Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Výčet prvků hmotného stvoření

Tato kapitola vyjmenovává a kategorizuje přírodní prvky, vysvĕtluje rozdíl mezi mužskou a ženskou povahou a popisuje zrození a smrt.

Na počet hmotných prvků existuje mnoho názorů. I když jsou tyto rozdíly v názorech vyvolané vlivem klamné energie, mají svoji logiku. Všechny přírodní prvky existují všude, a proto autority, jež uznávají klamnou energii Nejvyšší Osobnosti, mohou předkládat různé teorie. Hlavní příčinou jejich vzájemnĕ si odporujících tvrzení je nepřemožitelná klamná energie Boha.

Mezi svrchovaným poživatelem a nejvyšším vládcem není žádný rozdíl. Představovat si, že mezi nimi nĕjaký rozdíl je, nedává smysl. Bĕžné poznání je jen rysem hmotné přírody, nikoliv samotné duše. Holá podstata hmotné existence se nazývá různĕ podle svých různých fází projevu. V kvalitĕ dobra je to poznání, v kvalitĕ vášnĕ činnost a v kvalitĕ temnoty nevĕdomost. Čas je dalším jménem Nejvyšší Osobnosti Božství a hmotné sklony lze také nazvat sūtra či mahat-tattva. Dvaceti pĕti prvky jsou Pán, příroda, mahat, falešné ego, éter, vzduch, oheň, voda, zemĕ, oči, uši, nos, jazyk, kůže, řeč, ruce, nohy, genitálie, konečník, mysl, zvuk, hmat, podoba, chuť a vůnĕ.

Neprojevená Nejvyšší Osobnost jen pohlíží na přírodu. Hmotná příroda, která je pod kontrolou Nejvyššího Pána, pak nabývá podob příčin a následků a uskutečňuje stvoření, udržování a zničení hmotného svĕta. I když na první pohled se puruṣa a prakṛti navzájem neliší, z konečného hlediska mezi nimi rozdíl je. Hmotné stvoření pochází z kvalit prakṛti a jeho vlastností je promĕnlivost. Živé bytosti, které se stavĕjí nepřátelsky k Nejvyšší Osobnosti Božství, přijímají a opouštĕjí různé druhy hmotných tĕl na základĕ svých vlastních hmotných činností. Osoby zmatené iluzí a neznalé vlastního já to nechápou. Mysl plná představ o plodonosném jednání jen přenáší smysly s sebou z jednoho tĕla do druhého a duše je následuje. Živá bytost je však naprosto pohroužená do uspokojování smyslů, a proto si na svou dřívĕjší existenci nevzpomíná.

Tĕlo prochází devíti projevenými stavy zapříčinĕnými stykem s kvalitami hmotné přírody. Jedná se o oplodnĕní, tĕhotenství, zrození, dĕtství, mládí, dospĕlost, střední vĕk, stáří a smrt. Ze smrti svého otce a zrození syna může osoba snadno pochopit vzestup a pád svého vlastního tĕla. Duše, která vnímá, se liší od tohoto tĕla. Pokud však živá bytost postrádá poznání o skutečném stavu vĕcí, je zmatená objekty smyslového požitku, a tak se pohybuje v kolobĕhu hmotné existence. Bez ustání tak putuje pod vlivem hmotných činností a rodí se jako mudrc či polobůh, když na ni působí převážnĕ kvalita dobra, mezi démony či lidskými bytostmi, převažuje-li vliv kvality vášnĕ, a mezi duchy či zvířaty, podléhá-li kvalitĕ nevĕdomosti. Duše sama si neužívá smyslových objektů – tuto činnost provádĕjí smysly. Živá bytost tedy ani nemá smyslové požitky zapotřebí. S výjimkou tĕch klidných osobností, jež přijaly útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a vĕnují se plnĕní božských povinností ve službĕ Pánu, každého, včetnĕ takzvaných učenců, nevyhnutelnĕ přemůže všemocná hmotná příroda.

Verš

śrī-uddhava uvāca
kati tattvāni viśveśa
saṅkhyātāny ṛṣibhiḥ prabho
navaikādaśa pañca trīṇy
āttha tvam iha śuśruma
kecit ṣaḍ-viṁśatiṁ prāhur
apare pañca-viṁśatiṁ
saptaike nava ṣaṭ kecic
catvāry ekādaśāpare
kecit saptadaśa prāhuḥ
ṣoḍaśaike trayodaśa
etāvattvaṁ hi saṅkhyānām
ṛṣayo yad-vivakṣayā
gāyanti pṛthag āyuṣmann
idaṁ no vaktum arhasi

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; kati — kolik; tattvāni — základních prvků stvoření; viśva-īśa — ó Pane vesmíru; saṅkhyātāni — bylo vyčísleno; ṛṣibhiḥ — velkými autoritami; prabho — ó můj Pane; nava — devĕt (Bůh, individuální duše, mahat-tattva, falešné ego a pĕt hrubohmotných prvků); ekādaśa — plus jedenáct (deset poznávacích a činných smyslů společnĕ s myslí); pañca — plus pĕt (jemných podob smyslových objektů); trīṇi — plus tři (kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti, což je dohromady dvacet osm); āttha — říkal jsi; tvam — Ty; iha — bĕhem svého pobytu v tomto svĕtĕ; śuśruma — tak jsem slyšel; kecit — nĕkteří; ṣaṭ-viṁśatim — dvacet šest; prāhuḥ — říkají; apare — jiní; pañca-viṁśatim — dvacet pĕt; sapta — sedm; eke — nĕkteří; nava — devĕt; ṣaṭ — šest; kecit — nĕkteří; catvāri — čtyři; ekādaśa — jedenáct; apare — ještĕ další; kecit — nĕkteří; saptadaśa — sedmnáct; prāhuḥ — říkají; ṣoḍaśa — šestnáct; eke — nĕkteří; trayodaśa — třináct; etāvattvam — toto vyčíslování; hi — jistĕ; saṅkhyānām — různých způsobů, jak počítat prvky; ṛṣayaḥ — mudrci; yat vivakṣayā — s cílem vyjádřit jaké myšlenky; gāyanti — prohlašují; pṛthak — rozličnĕ; āyuḥ-man — ó nejvyšší vĕčný; idam — toto; naḥ — nám; vaktum — vysvĕtlit; arhasi — mĕl bys.

Překlad

Uddhava se zeptal: Můj milý Pane, ó vládce vesmíru, jaký počet různých prvků stvoření uvádĕjí velcí mudrci? Slyšel jsem Tebe osobnĕ mluvit o celkem dvaceti osmi – o Bohu, jīvĕ neboli duši, mahat-tattvĕ, falešném egu, pĕti hrubohmotných prvcích, deseti smyslech, mysli, pĕti jemných objektech vnímání a třech kvalitách přírody. Nĕkteré autority ale říkají, že existuje dvacet šest prvků, zatímco jiné mluví o dvaceti pĕti nebo o sedmi, devíti, šesti, čtyřech či jedenácti. Ještĕ další říkají, že jich je sedmnáct, šestnáct nebo třináct. Co mĕl každý z tĕchto mudrců na mysli, když tĕmito různými způsoby vyčíslovali prvky stvoření? Ó nejvyšší vĕčný, vysvĕtli mi to, prosím.

Význam

V předchozí kapitole Pán Kṛṣṇa důkladnĕ vysvĕtlil, že védské poznání není určené pro uspokojování smyslů, ale pro vysvobození z pout hmoty. Nyní Uddhava klade nĕkteré pomocné otázky, které musí být zodpovĕzeny, aby se cesta osvobození vyjasnila. Různí filosofové v historii se rozcházeli v názorech na přesný počet hmotných prvků, na existenci a neexistenci určitých vnĕjších objektů a na existenci samotné duše. Část Véd zvaná jñāna-kāṇḍa se zamĕřuje na osvobození prostřednictvím analytického poznání hmotného svĕta a duchovní duše jako transcendentálního prvku přesahujícího hmotu. Nade všemi prvky v konečném smyslu stojí Nejvyšší Pán a svou osobní energií je udržuje. Uddhava uvádí ohlednĕ počtů různé metodologie různých mudrců a nejprve cituje názor samotného Pána. V této souvislosti je významné slovo āyuṣman neboli „ten, kdo má vĕčnou podobu“. Jelikož Pán Kṛṣṇa je vĕčný, vlastní veškeré poznání minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a je tedy původním a nejvyšším filosofem.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura si různé analytické přístupy, o kterých Śrī Uddhava mluví, ve skutečnosti neodporují, neboť představují různé metody kategorizace téže reality. Ateistická spekulace o realitĕ neuznává existenci Boha a je tedy bezcenným pokusem o vysvĕtlení pravdy. Pán sám zplnomocňuje různé živé bytosti, aby spekulovaly a hovořily o realitĕ různými způsoby. Pravou realitou je však sám Pán, jenž nyní promluví ke Śrī Uddhavovi.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
yuktaṁ ca santi sarvatra
bhāṣante brāhmaṇā yathā
māyāṁ madīyām udgṛhya
vadatāṁ kiṁ nu durghaṭam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; yuktam — rozumnĕ; ca — dokonce; santi — jsou přítomné; sarvatra — všude; bhāṣante — říkají; brāhmaṇāḥbrāhmaṇové; yathā — jak; māyām — mystické energii; madīyam — Mé; udgṛhya — uchylují se k; vadatām — pro ty, kdo mluví; kim — co; nu — konec konců; durghaṭam — bude nemožné.

Překlad

Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl: Všechny hmotné prvky jsou přítomné všude, a proto je rozumné, že je různí učení brāhmaṇové různĕ analyzují. Všichni tito filosofové hovoří pod záštitou Mé mystické energie, a tak mohou říci cokoliv, aniž by odporovali pravdĕ.

Význam

Slova santi sarvatra v tomto verši vyjadřují, že všechny hmotné prvky se v hrubých a jemných podobách nacházejí v sobĕ navzájem. Proto existuje nespočet způsobů, jak je kategoricky popsat. Hmotný svĕt je v konečném smyslu iluzorní, neboť prochází neustálými promĕnami. Dá se pomĕřovat různými způsoby, tak jako se dá různými způsoby popisovat vidina oázy na poušti, ale Pánova analýza dvaceti osmi prvků je dokonalá a je vhodné ji přijmout. Śrīla Jīva Gosvāmī prohlašuje, že slovo māyā se v tomto verši nevztahuje na mahā-māyu, energii nevĕdomosti, ale na Pánovu nepochopitelnou mystickou sílu, jež zaštiťuje učené následovníky védského poznání. Každý z uvedených filosofů vyjevuje určitý aspekt pravdy a jejich teorie si neodporují, neboť jen popisují totéž pomocí různých kategorických systémů. Tyto filosofické neshody v hmotném svĕtĕ nemají konce, a proto by se všichni mĕli sjednotit na základĕ Pánova mínĕní, jak je uvádí tento verš. Podobnĕ v Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa vybízí všechny podmínĕné duše, aby zanechaly různých forem uctívání, odevzdaly se Mu s jasným vĕdomím Kṛṣṇy a staly se Jeho oddanými. Tak se může celý vesmír sjednotit v lásce k Bohu prostřednictvím zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Když se Pán upřímnému oddanému zjeví, rozpory analytické filosofie skončí.

Verš

naitad evaṁ yathāttha tvaṁ
yad ahaṁ vacmi tat tathā
evaṁ vivadatāṁ hetuṁ
śaktayo me duratyayāḥ

Synonyma

na — to není; etat — toto; evam — tak; yathā — jak; āttha — říkáš; tvam — ty; yat — co; aham — já; vacmi — říkám; tat — to; tathā — tak; evam — takto; vivadatām — pro ty, kdo se přou; hetum — o logických důvodech; śaktayaḥ — energie (je navádĕjí); me — Mé; duratyayāḥ — nepřekonatelné.

Překlad

Když se filosofové přou: „Já nemíním analyzovat tento jev stejným způsobem jako ty,“ k jejich analytickým neshodám je pobízejí Mé nepřekonatelné energie.

Význam

Vlivem hmotných energií Nejvyššího Pána se svĕtští filosofové neustále dohadují o tom, co bylo dřív – slepice, nebo vejce? Působením kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti různé filosofy přitahují různé názory a působením hmotné atmosféry, kterou vytváří Pán, spolu tito filosofové nikdy nesouhlasí. Sám Nejvyšší Pán však podal jasné vysvĕtlení. Śrīmad-Bhāgavatam (6.4.31) uvádí:

yac-chaktayo vadatāṁ vādināṁ vai
vivāda-saṁvāda-bhuvo bhavanti
kurvanti caiṣāṁ muhur ātma-mohaṁ
tasmai namo 'nanta-guṇāya bhūmne

„S úctou se klaním všeprostupujícímu Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž oplývá neomezenými transcendentálními vlastnostmi. Působí v hloubi srdcí všech filosofů hlásajících různé názory a vede je k tomu, aby při svých debatách – kdy spolu nĕkdy souhlasí a jindy nesouhlasí – zapomínali na své vlastní duše. Tak vytváří v tomto hmotném svĕtĕ situaci, kdy nejsou schopni dojít k žádnému závĕru. Jemu se klaním.“

Verš

yāsāṁ vyatikarād āsīd
vikalpo vadatāṁ padam
prāpte śama-dame ’pyeti
vādas tam anu śāmyati

Synonyma

yāsām — jejichž (Mých energií); vyatikarāt — vzájemným působením; āsīt — vyvstal; vikalpaḥ — rozdíl v názoru; vadatām — tĕch, kdo se dohadují; padam — téma diskuse; prāpte — když osoba dosáhla; śama — schopnosti upřít svou inteligenci na Mne; dame — a vlády nad svými vnĕjšími smysly; apyeti — mizí (tento rozdíl v názoru); vādaḥ — samotná hádka; tam anu — následnĕ; śāmyati — utichá.

