Skip to main content

KAPITOLA PÁTÁ

Nārada uzavírá své učení předané Vasudevovi

V této kapitole se pojednává o dalším osudu tĕch, kdo se stavĕjí nepřátelsky k uctívání Pána Hariho, kdo nejsou schopni ovládat své smysly a kdo nemají klid, a dále také o různých jménech, podobách a způsobech uctívání Osobnosti Božství v každé yuze.

Z tváře, paží, stehen a chodidel původní osoby Pána Viṣṇua se rodí (v tomto pořadí a podle vlivu kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti) čtyři varṇy – brāhmaṇa a tak dále – a také čtyři různé āśramy. Pokud příslušníci čtyř vareṇ a čtyř āśramů neuctívají Pána Śrī Hariho, který je osobnĕ zdrojem jejich stvoření, nutnĕ poklesnou. V tĕchto třídách jsou ženy a śūdrové, kteří se obvykle nedostanou k naslouchání a přednášení hari-kathā, vzhledem ke své nevĕdomosti zvláštními kandidáty milosti velkých duší. Členové ostatních tří vareṇ sice skrze védské zasvĕcení, které jim dává druhé zrození (śrauta-janma), získávají způsobilost dosáhnout lotosových nohou Hariho, ale bývají zmateni smyšlenými výklady Véd. Vydávají se za velké učence, a přitom nechápou, co je základním smyslem karmy. Ve své touze po plodech se vemlouvají do příznĕ jiných božstev a oddané Nejvyšší Osobnosti Božství zesmĕšňují. Jsou upnutí na rodinný život, připoutaní ke svĕtským klepům a o oddanou službu Viṣṇuovi a vaiṣṇavům nemají zájem. Jsou pobláznĕní hmotným bohatstvím a radovánkami, postrádají schopnost pravého rozlišování a inteligenci a vždy následují svoji mysl. Tato připoutanost k rodinnému životu a tak dále je pro bĕžné lidi přirozená, i když je v rozporu s nejlepšími pokyny śāster. Ve všech ohledech se vyprostit z takového života je základní učení Véd. Pravým bohatstvím je to, které vede k vĕrnému konání povinností duše, ne to, co skýtá jen sobecký smyslový požitek. Pro naplnĕní touhy potĕšit smysly muži a ženy vytvářejí páry a plodí dĕti. Když tito lidé na úrovni zvířat pobíjejí zvířata mimo rámec konání obĕtí, budou muset sami snášet násilí v příštím životĕ. Když nĕkdo v náruživé touze po vlastním požitku ubližuje jiným živým bytostem, útočí tím i na Pána Śrī Hariho, jenž sídlí v tĕlech všech živých bytostí jako Nadduše. Hlupáci, kteří podvádĕjí sami sebe, se staví proti Pánu Vāsudevovi, a tak plnĕ završují svou zkázu a jdou do pekla.

Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Hari, přijímá v jednotlivých yugách různé barvy pleti, jména a podoby a je uctíván různými předepsanými metodami. V Satya-yuze má bílou pleť, čtyři paže, obléká se jako brahmacārī, je známý pod jmény jako je Haṁsa a je Mu prokazována služba praktikováním meditativní yogy. V Tretā-yuze je Jeho barva červená, má čtyři paže, je zosobnĕním obĕti, Jeho charakteristickými symboly jsou obĕtní lžíce, nabĕračka a tak dále, má jména jako je Yajña a je uctíván védskými obĕťmi. Ve Dvāpara-yuze je Jeho pleť tmavĕ modrá, má žluté šaty, nese znaky Śrīvatsa a další, má jména jako například Vāsudeva a je uctíván v podobĕ Božstva podle pravidel daných ve Védách a tantrách. V Kali-yuze má barvu zlatou, doprovázejí Ho Jeho společníci, kteří představují Jeho prvořadé a druhořadé končetiny a Jeho zbranĕ, je pohroužený do kṛṣṇa-kīrtanu a uctívaný saṅkīrtana-yajñou. V Kali-yuze lze samotným oslavováním svatého jména Pána Śrī Hariho dosáhnout všech cílů lidského života, a proto ti, kdo umí ocenit skutečnou podstatu, Kali-yugu chválí. Mnoho lidí v jižní Indii (Draviḍa-deśi), na místech, kudy protékají řeky Tāmraparṇī, Kṛtamālā, Kāverī a Mahānadī, se bude v Kali-yuze vĕnovat oddané službĕ Nejvyššímu Pánu.

