

Překlad

Ó králi, vyhledal jsem útočištĕ u čtyřiadvaceti guruů: zemĕ, vzduch, nebe, voda, oheň, mĕsíc, slunce, holub a krajta; moře, můra, včela, slon a zlodĕj medu; jelen, ryba, prostitutka Piṅgalā, pták kurara a dítĕ; mladá dívka, výrobce šípů, had, pavouk a vosa. Můj milý králi, zkoumáním jejich činností jsem se naučil vĕdĕ o vlastním já.

Význam

Vosa se nazývá supeśa-kṛt, protože hmyz, který zabije, se v příštím životĕ narodí v krásném tĕle.

Verš

yato yad anuśikṣāmi
yathā vā nāhuṣātmaja
tat tathā puruṣa-vyāghra
nibodha kathayāmi te

Synonyma

yataḥ — od koho; yat — co; anuśikṣāmi — jsem se naučil; yathā — jak; — a; nāhuṣa-ātma-ja — ó synu krále Nāhuṣi (Yayātiho); tat — to; tathā — tedy; puruṣa-vyāghra — ó tygře mezi muži; nibodha — poslouchej; kathayāmi — vylíčím; te — tobĕ.

Překlad

Prosím poslouchej, ó synu Mahārāje Yayātiho, ó tygře mezi muži, jak ti vysvĕtlím, co jsem se od každého z tĕchto guruů naučil.

Verš

bhūtair ākramyamāṇo ’pi
dhīro daiva-vaśānugaiḥ
tad vidvān na calen mārgād
anvaśikṣaṁ kṣiter vratam

Synonyma

bhūtaiḥ — různými tvory; ākramyamāṇaḥ — sužovaný; api — i když; dhīraḥ — rozvážný; daiva — osudu; vaśa — vliv; anugaiḥ — kteří jednoduše následují; tat — tento fakt; vidvān — ten, kdo zná; na calet — nemĕl by se odchýlit; mārgāt — z cesty; anvaśikṣam — naučil jsem se; kṣiteḥ — od zemĕ; vratam — tento neochvĕjný přístup.

Překlad

Rozvážný človĕk by i v situaci, kdy ho sužují jiné živé bytosti, mĕl chápat, že ti, kdo na nĕho útočí, jednají bezmocnĕ pod vlivem Boha, a tak by se nikdy nemĕl nechat svést ze své cesty. Toto pravidlo jsem se naučil od zemĕ.

Význam

Zemĕ je symbolem tolerance. Démonské živé bytosti ji neustále sužují hlubokými ropnými vrty, atomovými výbuchy, znečištĕním a tak dále. Chamtiví lidé s komerčními zájmy nĕkdy vykácejí bujné lesy, místo nichž pak vznikají pustiny. Nĕkdy je zemský povrch nasáklý krví vojáků bojujících v barbarských válkách. Ale zemĕ přes všechny tyto rušivé zásahy dál poskytuje živým bytostem vše, co potřebují. Tak se můžeme studiem zemĕ naučit umĕní tolerance.

Verš

śaśvat parārtha-sarvehaḥ
parārthaikānta-sambhavaḥ
sādhuḥ śikṣeta bhū-bhṛtto
naga-śiṣyaḥ parātmatām

Synonyma

śaśvat — vždy; para — ostatních; artha — pro dobro; sarva-īhaḥ — všechny své snahy; para-artha — prospĕch ostatních; ekānta — výhradní; sambhavaḥ — účel života; sādhuḥ — svĕtec; śikṣeta — by se mĕl naučit; bhū-bhṛttaḥ — od hory; naga-śiṣyaḥ — žák stromu; para-ātmatām — zasvĕcení svého života ostatním.

Překlad

Svĕtec by se mĕl od hory naučit vĕnovat všechny své snahy službĕ ostatním a učinit jejich blaho jediným účelem své existence. Rovnĕž, jako žák stromu, by se mĕl naučit zasvĕcovat svůj život ostatním.

Význam

Velké hory nesou bezmezné množství zeminy, která zase živí nespočet forem života, jako například stromy, trávu, ptáky, zvířata a tak dále. Z hor také prýští nekonečné proudy křišťálovĕ čisté vody v podobĕ vodopádů a řek, a ta dává život všem. Zkoumáním příkladu hor by se mĕl človĕk naučit umĕní, jak zaopatřovat štĕstí všem živým bytostem. Výborná ponaučení si může také vzít od zbožných stromů, které nabízejí nesčíslná dobrodiní v podobĕ ovoce, kvĕtů, chladivého stínu a léčivých výtažků. Strom neprotestuje, ani když ho nĕkdo znenadání pokácí a odtáhne pryč – dál slouží druhým jako dřevo na topení. Proto by se mĕl človĕk stát žákem tĕchto velkodušných stromů a učit se od nich chování svĕtce.

Podle Śrīly Madhvācāryi slovo parārthaikānta-sambhavaḥ vyjadřuje, že všechno své bohatství a další přednosti by mĕl človĕk zasvĕtit blahu ostatních. Zvláštĕ by se mĕl snažit svým nabytým jmĕním tĕšit duchovního mistra a Nejvyšší Osobnost Božství. To automaticky potĕší polobohy i všechny ostatní výše postavené osoby, které si skutečnĕ zaslouží úctu. Bude-li rozvíjet ušlechtilé chování popsané v tomto verši, naučí se být tolerantní a to ho oprostí od zbytečného rozrušení hmotných smyslů, které ho pohánĕjí, aby po celém svĕtĕ marnĕ hledal hmotné štĕstí. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu také zdůraznil snášenlivost stromu: taror iva sahiṣṇunā, kīrtanīyaḥ sadā hariḥ. Ten, kdo je tak tolerantní jako strom, může pronášet svaté jméno Kṛṣṇy bez ustání a bude v tom nacházet stále novou spokojenost.

Verš

prāṇa-vṛttyaiva santuṣyen
munir naivendriya-priyaiḥ
jñānaṁ yathā na naśyeta
nāvakīryeta vāṅ-manaḥ

Synonyma

prāṇa-vṛttyā — jen s proudĕním svého životního vzduchu; eva — dokonce; santuṣyet — mĕl by se spokojit; muniḥ — mudrc; na — ne; eva — jistĕ; indriya-priyaiḥ — s vĕcmi, které uspokojují smysly; jñānam — vĕdomí; yathā — aby; na naśyeta — nebylo zničené; na avakīryeta — nebyly rozrušené; vāk — jeho řeč; manaḥ — a mysl.

Překlad

Učený mudrc má nacházet uspokojení v jednoduchém udržování své existence a nemá usilovat o uspokojování hmotných smyslů. Mĕl by tedy pečovat o hmotné tĕlo takovým způsobem, aby to nezničilo jeho vyšší poznání a aby se jeho řeč a mysl neodchýlily od seberealizace.

Význam

Moudrý človĕk nesoustředí své vĕdomí na podoby, chutĕ, vůnĕ a vjemy uspokojující hmotné smysly. Jedení, spaní a podobné činnosti přijímá jen proto, aby přežil. O tĕlo je třeba se náležitĕ starat usmĕrnĕným přijímáním potravy, spánkem, hygienou a tak dále, jinak bude mysl slabá a duchovní poznání se vytratí. Pokud nĕkdo jí příliš střídmĕ nebo ve jménu nesobeckosti přijímá nečistou potravu, jistĕ ztratí vládu nad svou myslí. Pokud na druhou stranu nĕkdo jí přehnanĕ tučná či hutná jídla, bude to mít nežádoucí následky v podobĕ prodlužování spánku a přibývání semene, a tak mysl a řeč podlehnou kvalitám vášnĕ a nevĕdomosti. Pán Kṛṣṇa celé toto téma shrnul v Bhagavad-gītĕ výrokem yuktāhāra-vihārasya yukta-ceṣṭasya karmasu. Človĕk by mĕl umírnĕnĕ a inteligentnĕ usmĕrňovat všechny své tĕlesné činnosti tak, aby byly příznivé pro seberealizaci. Této technice učí pravý duchovní mistr. Ten, kdo je příliš odříkavý nebo se příliš vĕnuje uspokojování smyslů, nemůže seberealizace dosáhnout.