Překlad

Vzájemným působením Mých energií vznikají různé názory. Pro ty, kdo však upřeli svou inteligenci na Mne a ovládli své smysly, mizí odlišnosti ve vnímání a tím je odstranĕna samotná příčina sporů.

Význam

Vzájemné působení Pánových hmotných energií vytváří střety ve způsobech vnímání v myslích různých filosofů, kteří neústupnĕ obhajují své názory a prohlašují: „Možná je to tak nebo tak, nebo ještĕ jinak, a možná to tak ani tak není.“ Tyto logické či rozumové postuláty, pochyby, antiteze, vyvracení a podobnĕ nabývají tisíce různých podob a od nich se odvíjejí spory. Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, je ve skutečnosti základem veškeré existence, neboť vše pochází z Pána, Pán vše udržuje a nakonec vše spočine v Pánu. Pán Kṛṣṇa je para-tattva, nejvyšší pravda, na níž spočívají všechny ostatní, závislé pravdy. Ve společnosti učenců, kteří pochopili, že Osobnost Božství je vším, již není důvod pro filosofické spory. Tato názorová jednota se nezakládá na nepřítomnosti filosofických dotazů ani na umlčení rozumové diskuse, ale je přirozeným výsledkem duchovního osvícení. Takzvaní filosofové se pyšnĕ chvástají, že hledají a zkoumají Absolutní Pravdu, ale toho, kdo Absolutní Pravdu nalezl, z nĕkdy pokládají za ménĕ inteligentního než je ten, kdo ji nenašel, ale hledá. Jelikož Pán Kṛṣṇa je Absolutní Pravda, ten, kdo se Mu plnĕ odevzdá, se stává nejvĕtším učencem.

Verš

parasparānupraveśāt
tattvānāṁ puruṣarṣabha
paurvāparya-prasaṅkhyānaṁ
yathā vaktur vivakṣitam

Synonyma

paraspara — vzájemnému; anupraveśāt — kvůli vstupování (jako jemné příčiny v hrubých projevech a naopak); tattvānām — různých prvků; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z lidí (Uddhavo); paurva — z hlediska předchozích příčin; aparya — nebo výsledných výtvorů; prasaṅkhyānam — vyčíslení; yathā — však; vaktuḥ — mluvčí; vivakṣitam — chce popsat.

Překlad

Ó nejlepší z lidí, jelikož jemné a hrubé prvky do sebe navzájem vstupují, filosofové mohou vyčíslovat základní hmotné prvky různĕ, jak si přejí.

Význam

Hmotné stvoření probíhá jako řetĕzová reakce, v níž se jemné prvky rozpínají a mĕní v čím dál tím hrubší. Jelikož je příčina v jistém smyslu přítomná ve svém následku a následek je subtilním způsobem přítomný ve své příčinĕ, všechny jemné a hrubé prvky do sebe navzájem vstupují. Proto je možné kategorizovat základní hmotné prvky mnoha různými způsoby a přiřazovat jim různé počty a názvy podle používané metodologie. I když materialističtí filosofové pyšnĕ prohlašují své teorie za nejvyšší, všichni jen spekulují podle svých sklonů. O tom mluví tento a následující verš.

Verš

ekasminn api dṛśyante
praviṣṭānītarāṇi ca
pūrvasmin vā parasmin vā
tattve tattvāni sarvaśaḥ

Synonyma

ekasmin — v jednom (prvku); api — dokonce; dṛśyante — jsou vidĕt; praviṣṭāni — obsažené; itarāṇi — další; ca — také; pūrvasmin — v předchozím (jemném příčinném prvku, jako je například latentní přítomnost éteru ve své příčinĕ – zvuku); — buď; parasmin — nebo v následném (vytvořeném prvku, jako například zvuk je subtilnĕ přítomný ve svém výtvoru, vzduchu); — nebo; tattve — v nĕkterém prvku; tattvāni — jiné prvky; sarvaśaḥ — v případech každého z odlišných vyčíslení.

Překlad

Všechny jemné hmotné prvky jsou ve skutečnosti přítomné ve svých hrubých následcích a všechny hrubé prvky jsou podobnĕ přítomné ve svých jemných příčinách, neboť hmotné stvoření probíhá postupným projevem prvků od jemných ke hrubým. Všechny hmotné prvky tedy můžeme najít v kterémkoliv z nich.

Význam

Jelikož jsou hmotné prvky přítomné v sobĕ navzájem, existuje nesčetnĕ mnoho způsobů, jak analyzovat a kategorizovat hmotné Boží stvoření. V konečném smyslu je však nejvýznamnĕjším prvkem samotný Bůh, který je základem všech promĕn hmotného vesmíru. Stvoření hmotného svĕta probíhá postupnĕ od jemných prvků ke hrubým, jak vysvĕtluje sāṅkhya-yogový systém Pána Kapily. Jako příklad lze uvést, že hlinĕná nádoba potenciálnĕ existuje ve hlínĕ a hlína také existuje ve hlinĕné nádobĕ. Podobnĕ je jeden prvek přítomný ve druhém a v konečném smyslu všechny spočívají v Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, který je zároveň ve všem. V podobĕ tĕchto vysvĕtlení představuje vĕdomí Kṛṣṇy svrchovanou vĕdeckou metodologii pro skutečné poznání tohoto vesmíru.

Verš

paurvāparyam ato ’mīṣāṁ
prasaṅkhyānam abhīpsatām
yathā viviktaṁ yad-vaktraṁ
gṛhṇīmo yukti-sambhavāt

Synonyma

paurva — uvažování, že příčinné prvky zahrnují své projevené výtvory; aparyam — nebo předpoklad, že prvky zahrnují své jemné příčiny; ataḥ — proto; amīṣām — tĕchto myslitelů; prasaṅkhyānam — počítání; abhīpsatām — kteří mají za cíl; yathā — jak; viviktam — určené; yat-vaktram — z jejichž úst; gṛhṇīmaḥ — to přijímáme; yukti — rozumové vysvĕtlení; sambhavāt — jelikož je možné dát.

Překlad

Proto bez ohledu na to, který z tĕchto myslitelů hovoří a ať ve svých výpočtech zahrnují hmotné prvky do jemných příčin nebo do jimi projevených výtvorů, přijímám jejich závĕry jako autoritativní, neboť každou z tĕchto různých teorií lze podpořit nĕjakým logickým vysvĕtlením.

Význam

I když nesčetní filosofové mohou racionálnĕ popisovat hmotné stvoření z různých hledisek, k dokonalému poznání nikdo nedospĕje bez vĕdomí Kṛṣṇy. Žádný intelektuál by tedy nemĕl být nemístnĕ pyšný jen proto, že odhalil určitou pravdu v hmotném svĕtĕ. Zde Pán říká, že ten, kdo se řídí védskými zásadami analýzy, nepochybnĕ získá mnoho vhledů ohlednĕ hmotného stvoření. Nakonec se ale musí stát oddaným Nejvyššího Pána a dovést své poznání k dokonalosti ve vĕdomím Kṛṣṇy.

Verš

anādy-avidyā-yuktasya
puruṣasyātma-vedanam
svato na sambhavād anyas
tattva-jño jñāna-do bhavet

Synonyma

anādi — bez počátku; avidyā — s nevĕdomostí; yuktasya — jež je ve spojení; puruṣasya — osoby; ātma-vedanam — proces seberealizace; svataḥ — vlastní schopností; na sambhavāt — jelikož nemůže nastat; anyaḥ — jiná osoba; tattva-jñaḥ — znalec transcendentální reality; jñāna-daḥ — dárce pravého poznání; bhavet — musí být.

Překlad

Jelikož osoba odnepamĕti zahalená nevĕdomostí sama nemůže dospĕt k seberealizaci, je nutná přítomnost nĕjaké další osobnosti, která má skutečné poznání Absolutní Pravdy a může jí ho předat.

Význam

Pán sice toleruje různé metody vypočítávání hmotných příčin v jejich následcích a hmotných následků v jejich příčinách, ale o dvou duchovních prvcích, jež se nacházejí v tomto vesmíru, totiž o individuální duši a Nadduši, nelze spekulovat. V tomto verši Pán Kṛṣṇa jasnĕ říká, že živá bytost se nemůže sama osvítit. Nejvyšší Pán je tattva-jña, vševĕdoucí, a jñāna-da, duchovní učitel celého vesmíru. Śrī Uddhava zmínil, že nĕkteří filosofové popisují dvacet pĕt prvků a jiní dvacet šest. Rozdíl spočívá v tom, že dvacet šest prvků zahrnuje samostatnou kategorii pro individuální duši a Nejvyšší Duši, Pána Kṛṣṇu, zatímco zastánci dvaceti pĕti prvků umĕle slučují dvĕ transcendentální kategorie – jīva-tattva a viṣṇu-tattva – a zastírají vĕčnou svrchovanost Osobnosti Božství.

Poznání založené na třech kvalitách hmotné přírody nemůže nikoho povznést na transcendentální úroveň, kde Osobnost Božství existuje jako nejvyšší poživatel vĕčné duchovní rozmanitosti podob, barev, chutí, tónů a láskyplných vztahů. Svĕtští filosofové jen oscilují mezi hmotným požitkem a hmotným odříkáním. Jelikož podlehli māyāvādskému (neosobnímu) vnímání Absolutní Pravdy, nemohou získat útočištĕ u Osobnosti Božství a tak nemohou Pána poznat. Jelikož se pošetilí impersonalističtí filosofové považují za nejvyšší, nedokáží uznat, že na duchovní úrovni existuje láskyplná služba. Impersonalisté tvrdošíjnĕ odmítají podřízenost Osobnosti Božství, takže je nakonec přemůže Pánova klamná energie a podléhají utrpení hmotné existence. Oproti tomu vaiṣṇavové Osobnosti Božství nezávidĕjí. S radostí přijímají Pánovo útočištĕ a svrchovanost a On se jich osobnĕ ujímá, poskytuje jim osvícení a naplňuje je svou vlastní transcendentální blažeností. Duchovní služba Nejvyššímu Pánu je tedy prostá zklamání a útlaku hmotné služby.

Verš

puruṣeśvarayor atra
na vailakṣaṇyam aṇv api
tad-anya-kalpanāpārthā
jñānaṁ ca prakṛter guṇaḥ

Synonyma

puruṣa — mezi poživatelem; īśvarayoḥ — a nejvyšším vládcem; atra — zde; na — není; vailakṣaṇyam — odlišnost; aṇu — nepatrná; api — dokonce; tat — jejich; anya — úplné odlišnosti; kalpanā — představa; apārthā — nesmyslná; jñānam — poznání; ca — a; prakṛteḥ — hmotné přírody; guṇaḥ — kvalita.

Překlad

Podle poznání na úrovni hmotné kvality dobra není mezi živou bytostí a nejvyšším vládcem žádný kvalitativní rozdíl. Představa kvalitativního rozdílu mezi nimi je nesmyslná spekulace.

Význam

Podle určitých filosofů existuje dvacet pĕt prvků, mezi nimiž je pro individuální živou bytost a Nejvyššího Pána vyhrazena jedna kategorie. Toto neosobní poznání Pán prohlašuje za hmotné: jñānaṁ ca prakṛter guṇaḥ. Toto poznání však lze chápat tak, že ustanovuje kvalitativní totožnost Nejvyššího Pána a živých bytostí, které z Nĕho vycházejí. Materialisté nĕkdy vĕří, že v nebi sídlí svrchovaný duch, ale zároveň si myslí, že lidské bytosti se neliší od svých hmotných tĕl a jsou tedy od Nejvyššího Pána kvalitativnĕ trvale oddĕlené. Poznání o Pánovĕ kvalitativní totožnosti se živou bytostí, jež popisuje tento verš, vyvrací materialistické pojetí života a částečnĕ představuje Absolutní Pravdu. Śrī Caitanya Mahāprabhu popisoval skutečnost jako acintya-bhedābheda-tattvu – nejvyšší vládce a ovládané živé bytosti se od sebe současnĕ neliší i liší. Na úrovni hmotné kvality dobra je vnímána neodlišnost. Jak osoba pokračuje dál, na úroveň viśuddha-sattvy neboli očištĕného duchovního dobra, najde v kvalitativní jednotĕ duchovní rozmanitost, čímž učiní své poznání Absolutní Pravdy úplným. Slova na vailakṣaṇyam aṇv api jednoznačnĕ prohlašují individuální živou bytost za nedílnou část Nejvyššího Pána, která je s Ním kvalitativnĕ totožná. Tím je vyvrácen jakýkoli filosofický pokus oddĕlit živou bytost od Nejvyššího Pána a popřít její vĕčný služebnický vztah k Pánu. Spekulace vedoucí k závĕru, že živá bytost existuje nezávisle a oddĕlenĕ od Pána, je zde prohlášena za nesmyslnou, apārthā. Teorie dvaceti pĕti prvků je pro Pána nicménĕ přijatelná jako předbĕžná fáze ve vývoji duchovního poznání.