Ti, kdo se vzdají veškerého falešného ego a plnĕ přijmou útočištĕ u Pána Hariho, již nedluží nic polobohům ani komukoliv jinému. Osobnost Božství Śrī Hari se zjevuje v srdcích oddaných, kteří neznají jiné útočištĕ než Jeho, a sám od sebe odtamtud vyhání všechny neblahé touhy. Poté, co Videharāja Nimi vyslechl od nava-yogendrů obsáhlé popisy bhāgavata-dharmy, uctil je se spokojenou myslí a oni vzápĕtí zmizeli.

Devarṣi Nārada pak poučil Vasudevu, že oddaná služba je konečným útočištĕm. Řekl mu, aby Pána Kṛṣṇu nepovažoval za své dítĕ, přestože se Pán stal jeho synem, když se v tomto svĕtĕ zjevil, aby zbavil Zemi jejího břemene, ale aby na Nĕho myslel jako na Nejvyšší Osobnost Božství. Králové jako byl Śiśupāla dosáhli postavení na úrovni Pána i tím, že o Kṛṣṇovi meditovali v nepřátelském duchu. Bylo by tedy zbytečné snažit se říci ještĕ nĕco víc o dokonalosti velkých duší jako Vasudeva, které mají s Kṛṣṇou důvĕrný láskyplný vztah.

Sloka 1:
Král Nimi se dále ptal: Moji drazí Yogendrové, vy všichni velmi dokonale ovládáte nauku o vlastním já. Popište mi tedy prosím místo, kam odejdou ti, kdo témĕř nikdy neuctívají Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství, kdo nejsou schopní ukojit své hmotné touhy a neumĕjí se ovládat.
Sloka 2:
Śrī Camasa řekl: Každá ze čtyř společenských tříd brāhmaṇy počínaje se zrodila prostřednictvím různých kombinací kvalit přírody z tváře, paží, stehen a chodidel Nejvyššího Pána v Jeho vesmírné podobĕ. Tak byly stvořeny i čtyři duchovní stavy.
Sloka 3:
Pokud členové kterékoliv ze čtyř vareṇ a čtyř āśramů neuctívají nebo zámĕrnĕ znevažují Osobnost Božství, původ svého vlastního stvoření, tak poklesnou ze svého postavení do pekelných životních podmínek.
Sloka 4:
Je mnoho tĕch, kdo nemají malou příležitostí zúčastnit se diskusí o Harim, Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je pro nĕ tĕžké opĕvovat Jeho nepomíjivou slávu. Ženy, śūdrové a lidé dalších nízkých tříd si vždy zasluhují milost velkých osobností, jako jsi ty.
Sloka 5:
Na druhou stranu brāhmaṇové, členové královského stavu a vaiśyové mohou být zmatení a přijímat různé materialistické filozofie i poté, co získali přístup k lotosovým nohám Nejvyššího Pána Hariho, když se jim skrze védské zasvĕcení dostalo druhého zrození.
Sloka 6:
Tito arogantní a namyšlení hlupáci, kteří neznají umĕní jak jednat a jsou okouzlení a inspirovaní sladkými slovy Véd, se vydávají za učené autority a vemlouvají se polobohům.
Sloka 7:
Kvůli vlivu kvality vášnĕ materialističtí následovníci Véd podléhají násilným touhám a nadmĕrnému chtíči. Svou hnĕvivostí připomínají hada. Jsou panovační, velmi pyšní, jednají hříšnĕ a posmívají se oddaným, kteří jsou drazí Pánu Acyutovi.