Pánův oddaný se musí vyhýbat tomu, aby jakýkoliv objekt vidĕl jako oddĕlený od Kṛṣṇy, protože to je klam. Slušný človĕk se nikdy nepokusí užívat si majetku jiného. Když tedy vidí vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, nezbývá prostor pro hmotný smyslový požitek. Pokud však vidí hmotné objekty jako oddĕlené od Kṛṣṇy, okamžitĕ se v nĕm probudí hmotné sklony k požitku. Musí být natolik inteligentní, aby rozlišoval mezi preyas, dočasným uspokojením, a śreyas, trvalým prospĕchem. Smyslové činnosti může přijmout usmĕrnĕným, omezeným způsobem, aby mĕl sílu pro službu Kṛṣṇovi, ale bude-li hmotným smyslům příliš dopřávat, pak ztratí svůj vážný přístup k duchovnímu životu a začne jednat jako obyčejný materialista. Konečným cílem, o kterém se zde mluví, je jñānam neboli stálé vĕdomí Absolutní Pravdy, Pána Kṛṣṇy.

Verš

viṣayeṣv āviśan yogī
nānā-dharmeṣu sarvataḥ
guṇa-doṣa-vyapetātmā
na viṣajjeta vāyu-vat

Synonyma

viṣayeṣu — do styku s hmotnými objekty; āviśan — přicházející; yogī — ten, kdo se naučil sebeovládání; nānā-dharmeṣu — jež mají různé vlastnosti; sarvataḥ — všude; guṇa — dobré vlastnosti; doṣa — a chyby; vyapeta-ātmā — ten, kdo transcendoval; na viṣajjeta — by se nemĕl zaplétat; vāyu-vat — jako vítr.

Překlad

I transcendentalistu obklopuje bezpočet hmotných objektů, jež mají dobré či špatné vlastnosti. Ale ten, kdo transcendoval hmotné dobro a zlo, by se nemĕl zaplétat, ani když je ve styku s hmotnými objekty. Mĕl by se chovat jako vítr.

Význam

Vítr je vnĕjším projevem vzduchu, zatímco prāṇa je jeho vnitřním projevem. Když vítr vane přes vodopády, nese kapky čisté vody a stává se velmi osvĕžujícím. Nĕkdy vane nádherným lesem a nese vůni ovoce a kvĕtů; jindy se zase může stát, že rozdmýchá požár, který ten samý les spálí na popel. Vítr ale svou povahu nemĕní a zůstává neutrální, ať působí příznivĕ nebo nepříznivĕ. V hmotném svĕtĕ nevyhnutelnĕ čelíme příjemným i ošklivým situacím. Pokud ale neochvĕjní setrváme ve vĕdomí Kṛṣṇy, nebudou nás nepříznivé vĕci rozrušovat a k hmotnĕ příznivým nepřilneme. Oddaný se nĕkdy při plnĕní svých duchovních povinností ocitá v krásné venkovské atmosféře a zpívá tam Hare Kṛṣṇa, jindy se ocitá v pekelném velkomĕstĕ a dĕlá tam totéž. V obou případech upíná mysl na Pána Kṛṣṇu a zažívá transcendentální blaženost. Vítr se nedĕsí a nezneklidňuje, ani když vane tĕmi nejtemnĕjšími a nejodpornĕjšími místy. Ani oddaný Pána Kṛṣṇy by se nemĕl nikdy bát a znepokojovat, ani když je v sebeobtížnĕjší situaci. Toho, kdo přilne ke hmotnĕ příjemným podobám, chutím, vůním, zvukům a dotekům, budou zároveň odpuzovat jejich protĕjšky. Materialista je tedy neustále rozrušený, protože ho obklopuje bezpočet dobrých a špatných vĕcí. Když vane vítr do mnoha smĕrů zároveň, je ovzduší neklidné. Pokud podobnĕ mysl neustále přitahují a odpuzují hmotné objekty, bude natolik neklidná, že nebude možné myslet na Absolutní Pravdu. Proto bychom se od vanoucího vĕtru mĕli naučit umĕní jak se pohybovat hmotným svĕtem bez připoutanosti.

Verš

pārthiveṣv iha deheṣu
praviṣṭas tad-guṇāśrayaḥ
guṇair na yujyate yogī
gandhair vāyur ivātma-dṛk

Synonyma

pārthiveṣu — složených ze zemĕ (a dalších prvků); iha — v tomto svĕtĕ; deheṣu — do tĕl; praviṣṭaḥ — když vstoupil; tat — jejich; guṇa — charakteristické vlastnosti; āśrayaḥ — když přijal; guṇaiḥ — s tĕmito vlastnostmi; na yujyate — nezaplétá se; yogīyogī; gandhaiḥ — s různými vůnĕmi; vāyuḥ — vzduch; iva — jako; ātma-dṛk — ten, kdo vidí sám sebe správnĕ (jako oddĕleného od hmoty).

Překlad

Seberealizovaná duše může bĕhem svého pobytu v tomto svĕtĕ žít v různých hmotných tĕlech a vnímat jejich různé vlastnosti a činnosti, ale nikdy se nezaplétá, tak jako vítr přenáší různé vůnĕ, ale nikdy se s nimi nemísí.

Význam

I když podle aroma, které vítr nese, vnímáme, že voní nebo zapáchá, vítr sám svou pravou povahu nikdy nemĕní. Podobnĕ můžeme považovat určitou osobu za silnou nebo slabou, inteligentní nebo mentálnĕ zaostalou, krásnou nebo obyčejnou, dobrou nebo špatnou, ale čistá duše, která je tou pravou osobou, žádnou z tĕchto tĕlesných vlastností nemá – je jimi jen zahalená, tak jako vítr halí různá aromata. Človĕk vĕdomý si Kṛṣṇy tedy nikdy nezapomíná, že se liší od dočasného tĕla. Vnímá různé tĕlesné promĕny – z dĕtství přes dospívání a dospĕlost až do stáří, ale přestože vnímá bolesti, radosti, vlastnosti a schopnosti toho kterého tĕla, nikdy si nemyslí, že to tĕlo je on. Za všech okolností chápe, že je vĕčnou duší, nedílnou částí Pána Kṛṣṇy. Tento verš uvádí, že se nikdy nezaplétá (na yujyate yogī). Z toho vyplývá, že človĕka vĕdomého si Kṛṣṇy bychom nikdy nemĕli hodnotit podle tĕlesných označení, ale mĕli bychom ho vidĕt jako vĕčného služebníka Pána.

Verš

antarhitaś ca sthira-jaṅgameṣu
brahmātma-bhāvena samanvayena
vyāptyāvyavacchedam asaṅgam ātmano
munir nabhastvaṁ vitatasya bhāvayet

Synonyma

antarhitaḥ — přítomná v; ca — také; sthira — všech nehybných živých tĕlech; jaṅgameṣu — a všech pohyblivých formách života; brahma-ātma-bhāvena — na základĕ realizace, že on sám je čistá duše; samanvayena — jako výsledek různých styků (s různými tĕly); vyāptyā — díky všeprostupující povaze; avyavacchedam — nerozdĕlitelnost; asaṅgam — nepřipoutanost; ātmanaḥ — jež náleží Nadduši; muniḥ — mudrc; nabhastvam — podobnost s nebem; vitatasya — rozpínajícím se; bhāvayet — mĕl by meditovat o.

Překlad

Rozvážný mudrc by mĕl vĕdĕt, že i když žije v hmotném tĕle, on sám je čistá duše. Mĕl by také vidĕt, že duše vstupuje do všech forem života, pohyblivých i nehybných, a že jsou tedy individuální duše všudypřítomné. Dále by mĕl zaznamenat, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jako Nadduše současnĕ přítomný ve všem. Jak individuální duše, tak Nadduše se dají chápat přirovnáním k povaze nebe – i když se nebe rozpíná všude a vše v nĕm spočívá, s ničím se nemísí a nic ho nemůže rozdĕlit.