Verš

prakṛtir guṇa-sāmyaṁ vai
prakṛter nātmano guṇāḥ
sattvaṁ rajas tama iti
sthity-utpatty-anta-hetavaḥ

Synonyma

prakṛtiḥ — hmotná příroda; guṇa — tří kvalit; sāmyam — původní rovnovážný stav; vai — jistĕ; prakṛteḥ — přírody; na ātmanaḥ — nikoliv duše; guṇāḥ — tyto kvality; sattvam — dobro; rajaḥ — vášeň; tamaḥ — nevĕdomost; iti — tak nazývané; sthiti — udržování vesmíru; utpatti — jeho stvoření; anta — a jeho zničení; hetavaḥ — příčiny.

Překlad

Příroda existuje původnĕ jako rovnovážný stav tří hmotných kvalit, které náleží jen přírodĕ, nikoliv transcendentální duši. Tyto kvality – dobro, vášeň a nevĕdomost – jsou bezprostředními příčinami stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru.

Význam

V Bhagavad-gītĕ (3.27) je uvedeno:

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

„Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti provádĕjí tři kvality hmotné přírody.“

Tři kvality přírody ve svém původním rovnovážném stavu i následné stvoření vyvinuté z kvalit jsou mnohem mocnĕjší než nepatrná živá bytost, kterou ovládají. Proto živou bytost nelze považovat za skutečného konatele či stvořitele v hmotném svĕtĕ. Pro kvalitu dobra je příznačná zkušenost poznání, pro kvalitu vášnĕ zkušenost konání a pro kvalitu nevĕdomosti zkušenost temnoty. Tyto kvality spojené s hmotným poznáním, konáním a temnotou nemají žáný skutečný vztah s transcendentální duší, která projevuje své kvality vĕčnosti, blaženosti a poznání (energie Nejvyššího Pána zvané sandhinī, saṁvit a hlādinī). Hmotné kvality nemají přístup do království Boha, do nespoutané atmosféry, v níž je vĕčné živé bytosti dáno žít.

Verš

sattvaṁ jñānaṁ rajaḥ karma
tamo ’jñānam ihocyate
guṇa-vyatikaraḥ kālaḥ
svabhāvaḥ sūtram eva ca

Synonyma

sattvam — kvalita dobra; jñānam — poznání; rajaḥ — kvalita vášnĕ; karma — plodonosné jednání; tamaḥ — kvalita nevĕdomosti; ajñānam — pošetilost; iha — v tomto svĕtĕ; ucyate — nazývá se; guṇa — kvalit; vyatikaraḥ — vybuzená promĕna; kālaḥ — čas; svabhāvaḥ — přirozený sklon, povaha; sūtrammahat-tattva; eva — jistĕ; ca — také.

Překlad

Kvalita dobra je v tomto svĕtĕ vnímána jako poznání, kvalita vášnĕ jako plodonosné jednání a kvalita temnoty jako nevĕdomost. Čas je vnímán jako vybuzená interakce hmotných kvalit a souhrn všech přirozených sklonů ztĕlesňuje prvotní sūtra neboli mahat-tattva.

Význam

Popudem ke vzájemnému působení hmotných prvků je bĕh času. Díky plynutí času embryo v lůnĕ roste, postupnĕ vychází ven, roste, tvoří vedlejší produkty, chřadne a umírá. K tomu všemu dochází pod tlakem času. Je-li časový faktor nepřítomný, hmotné prvky na sebe nepůsobí a zůstávají nečinné v podobĕ pradhāny. Pán Kṛṣṇa vyjasňuje základní kategorie hmotného svĕta, aby lidské bytosti mohly pochopit Jeho stvoření. Nebýt stručného vymezení kategorií, nebyla by možná analýza a stanovení pojmů, neboť Pánovy energie jsou nekonečné. I když v rámci základního rozdĕlení se dají hmotné prvky dĕlit mnoha způsoby, duchovní duše je vždy chápána jako odlišný, transcendentální prvek, jemuž je dáno sídlit v království Boha.

Verš

puruṣaḥ prakṛtir vyaktam
ahaṅkāro nabho ’nilaḥ
jyotir āpaḥ kṣitir iti
tattvāny uktāni me nava

Synonyma

puruṣaḥ — poživatel; prakṛtiḥ — příroda; vyaktam — prvotní projevení hmoty; ahaṅkāraḥ — falešné ego; nabhaḥ — éter; anilaḥ — vzduch; jyotiḥ — oheň; āpaḥ — voda; kṣitiḥ — zemĕ; iti — takto; tattvāni — prvky stvoření; uktāni — jsou popsány; me — Mnou; nava — devĕt.

Překlad

Popsal jsem devĕt základních prvků jako duši v roli poživatele, přírodu, prvotní projev přírody v mahat-tattvĕ, falešné ego, éter, vzduch, oheň, vodu a zemi.

Význam

Prakṛti neboli příroda je původnĕ neprojevená, a pozdĕji se projevuje jako mahat-tattva. I když je živá bytost puruṣa neboli poživatel, správným postupem, jak si může užívat, je uspokojovat transcendentální smysly Pána, tak jako ruka jí tak, že dodává potravu žaludku. V hmotné přírodĕ se živá bytost stává nepravým poživatelem a zapomíná na svou podřízenost Pánu. Takto jsou systematicky analyzovány hmotné prvky, živá bytost a Nadduše, aby bylo podmínĕné duši ukázáno její pravé přirozené postavení mimo hmotnou přírodu.

Verš

śrotraṁ tvag darśanaṁ ghrāṇo
jihveti jñāna-śaktayaḥ
vāk-pāṇy-upastha-pāyv-aṅghriḥ
karmāṇy aṅgobhayaṁ manaḥ

Synonyma

śrotram — sluch; tvak — hmat vnímaný kůží; darśanam — zrak; ghrāṇaḥ — čich; jihvā — chuť vnímaná jazykem; iti — takto; jñāna-śaktayaḥ — poznávací smysly; vāk — řeč; pāṇi — ruce; upastha — genitálie; pāyu — konečník; aṅghriḥ — a nohy; karmāṇi — činné smysly; aṅga — Můj milý Uddhavo; ubhayam — náležící k obĕma kategoriím; manaḥ — mysl.

Překlad

Sluch, hmat, zrak, čich a chuť je pĕt poznávacích smyslů, Můj milý Uddhavo, a řeč, ruce, genitálie, konečník a nohy představují pĕt činných smyslů. Mysl patří k obĕma tĕmto kategoriím.

Význam

Tento verš vyjmenovává jedenáct prvků.

Verš

śabdaḥ sparśo raso gandho
rūpaṁ cety artha-jātayaḥ
gaty-ukty-utsarga-śilpāni
karmāyatana-siddhayaḥ

Synonyma

śabdaḥ — zvuk; sparśaḥ — hmat; rasaḥ — chuť; gandhaḥ — vůnĕ; rūpam — podoba; ca — a; iti — takto; artha — smyslových objektů; jātayaḥ — kategorií; gati — pohyb; ukti — řeč; utsarga — vymĕšování (skrze genitálie a konečník); śilpāni — a výroba; karma-āyatana — výše uvedenými činnými smysly; siddhayaḥ — uskutečnĕné.

Překlad

Zvuk, hmat, chuť, vůnĕ a podoba jsou objekty poznávacích smyslů a pohyb, řeč, vymĕšování a vyrábĕní jsou úlohy činných smyslů.

Význam

Zde se slovo utsarga vztahuje na vymĕšování genitáliemi i konečníkem, takže zahrnuje dva prvky. Tímto způsobem je zde uvedeno deset prvků ve dvou skupinách po pĕti.

Verš

sargādau prakṛtir hy asya
kārya-kāraṇa-rūpiṇī
sattvādibhir guṇair dhatte
puruṣo ’vyakta īkṣate

Synonyma

sarga — stvoření; ādau — na počátku; prakṛtiḥ — hmotná příroda; hi — jistĕ; asya — tohoto vesmíru; kārya — projevené výtvory; kāraṇa — a jemné příčiny; rūpiṇī — ztĕlesňující; sattva-ādibhiḥ — prostřednictvím dobra, vášnĕ a nevĕdomosti; guṇaiḥ — kvalit; dhatte — přijímá své postavení; puruṣaḥ — Nejvyšší Pán; avyaktaḥ — nepodílející se na hmotném projevení; īkṣate — přihlíží.

Překlad

Na počátku stvoření nabývá příroda prostřednictvím kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti svou podobu jako ztĕlesnĕní všech jemných příčin a hrubých projevů ve vesmíru. Nejvyšší Osobnost Božství nevstupuje do interakcí hmotného projevu, ale na přírodu jen pohlíží.

Význam

Nejvyšší Osobnost Božství nepodléhá promĕnám jako jemné a hrubé hmotné prvky. Pán je proto avyakta, to znamená, že v žádném stádiu vývoje vesmíru není hmotnĕ projeven. Bez ohledu na konkrétní metodu třídĕní hmotných prvků zůstává Pán konečným stvořitelem, udržovatelem a ničitelem celého vesmíru.

Verš

vyaktādayo vikurvāṇā
dhātavaḥ puruṣekṣayā
labdha-vīryāḥ sṛjanty aṇḍaṁ
saṁhatāḥ prakṛter balāt

Synonyma

vyakta-ādayaḥmahat-tattva a tak dále; vikurvāṇāḥ — podstupující promĕnu; dhātavaḥ — prvky; puruṣa — Pána; īkṣayā — pohledem; labdha — poté, co nabyly; vīryāḥ — své energie; sṛjanti — tvoří; aṇḍam — vesmírné vejce; saṁhatāḥ — spojené; prakṛteḥ — přírody; balāt — silou.

Překlad

S tím, jak se hmotné prvky počínaje mahat-tattvou mĕní, získávají pohledem Nejvyššího Pána své specifické energie a poté, co se silou přírody spojí, vytvoří vesmírné vejce.

Verš

saptaiva dhātava iti
tatrārthāḥ pañca khādayaḥ
jñānam ātmobhayādhāras
tato dehendriyāsavaḥ

Synonyma

sapta — sedm; eva — vskutku; dhātavaḥ — prvků; iti — tak praví; tatra — tam; arthāḥ — fyzických prvků; pañca — pĕt; kha-ādayaḥ — počínaje éterem; jñānam — duchovní duše, vlastník poznání; ātmā — Nejvyšší Duše; ubhaya — obou (pozorované přírody a jīvy, která ji pozoruje); ādhāraḥ — úplný základ; tataḥ — z nich; deha — tĕlo; indriya — smysly; asavaḥ — a životní vzduchy.

Překlad

Podle nĕkterých filosofů existuje sedm prvků: zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter plus vĕdomá duchovní duše a Nejvyšší Duše, jež je základem jak hmotných prvků, tak obyčejné duše. Tĕlo, smysly, životní vzduch a všechny hmotné jevy jsou podle této teorie stvořené z tĕchto sedmi prvků.

Význam

Poté, co Pán vysvĕtlil své stanovisko, nyní shrnuje různé další analytické metodologie.

Verš

ṣaḍ ity atrāpi bhūtāni
pañca ṣaṣṭhaḥ paraḥ pumān
tair yukta ātma-sambhūtaiḥ
sṛṣṭvedaṁ samapāviśat

Synonyma

ṣaṭ — šest; iti — takto; atra — v této teorii; api — také; bhūtāni — prvků; pañca — pĕt; ṣaṣṭhaḥ — šestý; paraḥ — transcendentální; pumān — Nejvyšší Osobnost; taiḥ — s tĕmito (pĕti hrubými prvky); yuktaḥ — ve spojení; ātma — ze sebe; sambhūtaiḥ — stvořenými; sṛṣṭvā — poté, co stvořil; idam — toto stvoření; samupāviśat — vstoupil do nĕho.

Překlad

Jiní filosofové prohlašují, že existuje šest prvků: pĕt fyzických (zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter) a šestým je Nejvyšší Osobnost Božství. Tento Nejvyšší Pán pomocí prvků, které vydal ze sebe, tvoří tento vesmír a pak do nĕj osobnĕ vstupuje.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že podle této filosofie je obyčejná živá bytost zahrnutá v kategorii Nadduše. Tato teorie tedy uznává jen Nejvyšší Osobnost Božství a pĕt fyzických prvků.

