Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.3.20

Verš

evaṁ lokaṁ paraṁ vidyān
naśvaraṁ karma-nirmitam
sa-tulyātiśaya-dhvaṁsaṁ
yathā maṇḍala-vartinām

Synonyma

evam — takto; lokam — tento svĕt; param — další (po tomto životĕ); vidyāt — mĕl by znát jako; naśvaram — dočasný; karma-nirmitam — stvořený plodonosnou prací; sa-tulya — charakterizovanou (soutĕživostí) sobĕ rovných; atiśaya — a nadřízených; dhvaṁsam — a zničením; yathā — jako; maṇḍala-vartinām — (soupeření) menších vládců.

Překlad

Trvalé štĕstí nelze najít ani na nebeských planetách, kterých lze v příštím životĕ dosáhnout konáním obřadů a obĕtí. Živá bytost je dokonce i v hmotném nebi rušena soupeřením se sobĕ rovnými a závistí k nadřízeným. Obyvatelé nebes jsou také ovlivnĕni strachem z konce svého nebeského života, protože pobyt v nebi je po vyčerpání zbožných plodonosných činností ukončen. Připomínají tak krále, kteří jsou i přesto, že je závistivĕ obdivují bĕžní obyvatelé, neustále sužováni znepřátelenými králi, a nikdy proto nedosáhnou skutečného štĕstí.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje následující text z Chāndogya Upaniṣad (8.1.6): tad yatheha karma-cito lokaḥ kṣīyate, evam evāmutra puṇya-cito lokaḥ kṣīyate. „Naši současnou úroveň hmotného štĕstí, která je výsledkem našich předchozích činností, čas nakonec zničí. Podobnĕ bude zničena i budoucí situace, vyšší úroveň bytí v příštím životĕ, do které budeme povýšeni konáním zbožných činností.“ Základem hmotného požitku je příslušné tĕlo, které jsme získali. Toto hmotné tĕlo je karma-citaḥ, nahromadĕné výsledky našich předchozích hmotných činností. Pokud je nĕkomu udĕleno tĕlo ozdobené krásou, vzdĕláním, popularitou, silou a tak dále, úroveň jeho hmotného požitku je zajisté na vysoké úrovni. Na druhou stranu má ten, kdo je ošklivý, mentálnĕ či tĕlesnĕ postižený nebo odpudivý, malou nadĕji být hmotnĕ šťastný. V obou případech je však situace pomíjivá a dočasná. Ten, kdo má přitažlivé tĕlo, by se nemĕl radovat, protože smrt tuto omamnou situaci rychle ukončí. Ten, kdo se narodil v odporné situaci, by zase nemĕl naříkat, protože jeho utrpení je také dočasné. Všichni, ať jsou krásní či oškliví, bohatí či chudí, vzdĕlaní či pošetilí, by se mĕli snažit uvĕdomit si Kṛṣṇu, aby mohli být povýšeni do svého vĕčného přirozeného postavení, života na planetách mimo tento hmotný vesnír. Každá živá bytost je původnĕ nepředstavitelnĕ krásná, inteligentní, bohatá a tak silná, že její duchovní tĕlo žije vĕčnĕ. My se však této vĕčné a blažené situace pošetile vzdáváme, protože nechceme splnit podmínku nutnou pro vĕčný život. Tou podmínkou je stát se milencem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. I když je láska ke Kṛṣṇovi tou nejúžasnĕjší extází, která miliónkrát překonává tu nejvĕtší radost v hmotném vesmíru, my svůj láskyplný vztah s Nejvyšším Pánem pošetile přerušíme a umĕle se snažíme být nezávislými požitkáři v této hmotné atmosféře sebeklamu a falešné pýchy.

Živá bytost bude ovlivňována různými druhy utrpení, i když dosáhne vznešených nebeských planet tohoto vesmíru. Každá podmínĕná duše v hmotném svĕtĕ se chce stát tou nejvĕtší osobností, a je proto neustále sužována sobĕ rovnými, kteří mají podobnou touhu. Tato situace je obvykle označována jako „krysí závod“ hmotného svĕta. Tyto krysí dostihy existují dokonce i na úrovni nebeských planet. Protože naše vlastní výsledky nĕkdo nevyhnutelnĕ překoná, bude naše srdce hořet závistí až uvidíme, jak si druzí užívají odmĕn, o které jsme usilovali. I na nebeských planetách tak zažíváme strach, úzkost a smrt, protože celá naše situace je dočasná. Zde použitý příklad je zcela příhodný. Menší krále mohou pro jejich bohatství, moc a slávu obyčejní obyvatelé závistivĕ oslavovat, ale tito králové sami neustále hoří závistí, vztekem a strachem způsobeným rivalitou a hrozbami jiných králů. Podobnĕ jsou pronásledováni závistí a strachem i moderní politici.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura zdůraznil, že podmínĕné duše dychtící získat hmotné štĕstí a vyhnout se hmotnému neštĕstí se uchylují do pohlavních vztahů a odevzdávají se tak tvrdé dřinĕ plodonosných činností. Ti však, kdo jsou osvícení vidí, jak jsou tyto hrubé materialistické snahy v konečném smyslu marné. Naše takzvaná manželka, domov, dĕti, příbuzní, bankovní konto a tak dále jsou pouhá dočasná fantazmagorie, která nedokáže opravdu uspokojit naše smysly ani když je přítomna. Ten, kdo chce v tomto svĕtĕ získat bohatství, je prakticky donucen stát se vrahem své vlastní duše. Z materialistických činností není možné získat potĕšení, protože jsou konány dočasnými smysly v divoké honbĕ za dočasnými smyslovými objekty. Podmínĕná duše, která dosáhne svého cíle zpyšní a začne se před ostatními chvástat, jakoby její dosažené výsledky byly vĕčné. A když je poražena, pohrouží se do nářku. Tento sklon považovat se za konatele je známkou slabé inteligence, protože živá bytost v tomto hmotném tĕle ve skutečnosti pouze touží. S tĕlem samotným hýbou síly hmotné přírody pod kontrolou Boha. Vztahy pána a sluhy, otce a syna, manžela a manželky zahrnují vzájemnou přízeň a služby, které přinášejí pocit hmotného uspokojení. Toto pomíjivé uspokojení však duši nikdy nemůže přinést vĕčný a absolutní prospĕch. Māyā skrze toto dočasné uspokojení duši nutí putovat hmotným svĕtem za relativními odmĕnami udílenými hmotnou přírodou. Živá bytost podle subtilních zákonů karmy získává štĕstí a neštĕstí. Nikdo nemůže získat štĕstí násilím, bez ohledu na to, jak usilovnĕ nebo jak dlouho se snaží. Ti, jejichž inteligence je neznečištĕná, by se proto mĕli odevzdat u lotosových nohou Kṛṣṇy a vzdát se smĕšné honby za trvalým hmotným štĕstím, kterou lze přirovnat k psímu honĕní se za vlastním ocasem.