Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.7.39

Verš

prāṇa-vṛttyaiva santuṣyen
munir naivendriya-priyaiḥ
jñānaṁ yathā na naśyeta
nāvakīryeta vāṅ-manaḥ

Synonyma

prāṇa-vṛttyā — jen s proudĕním svého životního vzduchu; eva — dokonce; santuṣyet — mĕl by se spokojit; muniḥ — mudrc; na — ne; eva — jistĕ; indriya-priyaiḥ — s vĕcmi, které uspokojují smysly; jñānam — vĕdomí; yathā — aby; na naśyeta — nebylo zničené; na avakīryeta — nebyly rozrušené; vāk — jeho řeč; manaḥ — a mysl.

Překlad

Učený mudrc má nacházet uspokojení v jednoduchém udržování své existence a nemá usilovat o uspokojování hmotných smyslů. Mĕl by tedy pečovat o hmotné tĕlo takovým způsobem, aby to nezničilo jeho vyšší poznání a aby se jeho řeč a mysl neodchýlily od seberealizace.

Význam

Moudrý človĕk nesoustředí své vĕdomí na podoby, chutĕ, vůnĕ a vjemy uspokojující hmotné smysly. Jedení, spaní a podobné činnosti přijímá jen proto, aby přežil. O tĕlo je třeba se náležitĕ starat usmĕrnĕným přijímáním potravy, spánkem, hygienou a tak dále, jinak bude mysl slabá a duchovní poznání se vytratí. Pokud nĕkdo jí příliš střídmĕ nebo ve jménu nesobeckosti přijímá nečistou potravu, jistĕ ztratí vládu nad svou myslí. Pokud na druhou stranu nĕkdo jí přehnanĕ tučná či hutná jídla, bude to mít nežádoucí následky v podobĕ prodlužování spánku a přibývání semene, a tak mysl a řeč podlehnou kvalitám vášnĕ a nevĕdomosti. Pán Kṛṣṇa celé toto téma shrnul v Bhagavad-gītĕ výrokem yuktāhāra-vihārasya yukta-ceṣṭasya karmasu. Človĕk by mĕl umírnĕnĕ a inteligentnĕ usmĕrňovat všechny své tĕlesné činnosti tak, aby byly příznivé pro seberealizaci. Této technice učí pravý duchovní mistr. Ten, kdo je příliš odříkavý nebo se příliš vĕnuje uspokojování smyslů, nemůže seberealizace dosáhnout.

Pánův oddaný se musí vyhýbat tomu, aby jakýkoliv objekt vidĕl jako oddĕlený od Kṛṣṇy, protože to je klam. Slušný človĕk se nikdy nepokusí užívat si majetku jiného. Když tedy vidí vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, nezbývá prostor pro hmotný smyslový požitek. Pokud však vidí hmotné objekty jako oddĕlené od Kṛṣṇy, okamžitĕ se v nĕm probudí hmotné sklony k požitku. Musí být natolik inteligentní, aby rozlišoval mezi preyas, dočasným uspokojením, a śreyas, trvalým prospĕchem. Smyslové činnosti může přijmout usmĕrnĕným, omezeným způsobem, aby mĕl sílu pro službu Kṛṣṇovi, ale bude-li hmotným smyslům příliš dopřávat, pak ztratí svůj vážný přístup k duchovnímu životu a začne jednat jako obyčejný materialista. Konečným cílem, o kterém se zde mluví, je jñānam neboli stálé vĕdomí Absolutní Pravdy, Pána Kṛṣṇy.