Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

Píseň brāhmaṇy z Avantī

Tato kapitola vypráví příbĕh žebravého sannyāsīho ze zemĕ Avantī, který je příkladem toho, jak snášet útrapy a urážky od zlých lidí.

Tvrdá slova hrubců bodají do srdce ještĕ bolestnĕji než šípy. Přesto žebravý brāhmaṇa z mĕsta Avantī, na nĕhož útočili zlí lidé, tyto tĕžkosti považoval jednoduše za následky svých minulých činů a snášel je s nejvyšším klidem. Dříve se tento brāhmaṇa vĕnoval zemĕdĕlství a obchodu. Byl nesmírnĕ chamtivý, lakomý a snadno propadal hnĕvu. Výsledek byl, že jeho manželka, synové, dcery, všichni příbuzní a služebníci nemĕli žádný požitek a postupnĕ se vůči nĕmu začali chovat bezcitnĕ. Časem ho zlodĕji, členové vlastní rodiny a prozřetelnost obrali o všechno bohatství. Když brāhmaṇa zůstal nemajetný a všemi opuštĕný, vyvinul hluboké odříkání.

Uvĕdomil si, kolik úsilí, strachu, úzkosti a zmatenosti stojí vydĕlat a uchovat velké bohatství. Kvůli majetku vzniká patnáct nežádoucích vĕcí: krádež, násilí, lhaní, podvádĕní, chtíč, hnĕv, pýcha, horečnatost, rozpory, nenávist, nedůvĕra, konflikty, připoutanost k ženám, hazardu a omamným látkám. Když se v jeho srdci rozvinula tato meditace, pochopil, že nĕjakým způsobem potĕšil Nejvyššího Pána Śrī Hariho. Cítil, že zdánlivĕ nepříznivý zvrat v jeho životĕ nastal jedinĕ díky tomu, že s ním je Pán spokojený. Byl rád, že se mu v srdci probudil sklon k odpoutanosti, a bral to jako prostředek skutečného vysvobození duše. V tomto stavu se rozhodl vĕnovat zbytek života uctívání Pána Hariho, a proto přijal stav žebravého mnicha, tridaṇḍi-sannyās. Poté chodil do různých vesnic žebrat milodary, ale lidé mu dĕlali naschvály a nepříjemnosti. On to však všechno jednoduše toleroval a zůstával neochvĕjný jako hora. Neochvĕjnĕ setrval na své duchovní cestĕ a zpíval píseň, která se proslavila jako Bhikṣu-gīta.

Žádní smrtelníci, polobozi, duše, vládnoucí planety, následky činností ani čas nejsou příčinami osobního štĕstí a neštĕstí. Jejich jedinou příčinou je mysl, protože ta nutí duchovní duši bloudit v kolobĕhu hmotného života. Pravým účelem veškeré dobročinnosti, náboženského jednání a tak dále je ovládnout mysl. Ten, kdo již svou mysl uklidnil v meditaci, žádné tyto další procesy nepotřebuje, a tomu, kdo svou mysl uklidnit nedokáže, nepřinesou žádný praktický užitek. Mylné pojetí hmotného ega poutá transcendentální duši k hmotným smyslovým objektům. Brāhmaṇa z Avantī se proto rozhodl, že překoná nepřekonatelný oceán hmotné existence službou lotosovým nohám Nejvyššího Pána, Mukundy, se stejnĕ pevnou vírou v Pána, jakou projevovali velcí oddaní v minulosti.

Upřít inteligenci na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství je jediný způsob, jak si zcela podmanit mysl – to je podstata všech praktických pokynů pro duchovní pokrok.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán Mukunda, vůdce Dāśārhů, na nĕhož se nejlepší z Jeho oddaných, Śrī Uddhava, obrátil s touto uctivou žádostí, nejprve ocenil vhodná slova svého služebníka. Poté mu Pán, jehož slavné činy jsou velmi hodné naslouchání, začal odpovídat.
Sloka 2:
Pán Śrī Kṛṣṇa řekl: Ó žáku Bṛhaspatiho, v tomto svĕtĕ prakticky není takový svĕtec, který dokáže znovu uklidnit svou mysl poté, co ji rozruší urážlivá slova necivilizovaných lidí.
Sloka 3:
Ostré šípy, které človĕku probodnou hruď a proniknou do srdce, nezpůsobí tolik utrpení jako šípy v podobĕ hrubých, urážlivých slov pronesených necivilizovanými lidmi, jež uvíznou v srdci.
