Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.3.22

Verš

tatra bhāgavatān dharmān
śikṣed gurv-ātma-daivataḥ
amāyayānuvṛttyā yais
tuṣyed ātmātma-do hariḥ

Synonyma

tatra — tam (ve společnosti duchovního mistra); bhāgavatān dharmān — vĕdĕ o oddané službĕ; śikṣet — mĕl by se učit; guru-ātma-daivataḥ — ten, pro koho je duchovní mistr celým životem a uctívaným božstvem; amāyayā — bez klamání; anuvṛttyā — vĕrnou službou; yaiḥ — čímž (oddanou službou); tuṣyet — může být uspokojena; ātmā — Nejvyšší Duše; ātma-daḥ — jenž dává sám sebe; hariḥ — Pán Hari.

Překlad

Žák by mĕl duchovního mistra přijmout jako celý svůj život a uctívané božstvo a mĕl by se od nĕho učit procesu čisté oddané služby. Nejvyšší Osobnost Božství Hari, duše všech duší, se svým čistým oddaným rád odevzdá. Žák by se proto mĕl od duchovního mistra učit, jak Pánu sloužit bez neupřímnosti a tak vĕrným a příznivým způsobem, že s ním bude Nejvyšší Pán spokojen a vĕrnému žákovi se odevzdá.

Význam

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho je Pánův sklon odevzdávat se svému čistému oddanému ukázán na případu Baliho Mahārāje, který pro potĕšení Pána Vāmanadevy obĕtoval své vesmírné království. Pán Vāmana byl s nesobeckým odevzdáním Baliho Mahārāje tak spokojen, že se stal vrátným v jeho paláci, když se Bali opĕt stal vládcem vesmíru.

Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že žák má duchovního mistra považovat za své ātmā neboli za celý svůj život, protože skutečný život začíná zasvĕcením pravým duchovním mistrem. Ve snu může sice človĕk zakoušet mnoho zdánlivĕ úžasných či důležitých vĕcí, ale jeho skutečný život začíná, když se probudí. Pravý žák podobnĕ chápe, že je pro nĕho jeho duchovní mistr samotnou podstatou jeho života, protože mu umožnil zrození probuzením do duchovního života.

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho je Nejvyšší Osobnost Božství zdrojem veškeré blaženosti, takže Pánovo odevzdávání se čistému oddanému znamená, že se oddaný ponoří do té nejvyšší možné extáze. V této souvislosti existuje tato śruti-mantra: ānandād dhīmāni bhūtāni jāyante. „Všechna tato stvoření ve skutečnosti pochází z naprosto blaženého Nejvyššího.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dále zdůrazňuje, že požehnaný čistý oddaný, kterému Pán dá sám sebe, může Pána opravdu vidĕt, dotknout se Ho a přímo Mu sloužit.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že by nikdo svého duchovního mistra nemĕl považovat za svĕtskou osobu nebo za sobĕ rovného. Mĕl by duchovního mistra vždy vidĕt pod ochranou lotosových nohou Nejvyššího Pána. Nikdy bychom se nemĕli snažit duchovního mistra zamĕstnat ve své osobní službĕ s myšlenkou ovládat ho kvůli dosažení nĕjakého hmotného zisku. Žák, který opravdu dĕlá pokrok, bude stále více dychtit duchovnímu mistrovi sloužit, díky čemuž zakusí blaženost Nejvyšší Osobnosti Božství.

Śrīla Rūpa Gosvāmī určil pro pokrok upřímného žáka čtyři předbĕžné zásady:

guru-pādāśrayas tasmāt
kṛṣṇa-dīkṣādi-śikṣaṇam
viśrambheṇa guroḥ sevā
sādhu-vartmānuvartanam

„1. Přijmout útočištĕ u lotosových nohou pravého duchovního mistra, 2. nechat se duchovním mistrem zasvĕtit a učit se od nĕho, jak konat oddanou službu, 3. s vírou a oddaností následovat pokyny duchovního mistra, a 4. pod vedením duchovního mistra následovat ve stopách velkých ācāryů (učitelů).“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.74) Ten, kdo tyto předbĕžné povinnosti splnil, je kvalifikovaný vychutnávat si Śrīmad-Bhāgavatam.

Ten, kdo opravdu vyslechne zvukovou vibraci Śrīmad-Bhāgavatamu takovou, jaká je, se zbaví touhy po smyslovém požitku a mentální spekulaci, a je šťastný a spokojený ve službĕ Pánu Kṛṣṇovi.

yasyāṁ vai śrūyamāṇāyāṁ
kṛṣṇe parama-pūruṣe
bhaktir utpadyate puṁsaḥ
śoka-moha-bhayāpahā

„Pouhým nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu se začne ihned probouzet cit pro láskyplnou oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který zháší plameny nářku, iluze a strachu.“ (Bhāg. 1.7.7) Śrīmad-Bhāgavatamu bychom mĕli naslouchat od pravého duchovního mistra, který dokáže zkušenĕ zamĕstnat sklon milovat Kṛṣṇu povstávající z naslouchání transcendentálnímu zvuku Bhāgavatamu. Tato transcendentální autorizovaná činnost se nazývá bhāgavata-dharma. V Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy jsou tisíce autorizovaných činností spojených s misionářskými činnostmi společnosti. Nasloucháním Śrīmad Bhāgavatamu a konáním tĕchto činností cítí členové společnosti úlevu od śoka (nářku), moha (iluze) a bhaya (strachu).

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura mohou ti, kdo dosáhli zralého pochopení transcendentální zvukové vibrace Śrīmad-Bhāgavatamu přijmout řád tridaṇḍi-sannyāsu, jak je popsáno v Haṁsa-gītĕ, třinácté kapitole tohoto zpĕvu. Takzvaný vaiṣṇava, který z rozmaru zanedbává přísné ovládání tĕla, mysli a řeči, nemůže ve skutečnosti útočištĕ u lotosových nohou pravého duchovního mistra přijmout. Tento rozmarný požitkář se může předvádĕt přijetím roucha a daṇḍy vaiṣṇavského sannyāsīho, ale nedosáhne vytouženého výsledku, lásky ke Kṛṣṇovi. Pravý vaiṣṇava by mĕl neúnavnĕ pracovat na tom, aby se zbavil sebemenších stop smyslového požitku a mentální spekulace a se srdcem naplnĕným láskou následoval pokyny svého pravého duchovního mistra. Neustálým vzpomínáním na vznešené postavení pravého duchovního mistra žák dosáhne útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy.