Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.22.50

Verš

taror bīja-vipākābhyāṁ
yo vidvāñ janma-saṁyamau
taror vilakṣaṇo draṣṭā
evaṁ draṣṭā tanoḥ pṛthak

Synonyma

taroḥ — stromu; bīja — (zrození z) jeho semene; vipākābhyām — (zničení, jež následuje po) zralosti; yaḥ — ten, kdo; vidvān — má poznání; janma — zrození; saṁyamau — a smrti; taroḥ — od stromu; vilakṣaṇaḥ — odlišný; draṣṭā — svĕdek; evam — stejnĕ; draṣṭā — svĕdek; tanoḥ — hmotného tĕla; pṛṭhak — je oddĕlený od.

Překlad

Ten, kdo vidí, jak se strom rodí ze svého semene a jak poté, co dosáhne zralosti, hyne, zůstává pozorovatelem od stromu oddĕleným. Stejnĕ zůstává svĕdek zrození a smrti hmotného tĕla oddĕlený od tĕla.

Význam

Ve vztahu ke stromům vyjadřuje vipāka konečnou promĕnu zvanou smrt. Ve vztahu k jiným druhům rostlin, jako je například rýže, označuje vipāka stádium zralosti, v nĕmž také nastává smrt. Z pozorování bĕžných jevů tedy lze pochopit skutečné postavení vlastního hmotného tĕla a zároveň své postavení transcendentálního pozorovatele.