Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.5.37

Verš

na hy ataḥ paramo lābho
dehināṁ bhrāmyatām iha
yato vindeta paramāṁ
śāntiṁ naśyati saṁsṛtiḥ

Synonyma

na — neexistuje; hi — jistĕ; ataḥ — než toto (saṅkīrtanový proces); paramaḥ — vĕtší; lābhaḥ — zisk; dehinām — pro vtĕlené duše; bhrāmyatām — které jsou nucené putovat; iha — tímto hmotným vesmírem; yataḥ — díky nĕmuž; vindeta — človĕk získá; paramām — svrchovaný; śāntim — mír; naśyati — a je zničen; saṁsṛtiḥ — kolobĕh opakovaného rození a umírání.

Překlad

Neexistuje nic, co by vtĕleným duším, které jsou nuceny putovat hmotným svĕtem, mohlo dát víc než saṅkīrtanové hnutí Nejvyššího Pána, jehož prostřednictvím lze získat nejvyšší mír a vysvobození z kolobĕhu opakovaného rození a umírání.

Význam

Ve Skanda Purāṇĕ, jakož i v jiných Purāṇách, je psáno: mahā-bhāgavatā nityaṁ kalau kurvanti kīrtanam. „Bĕhem Kali-yugy se velcí oddaní Pána vĕnují neustále kīrtanu, zpívání svatých jmen Pána.“ Nejvyšší Pán je přirozenĕ milostivý, a zvláštĕ k tĕm, kdo se v beznadĕjné situaci zcela odevzdají u Jeho lotosových nohou. To můžeme učinit okamžitĕ zpíváním Jeho svatých jmen. Podle Śrīdhara Svāmīho ani v dřívĕjších vĕcích, jako je Satya-yuga, živé bytosti nemohly dosáhnout dokonalosti dostupné v Kali-yuze. Śrīla Jīva Gosvāmī to vysvĕtlil takto. V dřívĕjších vĕcích, jako byla Satya-yuga, byli lidé dokonale kvalifikovaní a mohli snadno praktikovat i ty nejobtížnĕjší duchovní metody, kdy meditovali po mnoho tisíc let a přitom prakticky nejedli ani nespali. I když tedy v každém vĕku platí, že ten, kdo plnĕ přijme útočištĕ u Pánova svatého jména, získá veškerou dokonalost, vysoce kvalifikovaní obyvatelé Satya-yugy neberou v úvahu, že pouhé pohybování jazykem a rty, zpívání Pánova svatého jména, je úplný proces a že svaté jméno Pána je jediné útočištĕ ve vesmíru. Víc je přitahuje obtížný a složitý systém yogové meditace s náročnými sedovými pozicemi, důkladným ovládáním dechu a hlubokými dlouhodobými meditacemi v transu o Osobnosti Božství v srdci. V Satya-yuze je hříšný život nĕco neslýchaného, a proto lidi nesužují hrozné reakce, jaké vidíme v Kali-yuze – svĕtové války, hladomory, epidemie, sucha, šílenství a podobnĕ. I když v Satya-yuze lidé vždy uctívají Osobnost Božství jako konečný cíl života a pečlivĕ dodržují Boží zákony zvané dharma, nepřipadá jim, že by byli v beznadĕjné situaci, a proto ne vždy pociťují silnou lásku k Pánu.

V Kali-yuze jsou však životní podmínky nesnesitelné. Moderní vlády jednají tak odpornĕ, naše tĕla jsou tak prolezlá fyzickými i mentálními chorobami a dokonce i zaopatření základních potřeb je tak tĕžké, že podmínĕné duše intenzívnĕ volají svaté jméno Kṛṣṇy a prosí o úlevu od náporu tohoto vĕku. Členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy mají živé a nezapomenutelné zážitky s hrozivými protiklady, které v současném vĕku v lidské společnosti vládnou, a proto jsou pevnĕ přesvĕdčení, že mimo milosti Nejvyššího Pána tu není o co stát. Ve střediscích ISKCONu na celém svĕtĕ vidíme úžasné extatické kīrtany, při kterých muži, ženy a dĕti všech postavení zpívají s udivujícím nadšením svatá jména Kṛṣṇy a tančí ve vytržení, kdy vůbec nedbají na takzvané veřejné mínĕní. Jeden významný profesor z Oberlin College v Americe navštívil středisko Hare Kṛṣṇa v Kalifornii a žasl nad nadšením, s jakým oddaní při společném programu zpívají Kṛṣṇovo svaté jméno.

Bezmocné, nešťastné postavení živých bytostí v Kali-yuze je pro nĕ tedy mocným podnĕtem plnĕ se odevzdat svatému jménu Kṛṣṇy a vložit do nĕj všechny své nadĕje a víru. Proto je Kali-yuga nejlepším vĕkem, jelikož v tomto vĕku jsou podmínĕné duše víc než v Satya-yuze a dalších vĕcích znechucené královstvím iluze a plnĕ se odevzdávají Pánovu svatému jménu. Tento stav úplné odevzdanosti se nazývá paramāṁ śāntim, nejvyšší mír.

Śrīla Madhvācārya citoval úryvek z knihy zvané Svābhāvya, kde je řečeno, že pravý duchovní mistr v učednické posloupnosti dokáže rozpoznat mentalitu a schopnosti svých žáků a zamĕstnat je uctíváním příslušné podoby Pána, která je pro nĕ vhodná. Tímto způsobem duchovní mistr odstraňuje všechny překážky, které jeho žákům stojí v cestĕ. Obecným pravidlem je, že je třeba uctívat tu podobu Pána, která se zjevuje v dané yuze. Je také možné svou lásku a uctívání zamĕřit i na další podoby Pána, které se zjevují v jiných vĕcích, a zvláštĕ se doporučuje zpívat svatá jména Pána Nṛsiṁhadevy, který poskytuje veškerou ochranu. Prakticky všechny tyto pokyny jsou následovány v hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Všichni muži, ženy i dĕti v ISKCONu uctívají Pána způsobem, který odpovídá jejich povaze. Navíc na pokyn Caitanyi Mahāprabhua uctíváme Balarāmu a Kṛṣṇu, kteří se zjevili ve Dvāpara-yuze, protože jsou původní Nejvyšší Osobnost Božství. Zpíváním Daśāvatāra-stotry, jaya jagad-īśa hare, a čtením Śrīmad-Bhāgavatamu členové ISKCONu uctívají všechny úplné expanze Osobnosti Božství. A po každém ārati se zpívají modlitby k Pánu Nṛsiṁhadevovi, aby chránil toto hnutí, které je pro lidskou společnost tak důležité.