Význam

Ačkoli vzduch existuje v nebi, nebe či prostor se od vzduchu liší. Prostor či nebe je i tam, kde vzduch není. Všechny hmotné objekty se nacházejí v prostoru neboli v rozlehlém hmotném nebi, ale nebe samo zůstává nerozdĕlené, a přestože všechny objekty pojímá v sobĕ, nikdy se ve skutečnosti s ničím nemísí. Stejnĕ lze chápat i postavení jak individuální duše, tak Nadduše. Individuální duše je všudypřítomná, jelikož existují nesčetné jīvātmy, jež vstupují do všeho; a zároveň každá individuální ātmā zůstává nekonečnĕ malá, jak potvrzuje védská literatura. Śvetāśvatara Upaniṣad (5.9) uvádí:

bālāgra-śata-bhāgasya
śatadhā kalpitasya ca
bhāgo jīvaḥ sa vijñeyaḥ
sa cānantyāya kalpate

„Rozdĕlíme-li koneček vlasu na sto dílků a každý z nich na dalších sto, pak každý takový dílek představuje velikost duše.“ Totéž je uvedeno v komentáři ke Śrīmad-Bhāgavatamu:

keśāgra-śata-bhāgasya
śatāṁśaḥ sādṛśātmakaḥ
jīvaḥ sūkṣma-svarūpo 'yaṁ
saṅkhyātīto hi cit-kaṇaḥ

„Existuje nesčetnĕ mnoho duchovních atomů o rozmĕrech jedné desetitisíciny konečku vlasu.“

Nejvyšší Pán je ale všudypřítomný tak, že je osobnĕ přítomný všude. Je známý jako advaita, nedĕlitelný. Tentýž jedinečný Pán, Osobnost Božství, tedy existuje všude, stejnĕ jako nebe, a přesto není k ničemu připoutaný, i když všechno spočívá v Nĕm. Pán sám tento rozbor své všudypřítomnosti potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (9.6):

yathākāśa-sthito nityaṁ
vāyuḥ sarvatra-go mahān
tathā sarvāṇi bhūtāni
mat-sthānīty upadhāraya

„Vĕz, že všechno stvořené spočívá ve Mnĕ tak, jako mocný vítr, který vane všude, stále spočívá v nebi.“

I když je tedy o jīvĕ i Nadduši řečeno, že jsou všudypřítomné, je třeba mít na pamĕti, že individuálních duší je nesčetnĕ mnoho, zatímco Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jen jeden. Pán je vždy nejvyšší a skutečnĕ rozvážný mudrc nikdy o Pánovĕ svrchovaném postavení nepochybuje.

Verš

tejo-’b-anna-mayair bhāvair
meghādyair vāyuneritaiḥ
na spṛśyate nabhas tadvat
kāla-sṛṣṭair guṇaiḥ pumān

Synonyma

tejaḥ — ohnĕ; ap — vody; anna — a zemĕ; mayaiḥ — skládajícími se z; bhāvaiḥ — objekty; megha-ādyaiḥ — mraky a tak dále; vāyunā — vĕtrem; īritaiḥ — které jsou unášené; na spṛśyate — není dotčené; nabhaḥ — éterické nebe; tat-vat — stejným způsobem; kāla-sṛṣṭaiḥ — jež byly stvořeny časem; guṇaiḥ — kvalitami přírody; pumān — osoba.

Překlad

I když mocný vítr po nebi unáší mraky a bouře, nebe se toto dĕní nedotýká a není jím ovlivnĕné. Ani duše se ve skutečnosti nemĕní a není ovlivnĕna stykem s hmotnou přírodou. Přestože živá bytost vstupuje do tĕla, jež tvoří zemĕ, voda a oheň, a přestože ji pohánĕjí tři kvality přírody stvořené vĕčným časem, její vĕčná duchovní povaha tím není nikdy ovlivnĕna.

Význam

Sice to vypadá, že nebe ovlivňují mocné poryvy vĕtru, déšť, hurikány, hromy a blesky a podobnĕ, ale nebe je velmi subtilní, a tak ve skutečnosti ovlivnĕno není – je pouze pozadím pro tyto viditelné jevy. Také hmotné tĕlo a mysl sice podstupují nesčetné promĕny, jako například zrození a smrt, štĕstí a neštĕstí, lásku a nenávist, ale vĕčná živá bytost je pozadím tohoto dĕní. Duši, která je nanejvýš subtilní, to ve skutečnosti neovlivňuje. Mylné ztotožňování se s povrchními činnostmi tĕla a mysli je jediná příčina toho, že duše zakouší v hmotném svĕtĕ hrozná utrpení.

Śrīla Madhvācārya v této souvislosti poukázal na to, že individuální živá bytost musí vyvíjet úsilí o obnovení svých božských duchovních vlastností. Živá bytost je nedílnou částí nejvyšší bytosti, která se jmenuje Kṛṣṇa, a jako taková je rovnĕž zdrojem božských vlastností. Pán, Osobnost Božství, však tyto vlastnosti projevuje automaticky, aniž by Mu v tom cokoliv bránilo, zatímco podmínĕná duše musí o projevení tĕchto vlastností namáhavĕ usilovat. I když jsou tedy jak Osobnost Božství, tak osobnost živé bytosti vĕčné a transcendentální, Osobnost Božství je vždy svrchovaná. Pokud toto podmínĕná duše realizuje s jasnou inteligencí, může se povznést na duchovní úroveň.

Verš

svacchaḥ prakṛtitaḥ snigdho
mādhuryas tīrtha-bhūr nṛṇām
muniḥ punāty apāṁ mitram
īkṣopasparśa-kīrtanaiḥ

Synonyma

svacchaḥ — čistý; prakṛtitaḥ — svou přirozeností; snigdhaḥ — jemný či mĕkkého srdce; mādhuryaḥ — sladká, příjemná mluva; tīrtha-bhūḥ — poutní místo; nṛṇām — pro lidské bytosti; muniḥ — mudrc; punāti — posvĕcuje; apām — vody; mitram — přesná obdoba; īkṣā — pohledem na; upasparśa — uctivým dotekem; kīrtanaiḥ — a slovním oslavováním.

Překlad

Ó králi, svĕtec je jako voda, protože v sobĕ nemá žádné nečistoty, jeho povaha je vlídná a svou mluvou vytváří podobnĕ krásné vibrace jako tekoucí voda. Když živá bytost tohoto svĕtce jen spatří, dotkne se ho nebo ho uslyší, očistí se tak jako ve styku s čistou vodou. Takto svĕtec – jako svaté místo – očišťuje všechny, kdo s ním přijdou do styku, protože stále opĕvuje slávu Pána.

Význam

Slova apāṁ mitram, „jako voda“, v jiné verzi nahrazují slova aghān mitram, což znamená, že svĕtec očišťuje všechny živé bytosti tím, že je považuje za mitram, své osobní přátele, a zachraňuje je před jejich hříšnými reakcemi (aghāt). Podmínĕná živá bytost se mylnĕ ztotožňuje se svým hrubohmotným tĕlem a jemnohmotnou myslí, a tak klesá z úrovnĕ duchovního poznání, stále dychtí po hmotném smyslovém požitku a pokud ho nezíská, propadá hnĕvu. Nĕkdy je tak posedlá obavami z toho, že o svůj hmotný požitek přijde, že se její stav začíná blížit šílenství.

Svĕtec je však jako čistá voda, prostý všech nečistot a schopný vše očistit. Čistá voda je průhledná a stejnĕ čistĕ projevuje svĕtec Osobnost Božství ve svém srdci. Jeho láska k Bohu je zdrojem veškerého štĕstí. Když voda teče a vytváří peřeje, vydává velmi příjemné zvuky, a podobnĕ okouzlující a krásné jsou zvukové vibrace vydávané čistým oddaným Pána, který je prostoupen Pánovou slávou. Zkoumáním povahy vody tedy lze pochopit příznaky Pánova čistého oddaného.