Verš

catvāry eveti tatrāpi
teja āpo ’nnam ātmanaḥ
jātāni tair idaṁ jātaṁ
janmāvayavinaḥ khalu

Synonyma

catvāri — čtyři; eva — také; iti — takto; tatra — v tom případĕ; api — dokonce; tejaḥ — oheň; āpaḥ — voda; annam — zemĕ; ātmanaḥ — z Nejvyššího Já; jātāni — všechny vznikající; taiḥ — jejich prostřednictvím; idam — tento vesmír; jātam — vznikl; janma — zrození; avayavinaḥ — projeveného výtvoru; khalu — jistĕ.

Překlad

Nĕkteří filosofové mluví o existenci čtyř základních prvků, z nichž tři – oheň, voda a zemĕ – pocházejí ze čtvrtého, Nejvyššího Já. Jakmile vzniknou, vytvářejí vesmírný projev, v nĕmž pak nastává veškeré hmotné stvoření.

Verš

saṅkhyāne saptadaśake
bhūta-mātrendriyāṇi ca
pañca pañcaika-manasā
ātmā saptadaśaḥ smṛtaḥ

Synonyma

saṅkhyāne — ve vyčíslení; saptadaśake — z hlediska sedmnácti prvků; bhūta — pĕt hrubých prvků; mātra — pĕt jemných vjemů, z nichž ke každému patří jeden; indriyāṇi — a pĕt příslušných smyslů; ca — také; pañca pañca — ve skupinách po pĕti; eka-manasā — společnĕ s jednou myslí; ātmā — duše; saptadaśaḥ — za sedmnáctý; smṛtaḥ — je považována.

Překlad

Nĕkteří vyčíslují existenci sedmnácti základních prvků: pĕt hrubých prvků, pĕt objektů vnímání, pĕt smyslových orgánů, mysl a duše jako prvek sedmnáctý.

Verš

tadvat ṣoḍaśa-saṅkhyāne
ātmaiva mana ucyate
bhūtendriyāṇi pañcaiva
mana ātmā trayodaśa

Synonyma

tadvat — podobnĕ; ṣoḍaśa-saṅkhyāne — při vyčíslování šestnácti; ātmā — duše; eva — jistĕ; manaḥ — za mysl; ucyate — je pokládána; bhūta — pĕt hrubých prvků; indriyāṇi — smyslů; pañca — pĕt; eva — jistĕ; manaḥ — mysl; ātmā — duše (individuální duše a Nadduše); trayodaśa — třináct.

Překlad

Při vypočítávání šestnácti prvků spočívá jediný rozdíl oproti minulé teorii v tom, že duše je ztotožňována s myslí. Uvažujeme-li o pĕti fyzických prvcích, pĕti smyslech, mysli, individuální duši a Nejvyšším Pánu, dospĕjeme ke třinácti prvkům.

Význam

V teorii třinácti prvků jsou smyslové objekty – vůnĕ, chuť, podoba, hmat a zvuk – považovány za vedlejší produkty interakcí mezi smysly a fyzickou hmotou.

Verš

ekādaśatva ātmāsau
mahā-bhūtendriyāṇi ca
aṣṭau prakṛtayaś caiva
puruṣaś ca navety atha

Synonyma

ekādaśatve — při počítání jedenácti; ātmā — duše; asau — tato; mahā-bhūta — hrubé prvky; indriyāṇi — smysly; ca — a; aṣṭau — osm; prakṛtayaḥ — přírodních prvků (zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego); ca — také; eva — jistĕ; puruṣaḥ — Nejvyšší Pán; ca — a; nava — devĕt; iti — takto; atha — dále.

Překlad

Jedenáct vyjde, počítá-li se duše, hrubé prvky a smysly. Osm hrubohmotných a jemnohmotných prvků plus Nejvyšší Pán představuje devĕt.

Verš

iti nānā-prasaṅkhyānaṁ
tattvānām ṛṣibhiḥ kṛtam
sarvaṁ nyāyyaṁ yuktimattvād
viduṣāṁ kim aśobhanam

Synonyma

iti — tĕmito způsoby; nānā — různá; prasaṅkhyānam — vyčíslení; tattvānām — prvků; ṛṣibhiḥ — mudrci; kṛtam — jsou provádĕná; sarvam — to vše; nyāyyam — logické; yukti-mattvāt — díky podání rozumových argumentů; viduṣām — tĕch, kdo jsou učení; kim — jaký; aśobhanam — nedostatek nadání.

Překlad

Takto velcí filosofové analyzují hmotné prvky mnoha různými způsoby. Všechna jejich prohlášení jsou rozumná, neboť jsou podávána s dostatečnou logikou. Od skutečných učenců se toto filosofické nadání očekává.

Význam

Nesčetní nadaní filosofové analyzovali hmotný svĕt nesčetnĕ mnoha způsoby, ale závĕr je vždy jediný – Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva. Ctižádostiví filosofové nemusejí marnit svůj drahocenný čas předvádĕním svého intelektuálního umu, protože na hmotné úrovni toho k analyzování mnoho nezbývá. Každý by se mĕl jednoduše odevzdat Absolutní Pravdĕ, nejvyššímu prvku, Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a odhalit své vĕčné vĕdomí Boha.

Verš

śrī-uddhava uvāca
prakṛtiḥ puruṣaś cobhau
yady apy ātma-vilakṣaṇau
anyonyāpāśrayāt kṛṣṇa
dṛśyate na bhidā tayoḥ
prakṛtau lakṣyate hy ātmā
prakṛtiś ca tathātmani

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; prakṛtiḥ — příroda; puruṣaḥ — poživatel, neboli živá bytost; ca — a; ubhau — oba; yadi api — ačkoliv; ātma — přirozenĕ, vĕčnĕ; vilakṣaṇau — odlišní; anyonya — navzájem; apāśrayāt — jelikož jsou si útočištĕm; kṛṣṇa — ó Pane Kṛṣṇo; dṛśyate na — nejeví se; bhidā — jakýkoliv rozdíl; tayoḥ — mezi nimi; prakṛtau — v přírodĕ; lakṣyate — je zjevnĕ vidĕt; hi — jistĕ; ātmā — duše; prakṛtiḥ — příroda; ca — a; tathā — také; ātmani — v duši.

Překlad

Śrī Uddhava se otázal: I když se příroda a živá bytost od sebe vĕčnĕ přirozenĕ liší, ó Pane Kṛṣṇo, vypadá to, jako kdyby mezi nimi žádný rozdíl nebyl, protože spočívají jedna ve druhé. Duše se jeví být v přírodĕ a příroda v duši.

Význam

Śrī Uddhava zde vyjadřuje pochybnost, která vyvstává v srdci obyčejné podmínĕné duše. I když védská písma prohlašují, že hmotné tĕlo je dočasný výtvor hmotných kvalit přírody, vĕdomá živá bytost v tĕle je ve skutečnosti vĕčnou duchovní duší. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa prohlašuje hmotné prvky tvořící tĕlo za svou oddĕlenou, nižší energii, zatímco živá bytost je vyšší, vĕdomá energie Pána. V podmínĕném životĕ se přesto zdá, že hmotné tĕlo a podmínĕná duše se od sebe nedají oddĕlit, takže se od sebe neliší. Jelikož živá bytost vstupuje do matčina lůna a po čase z nĕho vychází ve vyvinutém tĕle, vypadá to, že se pohroužila hluboko do hmotné přírody. Duše se zároveň natolik ztotožňuje s hmotným tĕlem, že tĕlo jako by se hluboce pohroužilo do vĕdomí duše. Tĕlo navíc nemůže bez přítomnosti duše existovat. Tato zdánlivá vzájemná závislost zastírá rozdíl mezi tĕlem a duší. Proto se Śrī Uddhava Pána ptá, aby tuto skutečnost vyjasnil.

Verš

evaṁ me puṇḍarīkākṣa
mahāntaṁ saṁśayaṁ hṛdi
chettum arhasi sarva-jña
vacobhir naya-naipuṇaiḥ

Synonyma

evam — takto; me — mou; puṇḍarīka-akṣa — ó lotosooký Pane; mahāntam — velkou; saṁśayam — pochybnost; hṛdi — v mém srdci; chettum — odsekni; arhasi — bylo by od Tebe pĕkné; sarva-jña — ó vševĕdoucí; vacobhiḥ — svými slovy; naya — v logické argumentaci; naipuṇaiḥ — mistrnými.

Překlad

Ó Kṛṣṇo s lotosovýma očima, ó vševĕdoucí Pane, prosím odstraň tuto velkou pochybnost z mého srdce svými slovy, jež projevují Tvou mistrnou schopnost logické argumentace.

Význam

Śrī Uddhava žádá Pána Kṛṣṇu, aby jasnĕ ukázal rozdíl mezi hmotným tĕlem a duchovní duší.

Verš

tvatto jñānaṁ hi jīvānāṁ
pramoṣas te ’tra śaktitaḥ
tvam eva hy ātma-māyāyā
gatiṁ vettha na cāparaḥ

Synonyma

tvattaḥ — od Tebe; jñānam — poznání; hi — jistĕ; jīvānām — živých bytostí; pramoṣaḥ — kradení; te — Tvou; atra — tohoto poznání; śaktitaḥ — energií; tvam — Ty; eva — jen; hi — jistĕ; ātma — své vlastní; māyāyāḥ — klamné energie; gatim — pravou povahu; vettha — Ty znáš; na — ne; ca — a; aparaḥ — kdokoliv jiný.

Překlad

Jen od Tebe pochází poznání živých bytostí a Tvá energie jim toto poznání krade. Nikdo jiný než Ty prostĕ nemůže poznat pravou povahu Tvé klamné energie.

Význam

Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītĕ: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca – „Ode Mĕ pochází pamĕť, poznání a zapomnĕní.“ Pánovou bezpříčinnou milostí je osoba osvícena poznáním a působením Pánovy klamné energie se toto poznání ztrácí a osoba se pohrouží do nevĕdomosti. Ti, kdo jsou zmateni māyou, nechápou rozdíl mezi hmotným tĕlem a duchovní duší, a proto by mĕli naslouchat přímo Pánu, aby se zbavili tohoto pokrytí iluzí.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
prakṛtiḥ puruṣaś ceti
vikalpaḥ puruṣarṣabha
eṣa vaikārikaḥ sargo
guṇa-vyatikarātmakaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; prakṛtiḥ — příroda; puruṣaḥ — poživatel, živá bytost; ca — a; iti — takto; vikalpaḥ — naprostý rozdíl; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z lidí; eṣaḥ — toto; vaikārikaḥ — podléhající promĕnám; sargaḥ — stvoření; guṇa — kvalit přírody; vyatikara — vybuzení; ātmakaḥ — založené na.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nejlepší z lidí, hmotná příroda a její poživatel se jednoznačnĕ liší. Toto projevené stvoření prochází neustálými promĕnami, neboť se zakládá na vybuzení kvalit přírody.

Význam

Slovo puruṣa označuje živou bytost a také Nejvyššího Pána, který je svrchovanou živou bytostí. Hmotná příroda podléhající promĕnám je plná dualit, zatímco Pán je jeden a je absolutní. Hmotná příroda závisí na svém stvořiteli, udržovateli a ničiteli, zatímco Pán je zcela sobĕstačný a nezávislý. Hmotná příroda je dále nevĕdomá a netečná, postrádá vĕdomí sama sebe, zatímco Nejvyšší Pán je samostatnĕ vševĕdoucí. Individuální živá bytost sdílí s Osobností Božství vĕčnost, blaženost a poznání a také se naprosto liší od hmotné přírody.

Slovo sarga se zde vztahuje na formování hmotného tĕla, které zahaluje živou bytost. Hmotné tĕlo se neustále mĕní, a proto se jasnĕ liší od živé bytosti, která je vĕčnĕ nemĕnná. V transcendentálním království Boha nejsou žádné konflikty či rozruch vyvolané stvořením, udržováním a zničením, jež se projevují v hmotném svĕtĕ. Veškeré rozdíly tam urovnává transcendentální láskyplné prožívání vĕdomí Kṛṣṇy, vĕčné přirozené postavení duše.

Verš

mamāṅga māyā guṇa-mayy anekadhā
vikalpa-buddhīś ca guṇair vidhatte
vaikārikas tri-vidho ’dhyātmam ekam
athādhidaivam adhibhūtam anyat

Synonyma

mama — Moje; aṅga — Můj milý Uddhavo; māyā — hmotná energie; guṇa-mayī — tvořená třemi kvalitami; anekadhā — mnohočetné; vikalpa — různé projevy; buddhīḥ — a vjemy tĕchto rozdílů; ca — a; guṇaiḥ — kvalitami; vidhatte — ustanovuje; vaikārikaḥ — plnĕ projevené promĕny; tri-vidhaḥ — jež mají tři aspekty; adhyātmam — zvaný adhyātma; ekam — jeden; atha — a; adhidaivamadhidaiva; adhibhūtamadhibhūta; anyat — další.

Překlad

Můj milý Uddhavo, Moje hmotná energie tvořená třemi kvalitami a jednající skrze nĕ projevuje různé podoby stvoření a také různé podoby vĕdomí, které je vnímá. Projevený výsledek hmotných promĕn je chápán ve třech aspektech: adhyātmickém, adhidaivickém a adhibhautickém.