Sloka 8:
Materialističtí konatelé védských obřadů se vyhýbají uctívání Pána a místo toho prakticky uctívají své manželky a tak své domovy zasvĕcují sexu. Tito materialističtí hospodáři se v tomto náladovém jednání navzájem povzbuzují. Obĕti chápou jako nezbytnost pro zaopatření tĕla, a tak provádĕjí neautorizované obřady, při kterých se nerozdává jídlo ani milodary brāhmaṇům a dalším úctyhodným osobám. Naopak krutĕ zabíjejí zvířata, například kozy, aniž by si uvĕdomovali neblahé následky svého počínání.
Sloka 9:
Inteligence krutĕ smýšlejících lidí je zaslepená nemístnou pýchou založenou na velkém bohatství, prestižních rodinných stycích, vzdĕlání, odříkání, osobní kráse, fyzické síle a úspĕšném konání védských obřadů. Tito nelidové jsou svou pýchou tak omámení, že se rouhají vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho oddaným.
Sloka 10:
Osobnost Božství sídlí vĕčnĕ v srdci každé vtĕlené bytosti, a přesto zůstává stranou; tak jako nebe, které je všudypřítomné, se nemísí se žádným hmotným předmĕtem. Pán je tedy svrchovaný cíl uctívání a absolutní vládce všeho. Védská literatura Ho obšírnĕ oslavuje, ale ti, jimž chybí inteligence, o Nĕm nechtĕjí naslouchat. Radĕji marní čas diskutováním svých mentálních výmyslů, které se nevyhnutelnĕ točí kolem hrubohmotného smyslového požitku, jako je například sex a jedení masa.
Sloka 11:
Podmínĕná duše v hmotném svĕtĕ vždy tíhne k sexu, jedení masa a omamným látkám. Náboženská písma tyto činnosti proto nikdy skutečnĕ nepodporují. I když pokyny písem dávají prostor pro sex v posvátném manželství, pro jedení masa v rámci obĕtí a pro omamné látky v aktu přijímání obřadních pohárů vína, tyto obřady mají v konečném smyslu vést k odříkání.
Sloka 12:
Jediným kýženým plodem nabytého bohatství je zbožnost, na základĕ které človĕk může získat filozofické pochopení života, jež nakonec dozraje v přímé vnímání Absolutní Pravdy a tedy osvobození ode všeho utrpení. Materialisté ovšem užívají své bohatství jen pro zlepšování podmínek své rodiny a nevidí, že chatrné hmotné tĕlo brzy zničí nepřemožitelná smrt.
Sloka 13:
Védy předepisují, aby se víno obĕtované bĕhem obřadů pozdĕji požívalo čicháním, nikoliv pitím. Podobnĕ je dovoleno obřadnĕ obĕtovat zvířata, ale ne je pobíjet ve velkém. Nábožensky podložený sex je také dovolen, ale jen v manželství pro plození dĕtí a ne pro smyslné využívání tĕla. Ménĕ inteligentní materialisté však bohužel nechápou, že by své životní povinnosti mĕli plnit čistĕ na duchovní úrovni.
Sloka 14:
Ti hříšníci, kteří neznají pravé náboženské zásady, a přesto se považují za naprosto zbožné, se nezdráhají páchat násilí na nevinných zvířatech, která jim plnĕ důvĕřují. V jejich příštích životech budou tytéž bytosti, které zabili v tomto svĕtĕ, požírat je.
Sloka 15:
Podmínĕné duše zcela svazuje náklonnost k jejich vlastním mrtvolám podobným hmotným tĕlům a jejich příbuzným a majetku. V tomto pyšném a pošetilém rozpoložení chovají nenávist vůči jiným živým bytostem i vůči Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu, jenž sídlí v srdcích všech bytostí. Tím, že se takto závistivĕ vztahují ke druhým, klesají postupnĕ do pekla.
Sloka 16:
Ti, kdo nedosáhli poznání Absolutní Pravdy, i když už překonali temnotu naprosté nevĕdomosti, obvykle následují trojí cestu zbožného hmotného života, tedy zbožnost, ekonomický rozvoj a smyslový požitek. Jelikož nemají čas se zamyslet nad žádným vyšším cílem, zabíjejí svoji vlastní duši.