Sloka 4:
Můj milý Uddhavo, v této souvislosti se vypráví velmi zbožný příbĕh, který ti teď vylíčím. Prosím poslouchej s bedlivou pozorností.
Sloka 5:
Jednoho sannyāsīho kdysi mnoha způsoby uráželi bezbožní lidé. On si však s odhodláním připomínal, že trpí následkem své dřívĕjší karmy. Budu ti vyprávĕt tento příbĕh a to, co řekl.
Sloka 6:
V zemi Avantī kdysi žil jistý brāhmaṇa, který byl po všech stránkách velmi bohatý a vydĕlával si obchodem. Byl však lakomý, chtivý, chamtivý a snadno propadal hnĕvu.
Sloka 7:
V jeho domĕ nebylo místo pro náboženství ani dovolené uspokojování smyslů a členům rodiny a hostům nikdy neprojevoval úctu, dokonce ani slovy. Ani vlastnímu tĕlu nedopřával dostatečné uspokojení v dobách k tomu vhodných.
Sloka 8:
Jelikož byl takový lakomec s tvrdým srdcem, jeho synové, příbuzní z manželčiny strany, žena, dcery a služebníci se k nĕmu začali chovat nepřátelsky. Byli znechucení a tak se k nĕmu nikdy nechovali mile.
Sloka 9:
Božstva vládnoucí pĕti domácím obĕtem se proto rozzlobila na tohoto brāhmaṇu, který byl hamižný a střežil své bohatství jako Yakṣa, kterého nečekalo nic dobrého v tomto ani v příštím svĕtĕ a který postrádal veškeré náboženství a smyslový požitek.
Sloka 10:
Ó velkodušný Uddhavo, jelikož se o tyto polobohy nestaral, ztratil svoji zásobu zbožnosti a všechno své bohatství. Vše, co nahromadil svým opakovaným namáhavým snažením, bylo zcela pryč.
Sloka 11:
Část majetku tohoto takzvaného brāhmaṇy sebrali jeho příbuzní, Můj milý Uddhavo, nĕco zlodĕji, o nĕco přišel řízením prozřetelnosti, o nĕco vlivem času, o nĕco ho připravili obyčejní lidé a o nĕco vládní úředníci.
Sloka 12:
Když nakonec ten, který se nikdy nevĕnoval náboženství ani smyslovému požitku, přišel o všechno vlastnictví, členové jeho rodiny si ho přestali všímat. Zmocnila se ho proto nesnesitelná úzkost.
Sloka 13:
Jelikož pozbyl všechno bohatství, velmi trpĕl a naříkal. Hrdlo se mu zalykalo slzami a dlouho meditoval o svém osudu. Pak v sobĕ pocítil silný smysl pro odříkání.
Sloka 14:
Brāhmaṇa pravil: Ó jak bídný osud! Zbytečnĕ jsem se mučil a dřel pro peníze, které nebyly určeny ani na náboženství, ani na hmotný požitek.
Sloka 15:
Lakomcům jejich bohatství obvykle nepřináší žádné štĕstí. V tomto životĕ se kvůli nĕmu sami mučí a když zemřou, jdou kvůli nĕmu do pekla.
Sloka 16:
I pouhá špetka chamtivosti ničí všechnu čistou slávu slavných a chvályhodné vlastnosti ctnostných, tak jako stopa lepry zničí fyzickou přitažlivost.
Sloka 17:
Při vydĕlávání, získání, rozšiřování, ochranĕ, utrácení, ztrátĕ nebo užívání si majetku všechny lidi čeká tĕžká práce, strach, úzkost a zmatek.
Sloka 18-19:
Kradení, násilí, lhaní, neupřímnost, chtíč, hnĕv, zmatenost, pýcha, hádavost, nepřátelství, nedůvĕra, závist a nebezpečí způsobená ženami, hazardem a omamnými látkami je patnáct nežádoucích vlastností, které znečišťují lidi kvůli touze po bohatství. Přestože tyto vlastnosti nejsou žádoucí, lidé jim klamnĕ přisuzují hodnotu. Proto by ten, kdo chce v životĕ dosáhnout skutečného prospĕchu, mĕl zůstat od nežádoucího hmotného bohatství odpoutaný.
Sloka 20:
Kvůli jediné minci i bratři, manželka, rodiče a přátelé, kteří človĕka dřív milovali, bez okolků ukončí svůj láskyplný vztah a stanou se nepřáteli.
Sloka 21:
Tito příbuzní a přátelé se i kvůli malému finančnímu obnosu velmi rozruší a vzplanou hnĕvem. Brzy zamítnou veškerou dobrou vůli a začnou jednat jako nepřátelé. Ve chvíli osobu zavrhnou a nĕkdy ji dokonce i zavraždí.
