Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.3.39

Verš

aṇḍeṣu peśiṣu taruṣv aviniściteṣu
prāṇo hi jīvam upadhāvati tatra tatra
sanne yad indriya-gaṇe ’hami ca prasupte
kūṭa-stha āśayam ṛte tad-anusmṛtir naḥ

Synonyma

aṇḍeṣu — (v živočišných druzích zrozených) z vajec; peśiṣu — z embrya; taruṣu — z rostlin; aviniściteṣu — z druhů neurčitého původu (zrozených z potu); prāṇaḥ — životní vzduch; hi — opravdu; jīvam — duši; upadhāvati — následuje; tatra tatra — z jednoho druhu do druhého; sanne — pohrouženy; yat — když; indriya-gaṇe — všechny smysly; ahami — falešné ego; ca — také; prasupte — v hlubokém spánku; kūṭa-sthaḥ — nemĕní se; āśayam — jemné pokrytí znečištĕného vĕdomí, liṅga-śarīra; ṛte — bez; tat — toho; anusmṛtiḥ — (je) následné vzpomínání; naḥ — naše.

Překlad

Duše se v tomto hmotném svĕtĕ rodí v mnoha různých živočišných druzích. Nĕkteré druhy se rodí z vajec, jiné z embryí, ze semen rostlin a stromů a jiné z potu. Ve všech druzích však zůstává prāṇa neboli životní vzduch beze zmĕny, a následuje duši z jednoho tĕla do druhého. Podobnĕ je vĕčnĕ stejná také duše, bez ohledu na své hmotné životní podmínky. S tím máme praktickou zkušenost. V hlubokém spánku beze snů jsou hmotné smysly nečinné a dokonce i mysl a falešné ego jsou pohrouženy v dřímajícím stavu. Po probuzení si však vzpomínáme, že jsme my, duše, v klidu spali, přestože naše smysly, mysl a falešné ego byly nečinné.

Význam

Když živá bytost bdí, jsou hmotné smysly a mysl neustále činné. Když spí, její falešné ego připomíná zkušenosti z bdĕlého stavu a tak se nám ve spánku zdají sny nebo jejich části. Ve stavu prasupti, hlubokého spánku, jsou však mysl a smysly nečinné a falešné ego nepřipomíná minulé zážitky nebo touhy. Jemná mysl a falešné ego se nazývají liṅga-śarīra, neboli jemnohmotné tĕlo. Toto linga-śarīra vnímáme v podobĕ dočasných hmotných označení, jako například: „Jsem bohatý človĕk“, „jsem silák“, „jsem černoch“, „jsem bĕloch“, „jsem Američan“, „jsem Číňan“. Souhrn našich klamných představ o sobĕ se nazývá ahaṅkāra, neboli falešné ego. Kvůli tomuto klamnému pojetí života se živá bytost převtĕluje z jednoho druhu do druhého, jak je jasnĕ vysvĕtleno v Bhagavad-gītĕ. Duše nicménĕ nemĕní své přirozené postavení vĕčnosti, poznání a blaženosti, i když na toto postavení může dočasnĕ zapomenout. Přirovnat to můžeme k situaci, kdy človĕk v noci sní, že chodí po lese. Tento sen ale nemĕní nic na tom, že leží na posteli ve svém bytĕ. Proto je v tomto verši řečeno kūṭa-stha āśayam ṛte: duše se i přes promĕny jemného tĕla nemĕní. Śrīla Śrīdhara Svāmī dává k vysvĕtlení tohoto bodu tento příklad. Etāvantaṁ kālaṁ sukham aham asvāpsam, na kiñcid avediṣam. Človĕk si často říká: „Klidnĕ jsem se vyspal, i když se mi o ničem nezdálo, ani jsem si nebyl ničeho vĕdom.“ Logicky lze pochopit, že si nelze vzpomenout na nĕco, s čím nemáme zkušenost. Jelikož si tedy vzpomínáme, jak jsme v klidu spali, i když jsme nemĕli žádné mentální či smyslové zážitky, můžeme tuto vzpomínku chápat jako mlhavé vnímání duše.

Śrīla Madhvācārya vysvĕtlil, že polobozi, vyšší druh bytostí podobných lidem na vyšších planetárních systémech vesmíru, neupadají do hrubé nevĕdomosti hlubokého spánku jako obyčejné lidské bytosti. Díky své vyšší inteligenci se ve spánku do nevĕdomosti nepohroužejí. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa říká: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Spánek je apohanam, zapomnĕní. Nĕkdy při snĕní funguje smṛti neboli upamatování si svého skutečného stavu, i když ve snu můžeme svou rodinu nebo přátele vnímat v pozmĕnĕném, klamnném stavu. Všechny tyto stavy vzpomínání a zapomínání jsou však způsobeny přítomností Nadduše v srdci. Milostí Nadduše můžeme získat předbĕžný záblesk duše, když si vzpomeneme, jak jsme klidnĕ odpočívali, i bez mentální a smyslové zkušenosti.

Podle autorizovaných komentářů k tomuto verši aviniściteṣu znamená zrozen z potu, sveda-jeṣu. Śrīla Madhvācārya zdůraznil: bhū-svedena hi prāyo jāyante – rosa je pot zemĕ a z ní se rodí různé druhy života.

V Muṇḍaka Upaniṣadĕ (3.1.9) je vysvĕtlena situace duše ve vztahu k prāṇĕ:

eṣo 'ṇur ātmā cetasā veditavyo
yasmin prāṇaḥ pañcadhā saṁviveśa
prāṇaiś cittaṁ sarvam otaṁ prajānāṁ
yasmin viśuddhe vibhavaty eṣa ātmā

„Duše je velikosti atomu a lze ji vnímat dokonalou inteligencí. Tato atomická duše se vznáší v pĕti druzích vzduchu [prāṇa, apāna, vyāna, samāna a udāna]. Duše se nachází v srdci a svůj vliv šíří po celém tĕle podmínĕných živých bytostí. Když je zbavena znečištĕní v podobĕ tĕch pĕti druhů hmotného vzduchu, projeví se její duchovní vliv.“ V nesčetném množství druhů života tak duše setrvává v prāṇĕ neboli hmotném životním vzduchu.