Verš

tejasvī tapasā dīpto
durdharṣodara-bhājanaḥ
sarva-bhakṣyo ’pi yuktātmā
nādatte malam agni-vat

Synonyma

tejasvī — jasnĕ svítící; tapasā — díky své askezi; dīptaḥ — zářící; durdharṣa — neochvĕjný; udara-bhājanaḥ — jí jen tolik, kolik jeho žaludek potřebuje; sarva — vše; bhakṣyaḥ — který jí; api — ačkoliv; yukta-ātmā — ten, kdo je neochvĕjný v duchovním životĕ; na ādatte — nepřijímá; malam — nečistoty; agni-vat — jako oheň.

Překlad

Svĕtci se podstupováním askeze stávají mocnými. Nechtĕjí si užívat ničeho v hmotném svĕtĕ, a proto mají neochvĕjné vĕdomí. Tito mudrci jsou přirozenĕ osvobození. Přijímají potravu, které se jim dostane řízením osudu, a pokud shodou okolností snĕdí znečištĕné jídlo, nemá to na nĕ vliv, tak jako oheň spálí nečisté vĕci, které se do nĕj vloží.

Význam

Slovo udara-bhājana vyjadřuje, že svĕtec jí jen proto, aby přežil, ne kvůli smyslovému požitku. Chutná jídla má človĕk jíst, aby si uchoval šťastnou mysl, ale nemĕl by jíst příliš bohatĕ, protože to podnĕcuje pohlavní touhu a lenost. Svĕtec se vždy chová jako dokonalý džentlmen a nikdy nepodléhá chtíči a chamtivosti. I když se ho māyā snaží přemoci různými hmotnými svody, on sám nakonec tato hmotná lákadla přemůže svou duchovní silou. Nikdo by proto nemĕl být vůči duchovnĕ pokročilé osobnosti neuctivĕ, ale naopak jí vzdávat úctu. Přistupovat k osobnosti vĕdomé si Kṛṣṇy nedbale je jako zacházet nedbale s ohnĕm, který v takovém případĕ okamžitĕ popálí. Pán nepromíjí, když se nĕkdo chová špatnĕ k čistému oddanému.

Verš

kvacic channaḥ kvacit spaṣṭa
upāsyaḥ śreya icchatām
bhuṅkte sarvatra dātṝṇāṁ
dahan prāg-uttarāśubham

Synonyma

kvacit — nĕkdy; channaḥ — skrytý; kvacit — nĕkdy; spaṣṭaḥ — projevený; upāsyaḥ — hodný uctívání; śreyaḥ — nejvyšší dobro; icchatām — tĕmi, kdo si přejí; bhuṅkte — pohlcuje; sarvatra — na všech stranách; dātṝṇām — tĕch, kdo mu nĕco nabízejí; dahan — spalující; prāk — dřívĕjší; uttara — a budoucí; aśubham — hříšné reakce.

Překlad

Tak jako oheň zůstává svĕtec nĕkdy skrytý a jindy se projeví. Ve prospĕch podmínĕných duší, které touží po skutečném štĕstí, může svĕtec přijmout postavení uctívaného duchovního mistra a tehdy jako oheň spaluje na popel všechny minulé i budoucí hříšné reakce tĕch, kdo ho uctívají, tím, že milostivĕ přijímá, co mu nabízejí.

Význam

Svatá osoba své vznešené duchovní postavení radĕji skrývá, ale pro ponaučení trpících lidí tohoto svĕta nĕkdy svou vznešenost vyjeví. To se přirovnává k ohni, který nĕkdy hoří nepozorován pod vrstvou popela a jindy plápolá otevřenĕ. Tak jako oheň pohlcuje ghí a další obĕtiny, které mu konatelé obĕti nabízejí, svĕtec přijímá chválu od svých podmínĕných následovníků, dobře si vĕdom toho, že všechna chvála je ve skutečnosti určena Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi. Když na sebe slyší chválu obyčejný človĕk, okamžitĕ zpychne a začne se chovat jako hlupák, ale u svĕtce spaluje tyto nepříznivé sklony na popel jeho připoutanost k Absolutní Pravdĕ. Tímto způsobem se podobá ohni.

Verš

sva-māyayā sṛṣṭam idaṁ
sad-asal-lakṣaṇaṁ vibhuḥ
praviṣṭa īyate tat-tat-
svarūpo ’gnir ivaidhasi

Synonyma

sva-māyayā — svou hmotnou energií; sṛṣṭam — stvořeného; idam — do tohoto (tĕla individuální jīvy); sat-asat — poloboha, zvířete a podobnĕ; lakṣaṇam — nesoucího znaky; vibhuḥ — Všemohoucí; praviṣṭaḥ — poté, co vstoupil; īyate — jeví se; tat-tat — každé příslušné podoby; svarūpaḥ — přijímající totožnost; agniḥ — oheň; iva — jako; edhasi — v palivovém dříví.

Překlad

Tak jako se oheň projevuje různĕ v kusech dřeva s různou velikostí a vlastnostmi, všemohoucí Nejvyšší Duše vypadá poté, co vstoupí do tĕl vyšších a nižších forem života vytvořených svou vlastní energií, jako kdyby přijímala totožnost každé z nich.

Význam

I když je Nejvyšší Pán ve všem, není pravda, že všechno je Pán. Prostřednictvím kvality dobra vytváří Pán vznešená hmotná tĕla polobohů a brāhmaṇů a expandováním kvality nevĕdomosti vytváří tĕla zvířat, śūdrů a dalších nižších forem života. I když Pán vstupuje do všech tĕchto vyšších a nižších výtvorů, sám zůstává vibhu, všemohoucí Osobností Božství. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že oheň je sice v doutnajícím dřevĕ přítomný, ale vyšlehne teprve tehdy, když se dřevem začneme pohybovat. Také Pán, Osobnost Božství, je nepřímo přítomný všude, ale projeví se teprve tehdy, když začneme s láskou a oddaností opĕvovat Jeho slávu a naslouchat o ní. Pak se Pán přímo zjevuje před svými oddanými.

Pošetilé podmínĕné duše ignorují úchvatnou přítomnost Pána ve všem a své bĕžné vĕdomí místo toho soustředí na své dočasné hmotné obaly. Myslí si: „Jsem silný muž,“ „Jsem krásná žena,“ „Jsem nejbohatší človĕk tohoto mĕsta,“ „Já jsem PhDr.,“ a podobnĕ. Toto zbytečné zapletení by mĕla ráznĕ ukončit a uznat skutečnost, že je čistou duchovní duší, vĕčným blaženým služebníkem Pána Kṛṣṇy.

Verš

visargādyāḥ śmaśānāntā
bhāvā dehasya nātmanaḥ
kalānām iva candrasya
kālenāvyakta-vartmanā

Synonyma

visarga — zrozením; ādyāḥ — počínaje; śmaśāna — časem smrti, kdy je tĕlo spáleno na popel; antāḥ — konče; bhāvāḥ — stavy; dehasya — tĕla; na — ne; ātmanaḥ — duše; kalānām — různých fází; iva — jako; candrasya — mĕsíce; kālena — času; avyakta — nepostřehnutelný; vartmanā — jehož pohyb.

Překlad

Všechny fáze našeho hmotného života, jež začínají zrozením a vrcholí smrtí, se pojí s tĕlem a nemají vliv na duši, tak jako zdánlivé dorůstání a ubývání mĕsíce neovlivňuje samotný mĕsíc. Tyto zmĕny jsou vynucené neviditelnými pohyby času.

Význam

Tĕlo prochází šesti fázemi: zrozením, růstem, setrváváním, vytvářením vedlejších produktů, chřadnutím a smrtí. I mĕsíc zdánlivĕ roste, ubývá a nakonec mizí. Svĕtlo mĕsíce je odrazem svĕtla slunce od mĕsíce, a proto je zřejmé, že samotný mĕsíc neroste ani se nezmenšuje; to my vidíme odraz mĕsíce v různých fázích. Také vĕčná duše se nerodí ani neumírá, což potvrzuje Bhagavad-gītā (2.20): na jāyate mriyate vā kadācit. My vnímáme odraz duše v podobĕ hrubohmotného tĕla a jemnohmotné mysli, jež procházejí různými hmotnými zmĕnami.