Sloka 22:
Ti, kdo dosáhli lidského života, o který se modlí i polobozi, a v nĕm navíc postavení prvotřídních brāhmaṇů, jsou nesmírnĕ požehnaní. Pokud tuto významnou příležitost neberou v úvahu, nepochybnĕ ničí to, co je v jejich nejlepším zájmu, a čeká je tedy velmi nešťastný konec.
Sloka 23:
Který smrtelník by poté, co dosáhl lidského života, jenž je opravdovou branou do nebe i k osvobození, dobrovolnĕ přilnul ke hmotnému vlastnictví, sídlu bezcennosti?
Sloka 24:
Ten, kdo nerozdává své bohatství náležitým podílníkům – polobohům, mudrcům, předkům a obyčejným živým bytostem, tak jako svým nejbližším příbuzným, široké rodinĕ a sobĕ samému – jen chrání své bohatství jako nĕjaký Yakṣa a poklesne.
Sloka 25:
Osoby schopné rozlišovat dokáží používat své peníze, mládí a sílu pro dosažení dokonalosti. Já jsem však toto horečnatĕ promrhal v marné snaze získávat další bohatství. Teď, když jsem stařec, čeho mohu dosáhnout?
Sloka 26:
Proč musí inteligentní človĕk trpĕt kvůli svému neustálému marnému úsilí získat majetek? Celý tento svĕt je úplnĕ zmatený čísi matoucí energií.
Sloka 27:
Pro toho, kdo je ve spárech smrti, k čemu je bohatství nebo ti, kdo ho nabízejí, uspokojování smyslů nebo ti, kdo ho poskytují, nebo vlastnĕ jakákoliv plodonosná činnost, která mu jen přinese další zrození v hmotném svĕtĕ?
Sloka 28:
Nejvyšší Pán Hari, Osobnost Božství, jenž v sobĕ zahrnuje všechny polobohy, je se mnou jistĕ spokojený. To On mĕ uvedl do tohoto utrpení a donutil zažít odpoutanost, která je lodí, jež mĕ přeplaví přes tento oceán hmotného života.
Sloka 29:
Jestli mi v životĕ ještĕ nĕjaký čas zbývá, budu podstupovat askezi a donutím tĕlo, aby žilo jen z holých nezbytností. Již nebudu zmatený a budu usilovat o to, co tvoří můj celý vlastní zájem v životĕ, a tak zůstanu niternĕ spokojený.
Sloka 30:
Kéž se tedy vládnoucí polobozi tĕchto tří svĕtů nade mnou laskavĕ slitují. Vždyť Mahārāja Khaṭvāṅga se dokázal dostat do duchovního svĕta za jediný okamžik.
Sloka 31:
Pán Śrī Kṛṣṇa pokračoval: Když se takto odhodlal, dokázal tento nejvznešenĕjší brāhmaṇa z Avantī rozvázat uzly touhy ve svém srdci. Tehdy přijal úlohu klidného a mlčenlivého žebravého sannyāsīho.
Sloka 32:
Putoval po zemi s ovládnutou inteligencí, smysly a životním vzduchem. Vcházel sám do mĕst a vesnic, aby žebral o milodary. Nerozhlašoval své pokročilé duchovní postavení, a proto ostatní nerozpoznávali, o koho se jedná.
Sloka 33:
Ó laskavý Uddhavo, hrubí lidé v nĕm vidĕli starého špinavého žebráka a hanĕli ho mnoha urážkami.
Sloka 34:
Nĕkdo mu vzal tyč sannyāsīho a nĕkdo nádobu na vodu, kterou používal jako žebráckou misku. Nĕkdo mu vzal jeho sedadlo z jelení kůže, nĕkdo jeho modlitební růženec a nĕkdo mu ukradl roztrhané hadry, do kterých se oblékal. Pak mu tyto vĕci ukázali a předstírali, že mu je vracejí, jenže je zase schovali.
Sloka 35:
Když sedĕl u řeky a chystal se jíst vyžebrané jídlo, tito hříšníci přišli a močili mu na nĕ a také se mu opovážili plivat na hlavu.
