Skip to main content

KAPITOLA TŘICÁTÁ

Odchod yaduovské dynastie

Tato kapitola popisuje zánik yaduovské dynastie v souvislosti s ukončením zábav Nejvyšší Osobnosti Božství.

Poté, co Śrī Uddhava odešel do Badarikāśramu, Pán Śrī Kṛṣṇa při pohledu na mnoho zlovĕstných znamení doporučil Yaduovcům, aby opustili Dvāraku a vydali se do Prabhāsy, na břeh řeky Sarasvatī, vykonat svasty-ayanu a další obřady na odstranĕní neštĕstí. Poslechli Jeho radu a odjeli do Prabhāsy. Tam se pohroužili do veselice a pod vlivem matoucí energie Pána Kṛṣṇy se omámili pitím alkoholu. Tak pozbyli inteligence a začali se hádat a zabíjet, až nezůstal naživu ani jeden muž.

Poté Śrī Baladeva odešel na břeh oceánu a působením yogové mystické síly opustil tĕlo. Když to Pán Śrī Kṛṣṇa vidĕl, mlčky usedl na zem. Potom si lovec jménem Jarā spletl chodidlo Pánovy levé nohy s jelenem a probodl jej šípem. Vzápĕtí pochopil svůj omyl, padl k nohám Pána Śrī Kṛṣṇy a prosil o potrestání. Pán Kṛṣṇa mu odpovĕdĕl, že tím, co udĕlal, ve skutečnosti naplnil Jeho vlastní touhu, a pak poslal lovce na Vaikuṇṭhu.

Když se tam objevil Kṛṣṇův vozataj Dāruka a vidĕl Pána Kṛṣṇu v tomto stavu, začal naříkat. Kṛṣṇa mu řekl, ať se odebere do Dvāraky, informuje tamní obyvatele o zániku yaduovské dynastie a doporučí jim všem, aby se z Dvāraky přesunuli do Indraprasthy. Dāruka tento pokyn poslušnĕ splnil.