Význam

Slovo vikalpa-buddhīḥ vyjadřuje, že vĕdomí v různých hmotných tĕlech vyjevuje různé aspekty Pánova stvoření. Ptáci jako například rackové se nesou na mořských vĕtrech a prožívají Pánovo stvoření vĕtru a výšky. Ryby zakoušejí život ve vodĕ a jiní tvorové na vlastní kůži poznávají život ve stromech nebo v zemi. Lidská společnost poskytuje svoji rozmanitost vĕdomí a podobnĕ v nebi a v pekle jsou dostupné různé zážitky. Všechny druhy hmotného vĕdomí jsou promĕny tří kvalit hmotné přírody, expanzí Pánovy klamné energie.

Verš

dṛg rūpam ārkaṁ vapur atra randhre
parasparaṁ sidhyati yaḥ svataḥ khe
ātmā yad eṣām aparo ya ādyaḥ
svayānubhūtyākhila-siddha-siddhiḥ

Synonyma

dṛk — funkce zraku (jako adhyātma); rūpam — viditelná podoba (jako adhibhūta); ārkam — slunce; vapuḥ — částečný obraz (jako adhidaiva); atra — v tomto; randhre — jamce (oční bulvy); parasparam — vzájemnĕ; sidhyati — způsobují své projevení; yaḥ — jež; svataḥ — svou vlastní silou; khe — na nebi; ātmā — Nadduše; yat — kterých; eṣām — tĕchto (tří rysů); aparaḥ — oddĕlená; yaḥ — kdo; ādyaḥ — původní příčina; svayā — prostřednictvím svého vlastního; anubhūtyā — transcendentálního vnímání; akhila — všech; siddha — projevů; siddhiḥ — zdroj projevení.

Překlad

Zrak, viditelná podoba a odražený obraz slunce v oční jamce se projevují navzájem. Původní slunce stojící na nebi se však projevuje samo. Podobnĕ Nejvyšší Duše, původní příčina všech bytostí, která je tedy od nich všech oddĕlená, osvĕtluje svým transcendentálním vnímáním jako konečný zdroj projevení všech vzájemnĕ se projevujících objektů.

Význam

Podoba je rozpoznána činností oka a činnost oka se pozná díky přítomnosti viditelné podoby. Tato interakce zraku a podoby dále závisí na přítomnosti svĕtla, které poskytují polobozi, jejichž služba v podobĕ správy vesmíru závisí na přítomnosti tĕch, kdo této správĕ podléhají, tedy živých bytostí vnímajících podobu očima. Ve vzájemnĕ závislém vztahu zde tedy existují tři faktory – adhyātma představovaná smysly, jako je oko; adhibhūta smyslové objekty, jako je podoba, a adhidaiva, vliv vládnoucích božstev.

O samotném Slunci je řečeno, že se projevuje samo, osvĕtluje samo a vnímá samo; nepodílí se tedy na vzájemné závislosti smyslů a smyslových objektů, i když vytváří podmínky pro jejich fungování. Podobnĕ Nejvyšší Osobnost Božství vytváří podmínky pro vzájemnĕ závislé vnímání všech živých bytostí. Například noviny, rádio a televize vyjevují svĕtové události široké veřejnosti. Rodiče vyjevují fakta o životĕ svým dĕtem, učitelé svým žákům, přátelé přátelům a tak dále. Vláda vyjevuje lidu svoji vůli a lidé zase svoji vůli vládĕ. Slunce a mĕsíc vyjevují viditelné podoby všech objektů a vnímání zvuku vyjevuje slyšitelnou podobu. Vibrace určitých stylů hudby či řečnĕní vyjevují niterné pocity jiných živých bytostí a další druhy poznání vyjevuje vůnĕ, hmat a chuť. Tak získáváme různé druhy poznání prostřednictvím interakce smyslů a mysli s nesčetnými smyslovými objekty. Všechny tyto informativní interakce však závisejí na svrchované schopnosti osvĕtlovat, jež náleží Osobnosti Božství. Brahma-saṁhitā (5.52) o tom říká: yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇām – „Slunce je mezi všemi planetami považováno za oko Nejvyššího Pána.“ Osobnost Božství je vĕčnĕ vševĕdoucí svou vlastní transcendentální energií, takže není nikoho, kdo by mohl Pánovi nĕco o nĕčem vyjevit. Pán Kṛṣṇa však přesto pokornĕ přijímá naše modlitby přednášené s vĕdomím Kṛṣṇy. Zde tedy Pán Kṛṣṇa jasnĕ vysvĕtluje, že Jeho vznešené vlastnosti se naprosto liší od vlastností projeveného vesmíru. Pán je proto svrchovanou transcendentální bytostí, jíž se nedotýká žádný vliv hmoty.

Verš

evaṁ tvag-ādi śravaṇādi cakṣur
jihvādi nāsādi ca citta-yuktam

Synonyma

evam — stejnĕ; tvak-ādi — kůže, hmatový vjem a polobůh vĕtru, Vāyu; śravaṇa-ādi — uši, sluch a polobozi vládnoucí svĕtovým stranám; cakṣuḥ — oči (popsané v minulém verši); jihvā-adi — jazyk, chuť a bůh vody, Varuṇa; nāsa-ādi — nos, vůnĕ a Aśvinī-kumārové; ca — také; citta-yuktam — i s vĕdomím (tím je mínĕno nejen podmínĕné vĕdomí společnĕ s objekty tohoto vĕdomí a vládnoucím Božstvem Vāsudevou, ale také mysl společnĕ s objekty myšlení a bohem Mĕsíce Candrou, inteligence s objekty inteligence a Pánem Brahmou a falešné ego společnĕ s totožností falešného ega a s Pánem Rudrou).

Překlad

Podobnĕ lze z hlediska tĕchto tří kategorií – na smysly, objekty vnímání a vládnoucí božstva – analyzovat všechny smyslové orgány, to znamená kůži, uši, oči, jazyk a nos i funkce jemnohmotného tĕla, tedy podmínĕné vĕdomí, mysl, inteligenci a falešné ego.

Význam

Individuální duše nemá se vzájemnĕ závislými hmotnými funkcemi smyslů, smyslových objektů a vládnoucích božstev žádný trvalý vztah. Živá bytost je původnĕ čistou duší a je jí dáno záviset na Osobnosti Božství v duchovním svĕtĕ. Nemá smysl snažit se analyzovat hmotu a duši v rámci stejných kategorií, neboť jsou to odlišné energie Nejvyššího Pána. Akt duchovního vnímání Nejvyššího Pána, Jeho sídla a našeho vlastního já je tedy zcela antihmotný proces realizovaný v čistém vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

yo ’sau guṇa-kṣobha-kṛto vikāraḥ
pradhāna-mūlān mahataḥ prasūtaḥ
ahaṁ tri-vṛn moha-vikalpa-hetur
vaikārikas tāmasa aindriyaś ca

Synonyma

yaḥ asau — tato; guṇa — kvalit přírody; kṣobha — vybuzením; kṛtaḥ — způsobená; vikāraḥ — promĕna; pradhāna-mūlāt — jež vzniká z pradhāny, neprojevené podoby celkové hmotné přírody; mahataḥ — z mahat-tattvy; prasūtaḥ — vytvořené; aham — falešné ego; tri-vṛt — ve třech fázích; moha — zmatenosti; vikalpa — a hmotné rozmanitosti; hetuḥ — příčina; vaikārikaḥ — v kvalitĕ dobra; tāmasaḥ — v kvalitĕ nevĕdomosti; aindriyaḥ — v kvalitĕ vášnĕ; ca — a.

Překlad

Když jsou tři kvality přírody vybuzené, výsledná promĕna se objevuje jako prvek zvaný falešné ego ve třech fázích – dobru, vášni a nevĕdomosti. Toto falešné ego vytvořené z mahat-tattvy, jež sama vzniká z neprojevené pradhāny, se stává příčinou veškeré hmotné iluze a duality.

Význam

Když se živá bytost oprostí od falešného ega v podobĕ ztotožnĕní se se třemi kvalitami přírody, může dosáhnout vĕdomí Kṛṣṇy, původního čistého stavu existence. Slovo moha-vikalpa-hetuḥ vyjadřuje, že kvůli falešnému egu se živá bytost považuje za poživatele přírody a na základĕ toho rozvíjí klamnou představu hmotné duality z hlediska hmotného štĕstí a neštĕstí. Falešné ego zmizí, když s jasným vĕdomím Kṛṣṇy chápeme sami sebe jako vĕčné služebníky Pána.

Verš

ātmāparijñāna-mayo vivādo
hy astīti nāstīti bhidārtha-niṣṭhaḥ
vyartho ’pi naivoparameta puṁsāṁ
mattaḥ parāvṛtta-dhiyāṁ sva-lokāt

Synonyma

ātma — Nejvyšší Duše; aparijñāna-mayaḥ — založené na nedostatku úplného poznání; vivādaḥ — spekulativní hádky; hi — jistĕ; asti — (tento svĕt) je skutečný; iti — to říkající; na asti — není skutečný; iti — to říkající; bhidā — hmotné rozdíly; artha-niṣṭhaḥ — mající za hlavní bod diskuse; vyarthaḥ — bezcenné; api — ačkoliv; na — ne; eva — jistĕ; uparameta — ustává; puṁsām — pro osoby; mattaḥ — ode Mne; parāvṛtta — které odvrátily; dhiyām — svou pozornost; sva-lokāt — jenž se od nich neliším.

Překlad

Spekulativní hádky filosofů – „Tento svĕt je skutečný,“ „Ne, je neskutečný“ – se zakládají na neúplném poznání Nejvyšší Duše a zamĕřují se jen na pochopení hmotných dualit. I když tyto hádky nemají žádnou cenu, ti, kdo odvrátili svou pozornost ode Mne, svého pravého Já, jich nejsou schopni zanechat.

Význam

Pokud nĕkdo pochybuje o existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, bude nezbytnĕ pochybovat i o skutečnosti Pánova stvoření. Pouhé dohady a debaty o skutečnosti a neskutečnosti hmotného svĕta bez poznání Pána Kṛṣṇy tedy nemají žádnou cenu. Hmotný svĕt je skutečný proto, že pochází z nejvyšší skutečnosti, Pána Kṛṣṇy. Kdo neví, že je Pán Kṛṣṇa skutečný, nemůže si být nikdy jistý, zda je skutečné Jeho stvoření; bude stále přemýšlet, zda doopravdy nĕco vidí nebo si jen myslí, že to vidí. Pokud nepřijme útočištĕ u Nejvyššího Pána, nikdy tuto spekulaci nemůže rozřešit, takže je bezcenná. Pánovi oddaní o takové dohady nejeví zájem, protože dĕlají skutečný pokrok v duchovním osvícení a jsou naprosto spokojení se svými čím dál krásnĕjšími zážitky s vĕdomím Kṛṣṇy.

Verš

śrī-uddhava uvāca
tvattaḥ parāvṛtta-dhiyaḥ
sva-kṛtaiḥ karmabhiḥ prabho
uccāvacān yathā dehān
gṛhṇanti visṛjanti ca
tan mamākhyāhi govinda
durvibhāvyam anātmabhiḥ
na hy etat prāyaśo loke
vidvāṁsaḥ santi vañcitāḥ

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; tvattaḥ — od Tebe; parāvṛtta — odvrácené; dhiyaḥ — jejichž mysli; sva-kṛtaiḥ — jimi vykonaným; karmabhiḥ — kvůli plodonosným činnostem; prabho — ó Nejvyšší Pane; ucca-avacān — vyšší a nižší; yathā — jak; dehān — hmotná tĕla; gṛhṇanti — přijímají; visṛjanti — opouštĕjí; ca — a; tat — to; mama — mnĕ; ākhyāhi — prosím vysvĕtli; govinda — ó Govindo; durvibhāvyam — nemožné pochopit; anātmabhiḥ — tĕmi, kdo nejsou inteligentní; na — ne; hi — jistĕ; etat — o tom; prāyaśaḥ — vĕtšinou; loke — v tomto svĕtĕ; vidvāṁsaḥ — znalí; santi — jsou; vañcitāḥ — kteří jsou oklamaní (hmotnou iluzí).

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Ó Nejvyšší Pane, inteligence tĕch, kdo jsou pohroužení v plodonosných činnostech, je od Tebe jistĕ odvrácená. Prosím, vysvĕtli mi, jak tyto osoby na základĕ svých materialistických činností přijímají vyšší a nižší tĕla a jak je potom opouštĕjí. Ó Govindo, pošetilci toto téma velmi tĕžko chápou. Jsou oklamaní iluzí v tomto svĕtĕ a obvykle si tĕchto skutečností nejsou vĕdomi.