Sloka 36:
Ačkoliv složil slib mlčení, nutili ho mluvit, a když nepromluvil, bili ho holemi. Jiní ho kárali a říkali: „Je to obyčejný zlodĕj.“ A jiní ho svazovali provazem a křičeli: „Svažte ho! Svažte ho!“
Sloka 37:
Kritizovali ho a uráželi prohlašováním: „Tento človĕk je jen pokrytec a podvodník. Udĕlal si z náboženství obživu jen proto, že pozbyl všechen majetek a rodina ho vyhnala.“
Sloka 38-39:
Nĕkteří ho zesmĕšňovali tím, že říkali: „Jen se podívejte na tohoto mocného mudrce! Je neochvĕjný jako Himálaje. Jako volavka jde tiše s pevným odhodláním za svým cílem.“ Jiní na nĕho vypouštĕli páchnoucí vĕtry a další nĕkdy tohoto dvojzrozeného brāhmaṇu svazovali řetĕzy a drželi ho v zajetí jako domácí zvíře.
Sloka 40:
Brāhmaṇa chápal, že všechno jeho utrpení – od jiných živých bytostí, od vyšších přírodních sil a od vlastního tĕla – je nevyhnutelné, neboť mu je přisoudila prozřetelnost.
Sloka 41:
I když ho uráželi tito nízko postavení lidé, kteří se ho snažili přimĕt k poklesnutí, zůstal nezlomný v plnĕní svých duchovních povinností. Upevnil své odhodlání v kvalitĕ dobra a začal zpívat tuto píseň.
Sloka 42:
Brāhmaṇa řekl: Tito lidé nejsou příčinou mého štĕstí a neštĕstí. Nejsou jí ani polobozi, mé vlastní tĕlo, planety, mé dřívĕjší jednání nebo čas. Jediným, co zapříčiňuje štĕstí a neštĕstí a udržuje kolobĕh hmotného života, je mysl.
Sloka 43:
Silná mysl uvádí v činnost hmotné kvality, z nichž se vyvíjejí různé druhy hmotných činností na úrovni kvalit dobra, nevĕdomosti a vášnĕ. Z činností pod vlivem jednotlivých kvalit se vyvíjejí odpovídající životní stavy.
Sloka 44:
I když je Nadduše přítomná s usilující myslí v hmotném tĕle, nevyvíjí žádné úsilí, neboť je již transcendentálnĕ osvícena. V roli mého přítele jen vše sleduje jako svĕdek ze svého transcendentálního postavení. Naproti tomu já, nekonečnĕ malá duchovní duše, jsem přijal tuto mysl, která je zrcadlem odrážejícím obraz hmotného svĕta. Tak jsem si začal užívat objektů tužeb a kvůli styku s kvalitami přírody jsem se zapletl.
Sloka 45:
Rozdávání milodarů, plnĕní předepsaných povinností, dodržování hlavních a vedlejších usmĕrňujících pravidel, naslouchání písmům, zbožné jednání i očistné sliby mají za svůj konečný cíl podrobit si mysl. Vždyť soustředĕní mysli na Nejvyššího je nejvyšší yoga.
Sloka 46:
Pokud je nĕčí mysl dokonale soustředĕná a uklidnĕná, řeknĕte mi, k čemu je zapotřebí obřadnĕ rozdávat milodary a provádĕt další zbožné obřady? A pokud jeho mysl zůstává neovládnutá, ztracená v nevĕdomosti, jaký může mít z tĕchto činností užitek?
Sloka 47:
Všechny smysly jsou odnepamĕti pod kontrolou mysli a ta sama se nikdy nedostává do područí ničeho jiného. Je silnĕjší než nejsilnĕjší a její božská moc je hrůzostrašná. Kdo je tedy schopný ovládnout svou mysl, stává se vládcem všech smyslů.
Sloka 48:
Mnohým lidem se nedaří přemoci tohoto nezkrotného nepřítele, mysl, jejíž nátlak je nesnesitelný a jež týrá srdce, a proto jsou úplnĕ zmatení a vytvářejí zbytečné sváry s ostatními. Usuzují proto, že jiní lidé jsou buď jejich přátelé, nepřátelé nebo že jsou vůči nim lhostejní.
Sloka 49:
Ti, kdo se ztotožňují s tímto tĕlem, které je jen výtvorem hmotné mysli, mají oslepenou inteligenci a uvažují z hlediska „já“ a „moje“. Kvůli své mylné představĕ „toto jsem já, ale tamto je nĕkdo jiný“ putují nekonečnou temnotou.
Sloka 50:
Pokud říkáte, že tito lidé jsou příčinou mého štĕstí a neštĕstí, tak kde je v tomto pojetí místo pro duši? Toto štĕstí a neštĕstí se netýká duše, ale interakcí hmotných tĕl. Pokud se nĕkdo svými zuby kousne do jazyka, na koho se může za své utrpení zlobit?