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho je Slunce ohnivá planeta a Mĕsíc je vodní planeta, což potvrzuje Śrīla Jīva Gosvāmī. To dále ukazuje neznalost moderní vĕdy ohlednĕ skutečné povahy planety Mĕsíce.

Verš

kālena hy ogha-vegena
bhūtānāṁ prabhavāpyayau
nityāv api na dṛśyete
ātmano ’gner yathārciṣām

Synonyma

kālena — časem; hi — jistĕ; ogha — jako záplava; vegena — jehož rychlost; bhūtānām — stvořených tĕl; prabhava — zrození; apyayau — a zánik; nityau — neustálé; api — ačkoliv; na dṛśyete — nejsou vidĕt; ātmanaḥ — týkající se duchovní duše; agneḥ — ohnĕ; yathā — jako; arciṣām — plamenů.

Překlad

Plameny ohnĕ se objevují a mizí každým okamžikem, ale bĕžný pozorovatel si tohoto tvoření a zanikání přesto nevšímá. Také mocné vlny času se valí bez ustání jako silné říční proudy a nepostřehnutelnĕ způsobují rození, růst a smrt nesčetných hmotných tĕl. Duše, která je tak neustále nucená mĕnit své postavení, však nedokáže působení času vnímat.

Význam

Brāhmaṇa avadhūta, který poučuje krále Yadua, uvádí poté, co už přešel k příkladu mĕsíce, znovu příklad ohnĕ. Této analytické metodĕ se říká siṁhāvalokana, „pohled lva“, kdy človĕk pokračuje vpřed a zároveň se ohlíží, aby se ujistil, jestli nĕco nepřehlédl. Mudrc tedy pokračuje se svou analýzou, ale vrací se k příkladu ohnĕ, aby doložil nutnost odříkání. Hmotné tĕlo je nepochybnĕ pomíjivým a iluzorním projevem Pánovy vnĕjší energie. Plameny ohnĕ se neustále rodí a mizí, a přesto oheň vnímáme jako nepřetržitou realitu. Podobnĕ je i duše nepřetržitou realitou, i když její hmotná tĕla vlivem času neustále vznikají a zanikají. Je řečeno, že nejpodivuhodnĕjší vĕcí je to, že si nikdo nemyslí, že zemře. Jelikož je vĕčná, má živá bytost sklon přijmout jakoukoliv prchavou situaci za trvalou a přitom zapomíná, že svou vĕčnou povahu může skutečnĕ vnímat jedinĕ ve vĕčné atmosféře duchovního nebe. Jakmile je o této skutečnosti přesvĕdčená, vyvíjí vlastnost zvanou vairāgya neboli odpoutanost od hmotného klamu.

Verš

guṇair guṇān upādatte
yathā-kālaṁ vimuñcati
na teṣu yujyate yogī
gobhir gā iva go-patiḥ

Synonyma

guṇaiḥ — svými smysly; guṇān — hmotné smyslové objekty; upādatte — přijímá; yathā-kālam — v patřičný čas; vimuñcati — se jich vzdává; na — ne; teṣu — do nich; yujyate — zaplétá se; yogī — seberealizovaný mudrc; gobhiḥ — svými paprsky; gāḥ — vodní nádrže; iva — jako; go-patiḥ — slunce.

Překlad

Tak jako slunce svými mocnými paprsky odpařuje velké množství vody, kterou pozdĕji vrací na zem v podobĕ deštĕ, svĕtec přijímá svými hmotnými smysly hmotné objekty všeho druhu a v pravý čas, když se na nĕho obrátí správná osoba a požádá ho o nĕ, je vrátí. Takto se nezaplétá ani když smyslové objekty přijímá, ani když se jich zříká.

Význam

Človĕk vĕdomý si Kṛṣṇy si nikdy nenárokuje vlastnické právo na bohatství, které mu Pán Kṛṣṇa svĕřil za účelem šíření hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Oddaní Pána Kṛṣṇy by nemĕli jen hromadit hmotný majetek, ale mĕli by rozdávat Kṛṣṇovo bohatství tak, aby se hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy mohlo bezmeznĕ šířit. Toto se lze naučit od slunce.

Verš

budhyate sve na bhedena
vyakti-stha iva tad-gataḥ
lakṣyate sthūla-matibhir
ātmā cāvasthito ’rka-vat

Synonyma

budhyate — myslí se na; sve — ve své původní podobĕ; na — ne; bhedena — z hlediska rozmanitosti; vyakti — v různých objektech vytvářejících odraz; sthaḥ — umístĕné; iva — zdánlivĕ; tat-gataḥ — že do nich skutečnĕ vstoupilo; lakṣyate — připadá; sthūla-matibhiḥ — tĕm, kteří mají tupou inteligenci; ātmā — vlastní já; ca — také; avasthitaḥ — spočívající; arkavat — jako slunce.

Překlad

Přestože se slunce odráží v různých objektech, samo se nikdy nedĕlí ani nesplývá se svým odrazem. To by si o nĕm mohly myslet jedinĕ osoby s tupou inteligencí. Také duše zůstává nerozdĕlená a nehmotná, přestože se odráží v různých hmotných tĕlech.

Význam

Slunce se odráží v mnoha objektech jako jsou okna, zrcadla, blyštivý kov, olej, voda a tak dále, a přesto zůstává jediné a nerozdĕlitelné. Vĕčná duchovní duše v tĕle se podobnĕ odráží skrze clonu, kterou představuje hmotné tĕlo. Proto duše vypadá jako stará nebo mladá, tlustá nebo hubená, veselá nebo smutná. Může se jevit jako americká, ruská, africká, hinduistická nebo křesťanská, ale ve svém přirozeném postavení je vĕčná duše prostá veškerých hmotných označení.

Slovo sthūla-matibhiḥ v tomto verši poukazuje na lidi s primitivní a tupou inteligencí. Zažili jsme, jak se bĕhem pouliční výstavy pes vymočil na cenný obraz. Svou tupou inteligencí nemohl pochopit, jakou má ten obraz skutečnou hodnotu. Také človĕk, který nerozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy, hrubĕ zneužívá nedocenitelnou příležitost, kterou skýtá lidský život. Lidský život je určený k seberealizaci, a nemĕli bychom tedy marnit čas hašteřením o hmotná označení, jako je kapitalista, komunista, Američan, Rus a podobnĕ. Místo toho by se všichni lidé mĕli začít vĕnovat láskyplné oddané službĕ Bohu a poznat svou vĕčnou, čistou totožnost. Slunce bychom mĕli poznávat pozorováním jeho přímého projevu, ne jeho pokřivených odrazů ve hmotných objektech. Také o každé živé bytosti bychom mĕli uvažovat z hlediska její čisté duchovní totožnosti za zkreslenými projevy hmotných označení.

Slovo ātmā v tomto verši se také vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství. Tak jako máme sklon pohlížet na obyčejné duše, jīvy, skrze jejich odraz v podobĕ hmotného tĕla, máme sklon pohlížet na Osobnost Božství skrze deformující clonu naší hmotné mysli. Potom si představujeme, že Bůh je neosobní, hmotný nebo nepoznatelný. Když je zataženo, pak ze slunce schovaného za mraky nevidíme víc než jeho svĕtlo. A když je naše mysl zamlžená mentální spekulací, pak můžeme svĕtlo vycházející z transcendentálního tĕla Boha považovat za nejvyšší duchovní pravdu. Jakmile je však mysl čistá, bez jediné poskvrny, jako modré nebe bez jediného mraku, je možné vidĕt skutečnou podobu Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇu. Zahalená mysl neumožní podmínĕné duši dokonale poznat Absolutní Pravdu – Pána je třeba vidĕt na jasnĕ modré obloze čistého vĕdomí Kṛṣṇy, bez ploduchtivých tužeb a mentální spekulace. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá:

jīvera kalyāṇa-sādhana-kāma
jagate āsi' e madhura nāma
avidyā-timira-tāpana-rūpe
hṛd-gagane virāje

„Svaté jméno Pána Kṛṣṇy sestupuje do temnoty hmotného svĕta, jen aby přineslo prospĕch podmínĕným duším. Kṛṣṇovo svaté jméno je jako slunce, které vychází na jasném nebi srdce oddaných.“ Toto zářivé poznání nemohou pochopit ti, kdo se snaží – ve jménu zbožnosti či ateismu – vykořisťovat Pánovo hmotné stvoření. Človĕk se musí stát čistým oddaným Pána Kṛṣṇy a pak jeho poznání osvítí všechno na všech stranách: kasmin nu bhagavo vijñāte sarvam idaṁ vijñātaṁ bhavatīti (Muṇḍaka Upaniṣad 1.1.3).