Význam

Nikoho nelze považovat za inteligentního, nezná-li vĕdu o Bohu, jež zahrnuje popis negativních výsledků dosažených tĕmi, kdo zapomínají na svůj vĕčný vztah s Ním. Na svĕtĕ žije mnoho takzvanĕ moudrých lidí, kteří se sice považují za velmi inteligentní, ale obvykle se neodevzdávají svrchované inteligenci Pána. Vymýšlejí si tedy různé filosofie odpovídající jejich postavení pod vlivem kvalit přírody. Nikdo však neunikne vlivu hmotné přírody pomocí filosofie, kterou tatáž klamná příroda utváří. Osvobození se dosahuje pomocí dokonalého poznání, jež přichází z duchovní úrovnĕ, z království Boha. Ten, kdo s vírou naslouchá Pánu Kṛṣṇovi a Jím zmocnĕným představitelům, může snadno získat osvobození a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
manaḥ karma-mayaṁ ṇṝṇām
indriyaiḥ pañcabhir yutam
lokāl lokaṁ prayāty anya
ātmā tad anuvartate

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; manaḥ — mysl; karma-mayam — utvářená plodonosným jednáním; nṝṇām — lidí; indriyaiḥ — společnĕ se smysly; pañcabhiḥ — pĕti; yutam — spojená; lokāt — z jednoho svĕta; lokam — do dalšího svĕta; prayāti — putuje; anyaḥ — oddĕlená; ātmā — duše; tat — tuto mysl; anuvartate — následuje.

Překlad

Pán Kṛṣṇa pravil: Hmotnou mysl lidí utvářejí reakce za plodonosné jednání. Společnĕ s pĕti smysly putuje z jednoho hmotného tĕla do druhého a duchovní duše ji následuje, přestože se od ní liší.

Verš

dhyāyan mano ’nu viṣayān
dṛṣṭān vānuśrutān atha
udyat sīdat karma-tantraṁ
smṛtis tad anu śāmyati

Synonyma

dhyāyat — meditující; manaḥ — mysl; anu — pravidelnĕ; viṣayān — o smyslových objektech; dṛṣṭān — vidĕných; — nebo; anuśrutān — vyslechnutých od védské autority; atha — následnĕ; udyat — vznikající; sīdat — zanikající; karma-tantram — poutaná k reakcím za plodonosné činy; smṛtiḥ — vzpomínání; tat anu — poté; śāmyati — je zničeno.

Překlad

Mysl poutaná k reakcím za plodonosné činy stále medituje o objektech smyslů – jak tĕch, které je vidĕt v tomto svĕtĕ, tak tĕch, o kterých je slyšet od védské autority. Následnĕ se zdá, že mysl vzniká a zaniká společnĕ s objekty svého vnímání, a tak ztrácí schopnost rozlišit minulost a budoucnost.

Význam

Nĕkdo se může zeptat, jak se subtilní tĕlo neboli mysl zbavuje svého spojení s jedním fyzickým tĕlem a vstupuje do dalšího. Toto vstupování do fyzických tĕl a jejich opouštĕní nazývají podmínĕné duše zrozením a smrtí. Své současné smysly osoba používá k meditaci o viditelných objektech tohoto svĕta – krásných ženách, honosných budovách a tak dále – a podobnĕ sní o nebeských planetách, jež popisují Védy. S příchodem smrti je mysl odloučená od objektů, s nimiž se bezprostřednĕ setkávala, a vstupuje do dalšího tĕla, aby se setkávala s novou várkou smyslových objektů. Mysl se musí úplnĕ přeorientovat, a proto se zdá, že dřívĕjší mentalita se ztrácí a je vytvořena nová mysl. Ve skutečnosti je to tatáž mysl, která nadále vnímá, jen jiným způsobem.

Podmínĕná duše je zaplavovaná neustálým tokem hmotných zážitků tvořených přímým vnímáním a abstraktním rozjímáním o objektech tohoto svĕta. Živá bytost tak ztrácí svou transcendentální pamĕť na svůj vztah s Bohem. Jakmile se ztotožňuje s tímto svĕtem, zapomíná na svou vĕčnou totožnost a odevzdává se falešnému egu, které vytváří māyā.

Verš

viṣayābhiniveśena
nātmānaṁ yat smaret punaḥ
jantor vai kasyacid dhetor
mṛtyur atyanta-vismṛtiḥ

Synonyma

viṣaya — do (nových) objektů vnímání; abhiniveśena — kvůli pohroužení se; na — ne; ātmānam — na svou předchozí totožnost; yat — situace, v níž; smaret — vzpomíná si; punaḥ — již; jantoḥ — živé bytosti; vai — jistĕ; kasyacit hetoḥ — z toho či onoho důvodu; mṛtyuḥ — známé jako smrt; atyanta — úplné; vismṛtiḥ — zapomnĕní.

Překlad

Když živá bytost přechází ze současného do dalšího tĕla vytvořeného svou vlastní karmou, pohrouží se do příjemných a bolestivých vjemů nového tĕla a úplnĕ zapomene na zkušenost v minulém tĕle. Tomuto úplnému zapomnĕní na svou předchozí hmotnou totožnost, k nĕmuž dochází z toho či onoho důvodu, se říká smrt.

Význam

V závislosti na své karmĕ, neboli plodonosných činnostech, může živá bytost získat krásné, bohaté nebo mocné tĕlo, nebo může degradovat do odporných životních podmínek. Když se narodí v nebi či pekle, naučí se úplnĕ ztotožňovat své ego s novým tĕlem, a tak se pohrouží do radostí, obav, bohatství či utrpení nového tĕla a úplnĕ zapomene na zážitky v tĕle minulém. Smrt nastává tehdy, když je vyčerpána karma náležící k danému fyzickému tĕlu. Jelikož je karma příslušného tĕla vypotřebovaná, už nemůže ovlivňovat mysl; proto živá bytost na své předchozí tĕlo zapomíná. Nové tĕlo vytváří příroda tak, aby mohl jeho vlastník prožít karmu, která má právĕ působit. Tím pádem se celé vĕdomí živé bytosti pohrouží do jejího stávajícího tĕla, aby mohla plnĕ zakoušet výsledky svých dřívĕjších činností. Jelikož se živá bytost s tĕlem mylnĕ ztotožňuje, je tĕlesná smrt vnímána jako smrt duše. Duše je však ve skutečnosti vĕčná a nikdy nepodléhá stvoření nebo zničení. Toto analytické poznání o seberealizaci lze s vĕdomím Kṛṣṇy snadno pochopit.

Verš

janma tv ātmatayā puṁsaḥ
sarva-bhāvena bhūri-da
viṣaya-svīkṛtiṁ prāhur
yathā svapna-manorathaḥ

Synonyma

janma — zrození; tu — a; ātmatayā — na základĕ ztotožnĕní se sebou; puṁsaḥ — osoby; sarva-bhāvena — zcela; bhūri-da — ó nanejvýš velkodušný Uddhavo; viṣaya — tĕla; svī-kṛtim — přijetí; prāhuḥ — nazývá se; yathā — jako; svapna — sen; manaḥ-rathaḥ — nebo mentální přelud.

Překlad

Ó nanejvýš velkodušný Uddhavo, to, čemu se říká zrození, je jen plné ztotožnĕní osoby s novým tĕlem. Přijímá své nové tĕlo stejnĕ bezvýhradnĕ jako ten, kdo pokládá zážitky ve snu nebo nĕjaké přeludy za realitu.

Význam

Ztotožnĕní se s hmotným tĕlem je silnĕjší než pouhá náklonnost a připoutanost, kterou osoba cítí k tĕlům příbuzných nebo přátel. Slovo sarva-bhāvena zde ukazuje, že osoba pokládá hmotné tĕlo za sebe sama bez výhrad, tak jako je pro ni zážitek ve snu naprosto skutečný. Pouhým představám bez praktického jednání se říká fantazírování a mentální výmysly, které se objevují bĕhem spánku, se nazývají sny. To, že se ztotožňujeme se svým tĕlem a slepĕ přijímáme tĕlesné vztahy jako trvalé, představuje dlouhodobé snĕní či fantazii, kdy si představujeme, že jsme oddĕlení od Nejvyšší Osobnosti Božství. Výraz zrození tedy neoznačuje vytvoření nĕjaké nové bytosti, ale to, že duchovní duše slepĕ přijímá nové hmotné tĕlo.

Verš

svapnaṁ manorathaṁ cetthaṁ
prāktanaṁ na smaraty asau
tatra pūrvam ivātmānam
apūrvam cānupaśyati

Synonyma

svapnam — sny; manaḥ-ratham — fantazírování; ca — a; ittham — takto; prāktanam — dřívĕjší; na smarati — nepamatuje si; asau — on; tatra — v tomto (současném tĕle); pūrvam — dřívĕjšího; iva — jako kdyby; ātmānam — sebe; apūrvam — nemajícího minulost; ca — a; anupaśyati — vidí.

Překlad

Tak jako si snící nebo fantazírující osoba nepamatuje své dřívĕjší sny či fantazírování, živá bytost si ve svém současném tĕle myslí, že teprve nedávno vznikla, přestože existovala předtím.

Význam

Je možné vznést námitku, že ve snu si osoba nĕkdy vzpomíná na dřívĕjší sen. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura odpovídá, že pomocí mystické síly jāti-smara si může osoba pamatovat své dřívĕjší tĕlo, a také je dobře známé, že „Výjimka potvrzuje pravidlo“. Za normálních okolností podmínĕné duše nevnímají svou minulou existenci, ale myslí si: „Jsem starý šest let“ nebo „Je mi třicet let“ a „před tímto životem jsem neexistoval“. Ve této hmotné nevĕdomosti nelze pochopit skutečné postavení duše.

Verš

indriyāyana-sṛṣṭyedaṁ
trai-vidhyaṁ bhāti vastuni
bahir-antar-bhidā-hetur
jano ’saj-jana-kṛd yathā

Synonyma

indriya-ayana — sídlem smyslů (myslí); sṛṣṭyā — kvůli stvoření (ztotožnĕní se s novým tĕlem); idam — tato; trai-vidhyam — rozmanitost tří druhů (vysoké úrovnĕ, střední a nízké); bhāti — jeví se; vastuni — v realitĕ (duše); bahiḥ — vnĕjší; antaḥ — a vnitřní; bhidā — rozdílů; hetuḥ — příčina; janaḥ — človĕk; asat-jana — špatného človĕka; kṛt — ten, který zplodil; yathā — jako.

Překlad

Jelikož mysl, která je sídlem smyslů, dala vzniknout ztotožnĕní se s novým tĕlem, hmotná rozmanitost tří úrovní – vysoké, střední a nízké – se jeví, jako kdyby patřila k realitĕ duše. Vlastní já tak vytváří vnĕjší a vnitřní dualitu, tak jako človĕk může zplodit špatného potomka.

Význam

Bohatství, krása, síla, inteligence, sláva a odpoutanost různých tĕl jsou považovány za vynikající, normální či podřadné podle dané hmotné situace. Duchovní duše získává určité tĕlo, a tak posuzuje sebe a druhé, zda jsou na vysoké, střední či nízké úrovni, podle jejich hmotného postavení. Vĕčná duše ve skutečnosti existuje mimo hmotnou dualitu, ale mylnĕ pokládá hmotnou situaci za svou. Významná jsou slova asaj-jana-kṛd yathā. Otec může mít sám o sobĕ klidnou povahu, ale když se jeho špatný syn dostane do potíží, otec je nucen ho obhajovat a pokládat nepřátele svého syna za nepřátele celé rodiny. Tak ho špatný syn zatahuje do nepříjemných sporů. Duše podobnĕ sama o sobĕ nemá problémy, ale kvůli tomu, že si vytváří mylnou představu totožnosti s hmotným tĕlem, se na ni začne vztahovat štĕstí a neštĕstí tĕla. Tímto veršem Pán shrnuje své pojednání o rozdílu mezi tĕlem a duší.

Verš

nityadā hy aṅga bhūtāni
bhavanti na bhavanti ca
kālenālakṣya-vegena
sūkṣmatvāt tan na dṛśyate

Synonyma

nityadā — neustále; hi — jistĕ; aṅga — Můj milý Uddhavo; bhūtāni — stvořená tĕla; bhavanti — vznikají; na bhavanti — zanikají; ca — a; kālena — časem; alakṣya — nepostřehnutelná; vegena — jehož rychlost; sūkṣmatvāt — kvůli subtilní povaze; tat — to; na dṛśyate — není vidĕno.

Překlad

Můj milý Uddhavo, hmotná tĕla neustále podstupují stvoření a zničení silou času, jehož rychlost je nepostřehnutelná. Kvůli subtilní povaze času to však nikdo nevidí.

Verš

yathārciṣāṁ srotasāṁ ca
phalānāṁ vā vanaspateḥ
tathaiva sarva-bhūtānāṁ
vayo-’vasthādayaḥ kṛtāḥ

Synonyma

yathā — jako; arciṣām — plamenů svíčky; srotasām — proudů řeky; ca — a; phalānām — plodů; — nebo; vanaspateḥ — stromu; tathā — takto; eva — jistĕ; sarva-bhūtānām — všech hmotných tĕl; vayaḥ — různých vĕků; avasthā — situace; ādayaḥ — a tak dále; kṛtāḥ — jsou stvořeny.

Překlad

Všechna hmotná tĕla procházejí různými stádii promĕny, tak jako plamen svíčky, proud řeky nebo ovoce stromu.