Sloka 51:
Pokud říkáte, že utrpení způsobují polobozi, kteří vládnou tĕlesným smyslům, jak se toto utrpení může vztahovat na duši? Konat a být předmĕtem konání jsou pouhé interakce promĕnlivých smyslů a jejich vládnoucích božstev. Pokud jedan končetina zaútočí na druhou, na koho se může osoba v tom tĕle zlobit?
Sloka 52:
Kdyby mĕla být příčinou štĕstí a neštĕstí sama duše, nemohli bychom vinit druhé, protože štĕstí a neštĕstí by byly jen přirozeností duše. Podle této teorie vlastnĕ nic jiného než duše neexistuje a kdybychom vnímali nĕco jiného než duši, byl by to klam. Jelikož tedy v tomto pojetí vlastnĕ štĕstí a neštĕstí ani neexistují, proč bychom se mĕli zlobit na sebe nebo nĕkoho jiného?
Sloka 53:
A když budeme zkoumat domnĕnku, že planety jsou bezprostřední příčinou utrpení a štĕstí, kde je také vztah s duší, která je vĕčná? Vliv planet se koneckonců týká jen toho, co se zrodilo. Zkušení astrologové navíc vysvĕtlili, jak si planety jen navzájem působí bolest. Jelikož se tedy živá bytost od tĕchto planet a hmotného tĕla liší, na koho by si mĕla vylévat zlost?
Sloka 54:
Když budeme předpokládat, že příčinou štĕstí a neštĕstí jsou plodonosné činnosti, stále se nezabýváme duší. Hmotná činnost připadá v úvahu za přítomnosti vĕdomého duchovního konatele a hmotného tĕla, které následkem tohoto jednání zakouší promĕny štĕstí a neštĕstí. Jelikož tĕlo je neživé, nemůže být příjemcem štĕstí a neštĕstí, a to se týká i duše, která je v konečném smyslu zcela duchovní a od hmotného tĕla odpoutaná. Karma tedy nemá pevný základ v tĕle ani v duši. Na koho se můžeme zlobit?
Sloka 55:
Přijmeme-li jako příčinu štĕstí a neštĕstí čas, ani tak je nemůže prožívat duše, neboť čas je projevem Pánovy duchovní energie a živé bytosti jsou také expanze Pánovy duchovní energie projevené vlivem času. Oheň jistĕ nepálí své vlastní plameny či jiskry a zima nijak neubližuje snĕhovým vločkám či ledovým kroupám. Duše je ve skutečnosti transcendentální a nad zážitky hmotného štĕstí a neštĕstí. Na koho by se tedy mĕla zlobit?
Sloka 56:
Falešné ego utváří klamnou hmotnou existenci, a tak duše vnímá hmotné štĕstí a neštĕstí. Duchovní duše je však vůči hmotné přírodĕ transcendentální; hmotné štĕstí a neštĕstí ji nikdy nemohou skutečnĕ ovlivňovat – na jakémkoliv místĕ, za jakýchkoliv okolností a skrze jakoukoliv osobu. Ten, kdo toto chápe, se nemá od hmotného stvoření čeho bát.
Sloka 57:
Nepřekonatelný oceán nevĕdomosti překročím neochvĕjností ve službĕ lotosovým nohám Kṛṣṇy. To schvalují předchozí ācāryové, kteří byli zcela neochvĕjní v oddanosti Pánu, Paramātmĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.
Sloka 58:
Pán Śrī Kṛṣṇa řekl: Když se tento mudrc poté, co přišel o majetek, takto odpoutal, zbavil se své úzkosti. Opustil domov, přijal sannyās a začal cestovat po Zemi. I když ho pošetilí darebáci uráželi, nenechal se odvrátit od svých povinností a pronášel tuto píseň.
Sloka 59:
Žádná jiná síla nenutí duši zažívat štĕstí a neštĕstí než zmatenost její vlastní mysli. Její vnímání přátel, neutrálních stran a nepřátel a celý hmotný život, který si staví na tomto vnímání, jsou vytvořené jen z nevĕdomosti.
Sloka 60:
Můj milý Uddhavo, mĕl bys na Mĕ upřít svou inteligenci, a tak zcela ovládnout mysl. To je podstata yogové nauky.
Sloka 61:
Každý, kdo poslouchá tuto píseň sannyāsīho, která podává vĕdecké poznání Absolutního, nebo kdo ji recituje ostatním, a kdo o ní takto medituje s plnou pozorností, již nikdy nepodlehne dualitám hmotného štĕstí a neštĕstí.