Verš

nāti-snehaḥ prasaṅgo vā
kartavyaḥ kvāpi kenacit
kurvan vindeta santāpaṁ
kapota iva dīna-dhīḥ

Synonyma

na — ne; ati-snehaḥ — přehnaná náklonnost; prasaṅgaḥ — tĕsné spojení; — nebo; kartavyaḥ — mĕl by projevovat; kva api — kdy; kenacit — vůči komukoliv a čemukoliv; kurvan — když to bude dĕlat; vindeta — bude zakoušet; santāpam — velké utrpení; kapotaḥ — holub; iva — jako; dīna-dhīḥ — nerozvážný.

Překlad

Nikdo by k nikomu a ničemu nemĕl chovat přehnanou náklonnost či připoutanost, jinak bude muset velmi trpĕt jako hloupý holub.

Význam

Sanskrtská předpona ati, „přehnaná“, se vztahuje na náklonnost či připoutanost postrádající vĕdomí Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ (5.29): suhṛdaṁ sarva-bhūtānām – že je vĕčným dobrodincem každé živé bytosti. Pán je tak laskavý, že sídlí v srdci každé podmínĕné duše a doprovází ji bĕhem jejího nekonečného putování královstvím māyi a trpĕlivĕ čeká, kdy se podmínĕná duše vrátí domů, zpátky k Bohu. Pán zařizuje vše pro vĕčné štĕstí každé živé bytosti. Nejlepší způsob, jak může kdokoliv projevit soucit a náklonnost všem živým bytostem, je stát se kazatelem poselství Pána Kṛṣṇy a pomáhat Mu v osvobozování pokleslých duší. Pokud se naše náklonnost či připoutanost ke druhým zakládá na tĕlesném uspokojování smyslů ve jménu společnosti, přátelství a lásky, pak tato přehnaná, nežádoucí náklonnost (ati-sneha) vyvolá palčivou bolest, jakmile se vztah rozpadne a skončí. Nyní bude následovat vyprávĕní příbĕhu o pošetilém holubovi. Podobný příbĕh líčí ve druhé kapitole sedmého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu Yamarāja truchlícím vdovám po králi Suyajñovi.

Verš

kapotaḥ kaścanāraṇye
kṛta-nīḍo vanaspatau
kapotyā bhāryayā sārdham
uvāsa katicit samāḥ

Synonyma

kapotaḥ — holub; kaścana — jistý; araṇye — v lese; kṛta-nīḍaḥ — poté, co si zbudoval hnízdo; vanaspatau — ve stromĕ; kapotyā — s holubicí; bhāryayā — svou manželkou; sa-ardham — jako svou družkou; uvāsa — žil; katicit — nĕkolik; samāḥ — let.

Překlad

Jednou žil v lese jeden holub se svou manželkou. Zbudoval si hnízdo ve stromĕ a tam strávil nĕkolik let v její společnosti.

Verš

kapotau sneha-guṇita-
hṛdayau gṛha-dharmiṇau
dṛṣṭiṁ dṛṣṭyāṅgam aṅgena
buddhiṁ buddhyā babandhatuḥ

Synonyma

kapotau — oba holubi; sneha — náklonností; guṇita — spoutaná jako provazy; hṛdayau — jejich srdce; gṛha-dharmiṇau — připoutaní hospodáři; dṛṣṭim — pohled; dṛṣṭyā — za pohledem; aṅgam — fyzické tĕlo; aṅgena — tĕlem toho druhého; buddhim — mysl; buddhyā — myslí toho druhého; babandhatuḥ — navzájem se spoutali.

Překlad

Oba holubi velmi lpĕli na udržování své domácnosti. Jelikož byla jejich srdce svázaná sentimentální náklonností, přitahovali jeden druhého svými pohledy, tĕlesnými rysy a stavy mysli. Tak se navzájem naprosto spoutali svou láskou.

Význam

Holub s holubicí k sobĕ byli tak připoutaní, že nesnesli ani okamžik vzájemného odloučení. Tomu se říká bhagavad-vismṛti neboli zapomnĕní na Nejvyššího Pána a připoutanost k netečné hmotĕ. Živá bytost chová vĕčnou lásku k Pánu, ale ve zvrácené podobĕ se tato láska projevuje jako falešná hmotná náklonnost. Mdlý odraz pravé radosti se tak stává základem falešného života založeného na zapomnĕní na Absolutní Pravdu.

Verš

śayyāsanāṭana-sthāna
vārtā-krīḍāśanādikam
mithunī-bhūya viśrabdhau
ceratur vana-rājiṣu

Synonyma

śayyā — odpočívání; āsana — sezení; aṭana — chození; sthāna — stání; vārtā — rozmlouvání; krīḍā — hraní si; aśana — jedení; ādikam — a tak dále; mithunī-bhūya — spolu jako pár; viśrabdhau — důvĕřující; ceratuḥ — provádĕli; vana — lesa; rājiṣu — v hájích stromů.

Překlad

S naivní důvĕrou v budoucnost spolu odpočívali, sedávali, procházeli se, postávali, rozmlouvali, hráli si, jedli a tak dále mezi lesními stromy jako zamilovaný pár.

Verš

yaṁ yaṁ vāñchati sā rājan
tarpayanty anukampitā
taṁ taṁ samanayat kāmaṁ
kṛcchreṇāpy ajitendriyaḥ

Synonyma

yam yam — cokoliv; vāñchati — chtĕla; — ona; rājan — ó králi; tarpayantī — tĕšící; anukampitā — když mu byla projevena milost; tam tam — to; samanayat — přinesl; kāmam — její touhu; kṛcchreṇa — s obtížemi; api — dokonce; ajita-indriyaḥ — jenž se nikdy nenaučil ovládat své smysly.

Překlad

Kdykoliv si holubice nĕco přála, ó králi, lichotkami pro to získala manžela a on ji na oplátku uspokojoval tím, že i za cenu velkých obtíží vĕrnĕ dĕlal vše, co chtĕla. Tak v její společnosti nedokázal ovládat své smysly.

Význam

Slovo tarpayantī naznačuje, že holubice byla zbĕhlá ve svádĕní svého manžela usmĕvavými pohledy a láskyplnými slovy. Když takto působila na jeho ušlechtilé city, úspĕšnĕ si z nĕho udĕlala svého vĕrného služebníka. Nebohý holub byl ajitendriya, což je označení toho, kdo nedokáže ovládat své smysly a jehož srdce snadno jihne pod vlivem ženské krásy. Vyprávĕním tohoto příbĕhu o páru holubů a o hrozném utrpení, které zakusili, když nastalo jejich nevyhnutelné odloučení, brāhmaṇa avadhūta udílí cenné pokyny. Každý, kdo nezasvĕtí svou inteligenci službĕ Hṛṣīkeśovi, Nejvyššímu Pánu smyslové činnosti, se bude nevyhnutelnĕ utápĕt v nevĕdomosti tĕlesného uspokojení. Potom nebude o nic lepší než pošetilý holub.

Verš

kapotī prathamaṁ garbhaṁ
gṛhṇantī kāla āgate
aṇḍāni suṣuve nīḍe
sta-patyuḥ sannidhau satī

Synonyma

kapotī — holubice; prathamam — své první; garbham — tĕhotenství; gṛhṇantī — nesoucí; kāle — čas (pro snůšku); āgate — když nadešel; aṇḍāni — vejce; suṣuve — snesla; nīḍe — v hnízdĕ; sva-patyuḥ — svého manžela; sannidhau — v přítomnosti; satī — počestná.