Význam

Mihotavý plamen svíčky se nĕkdy jasnĕ rozhoří a pak zase zeslábne, až nakonec úplnĕ zanikne. Na řece se vzdouvají a opĕt klesají vlny a vytvářejí nesčetné tvary a obrazce. Ovoce stromu se postupnĕ rodí, zraje, sládne, až nakonec shnije a zanikne. Podobnĕ můžeme snadno pochopit, že naše tĕlo prochází neustálou promĕnou a že nepochybnĕ podléhá stáří, nemocem a smrti. V různých obdobích života tĕlo projevuje různé stupnĕ sexuální potence, fyzické síly, touhy, moudrosti a tak dále. S tím, jak stárne, fyzické síly ubývá, ale i bĕhem této promĕny může přibývat poznání dané osoby.

Hmotné zrození a smrt nastávají ve sféře času rozdĕleného na fáze. Svým zrozením, stvořením či vyrobením se hmotný objekt okamžitĕ napojí na sled fází subtilního času v hmotném svĕtĕ. Proto je nevyhnutelné jeho zničení či smrt. Neodolatelná síla času působí tak subtilnĕ, že ji vnímají jen ti nejinteligentnĕjší. Tak jako plamen svíčky postupnĕ slábne, vodní proudy plynou v řece a ovoce zraje na stromĕ, hmotné tĕlo stálým tempem spĕje k nevyhnutelné smrti. Nikdo by si tedy nemĕl dočasné tĕlo plést s vĕčnou, nemĕnnou duší.

Verš

so ’yaṁ dīpo ’rciṣāṁ yadvat
srotasāṁ tad idaṁ jalam
so ’yaṁ pumān iti nṛṇāṁ
mṛṣā gīr dhīr mṛṣāyuṣām

Synonyma

saḥ — toto; ayam — stejné; dīpaḥ — svĕtlo; arciṣām — záře lampy; yadvat — jako; srotasām — proudů v řece; tat — to; idam — stejná; jalam — voda; saḥ — tato; ayam — stejná; pumān — osoba; iti — takto; nṛṇām — lidí; mṛṣā — mylné; gīḥ — prohlášení; dhīḥ — myšlenka; mṛṣā-āyuṣām — tĕch, kdo promarňují svůj život.

Překlad

I když záři lampy tvoří nesčetné paprsky svĕtla, jež neustále vznikají, mĕní se a zanikají, osoba s oklamanou inteligencí, jež na chvíli spatří svĕtlo, vyslovuje klamný názor: „Tohle je svĕtlo této lampy.“ Když hledíme na plynoucí řeku, protéká jí stále nová voda a mizí v dáli, a přesto pošetilec pozorující jeden úsek řeky mylnĕ prohlašuje: „Tohle je voda této řeky.“ Stejné je to s hmotným tĕlem lidské bytosti – i když se neustále mĕní, ti, kdo jen promarňují svůj život, se mylnĕ domnívají a říkají, že každé jednotlivé stádium tĕla představuje pravou totožnost dané osoby.

Význam

Nĕkdo sice může říci: „Tohle je svĕtlo této lampy,“ ale ve skutečnosti každým okamžikem vznikají, mĕní a zanikají nesčetné paprsky svĕtla. Nĕkdo může také hovořit o vodĕ určité řeky, ale přitom v ní protékají stále nové a odlišné vodní molekuly. Podobnĕ když nĕkdo potká dítĕ, přijímá tuto konkrétní pomíjivou tĕlesnou fázi za skutečnou totožnost dané osoby a považuje ji za dítĕ. Také považuje staré tĕlo za starou osobu. Ve skutečnosti je však hmotné tĕlo lidské bytosti – tak jako vlny na řece nebo záře lampy – jen promĕnou tří kvalit hmotné přírody, energie Nejvyššího Pána. Pravou totožností každé osoby je duchovní duše, nedílná část Pána Kṛṣṇy, ale jak sám Pán Kṛṣṇa v tomto verši dokládá, podmínĕná duše nedokáže vnímat či chápat subtilní bĕh času. S povrchním pohledem na úrovni hmotného vĕdomí nikdo nedokáže rozeznat subtilní fáze hmotného projevu, které do chodu uvádí Pán sám jako čas. Slovo mṛṣāyuṣām v tomto verši označuje ty, kdo marní čas v nevĕdomosti, jelikož nechápou pokyny Pána. Tito lidé naivnĕ přijímají jakoukoliv konkrétní fázi tĕla za pravou totožnost duše v tĕle. Duchovní duše ale nepodléhá hmotné promĕnĕ a až se tedy začne vĕnovat láskyplné službĕ Nejvyššímu Pánu na úrovni vĕčné rozmanité blaženosti vĕdomí Kṛṣṇy, nebude již zažívat další nevĕdomost a utrpení.

Verš

mā svasya karma-bījena
jāyate so ’py ayaṁ pumān
mriyate vāmaro bhrāntyā
yathāgnir dāru-saṁyutaḥ

Synonyma

— ne; svasya — vlastního já; karma-bījena — ze semene svých činností; jāyate — rodí se; saḥ — on; api — jistĕ; ayam — tato; pumān — osobnost; mriyate — umírá; — nebo; amaraḥ — nesmrtelná; bhrāntyā — kvůli iluzi; yathā — jako; agniḥ — oheň; dāru — se dřevem; saṁyutaḥ — spojený.

Překlad

Nikdo se ve skutečnosti nerodí ze semene dřívĕjších činností ani neumírá, neboť každý je nesmrtelný. Působení klamu se zdá, že se živá bytost rodí a že umírá, tak jako oheň vypadá, že ve styku se dřevem vzniká a pak přestává existovat.

Význam

Oheň jako prvek existuje v hmotném stvoření stále, ale ve spojení s určitým kusem dřeva to vypadá, že vzniká a zaniká. Živá bytost je také vĕčná, ale ve spojení s určitým tĕlem se zdánlivĕ rodí a umírá. Reakce karmy tak vystavují živou bytost klamnému utrpení nebo požitku, ale nemĕní její vĕčnou povahu. Karma tedy představuje kolobĕh klamu, ve kterém každá iluzorní činnost produkuje nĕjakou další. Vĕdomí Kṛṣṇy ukončuje tento kolobĕh karmy tím, že živou bytost zamĕstnává duchovními činnostmi v láskyplné službĕ Pánu. Pomocí tohoto vĕdomí Kṛṣṇy může kdokoliv uniknout z iluzorního řetĕzce plodonosných reakcí.

Verš

niṣeka-garbha-janmāni
bālya-kaumāra-yauvanam
vayo-madhyaṁ jarā mṛtyur
ity avasthās tanor nava

Synonyma

niṣeka — oplodnĕní; garbha — tĕhotenství; janmāni — a narození; bālya — vĕk batolete; kaumāra — dĕtství; yauvanam — a mládí; vayaḥ-madhyam — střední vĕk; jarā — stáří; mṛtyuḥ — smrt; iti — takto; avasthāḥ — vĕků; tanoḥ — tĕla; nava — devĕt.

Překlad

Oplodnĕní, tĕhotenství, narození, vĕk batolete, dĕtství, mládí, střední vĕk, stáří a smrt představují devĕt vĕků tĕla.

Verš

etā manoratha-mayīr
hānyasyoccāvacās tanūḥ
guṇa-saṅgād upādatte
kvacit kaścij jahāti ca

Synonyma

etāḥ — tyto; manaḥ-rathaḥ-mayīḥ — dosažené meditací mysli; ha — jistĕ; anyasya — tĕla (které se liší od vlastního já); ucca — vyšší; avacāḥ — a nižší; tanūḥ — tĕlesné stavy; guṇa-saṅgāt — kvůli styku s kvalitami přírody; upādatte — přijímá; kvacit — nĕkdy; kaścit — nĕkdo; jahāti — vzdává se; ca — a.

Překlad

I když se hmotné tĕlo liší od vlastního já, kvůli nevĕdomosti vyvolané stykem s hmotou se živá bytost mylnĕ ztotožňuje s vyššími a nižšími tĕlesnými stavy. Nĕkdy se nĕjaká požehnaná osoba dokáže tĕchto mentálních výmyslů vzdát.

Význam

Ten, kdo získal zvláštní milost Nejvyššího Pána, se dokáže vzdát mentálních výmyslů ohlednĕ své tĕlesné totožnosti. Vždy je tu tedy příležitost uniknout z kolobĕhu rození a umírání.

Verš

ātmanaḥ pitṛ-putrābhyām
anumeyau bhavāpyayau
na bhavāpyaya-vastūnām
abhijño dvaya-lakṣaṇaḥ

Synonyma

ātmanaḥ — svého; pitṛ — od otce či předků; putrābhyām — a syna; anumeyau — lze usoudit; bhava — zrození; apyayau — a smrt; na — již není; bhava-apyaya-vastūnām — všeho, co podléhá stvoření a zániku; abhijñaḥ — ten, kdo má náležité poznání; dvaya — tĕmito dualitami; lakṣaṇaḥ — charakterizován.

Překlad

Ze smrti svého otce či dĕda může každý usoudit, že i jeho čeká smrt, a ze zrození svého syna může pochopit své vlastní zrození. Ten, kdo takto realisticky chápe stvoření a zánik hmotných tĕl, již nepodléhá tĕmto dualitám.

Význam

Pán popsal devĕt stádií hmotného tĕla počínaje oplodnĕním, tĕhotenstvím a narozením. Nĕkdo může namítat, že živá bytost si nepamatuje svůj pobyt v lůnĕ matky ani své narození a útlé dĕtství. Proto zde Pán říká, že tyto fáze tĕlesné existence lze vnímat na vlastním dítĕti. Nĕkdo zase může doufat, že bude žít vĕčnĕ, ale zážitkem se smrtí svého otce, dĕda či pradĕda dostává jasný důkaz, že hmotné tĕlo zemře. Rozumná osoba ví, že duše je vĕčná, a tak se přestává mylnĕ ztotožňovat s dočasným, nespolehlivým tĕlem a vyhledává útočištĕ v oddané službĕ Pánu. Tímto postupem může uniknout umĕle vnucenému rození a umírání.

Verš

taror bīja-vipākābhyāṁ
yo vidvāñ janma-saṁyamau
taror vilakṣaṇo draṣṭā
evaṁ draṣṭā tanoḥ pṛthak

Synonyma

taroḥ — stromu; bīja — (zrození z) jeho semene; vipākābhyām — (zničení, jež následuje po) zralosti; yaḥ — ten, kdo; vidvān — má poznání; janma — zrození; saṁyamau — a smrti; taroḥ — od stromu; vilakṣaṇaḥ — odlišný; draṣṭā — svĕdek; evam — stejnĕ; draṣṭā — svĕdek; tanoḥ — hmotného tĕla; pṛṭhak — je oddĕlený od.

Překlad

Ten, kdo vidí, jak se strom rodí ze svého semene a jak poté, co dosáhne zralosti, hyne, zůstává pozorovatelem od stromu oddĕleným. Stejnĕ zůstává svĕdek zrození a smrti hmotného tĕla oddĕlený od tĕla.

Význam

Ve vztahu ke stromům vyjadřuje vipāka konečnou promĕnu zvanou smrt. Ve vztahu k jiným druhům rostlin, jako je například rýže, označuje vipāka stádium zralosti, v nĕmž také nastává smrt. Z pozorování bĕžných jevů tedy lze pochopit skutečné postavení vlastního hmotného tĕla a zároveň své postavení transcendentálního pozorovatele.

Verš

prakṛter evam ātmānam
avivicyābudhaḥ pumān
tattvena sparśa-sammūḍhaḥ
saṁsāraṁ pratipadyate

Synonyma

prakṛteḥ — od hmotné přírody; evam — takto; ātmānam — vlastní já; avivicya — když nedokáže odlišit; abudhaḥ — neinteligentní; pumān — osoba; tattvena — jelikož považuje (hmotné vĕci) za skutečné; sparśa — styk s hmotou; sammūḍhaḥ — úplnĕ zmatená; saṁsāram — kolobĕhu hmotné existence; pratipadyate — dosahuje.

Překlad

Neinteligentní človĕk, který nedokáže rozeznat sebe sama od hmotné přírody, považuje přírodu za skutečnou. Ze styku s ní je úplnĕ zmatený a vstupuje do kolobĕhu hmotné existence.

Význam

Podobný verš se nechází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.5):

yayā sammohito jīva
ātmānaṁ tri-guṇātmakam
paro 'pi manute 'narthaṁ
tat-kṛtaṁ cābhipadyate

„Kvůli této vnĕjší energii se živá bytost, přestože je transcendentální vůči třem kvalitám hmotné přírody, považuje za produkt hmoty, a proto podstupuje reakce hmotného strádání.“

Verš

sattva-saṅgād ṛṣīn devān
rajasāsura-mānuṣān
tamasā bhūta-tiryaktvaṁ
bhrāmito yāti karmabhiḥ

Synonyma

sattva-saṅgāt — stykem s kvalitou dobra; ṛṣīn — k mudrcům; devān — k polobohům; rajasā — kvalitou vášnĕ; asura — k démonům; mānuṣān — a k lidským bytostem; tamasā — kvalitou nevĕdomosti; bhūta — k duchům; tiryaktvam — nebo do zvířecí říše; bhrāmitaḥ — donucený putovat; yāti — jde; karmabhiḥ — kvůli svým plodonosným činnostem.

