Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.22.10

Verš

anādy-avidyā-yuktasya
puruṣasyātma-vedanam
svato na sambhavād anyas
tattva-jño jñāna-do bhavet

Synonyma

anādi — bez počátku; avidyā — s nevĕdomostí; yuktasya — jež je ve spojení; puruṣasya — osoby; ātma-vedanam — proces seberealizace; svataḥ — vlastní schopností; na sambhavāt — jelikož nemůže nastat; anyaḥ — jiná osoba; tattva-jñaḥ — znalec transcendentální reality; jñāna-daḥ — dárce pravého poznání; bhavet — musí být.

Překlad

Jelikož osoba odnepamĕti zahalená nevĕdomostí sama nemůže dospĕt k seberealizaci, je nutná přítomnost nĕjaké další osobnosti, která má skutečné poznání Absolutní Pravdy a může jí ho předat.

Význam

Pán sice toleruje různé metody vypočítávání hmotných příčin v jejich následcích a hmotných následků v jejich příčinách, ale o dvou duchovních prvcích, jež se nacházejí v tomto vesmíru, totiž o individuální duši a Nadduši, nelze spekulovat. V tomto verši Pán Kṛṣṇa jasnĕ říká, že živá bytost se nemůže sama osvítit. Nejvyšší Pán je tattva-jña, vševĕdoucí, a jñāna-da, duchovní učitel celého vesmíru. Śrī Uddhava zmínil, že nĕkteří filosofové popisují dvacet pĕt prvků a jiní dvacet šest. Rozdíl spočívá v tom, že dvacet šest prvků zahrnuje samostatnou kategorii pro individuální duši a Nejvyšší Duši, Pána Kṛṣṇu, zatímco zastánci dvaceti pĕti prvků umĕle slučují dvĕ transcendentální kategorie – jīva-tattva a viṣṇu-tattva – a zastírají vĕčnou svrchovanost Osobnosti Božství.

Poznání založené na třech kvalitách hmotné přírody nemůže nikoho povznést na transcendentální úroveň, kde Osobnost Božství existuje jako nejvyšší poživatel vĕčné duchovní rozmanitosti podob, barev, chutí, tónů a láskyplných vztahů. Svĕtští filosofové jen oscilují mezi hmotným požitkem a hmotným odříkáním. Jelikož podlehli māyāvādskému (neosobnímu) vnímání Absolutní Pravdy, nemohou získat útočištĕ u Osobnosti Božství a tak nemohou Pána poznat. Jelikož se pošetilí impersonalističtí filosofové považují za nejvyšší, nedokáží uznat, že na duchovní úrovni existuje láskyplná služba. Impersonalisté tvrdošíjnĕ odmítají podřízenost Osobnosti Božství, takže je nakonec přemůže Pánova klamná energie a podléhají utrpení hmotné existence. Oproti tomu vaiṣṇavové Osobnosti Božství nezávidĕjí. S radostí přijímají Pánovo útočištĕ a svrchovanost a On se jich osobnĕ ujímá, poskytuje jim osvícení a naplňuje je svou vlastní transcendentální blažeností. Duchovní služba Nejvyššímu Pánu je tedy prostá zklamání a útlaku hmotné služby.