Překlad

Potom holubice poprvé otĕhotnĕla. Když nadešel její čas, snesla počestná paní za přítomnosti svého manžela v hnízdĕ nĕkolik vajec.

Verš

teṣu kāle vyajāyanta
racitāvayavā hareḥ
śaktibhir durvibhāvyābhiḥ
komalāṅga-tanūruhāḥ

Synonyma

teṣu — z tĕchto vajec; kāle — časem; vyajāyanta — narodily se; racita — vytvořené; avayavāḥ — (dĕti) jejichž údy; hareḥ — Nejvyššího Pána, Hariho; śaktibhiḥ — energiemi; durvibhāvyābhiḥ — jež jsou nepochopitelné; komala — křehká; aṅga — jejichž tĕla; tanūruhāḥ — a peří.

Překlad

Když dozrál čas, z tĕchto vajec se narodila holoubátka s křehkými tĕlíčky a jemným peřím, jež vytvořily nepochopitelné energie Pána.

Verš

prajāḥ pupuṣatuḥ prītau
dampatī putra-vatsalau
śṛṇvantau kūjitaṁ tāsāṁ
nirvṛtau kala-bhāṣitaiḥ

Synonyma

prajāḥ — své potomstvo; pupuṣatuḥ — živili; prītau — velmi potĕšený; dam-patī — pár; putra — ke svým dĕtem; vatsalau — soucitní; śṛṇvantau — naslouchající; kūjitam — štĕbetání; tāsām — svých dĕtí; nirvṛtau — nesmírnĕ šťastní; kala-bhāṣitaiḥ — ze žvatlání.

Překlad

Oba holubi si své dĕti zamilovali a s velkým potĕšením naslouchali jejich žvatlavému štĕbetání, které rodičům znĕlo jako rajská hudba. Začali tedy malé ptáčky, kteří se jim narodili, s láskou vychovávat.

Verš

tāsāṁ patatraiḥ su-sparśaiḥ
kūjitair mugdha-ceṣṭitaiḥ
pratyudgamair adīnānāṁ
pitarau mudam āpatuḥ

Synonyma

tāsām — ptáčat; patatraiḥ — křidýlky; su-sparśaiḥ — jemnými na dotek; kūjitaiḥ — jejich cvrlikáním; mugdha — přitažlivými; ceṣṭitaiḥ — činnostmi; pratyudgamaiḥ — jejich snahami létat, když dychtivĕ nadskakovaly; adīnānām — šťastných (dĕtí); pitarau — rodiče; mudam āpatuḥ — byli rozradostnĕní.

Překlad

Ptačí rodiče byli bez sebe radostí z pohledu na jemná křidýlka svých dĕtí, z jejich cvrlikání, z jejich roztomile nevinného batolení se v hnízdĕ a z jejich pokusů vyskočit a létat. Když vidĕli, že jejich dĕti jsou šťastné, byli také šťastní.

Verš

snehānubaddha-hṛdayāv
anyonyaṁ viṣṇu-māyayā
vimohitau dīna-dhiyau
śiśūn pupuṣatuḥ prajāḥ

Synonyma

sneha — náklonností; anubaddha — spoutaná; hṛdayau — jejich srdce; anyonyam — vzájemnĕ; viṣṇu-māyayā — klamnou energií Pána Viṣṇua; vimohitau — úplnĕ zmatení; dīna-dhiyau — slabomyslní; śiśūn — své dĕti; pupuṣatuḥ — živili; prajāḥ — své potomky.

Překlad

Srdce pošetilých ptáků byla spoutaná vzájemnou náklonností. Úplnĕ zmatení klamnou energií Pána Viṣṇua se tak dále starali o mláďata, která se jim narodila.

Verš

ekadā jagmatus tāsām
annārthaṁ tau kuṭumbinau
paritaḥ kānane tasminn
arthinau ceratuś ciram

Synonyma

ekadā — jednou; jagmatuḥ — vydali se; tāsām — dĕtí; anna — potravu; artham — pro; tau — oba; kuṭumbinau — zaopatřovatelé rodiny; paritaḥ — všude kolem; kānane — po lese; tasmin — to; arthinau — dychtivĕ vyhledávající; ceratuḥ — poletovali; ciram — daleko.

Překlad

Jednoho dne se obĕ hlavy rodiny vydaly najít pro dĕti potravu. S dychtivou touhou náležitĕ nakrmit své potomstvo dlouho poletovali po celém lese.

Verš

dṛṣṭvā tān lubdhakaḥ kaścid
yadṛcchāto vane-caraḥ
jagṛhe jālam ātatya
carataḥ svālayāntike

Synonyma

dṛṣṭvā — když spatřil; tān — je, ptáčata; lubdhakaḥ — lovec; kaścit — jistý; yadṛcchātaḥ — bezcílnĕ; vane — lesem; caraḥ — který se procházel; jagṛhe — polapil; jālam — svou síť; ātatya — poté, co roztáhl; carataḥ — která se pohybovala; sva-ālaya-antike — v blízkosti svého domova.

Překlad

V tu dobu spatřil holoubátka pohybující se poblíž svého hnízda jistý lovec, který se bezcílnĕ procházel lesem. Roztáhl svou síť a všechna je pochytal.

Verš

kapotaś ca kapotī ca
prajā-poṣe sadotsukau
gatau poṣaṇam ādāya
sva-nīḍam upajagmatuḥ

Synonyma

kapotaḥ — holub; ca — a; kapotī — holubice; ca — a; prajā — svých dĕtí; poṣe — o výživu; sadā — vždy; utsukau — dychtivĕ usilující; gatau — poté, co se vzdálili; poṣaṇam — jídlo; ādāya — přinášející; sva — svému; nīḍam — k hnízdu; upajagmatuḥ — přiletĕli.

Překlad

Holub a jeho žena vždy dychtili živit své dĕti a za tím účelem byli pryč v lese. Poté, co obstarali patřičné jídlo, vraceli se teď do svého hnízda.

Verš

kapotī svātmajān vīkṣya
bālakān jāla-saṁvṛtān
tān abhyadhāvat krośantī
krośato bhṛśa-duḥkhitā

Synonyma

kapotī — holubice; sva-ātma-jān — své potomky; vīkṣya — když vidĕla; bālakān — dĕti; jāla — sítí; saṁvṛtān — obalené; tān — k nim; abhyadhāvat — pospíchala; krośantī — křičící; krośataḥ — k nim, které také naříkaly; bhṛśa — nesmírnĕ; duḥkhitā — zarmoucená.

Překlad

Když holubice zahlédla své dĕti polapené v lovcovĕ síti, zasáhla ji mučivá úzkost a s křikem k nim pospíchala. Mláďata zase volala ji.

Verš

sāsakṛt sneha-guṇitā
dīna-cittāja-māyayā
svayaṁ cābadhyata śicā
baddhān paśyanty apasmṛtiḥ

Synonyma

— ona; asakṛt — neustále; sneha — hmotnou náklonností; guṇitā — spoutaná; dīna-cittā — oslabené inteligence; aja — nezrozeného Nejvyššího Pána; māyayā — matoucí energií; svayam — sama; ca — také; abadhyata — byla polapena; śicā — sítí; baddhān — na zajaté (dĕti); paśyantī — když tak hledĕla; apasmṛtiḥ — která se zapomnĕla.

Překlad

Holubice se vždy nechávala spoutávat provazy silné hmotné náklonnosti, a tak byla její mysl přemožena zármutkem. V sevření Pánovy matoucí energie se úplnĕ zapomnĕla a jak pospíchala ke svým bezmocným dĕtem, byla znenadání lapena v lovcovĕ síti.

Verš

kapotaḥ svātmajān baddhān
ātmano ’py adhikān priyān
bhāryāṁ cātma-samāṁ dīno
vilalāpāti-duḥkhitaḥ

Synonyma

kapotaḥ — holub; sva-ātma-jān — své dĕti; baddhān — chycené; ātmanaḥ — než sebe; api — dokonce; adhikān — více; priyān — drahé; bhāryām — svou manželku; ca — a; ātma-samām — sobĕ rovnou; dīnaḥ — nešťastník; vilalāpa — naříkal; ati-duḥkhitaḥ — velmi nešťastný.