Překlad

Plodonosné činnosti nutí podmínĕnou duši k neustálému bloudĕní. Následkem styku s kvalitou dobra se rodí mezi mudrci či polobohy, kvůli styku s kvalitou vášnĕ se stává démonem nebo lidskou bytostí a stykem s kvalitou nevĕdomosti se rodí jako duch nebo ve zvířecí říši.

Význam

Slovo tiryaktvam znamená „status zvířete“, jenž zahrnuje všechny nižší formy života, jako jsou zvířata, ptáci, hmyz, ryby a rostliny.

Verš

nṛtyato gāyataḥ paśyan
yathaivānukaroti tān
evaṁ buddhi-guṇān paśyann
anīho ’py anukāryate

Synonyma

nṛtyataḥ — tančící osoby; gāyataḥ — a zpívající; paśyan — když vidí; yathā — jako; eva — jistĕ; anukaroti — napodobuje; tān — je; evam — tak; buddhi — hmotné inteligence; guṇān — nabyté vlastnosti; paśyan — když vidí; anīhaḥ — ačkoliv sám nejedná; api — přesto; anukāryate — je nucen napodobovat.

Překlad

Duše není nikdy konatelem hmotných činností, ale nechává se unést hmotnou inteligencí, a tak je nucena napodobovat její vlastnosti, tak jako človĕk nĕkdy napodobuje lidi, které vidí tančit a zpívat.

Význam

Lidé nĕkdy bývají uchváceni profesionálními zpĕváky a tanečníky a v mysli napodobují hudební rytmy a melodie účinkujících i s jejich romantickými, humornými či hrdinskými náladami. Zpívají písnĕ, které slyšeli v rádiu a napodobují tance a divadelní představení, jež vidĕli v televizi nebo v kinech a divadlech, přičemž se vžívají do emocí a umĕní účinkujících. Podmínĕná duše je podobnĕ uchvácená výmysly hmotné mysli a inteligence, které ji přesvĕdčují, že si může užívat hmotného svĕta. I když se liší od hmotného tĕla a nikdy není skutečným konatelem jeho činností, je nucena své tĕlo zamĕstnávat hmotnými činnostmi, které ji zaplétají do kolobĕhu rození a umírání. Nemĕli bychom přijímat podloudné návrhy hmotné inteligence, ale místo toho bychom se mĕli plnĕ vĕnovat službĕ Pánu s vĕdomím Kṛṣṇy.

Verš

yathāmbhasā pracalatā
taravo ’pi calā iva
cakṣuṣā bhrāmyamāṇena
dṛśyate bhramatīva bhūḥ
yathā manoratha-dhiyo
viṣayānubhavo mṛṣā
svapna-dṛṣṭāś ca dāśārha
tathā saṁsāra ātmanaḥ

Synonyma

yathā — jako; ambhasā — vodou; pracalatā — pohybující se, zčeřenou; taravaḥ — stromy; api — vskutku; calāḥ — pohybující se; iva — jako kdyby; cakṣuṣā — kvůli očím; bhrāmyamāṇena — které se koulí; dṛśyate — jeví se; bhramatī — pohyblivá; iva — jako kdyby; bhūḥ — zemĕ; yathā — jako; manaḥ-ratha — mentálních představ; dhiyaḥ — výmysly; viṣaya — smyslového požitku; anubhavaḥ — zážitek; mṛṣā — klamné; svapna-dṛṣṭaḥ — vĕci vidĕné ve snu; ca — a; dāśārha — ó potomku Daśārhy; tathā — tak; saṁsāraḥ — hmotný život; ātmanaḥ — duše.

Překlad

Hmotný život duše a její zážitky smyslového požitku jsou ve skutečnosti klamné, ó potomku Daśārhy, tak jako zdánlivé chvĕní stromů, když se odrážejí ve zčeřené vodĕ, nebo jako zdánlivé točení se zemĕ, když človĕk koulí očima, nebo jako svĕt fantazie nebo snu.

Význam

Stromy odražené na zčeřené vodĕ vypadají, že se houpou, a z plující lodi vypadají stromy na břehu také jako že se pohybují. Když vodu bičuje vítr a vytváří vlny, voda vypadá, jako kdyby se pohybovala sama od sebe, přestože s ní ve skutečnosti pohybuje vítr. Podmínĕná duše v hmotném životĕ nekoná žádné činnosti; to hmotné kvality, se svolením oklamané živé bytosti, pohybují hmotným tĕlem. Ta tento vnĕjší pohyb využívá a myslí si, že tančí, zpívá, bĕhá, umírá, vítĕzí a tak dále, i když to vše jsou jen interakce vnĕjšího tĕla s kvalitami přírody.

Verš

arthe hy avidyamāne ’pi
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā

Synonyma

arthe — v pravdĕ; hi — jistĕ; avidyamāne — neexistující; api — ačkoliv; saṁsṛtiḥ — hmotná existence; na nivartate — nekončí; dhyāyataḥ — kdo medituje; viṣayān — o objektech smyslového požitku; asya — pro nĕj; svapne — ve snu; anartha — nežádoucích vĕcí; āgamaḥ — příchod; yathā — jako.

Překlad

Pro toho, kdo medituje o smyslovém požitku, hmotný život – i když postrádá skutečnou existenci – nekončí, tak jako nepříjemné zážitky ve snu.

Význam

Nĕkdo může namítat, že pokud Pán Kṛṣṇa tvrdí, že hmotný život je klamný, proč se tedy snažit ho ukončit? Proto zde Pán vysvĕtluje, že hmotný život sice není skutečný, ale pro osobu pohrouženou ve smyslovém požitku bude nezdolnĕ pokračovat dál, tak jako hrůzostrašný sen pokračuje pro osobu pohrouženou ve spánku. Slovo avidyamāna, „neexistující“, znamená, že hmotný život se zakládá na mentálních výmyslech, kdy si živá bytost myslí: „Jsem muž“, „Jsem žena“, „Jsem doktor“, „Jsem senátor“, „Jsem metař“ a tak dále. Podmínĕná duše se nadšenĕ vĕnuje činnostem založeným na imaginární představĕ o své totožnosti s tĕlem. Duše existuje a tĕlo také existuje, ale jejich totožnost je klamná a neexistuje. Hmotný život založený na mylné představĕ postrádá skutečnou existenci.

Poté, co se spáč probudí ze sna, může mu ještĕ slabĕ přetrvávat v pamĕti. Podobnĕ může osobu zamĕstnanou oddanou službou Pánu nĕkdy obtĕžovat slabý odraz hříšného života. Proto by se mĕl posílit ve svém vĕdomí Kṛṣṇy tím, že bude naslouchat Pánovým pokynům Śrī Uddhavovi.

Verš

tasmād uddhava mā bhuṅkṣva
viṣayān asad-indriyaiḥ
ātmāgrahaṇa-nirbhātaṁ
paśya vaikalpikaṁ bhramam

Synonyma

tasmāt — proto; uddhava — Můj milý Uddhavo; bhuṅkṣva — neužívej si; viṣayān — objektů smyslového požitku; asat — nečistými; indriyaiḥ — se smysly; ātma — vlastního já; agrahaṇa — neschopnost realizovat; nirbhātam — v níž se projevuje; paśya — hleď; vaikalpikam — založenou na hmotné dualitĕ; bhramam — iluzi.

Překlad

Proto, ó Uddhavo, neusiluj o smyslový požitek pomocí hmotných smyslů. Hleď, jak iluze založená na hmotných dualitách brání realizovat pravé já.

Význam

Vše, co existuje, je energií a majetkem Nejvyššího Pána a má se využívat v láskyplné službĕ Jemu. Vidĕt hmotné objekty jako oddĕlené od Pána a tedy určené k našemu osobnímu vlastnĕní a požitku, se nazývá vaikalpikaṁ bhramam, iluze hmotné duality. Když si vybíráme vĕci, které máme používat, jako například jídlo, oblečení, obydlí nebo dopravní prostředek, zvažujeme jejich relativní kvality. Následnĕ nás v hmotném životĕ sužuje neustálá úzkost, kdy se snažíme pro své potĕšení získat nejlepší smyslový požitek. Pokud ale víme, že vše je majetkem Pána, pak uvidíme, že vše je určené pro Pánovo potĕšení. Nebudeme pociťovat úzkost, protože budeme spokojeni jednoduše s tím, že s láskou sloužíme Pánu. Není možné využívat Pánův majetek pro sebe a zároveň rozvíjet seberealizaci.

Verš

kṣipto ’vamānito ’sadbhiḥ
pralabdho ’sūyito ’tha vā
tāḍitaḥ sanniruddho vā
vṛttyā vā parihāpitaḥ
niṣṭhyuto mūtrito vājñair
bahudhaivaṁ prakampitaḥ
śreyas-kāmaḥ kṛcchra-gata
ātmanātmānam uddharet

Synonyma

kṣiptaḥ — urážený; avamānitaḥ — přehlížený; asadbhiḥ — zlými lidmi; pralabdhaḥ — zesmĕšňovaný; asūyitaḥ — jsoucí terčem závisti; atha — nebo také; tāḍitaḥ — bitý; sanniruddhaḥ — svazovaný; — nebo; vṛttyā — o svůj zdroj živobytí; — nebo; parihāpitaḥ — připravený; niṣṭhyutaḥ — poplivaný; mūtritaḥ — pomočený; — nebo; ajñaiḥ — pošetilci; bahudhā — opakovanĕ; evam — takto; prakampitaḥ — rozrušovaný; śreyaḥ-kāmaḥ — ten, kdo chce v životĕ dosáhnout nejvyššího cíle; kṛcchra-gataḥ — zakoušející tĕžkosti; ātmanā — pomocí své inteligence; ātmānam — sebe; uddharet — mĕl by zachránit.

Překlad

I když zlí lidé toho, kdo chce dosáhnout nejvyššího cíle v životĕ, přehlížejí, urážejí, zesmĕšňují nebo mu závidĕjí, i když ho pošetilci opakovanĕ rozrušují tím, že ho bijí, svazují nebo připravují o zamĕstnání, plivou na nĕj nebo ho pomočují, mĕl by přes všechny tyto tĕžkosti používat svou inteligenci k tomu, aby se udržoval v bezpečném postavení na duchovní úrovni.

Význam

V průbĕhu historie zažívali Pánovi oddaní mnohé z výše uvedených potíží. Ten, kdo je na pokročilé úrovni vĕdomí Boha, ani za takových okolností nedopustí, aby byl posedlý hmotným tĕlem, ale pomocí náležité inteligence stále upírá mysl na duchovní realitu.

Verš

śrī-uddhava uvāca
yathaivam anubudhyeyaṁ
vada no vadatāṁ vara

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; yathā — jak; evam — takto; anubudhyeyam — mohu správnĕ pochopit; vada — prosím povĕz; naḥ — nám; vadatām — ze všech řečníků; vara — ó Ty, který jsi nejlepší.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Ó nejlepší ze všech řečníků, prosím vysvĕtli mi, jak to mohu správnĕ pochopit.

Verš

su-duḥsaham imaṁ manya
ātmany asad-atikramam
viduṣām api viśvātman
prakṛtir hi balīyasī
ṛte tvad-dharma-niratān
śāntāṁs te caraṇālayān

Synonyma

su-duḥsaham — velmi tĕžké snášet; imam — toto; manye — myslím si; ātmani — vůči vlastní osobĕ; asat — nevĕdomých lidí; atikramam — útoky; viduṣām — pro učené; api — dokonce i; viśva-ātman — ó duše vesmíru; prakṛtiḥ — podmínĕná povaha; hi — jistĕ; balīyasī — velmi silná; ṛte — kromĕ; tvat-dharma — ve Tvé oddané službĕ; niratān — tĕch, kdo jsou neochvĕjní; śāntān — klidní; te — Tvých; caraṇa-ālayān — kteří sídlí u lotosových nohou.

Překlad

Ó duše vesmíru, hmotné podmínĕní je velmi silné, a proto je i pro učence nesmírnĕ tĕžké snášet urážky od nevĕdomých. Ty dokáží snášet jedinĕ Tví oddaní, kteří se neochvĕjnĕ vĕnují láskyplné službĕ Tobĕ a kteří dosáhli klidu tím, že sídlí u Tvých lotosových nohou.

Význam

Teoretická učenost z nikoho neudĕlá skutečného svĕtce, aniž dosáhne pokročilosti v naslouchání o slávĕ Nejvyššího Pána a v jejím opĕvování. Podmínĕnou povahu, která je výsledkem dlouhodobého styku s hmotou, je velmi tĕžké překonat. Proto bychom mĕli pokornĕ přijmout útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána, který tak úžasným způsobem vysvĕtlil Śrī Uddhavovi pravý smysl poznání.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté druhé kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Výčet prvků hmotného stvoření“.