Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.7.7

Verš

yad idaṁ manasā vācā
cakṣurbhyāṁ śravaṇādibhiḥ
naśvaraṁ gṛhyamāṇaṁ ca
viddhi māyā-mano-mayam

Synonyma

yat — to, co; idam — tento svĕt; manasā — myslí; vācā — řečí; cakṣurbhyām — očima; śravaṇa-ādibhiḥ — ušima a dalšími smysly; naśvaram — dočasné; gṛhyamāṇam — to, co je přijímáno či vnímáno; ca — a; viddhi — mĕl bys vĕdĕt; māyā-manaḥ-mayam — jen vlivem māyi je to pokládáno za skutečné.

Překlad

Můj milý Uddhavo, hmotný vesmír, který vnímáš prostřednictvím své mysli, řeči, očí, uší a dalších smyslů, je výtvor klamu, který je pokládán za skutečný kvůli vlivu māyi. Mĕl bys totiž vĕdĕt, že všechny objekty hmotných smyslů jsou dočasné.

Význam

Je možné se ptát, jak může Pán Kṛṣṇa radit Uddhavovi, aby na vše hledĕl rovnocennĕ, když se v celém hmotném svĕtĕ setkáváme s dobrými a špatnými vlastnostmi? V tomto verši Kṛṣṇa vysvĕtluje, že hmotné dobro a zlo jsou výtvory matoucí energie, tak jako jsou objekty ve snech výtvory mysli.

Bhagavad-gītā uvádí: vāsudevaḥ sarvam iti – Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti vším, protože je přítomný ve všem a vše je přítomné v Nĕm. Kṛṣṇa je sarva-loka-maheśvaram, Pán a vlastník všech svĕtů. Vidĕt cokoliv oddĕlenĕ od Kṛṣṇy je klam a zaujetí pro jakýkoliv druh hmotného klamu, ať dobrého či špatného, je v konečném smyslu k ničemu, neboť poutá živou bytost v kolobĕhu rození a umírání.

Dívat se, poslouchat, čichat, chutnat a dotýkat se jsou činnosti pĕti poznávacích smyslů. Hlas, ruce, nohy, konečník a genitálie představují pĕt činných smyslů. Tĕchto deset smyslů je uspořádáno okolo mysli, která je středem hmotného jednání. Když si živá bytost přeje vykořisťovat hmotu, je zahalena třemi kvalitami přírody. Tak si vymýšlí různé filozofické, politické a společenské výklady reality, ale nikdy nepochopí Absolutní Pravdu, Pána Kṛṣṇu, jenž přesahuje znečištĕné vnímání hmotných smyslů. Ten, kdo je zapletený v síti hmotných označení, jako jsou rasa, národnost, sektářské náboženství, politická příslušnost a podobnĕ, je pohroužený do vnímání toho, jak se jeho tĕlo a tĕla druhých stýkají s hmotnými smyslovými objekty, a myslí si, že tyto smyslové objekty jsou zdrojem štĕstí a spokojenosti. Celý hmotný svĕt i se smysly, které ho vnímají, je však jen dočasným stvořením, jež bude zničeno energií času Nejvyššího Pána. Navzdory našim pošetilým nadĕjím a snům na hmotné úrovni žádné skutečné štĕstí neexistuje. Skutečná pravda není hmotná ani dočasná. Nazývá se ātmā, vĕčná duše, a mezi všemi vĕčnými dušemi existuje jedna nejvyšší. Ta se nazývá Osobnost Božství a ve své původní podobĕ má jméno Kṛṣṇa. Proces poznávání vrcholí ve vnímání nepochopitelné, transcendentální podoby Kṛṣṇy. Ten, kdo nevnímá Kṛṣṇu ve všem a vše v Kṛṣṇovi, je nepochybnĕ na úrovni mentálních výmyslů. V tomto verši Pán Kṛṣṇa nabádá Uddhavu, aby se vyvaroval této klamné úrovnĕ existence.