Překlad

Když nešťastný holub vidĕl své dĕti, které mu byly dražší než vlastní život, i svou drahou ženu, kterou pokládal za sobĕ rovnou ve všech ohledech, osudnĕ chycené v lovcovĕ síti, začal zoufale naříkat.

Verš

aho me paśyatāpāyam
alpa-puṇyasya durmateḥ
atṛptasyākṛtārthasya
gṛhas trai-vargiko hataḥ

Synonyma

aho — bĕda; me — moji; paśyata — pohleďte na; apāyam — zkázu; alpa-puṇyasya — toho, kdo nemá dostatečné zbožné zásluhy; durmateḥ — nerozumného; atṛptasya — nespokojeného; akṛta-arthasya — toho, kdo nesplnil účel svého života; gṛhaḥ — rodinný život; trai-vargikaḥ — tvořený třemi cíli civilizované existence (náboženství, ekonomického rozvoje a smyslového požitku); hataḥ — zničený.

Překlad

Holub řekl: Bĕda, jen pohleďte na moji zkázu! Jsem velký hlupák, protože jsem se řádnĕ nevĕnoval zbožnému jednání. Nedosáhl jsem uspokojení ani jsem nesplnil účel života. Má drahá rodina, která byla základem mého náboženství, ekonomického rozvoje a smyslového požitku, je teď beznadĕjnĕ zničená.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že slovo atṛptasya vyjadřuje, že holub nebyl spokojený se smyslovým požitkem, kterého dosáhl. I když byl naprosto připoutaný ke své ženĕ, dĕtem a hnízdu, nemohl si jich dostatečnĕ užívat, protože v konečném smyslu tyto vĕci žádné uspokojení neposkytují. Akṛtārthasya znamená, že ztratil i své nadĕje a sny o budoucím zvĕtšení svého smyslového požitku. Lidé bĕžnĕ nazývají svůj „sladký domov“ „hnízdečkem“ a odkládají si peníze stranou na budoucí smyslový požitek. Všechny „hrdličky“ v hmotném svĕtĕ by si mĕly jasnĕ uvĕdomit, že jejich takzvaná manželka, dĕti a štĕstí budou odvlečeni v lovcovĕ síti. Jinak řečeno, smrt se vším skoncuje.

Verš

anurūpānukūlā ca
yasya me pati-devatā
śūnye gṛhe māṁ santyajya
putraiḥ svar yāti sādhubhiḥ

Synonyma

anurūpā — vhodná; anukūlā — vĕrná; ca — a; yasya — jehož; me — mĕ; pati-devatā — ta, pro kterou byl její manžel uctívaným božstvem; śūnye — prázdném; gṛhe — v domovĕ; mām — mĕ; santyajya — zanechala; putraiḥ — se svými syny; svaḥ — do nebe; yāti — odebírá se; sādhubhiḥ — svatými.

Překlad

Byli jsme s manželkou ideální dvojice. Vždy mĕ vĕrnĕ poslouchala a ve skutečnosti mĕ považovala za své uctívané božstvo. Ale teď, když vidĕla, že její dĕti jsou pryč a domov je prázdný, mĕ opustila a odešla s našimi svatými dĕtmi do nebe.

Verš

so ’haṁ śūnye gṛhe dīno
mṛta-dāro mṛta-prajaḥ
jijīviṣe kim arthaṁ vā
vidhuro duḥkha-jīvitaḥ

Synonyma

saḥ aham — já sám; śūnye — prázdném; gṛhe — v domĕ; dīnaḥ — zoufalý; mṛta-dāraḥ — má žena mrtvá; mṛta-prajaḥ — mé dĕti mrtvé; jijīviṣe — mĕl bych chtít žít; kim artham — z jakého důvodu; — jistĕ; vidhuraḥ — trpící odloučením; duḥkha — bídný; jīvitaḥ — můj život.

Překlad

Nyní je ze mĕ zoufalec žijící v prázdném domĕ. Má žena je mrtvá a mé dĕti také. Proč bych mĕl vůbec chtít žít? Srdce mĕ z odloučení od mé rodiny tak bolí, že život samotný se mi stal pouhým utrpením.

Verš

tāṁs tathaivāvṛtān śigbhir
mṛtyu-grastān viceṣṭataḥ
svayaṁ ca kṛpaṇaḥ śikṣu
paśyann apy abudho ’patat

Synonyma

tān — je; tathā — také; eva — jistĕ; āvṛtān — obepnuté; śigbhiḥ — sítí; mṛtyu — smrtí; grastān — polapené; viceṣṭataḥ — marnĕ se snažící; svayam — sám; ca — také; kṛpaṇaḥ — nešťastník; śikṣu — do sítĕ; paśyan — když přihlížel; api — dokonce; abudhaḥ — nerozumný; apatat — padl.

Překlad

Jak tak otec holub nešťastnĕ hledĕl na své nebohé dĕti polapené v síti a na pokraji smrti žalostnĕ zápasící o svobodu, přestalo mu to myslet, a tak sám padl do lovcovy sítĕ.

Verš

taṁ labdhvā lubdhakaḥ krūraḥ
kapotaṁ gṛha-medhinam
kapotakān kapotīṁ ca
siddhārthaḥ prayayau gṛham

Synonyma

tam — jeho; labdhvā — beroucí; lubdhakaḥ — lovec; krūraḥ — krutý; kapotam — holuba; gṛha-medhinam — materialistického hospodáře; kapotakān — holoubata; kapotīm — manželku holubici; ca — také; siddha-arthaḥ — jenž dosáhl svých cílů; prayayau — vydal se; gṛham — domů.

Překlad

Krutý lovec, který tím, že chytil holuba, jeho ženu i všechny jejich dĕti, dosáhl svého, se vydal domů.

Verš

evaṁ kuṭumby aśāntātmā
dvandvārāmaḥ patatri-vat
puṣṇan kuṭumbaṁ kṛpaṇaḥ
sānubandho ’vasīdati

Synonyma

evam — takto; kuṭumbī — otec rodiny; aśānta — neklidná; ātmā — jeho duše; dvandva — v hmotných protikladech (jako je muž a žena); ārāmaḥ — nacházející potĕšení; patatri-vat — jako tento pták; puṣṇan — živící; kuṭumbam — svou rodinu; kṛpaṇaḥ — lakomec; sa-anubandhaḥ — se svými příbuznými; avasīdati — musí velmi trpĕt.

Překlad

Ten, kdo příliš lpí na rodinném životĕ, je tímto způsobem v srdci rozrušený a snaží se stejnĕ jako holub nalézt potĕšení ve svĕtské sexuální přitažlivosti. Lakomce zaneprázdnĕného starostí o svoji rodinu čeká velké utrpení i se všemi jeho příbuznými.

Verš

yaḥ prāpya mānuṣaṁ lokaṁ
mukti-dvāram apāvṛtam
gṛheṣu khaga-vat saktas
tam ārūḍha-cyutaṁ viduḥ

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; prāpya — poté, co dosáhl; mānuṣam lokam — lidského tĕla; mukti — osvobození; dvāram — dveře; apāvṛtam — doširoka otevřené; gṛheṣu — k rodinnému životu; khaga-vat — jako pták z tohoto příbĕhu; saktaḥ — připoutaný; tam — jeho; ārūḍha — jenž vystoupal vysoko; cyutam — pak pokleslého; viduḥ — považují.

Překlad

Ten, kdo dospĕl do lidského tĕla, má dveře k osvobození doširoka otevřené. Pokud se však vĕnuje pouze rodinnému životu jako pošetilý pták v tomto příbĕhu, je třeba ho považovat za nĕkoho, kdo vystoupal hodnĕ vysoko, jen aby uklouzl a zase spadl.

Význam

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k sedmé kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Pokyny Pána Kṛṣṇy Uddhavovi“.