Sloka 17:
Lidé zabíjející svou duši nejsou nikdy klidní, protože si myslí, že konečným účelem lidské inteligence je obohacovat hmotný život. Jelikož tedy zanedbávají své pravé, duchovní povinnosti, zažívají neustálou tíseň. Mají mnoho velkých snů a nadĕjí, ale ty bohužel vždy zničí nevyhnutelný bĕh času.
Sloka 18:
Ti, kdo se pod vlivem Pánovy klamné energie odvrátili od Nejvyššího Pána Vāsudevy, jsou nakonec donuceni se vzdát svých takzvaných domovů, dĕtí, přátel, manželek a milenek, kteří byli všichni výtvorem klamné energie Nejvyššího Pána, a proti své vůli vstoupit do nejtemnĕjších končin vesmíru.
Sloka 19:
Král Nimi se zeptal: Jaké má Nejvyšší Osobnost Božství barvy a podoby, když se zjevuje v jednotlivých vĕcích, a pod jakými jmény a podle jakých usmĕrňujících zásad je Pán ve společnosti uctíván?
Sloka 20:
Śrī Karabhājana odpovĕdĕl: V každé ze čtyř yug neboli vĕků – Kṛta, Tretā, Dvāpara and Kali – se Pán Keśava zjevuje s různými barvami pleti, jmény a podobami, a je tak uctíván různými metodami.
Sloka 21:
V Satya-yuze je Pán bílý, má čtyři paže, spletené vlasy a na sobĕ odĕv z kůry stromů, černou jelení kůži, posvátnou šňůru, má modlitební korále, tyč a nádobu na vodu jako znaky brahmacārīho.
Sloka 22:
Lidé v Satya-yuze jsou klidní, bez zášti, přátelští ke všem tvorům a vyrovnaní ve všech situacích. Uctívají Nejvyšší Osobnost asketickou meditací a vnitřním i vnĕjším sebeovládáním.
Sloka 23:
V Satya-yuze je Pán opĕvován pod jmény Haṁsa, Suparṇa, Vaikuṇṭha, Dharma, Yogeśvara, Amala, Īśvara, Puruṣa, Avyakta a Paramātmā.
Sloka 24:
V Tretā-yuze se Pán zjevuje s červenou pletí, má čtyři paže, zlaté vlasy a trojitý pás, jenž představuje zasvĕcení do každé ze tří Véd. Ztĕlesňuje znalost uctívání prostřednictvím obĕtních obřadů obsažených v Ṛg, Sāma a Yajur Védĕ. Jeho symboly jsou nabĕračka, lžíce a další obĕtní náčiní.
Sloka 25:
V Tretā-yuze ti členové lidské společnosti, kteří jsou neochvĕjní ve zbožnosti a mají upřímný zájem dosáhnout Absolutní Pravdy, uctívají Pána Hariho, jenž obsahuje všechny polobohy. Uctívají Ho prostřednictvím obĕtních obřadů, jimž učí tři Védy.
Sloka 26:
V Tretā-yuze je Pán oslavovaný pod jmény Viṣṇu, Yajña, Pṛśnigarbha, Sarvadeva, Urukrama, Vṛṣākapi, Jayanta a Urugāya.
Sloka 27:
Ve Dvāpara-yuze se Nejvyšší Osobnost Božství zjevuje s tmavomodrou pletí a ve žlutých šatech. Jeho transcendentální tĕlo nese znak Śrīvatsa a další typické ozdoby a projevuje své osobní zbranĕ.
Sloka 28:
Můj milý králi, ve Dvāpara-yuze lidé, kteří chtĕjí poznat Nejvyšší Osobnost Božství, svrchovaného příjemce požitku, uctívají Pána v náladĕ poct prokazovaných velkému králi podle védských i tantrických předpisů.