Sloka 1:
Král Parīkṣit řekl: Co dĕlal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ochránce všech živých bytostí, ve mĕstĕ Dvārace, když velký oddaný Uddhava odešel do lesa?
Sloka 2:
Jak mohl nejlepší z Yaduovců poté, co Jeho dynastie zanikla kletbou brāhmaṇů, opustit své tĕlo, které bylo všem očím tak drahé na pohled?
Sloka 3:
Ženy, které jednou upřely oči na Jeho transcendentální podobu, je od ní nedokázaly odtrhnout, a jakmile tato podoba vstoupila do uší mudrců a připoutala se v jejich srdcích, již odtamtud nikdy neodešla. Slova velkých básníků, kteří popisovali její krásu, byla obdařena transcendentálnĕ příjemnou poutavostí, o slávĕ, kterou nabyli, ani nemluvĕ. A pohledem na tuto podobu na Arjunovĕ kočáře získali všichni válečníci na Kuruovském bitevním poli osvobození v podobĕ duchovního tĕlo podobného Pánovu.
Sloka 4:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Když Pán Kṛṣṇa uvidĕl na nebi, na zemi i v meziplanetárním prostoru mnohá zneklidňující znamení, oslovil Yaduovce shromáždĕné ve snĕmovnĕ Sudharmā.
Sloka 5:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó vůdci yaduovské dynastie, všimnĕte si prosím všech tĕchto hrozivých znamení, která se ve Dvārace objevila jako prapory smrti. Nemĕli bychom tu zůstávat ani o chvíli déle.
Sloka 6:
Ženy, dĕti a starci by z tohoto mĕsta mĕli odejít do Śaṅkhoddhāry. My půjdeme do Prabhāsa-kṣetry, kde řeka Sarasvatī teče smĕrem na západ.
Sloka 7:
Tam bychom se mĕli očistit koupelí, postit a soustředit mysl v meditaci. Potom bychom mĕli uctívat polobohy koupáním jejich podob, potíráním santálovou pastou a předkládáním různých obĕtin.
Sloka 8:
Po vykonání odčiňujících obřadů s pomocí velmi požehnaných brāhmaṇů budeme uctívat tyto brāhmaṇy tím, že jim darujeme krávy, pozemky, zlato, oblečení, slony, konĕ, kočáry a domy.
Sloka 9:
To je vhodný postup pro odvrácení nebezpečí, které nám hrozí, a je jisté, že nám přinese veškeré štĕstí. Toto uctívání polobohů, brāhmaṇů a krav může všem živým bytostem zajistit to nejlepší zrození.
Sloka 10:
Po vyslechnutí tĕchto slov Pána Kṛṣṇy, nepřítele Madhua, vyjádřili stařešinové yaduovské dynastie svůj souhlas slovy: „Nechť se tak stane.“ Poté, co na lodích přepluli oceán, pokračovali na vozech v cestĕ do Prabhāsy.
Sloka 11:
Tam s velkou oddaností Yaduovci uspořádali náboženské obřady podle pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství, jejich osobního Pána. Kromĕ toho vykonali různé další příznivé obřady.
Sloka 12:
Potom jim Prozřetelnost zahalila inteligenci a začali nevázanĕ pít sladký nápoj maireya, který dokáže úplnĕ omámit mysl.
Sloka 13:
Hrdinové yaduovské dynastie se omámili nadmĕrným pitím a začali se chovat povýšenĕ. Když byli takto zmateni osobní energií Pána Kṛṣṇy, vypukl mezi nimi hrozivý spor.
Sloka 14:
Rozlícenĕ se chopili svých luků a šípů, mečů, bhall, kyjů, kopí a oštĕpů a napadli jeden druhého na břehu oceánu.
Sloka 15:
Nesmírnĕ rozzuření válečníci na slonech a kočárech s vlajícími prapory, a také na oslech, velbloudech, býcích, buvolech, mulech a dokonce na lidských bytostech na sebe prudce zaútočili šípy, jako když na sebe sloni v lese útočí kly.
Sloka 16:
Probudilo se v nich vzájemné nepřátelství, a tak Pradyumna divoce bojoval proti Sāmbovi, Akrūra proti Kuntibhojovi, Aniruddha proti Sātyakimu, Subhadra proti Saṅgrāmajitovi, Sumitra proti Surathovi a jeden Gada proti druhému.
Sloka 17:
I další, jako Niśaṭha, Ulmuka, Sahasrajit, Śatajit a Bhānu, se spolu utkávali a jeden druhého zabíjeli, zaslepeni omámením a takto dokonale zmateni samotným Pánem Mukundou.
Sloka 18:
Členové různých yaduovských klanů – Dāśārhové, Vṛṣṇiové a Andhakové, Bhojové, Sātvatové, Madhuové a Arbudové, Māthurové, Śūrasenové, Visarjanové, Kukurové a Kuntiové – zcela zavrhli své přirozené přátelství a vzájemnĕ se pobíjeli.
Sloka 19:
Takto pomatení bojovali synové s otci, bratři s bratry, synovci se strýci z otcovy i z matčiny strany a vnuci se svými dĕdy. Přátelé bojovali s přáteli a dobrodinci jeden s druhým. Tak se mezi sebou zabíjeli blízcí přátelé a příbuzní.
Sloka 20:
Když byly všechny jejich luky zlámány a šípy a ostatní zbranĕ vypotřebovány, chopili se holýma rukama vysokých stvolů rákosu.
Sloka 21:
Jakmile je sevřeli ve svých rukách, stvoly se promĕnily v železné tyče tvrdé jako hromoklíny. S tĕmito zbranĕmi začali válečníci znovu a znovu napadat jeden druhého a když se je Pán Kṛṣṇa pokoušel zadržet, zaútočili i na Nĕho.
Sloka 22:
Ve svém zmatení mylnĕ považovali za nepřítele i Pána Balarāmu, ó králi. Rozbĕhli se na Nĕj s pozdviženými zbranĕmi, aby Ho zabili.
Sloka 23:
Ó synu Kuruovců, tehdy se Kṛṣṇa a Balarāma velmi rozhnĕvali. Vytrhli rákosy, pohybovali se bitvou z místa na místo a tĕmito kyji zabíjeli.
Sloka 24:
Násilný hnĕv tĕchto válečníků postižených kletbou brāhmaṇů a ošálených matoucí energií Pána Kṛṣṇy je nyní přivedl do záhuby, tak jako požár, který se vznítí v bambusovém háji, zničí celý les.
Sloka 25:
Když byli všichni členové Jeho dynastie takto zničeni, Pán Kṛṣṇa si pomyslel, že byla konečnĕ odstranĕno břemeno Zemĕ.
Sloka 26:
Pán Balarāma pak usedl na břeh oceánu a pohroužil se do meditace o Nejvyšší Osobnosti Božství. Opustil tento svĕt smrtelníků tak, že splynul sám se sebou.
Sloka 27:
Když Pán Kṛṣṇa, syn Devakī, vidĕl, jak Pán Rāma odešel, mlčky usedl na zem pod stromem pippala.
Sloka 28-32:
Pán projevoval svou jasnĕ zářící čtyřrukou podobu, jejíž záře jako oheň bez kouře rozptylovala temnotu na všech svĕtových stranách. Jeho pleť mĕla barvu tmavĕ modrých mraků, Jeho záře barvu tekutého zlata a Jeho dokonale příznivá podoba nesla znak Śrīvatsa. Jeho lotosovému obličeji dodával půvab nádherný úsmĕv, hlavu Mu zdobily kadeře tmavĕ modrých vlasů, mĕl velmi přitažlivé lotosové oči a Jeho náušnice ve tvaru žraloků se třpytily. Na sobĕ mĕl hedvábné oblečení složené ze dvou dílů, pás posetý ozdobami, posvátnou šňůru, náramky a ozdoby na pažích společnĕ s helmicí, drahokamem Kaustubha, náhrdelníky, nákotníčky a dalšími znaky královské moci. Tĕlo Mu obepínaly kvĕtinové girlandy a kolem Nĕho stály ve ztĕlesnĕných podobách Jeho osobní zbranĕ. Sedĕl s levou nohou, jejíž chodidlo připomínalo červený lotos, položenou na pravém stehnĕ.
Sloka 33:
V tu chvíli na to místo přišel lovec jménem Jarā a spletl si Pánovu nohu s tváří jelena. Myslel si, že našel svou obĕť, a probodl nohu šípem, který si vyrobil ze zbývajícího železného kousku Sāmbova kyje.
Sloka 34:
Když potom lovec uvidĕl onu čtyřrukou osobnost, lekl se provinĕní, jehož se dopustil, a padl na zem, hlavou k nohám nepřítele démonů.
Sloka 35:
Jarā řekl: Ó Pane Madhusūdano, jsem velmi hříšný. Spáchal jsem tento čin z nevĕdomosti. Ó nejčistší Pane, ó Uttamaḥśloko, prosím odpusť tomuto hříšníkovi.
Sloka 36:
Ó Pane Viṣṇu, učenci říkají, že neustálé vzpomínání na Tebe zničí temnotu nevĕdomosti každé osoby. Ó Pane, ublížil jsem Ti!
Sloka 37:
Proto prosím, ó Pane Vaikuṇṭhy, okamžitĕ tohoto hříšného lovce zvířat zabij, aby se už nikdy nemohl dopustit takových provinĕní proti svatým osobám.
Sloka 38:
Ani Brahmā, ani jeho synové v čele s Rudrou, ani nikdo z velkých mudrců, kteří jsou mistry védských manter, nechápe působení Tvé mystické síly. Jelikož jim Tvá matoucí energie zahalila zrak, nemají o její činnosti ani ponĕtí. Co tedy mohu říci já, osoba tak nízkého původu?
Sloka 39:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Neboj se, můj milý Jaro, a prosím vstaň. To, co se stalo, jsem si ve skutečnosti sám přál. S Mým svolením se teď odeber do sídla zbožných osob, do duchovního svĕta.
Sloka 40:
Na tento pokyn Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, jenž z vlastní vůle projevuje své transcendentální tĕlo, lovec Pána třikrát obřadnĕ obešel a poklonil se Mu. Potom odletĕl letadlem, které se objevilo, aby ho odneslo do duchovního nebe.
Sloka 41:
V tu dobu Dāruka hledal Kṛṣṇu, svého Pána. Jak se blížil k místu, kde Pán sedĕl, ucítil ve vzduchu vůni kvĕtů tulasī a vydal se smĕrem, odkud přicházela.
Sloka 42:
Když Dāruka uvidĕl Pána Kṛṣṇu, jak odpočívá pod banyánem obklopený svými zářícími zbranĕmi, neovládl lásku ve svém srdci. Spĕšnĕ sestoupil z vozu, padl Pánovi k nohám a oči se mu přitom zalily slzami.
Sloka 43:
Dāruka řekl: Když teď již nevidím Tvé lotosové nohy, můj Pane, pozbyl jsem zrak a oslepený bloumám temnotou jako lidé za bezmĕsíčné noci. Nevím, jakým smĕrem se ubírám a nenacházím klid.
Sloka 44:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó nejlepší z králů, zatímco vozataj hovořil, Pánův kočár se přímo před jeho očima vznesl do nebe i s koňmi a praporem, na nĕmž byl emblém s Garuḍou.
Sloka 45:
Všechny božské zbranĕ Viṣṇua odlétly za kočárem. Pán Janārdana potom promluvil ke svému vozataji, který při pohledu na to vše žasl.
Sloka 46:
Ó vozataji, jdi do Dvāraky a řekni členům Naší rodiny, jak se jejich milovaní navzájem zahubili. Povĕz jim také o odchodu Pána Saṅkarṣaṇa a Mém současném stavu.
Sloka 47:
Nemĕl bys se svými příbuznými zůstávat ve Dvārace, hlavním mĕstĕ Yaduovců, protože poté, co jsem je opustil, je zaplaví oceán.
Sloka 48:
Všichni byste mĕli vzít své rodiny a také Mé rodiče a pod Arjunovou ochranou se odebrat do Indraprasthy.
Sloka 49:
Ty, Dāruko, bys mĕl být neochvĕjný v oddanosti Mnĕ, v duchovním poznání a nepřipoutaný ke hmotným ohledům. Mĕl bys chápat, že tyto zábavy jsou projevy Mé matoucí energie a zůstat klidný.
Sloka 50:
Když Dāruka dostal tento pokyn, uctivĕ Pána obešel a znovu a znovu se Mu klanĕl. Položil si lotosové nohy Pána Kṛṣṇy na hlavu a se smutkem v srdci se potom vydal zpátky do mĕsta.