Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.23.57

Verš

etāṁ sa āsthāya parātma-niṣṭhām
adhyāsitāṁ pūrvatamair maharṣibhiḥ
ahaṁ tariṣyāmi duranta-pāraṁ
tamo mukundāṅghri-niṣevayaiva

Synonyma

etām — této; saḥ — takové; āsthāya — zcela neochvĕjný v; para-ātma-niṣṭhām — oddanosti Nejvyšší Osobĕ, Kṛṣṇovi; adhyāsitām — uctívanému; pūrva-tamaiḥ — předchozími; mahā-ṛṣibhiḥācāryi; aham — já; tariṣyāmi — překročím; duranta-pāram — nepřekonatelný; tamaḥ — oceán nevĕdomosti; mukunda-aṅghri — lotosových nohou Mukundy; niṣevayā — uctíváním; eva — jistĕ.

Překlad

Nepřekonatelný oceán nevĕdomosti překročím neochvĕjností ve službĕ lotosovým nohám Kṛṣṇy. To schvalují předchozí ācāryové, kteří byli zcela neochvĕjní v oddanosti Pánu, Paramātmĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Tento verš cituje Kṛṣṇadāsa Kavirāja ve své Caitanya-caritāmṛtĕ (Madhya 3.6). Śrīla Prabhupāda komentuje: „V souvislosti s tímto veršem, který je citátem ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.23.57), Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že přijmout symbolické znaky sannyāsu je jednou ze šedesáti čtyř zásad potřebných k vykonávání oddané služby. Přijme-li nĕkdo sannyās, je jeho hlavním posláním zcela odevzdat svůj život službĕ Mukundovi, Kṛṣṇovi. Pokud však neodevzdá svoji mysl a tĕlo úplnĕ službĕ Pánu, sannyāsīm se ve skutečnosti nestane. Nejedná se pouze o zmĕnu odĕvu. Také v Bhagavad-gītĕ (6.1) je řečeno: anāśritaḥ karma-phalaṁ kāryaṁ karma karoti yaḥ/ sa sannyāsī ca yogī ca – ten, kdo oddanĕ jedná pro uspokojení Kṛṣṇy, je sannyāsī. Sannyās tedy neznamená určité oblečení, ale služebnický postoj vůči Kṛṣṇovi.

Slovo parātma-niṣṭhā znamená být oddaným Pána Kṛṣṇy. Parātmā, Nejvyšší Osoba, je Kṛṣṇa. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Skutečnými sannyāsīmi jsou ti, kdo jsou úplnĕ odevzdáni službĕ lotosovým nohám Kṛṣṇy. Jako formální záležitost přijme oddaný oblečení sannyāsīho, jak to dĕlali předchozí ācāryové, a také tři daṇḍy. Viṣṇu Svāmī pozdĕji považoval přijetí odĕvu tri-daṇḍīho za parātma-niṣṭhu, a upřímní oddaní proto přidávají ke třem stávajícím daṇḍám ještĕ jednu jīva-daṇḍu. Vaiṣṇavský sannyāsī je známý jako tridaṇḍi-sannyāsī. Māyāvādští sannyāsī přijímají pouze jednu daṇḍu a význam tri-daṇḍy nechápou. Mnoho následovníků Śivy Svāmīho se pozdĕji vzdalo ātma-niṣṭhy (oddané služby) Pánu a následovalo Śaṅkarācāryovu cestu. Místo aby přijímali 108 jmen, následují příslušníci sampradāyi Śivy Svāmīho Śaṅkarācāryu a přijímají deset jmen pro sannyāsī. I když Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal tehdy existující řád sannyāsu (eka-daṇḍa), přesto recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu o tridaṇḍa-sannyāsu, který přijal brāhmaṇa z Avantīpuru. Nepřímo prohlásil, že v této jedné daṇḍĕ, eka-daṇḍĕ byly obsaženy daṇḍy čtyři. Pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua není ekadaṇḍa-sannyās bez parātma-niṣṭhy (oddané služby Pánu Kṛṣṇovi) přijatelný. Podle přesných zásad je navíc třeba k tri-daṇḍĕ přidat jīva-daṇḍu. Tyto čtyři daṇḍy svázané v jednu jsou symbolem ryzí oddané služby Pánu. Ekadaṇḍi-sannyāsī māyāvādské školy nejsou oddáni Pánu Kṛṣṇovi, a proto se snaží splynout se září Brahmanu, což je okrajové postavení mezi hmotnou a duchovní existencí, a toto neosobní postavení považují za osvobození. Māyāvādští sannyāsī nevĕdí, že Śrī Caitanya Mahāprabhu byl tridaṇḍī, a myslí si, že byl ekadaṇḍi-sannyāsī. To je dáno jejich vivartou, zmateností. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se nic takového jako ekadaṇḍi-sannyāsī neobjevuje; naopak, za symbolického zástupce stavu sannyās je přijímán tridaṇḍi-sannyāsī. Citováním tohoto verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu se Śrī Caitanya Mahāprabhu přihlásil k sannyāsu doporučenému ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Māyāvādští sannyāsī, okouzlení Pánovou vnĕjší energií, nedovedou mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopit.

Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua dodnes následují Jeho příklad a po přijetí sannyāsu si ponechávají posvátnou šňůru a pramen vlasů na jinak oholené hlavĕ. Ekadaṇḍi-sannyāsī māyāvādské školy se posvátné šňůry vzdávají a žádný pramen vlasů si nenechávají. Význam tridaṇḍa-sannyāsu tedy nemohou pochopit, a proto nemají v úmyslu zasvĕtit své životy službĕ Mukundovi. Jelikož jsou znechuceni hmotnou existencí, myslí pouze na splynutí s Brahmanem. Ācāryové, kteří prosazují daiva-varṇāśramu (společenský řád cātur-varṇyam popsaný v Bhagavad-gītĕ), nepřijímají verzi āsura-varṇāśramy, podle které je vaṛna neboli společenské postavení dané zrozením.

Gadādhara Paṇḍita, nejdůvĕrnĕjší oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua, přijal tridaṇḍi-sannyās a také přijal Mādhavu Upādhyāyu jako svého žáka, tridaṇḍi-sannyāsīho. Říká se, že od tohoto Mādhavācāryi pochází sampradāya, která je v západní Indii známá jako Vallabhācārya sampradāya. Śrīla Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī, v Gauḍīya-vaiṣṇava-sampradāyi známý jako smṛty-ācārya, pozdĕji přijal tridaṇḍi-sannyās od Tridaṇḍipādy Prabodhānandy Sarasvatīho. I když o přijímání tridaṇḍa-sannyāsu není v gauḍīya-vaiṣṇavské literatuře přímá zmínka, první verš Upadeśāmṛty Śrīly Rūpy Gosvāmīho říká, že je třeba přijmout tridaṇḍa-sannyās ovládnutím šesti pudů:

vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt

„Ten, kdo je schopen ovládat nutkání řeči, mysli, hnĕvu, břicha, jazyka a genitálií, je gosvāmī a je oprávnĕný přijímat žáky po celém svĕtĕ.“ Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdy nepřijali māyāvādský sannyās, a to jim nelze vyčítat. Śrī Caitanya Mahāprabhu uznával Śrīdhara Svāmīho, který byl tridaṇḍi-sannyāsī, ale māyāvādští sannyāsī Śrīdhara Svāmīho nechápou, a nĕkdy se proto domnívají, že náležel k māyāvādské komunitĕ přijímající ekadaṇḍa-sannyās. Tak tomu ale ve skutečnosti nebylo.“