Sloka 29-30:
„Klaníme se Tobĕ, ó Nejvyšší Pane Vāsudevo, a Tvým podobám Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy. Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, Tobĕ patří všechny poklony. Ó Pane Nārāyaṇe Ṛṣi, ó stvořiteli vesmíru, nejlepší ze všech osobností, vládce tohoto vesmíru a původní podobo vesmíru, ó Nadduše všech stvořených bytostí, Tobĕ patří všechny pocty.“
Sloka 31:
Ó králi, takto oslavovali Pána vesmíru lidé ve Dvāpara-yuze. V Kali-yuze také uctívají Nejvyšší Osobnost Božství následováním různých nařízení zjevených písem. Nyní prosím slyš, co ti o tom řeknu.
Sloka 32:
Ve vĕku Kali se inteligentní lidé vĕnují společnému zpívání, kterým uctívají inkarnaci Boha, jež neustále zpívá Kṛṣṇova jména. I když nemá načernalou pleť, je to samotný Kṛṣṇa. Doprovázejí Ho Jeho společníci, služebníci, zbranĕ a důvĕrní přátelé.
Sloka 33:
Můj drahý Pane, jsi Mahā-puruṣa, Nejvyšší Osobnost Božství, a já uctívám Tvé lotosové nohy, které jsou jediným vĕčným cílem meditace. Odstraňují neblahé podmínky hmotného života a štĕdře udílejí to, po čem duše nejvíce touží – čistou lásku k Bohu. Můj drahý Pane, Tvé lotosové nohy skýtají útočištĕ všem svatým místům a všem uznávaným svĕtcům v tradici oddané služby. I mocní polobozi jako Pán Śiva a Pán Brahmā je ctí. Můj Pane, jsi tak laskavý, že ochotnĕ chráníš všechny ty, kdo se Ti jen s úctou klaní, a tak milostivĕ zbavuješ své služebníky všeho soužení. Tvé lotosové nohy jsou zkrátka vhodnou lodí pro překonání oceánu zrození a smrti, a proto se k nim uchylují i Pán Brahmā a Pán Śiva.
Sloka 34:
Ó Mahā-puruṣo, vzdávám úctu Tvým lotosovým nohám. Opustil jsi společnost bohynĕ štĕstí a všechno její bohatství, kterého je tak tĕžké se zříct a po kterém dychtí i velcí polobozi. Jako dokonalý následovník cesty náboženství jsi poslušnĕ přijal brāhmaṇovo prokletí a odešel jsi do lesa. Z čisté milosti jsi pronásledoval pokleslé podmínĕné duše, jež neustále vyhledávají iluzorní požitky, a zároveň jsi pořád hledal cíl svých tužeb, Pána Śyāmasundaru.
Sloka 35:
Ó králi, Nejvyšší Pán Hari je dárcem veškerého kýženého prospĕchu v životĕ. Inteligentní lidské bytosti uctívají příslušné podoby a jména, jež Pán projevuje v různých vĕcích.
Sloka 36:
Ti, kdo mají skutečnĕ pokročilé poznání, jsou schopni ocenit podstatnou hodnotu tohoto vĕku Kali. Tyto osvícené osoby Kali-yugu uctívají, protože v tomto pokleslém vĕku lze veškeré dokonalosti v životĕ dosáhnout jednoduše provádĕním saṅkīrtanu.
Sloka 37:
Neexistuje nic, co by vtĕleným duším, které jsou nuceny putovat hmotným svĕtem, mohlo dát víc než saṅkīrtanové hnutí Nejvyššího Pána, jehož prostřednictvím lze získat nejvyšší mír a vysvobození z kolobĕhu opakovaného rození a umírání.
Sloka 38-40:
Můj milý králi, obyvatelé Satya-yugy a dalších vĕků si toužebnĕ přejí, aby se narodili ve vĕku Kali, neboť v tomto vĕku bude mnoho oddaných Nejvyššího Pána Nārāyaṇa. Narodí se na různých místech, ale zvláštĕ početní budou v jižní Indii. Ó vládce lidí, ve vĕku Kali budou témĕř všichni ti, kdo budou pít vodu svatých řek z Draviḍa-deśe, jako jsou Tāmraparṇī, Kṛtamālā, Payasvinī, nesmírnĕ zbožná Kāverī a Pratīcī Mahānadī, oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy, jejichž srdce budou prostá nečistot.
Sloka 41:
Ó králi, ten, kdo se vzdal všech hmotných povinností a zcela se odevzdal u lotosových nohou Mukundy, jenž nabízí útočištĕ všem, není zadlužený polobohům, velkým mudrcům, obyčejným živým bytostem, příbuzným, přátelům, lidstvu ani svým zemřelým předkům. Všechny tyto druhy živých bytostí jsou nedílnými částmi Nejvyššího Pána, a proto ten, kdo se odevzdal službĕ Pánu, nemusí tĕmto osobám sloužit zvlášť.
Sloka 42:
Kdo takto zanechal všech ostatních činností a plnĕ přijal útočištĕ u lotosových nohou Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánu velmi drahý. Pokud se tato odevzdaná duše shodou okolností dopustí nĕčeho hříšného, Nejvyšší Pán, jenž sídlí v srdci každé bytosti, okamžitĕ odstraní reakci za tento hřích.
Sloka 43:
Nārada Muni řekl: Když takto Nimi, král Mithily, vyslechl nauku o oddané službĕ, pocítil velkou spokojenost a společnĕ s obĕtními knĕžími obřadnĕ uctil moudré syny Jayantī.
Sloka 44:
Dokonalí mudrci pak před zraky všech přítomných zmizeli. Král Nimi vĕrnĕ následoval zásady duchovního života, které se od nich naučil, a tak dosáhl nejvyššího životního cíle.
Sloka 45:
Ó nanejvýš požehnaný Vasudevo, jen s vírou dodržuj tyto zásady oddané služby, které jsi vyslechl, a tak oproštĕný od styku s hmotnou dospĕješ k Nejvyššímu.
Sloka 46:
Sláva tvá a tvé šlechetné ženy už naplnila celý svĕt, jelikož Pán Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, přijal postavení vašeho syna.
Sloka 47:
Můj milý Vasudevo, ty a tvá šlechetná žena Devakī jste projevili velkou transcendentální lásku vůči Kṛṣṇovi, jehož jste přijali za svého syna. Stále jste se na Pána dívali, objímali jste Ho, mluvili, lehali, sedali i jedli jste s Ním. Není pochyb o tom, že tĕmito láskyplnými důvĕrnými styky s Pánem jste oba úplnĕ očistili svá srdce. To znamená, že jste již dokonalí.
Sloka 48:
Nepřátelští králové jako Śiśupāla, Pauṇḍraka či Śālva na Pána Kṛṣṇu neustále mysleli. I když leželi, sedĕli nebo dĕlali nĕco jiného, se záští meditovali o tĕlesných pohybech Pána, o Jeho zábavách, láskyplných pohledech na své oddané a dalších přitažlivých rysech, které Pán projevoval. Jelikož byli v Kṛṣṇovi takto neustále pohroužení, dosáhli duchovního osvobození v osobním sídle Pána. Co potom říci o požehnáních, která dostávají ti, kdo bez ustání upínají mysl na Pána Kṛṣṇu v příznivém láskyplném rozpoložení?
Sloka 49:
Nepovažujte Kṛṣṇu za obyčejné dítĕ, protože je Nejvyšší Osobnost Božství, nikdy Ho neubývá a je Duší všech bytostí. Skryl svůj nepředstavitelný majestát, a proto navenek vypadá jako obyčejná lidská bytost.
Sloka 50:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestoupil, aby zabil démonské krále, kteří byli pro Zemi přítĕží a aby ochránil svaté oddané. Jak démoni, tak oddaní však Pánovou milostí získali osvobození. Díky tomu se Jeho transcendentální sláva rozšířila po celém vesmíru.
Sloka 51:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Velmi požehnaný Vasudeva po vyslechnutí tohoto vyprávĕní naprosto užasl. I se svou nanejvýš požehnanou manželkou Devakī tedy zapudili veškerou iluzi a úzkost, která jim vstoupila do srdce.
Sloka 52:
Každý, kdo s upřenou pozorností medituje o tomto zbožném historickém příbĕhu, se již v tomto životĕ zbaví všeho znečištĕní a dosáhne tak nejvyšší duchovní dokonalosti.